Výlet do Brna

Bylo nebylo...to jsme si zas jednoho krásného dne s holkama udělaly výlet do Brna! Tentokrát to bylo pojato jako "pařící víkend". Míša teda za mladých školních let chodila pařit v Brně, ale já se ségrou jsme o tohle byly ochuzené. Dohodly jsme se s naší super kamarádkou Vlaďkou, která v Brně studuje a bydlí, zda by jsme u ní nemohly spát a že bysme šly "kolektivně" zapařit v Brně. Tuhle akci jsme plánovali fakt hodně dlouho a vyvedla se až na pár věcí!
V pátek jsme po příjezdu do Brna byly ubytované u Vlaďky v bytě na Lesné (já ani nevěděla, že v Brně taková část existuje)...vždyť já jsem ráda, že trefím na Čáru nebo na Zelňák! Míša už tam byla před námi, odložily jsme si batohy (no spíše krosny) a začaly se pečlivě připravovat na náročnou akci. Vlaďulka mi domluvila, že s námi půjdou 2 Kolumbijci, tak o to víc jsem se těšila, že si pěkně popovídám s nějakým tím rodilým mluvčím :o)
Vyrazily jsme samozřejmě pozdě a samozřejmě kvůli mě, no však mě znáte... Dojely jsme někam - nevím kam, Brno fakt neznám (ostuda). Tam jsme přestoupily a jely nevím kam - naštěstí s náma byla ta Vlaďka, bez ní bych JÁ byla naprosto ztracena (tentokrát ne v překladu, ale v Brně). Došly jsme do klubu 2 Faces, docela dobrý. Teda až na vadného Dj, který neustále měl nějaké nevhodné připomínky k jednomu z těch kolumbijců, který ale naštěstí nerozuměl ničemu, co mu ten "jednodušší" DJ česky tak vášnivě povídal. Zrovna se v klubu konala akce Cuba libre party, takže jsme zásadně "jely" v tomto nápoji - mňamy....a hlavně nekupto, když ti to servíruje tak pěkný barman:) Já si povídala s Kolumbijcema španělsky, Vlaďka anglicky, ségra si raději povídala s Míšou - no takový "normální" páteční večer :)
Děla se spoustá věcí, třeba body painting, takže se kluci měli na co dívat, já fakt na polonahý holky nejsem, tak jsem to tak neprožívala. Celou dobu jsme tancovali...já pokukovala po očku po sběrači skla (takovej mazlivej medvídek). A holky vysedávaly na baru a zainteresovaně koukaly na nahá těla barmanů. Ano, vskutku luxusní podívaná. Hudba byla dobrá, občas příliš techno na můj vkus, ale vydařená akce. Hlavně ta cesta zpátky, kde holky zažily setkání 8. druhu! Poznaly, co je to tvz. "brněnský výraz" a už znají odpověď na otázku: co by dělaly, kdyby na ně nějaký úchyl v autobuse koukal. Takže si myslí, že to byl hodně přínosný večer. Sobotní noc se odehrávala pod záštitou nového brněnského gay klubu Red Cat, kde se konala IBOYS party. Na první pohled to vypadalo, že tam asi pojdem zaživa, ale nakonec se to vše obrátilo v dobré. Teda až na toho DJ to byl super večer. Doporučuji vřele! Je třeba se vybavit spoustou trpělivosti, protože se Vám může stát, že budete na baru čekat na drink třeba i 10 minut! Zábava se pomalu rozjížděla, mezitím jsme s kamárády Lubíkem a Šnapíčkem seděli na baru, mačkali jsme se tam jako sardinky ve vlastní štávě (nebo potu?), ale pořád lepší než na parketu. Nakonec jsme se po dlouhé debatě odhodlali prorvat se na parket. Hudba ze začátku nic moc, ale pak se to rapidně zlepšilo. Jen škoda, že jsme nevyhráli žádnou z cen G-Star, narozdíl od našeho kamaráda Lukáška, který vyhrál luxusní pásek!
Jako obvykle jsme se nechovali normálně, dělali jsme samé hovadinky (to nám totiž jde ze všeho nejlépe). Potkali jsme tam dokonce i našeho milého "pražského" Míšánka, takže jsme si na přání neustále vyžádávali naše " přažské středeční hity". Já byla v jednu chvíli fakt vzteky bez sebe, šla jsem si nechat zahrát moji oblíbenou písničku z Valentina a ten blbý DJ mi ji slíbil: "jasně to mám, to ti zahraju hned", abych to zkrátila a nemusela se tady u tohoto článku rozčilovat....čekala jsem na tu píšničku asi hodinu! A to jsem se co čtvrt hodinu neustále připomínala. Tak tohle jsem asi jediné fakt "nepobrala". Ale jinak super, fakt jo, ani jsem to nečekala. V ranních hodinách jsme si na chvíli odskočily na malou ranní svačinku ke "kočkám" na gyros:) hehe trošku tučnejší snídaně, ale po tom množství alkoholu fakt bodla. Poté jsme se ještě s Míšou vrátily zpět a rozjely to naplno. Bylo vidět, že Brňáci nejsou ve svým štatlu zvyklý na takový kalby jako my Cajzli (pro neznalé = Pražáci), ostatní odpadávali, zatímco jednotka intenzivního nasazení pařila a pařila bez ustání. Ke konci akce, cca 6 ráno jsme tam byli v užším rodinném kruhu, to bylo ideální, DJ hrál co jsme chtěli, nečekali jsme fronty, taková idylka:) Rozhodně se nám v Brně líbilo a rády se vrátime ZASE, OPĚT, NEUSTÁLE, NAVŽDY...Holky na Špilas!:-)

Velikonoční Termix

Jako obvykle, já nechtěla nikam jít. Nějak jsem to neplánovala, byla neděle (myslím 8.4.), já měla plnou hlavu školy, co musím dodělat, co začít psát, co se učit apod. Ségra si užívala volna, koukala na filmy a já si cvakala spokojeně, přestože nuceně do PC své chytré zápisky a dojmy z jedné překladatelské knihy. Dopoledne bylo v pohodě, no možná ne, napsala jsem kamarádovi, na kterém mi stále tolik záleží mail, kde jsem se snažila omluvit a napravit tak chybu, ke které došlo mou blbostí. Občas jednám opravdu bezhlavě... Večer mi na to přišla odpověď, která mě naprosto "rozsekala" a místo toho abych se učila, tak jsem jen brečela a brečela (což u mě není tak často k vidění). Ségra se tedy rozhodla, že mě musí vytáhnout ven, jsem jí vděčná, po dlouhé době jsem se zase skvěle bavila, nevím čím to bylo. Možná tím, že jsem vypila moře alkoholu nebo tím, že jsem byla celý večer a ráno obklopená skvělýma lidma, kteří se mě snažili stále rozesmívat - těm patří mé velké DÍKY. Se ségrou jsme vyrazili tak na tu půlnoc do Termixu, mě nebylo moc dobře (psychicky), ale nechtěla jsem, aby šla sama, tak jsem tedy svolila. Po příchodu jsem byla mile překvapena nadměrným počtem příznivců tohoto klubu. Zábava se pomalu rozjížděla a já se snažila utopit svou bolest v alkoholu, což se mi dařilo. Milý Carlos mě stále bavil a já se pomalu dostávala do toho správného "tempa". Alkohol působil a já se rozhodla vyrazit na taneční parket, najednou jsem necítila žádné zábrany a bavila jsem většinu přítomných svými komentáři či tanečními kreacemi. Hrůza! Bylo mi těch kluků líto, museli ze mě mít dost. Ségra se taky poměrně dobře bavila, nebo to tak alespoň vypadalo. Vše bylo super, pak přišel jeden náš "ex" kamarád, bylo to takové setkání 3. možná dokonce 4. druhu, já byla dost opilá a nechala se přemluvit jít tancovat na bednu - trapas, nikdy více, kroutila jsem se tam jak žížala v křeči, divím se, že nikdo z přítomných nevolal sanitku pro šílenou holku v epileptickém záchvatu. Během večera bylo i několik travesty show - ano, docela zábavné, vidět chlapa v kravím převlečku s kabelkou ve formě krávy Milky se mi už dlouho nepoštěstilo, nebo "vyžraný" velikonoční zajíček...no raději no comment. Každopádně to byla zábava. Za nedlouho jsme se rozhodly přesunout do Valentina, kde jsme čekaly zajíčky a slepičky a místo toho jsme narazily na Pepíčka a Jiříčka. ANO? velké překvapení, Pepa se choval jako normální kluk, byla s ním fakt zábava (pro ty co ví, Svišti na golfovým hřišti). No a Jirka, raději no comment, docela dost zklamal. No já byla ve varu, tak jsem pořád tancovala, ségra se na mě raději ani nedívala a předstírala, že mě nezná....hehe se jí ani nedivím. Ale náhodou se mnou byla sranda! Vůbec se mi nechtělo domů, tak jsme tam byly až do 8 do rána (nic nenormálního v našem případě). Za to ráno bylo krušné, můj žaludek nesnesl tolik alkoholu...léčila jsem se celý den - Velikonoční pondělí. Tak zábavné Velikonoce už ani nepamatuju....

Pátek 13.

No to byl zase víkend... vše to začalo pátkem 13., co by člověk čekal. Já teda osobně pověrčivá nejsem, ale byl to hrozný den. Ráno jsem šla do práce, jak jinak než o 2 hodiny dřív, abych tak stačila udělat vše důležité než začnou řvát telefony a šílené klientky na druhém konci linky budou vznášet nelogické dotazy. Ano, tak vypadá můj všední pracovní den. Nedokážu si ani představit jaké to bude, až skutečně vystuduji a začnu "na ostro" pracovat! Jak nepředstavitelná představa :-) pryč s ní...naštěstí je tato vidina ještě daleko, no teda alespoň relativně.
Abych zas neodbočila do slepé uličky, v pátek jsem byla v práci sama, super, nestíhala jsem a ještě být na všechno sama je výborná průprava na to, jak odolávat velkému stresu! Práce jako na kostele, ječící telefony, neustále přicházející maily, klienti mezi dveřma, no ideální den.
Z práce jsem vyšla před 18, akorát tak abych stihla autobus domů na Moravu, protože jsem se chystala na víkend za tátou, kousek od Brna (no kousek, do takové tradiční moravské vesničky tam někde na konci světa). Samozřejmě, že mi v pátek 13. ujelo metro před nosem, nervózně jsem koukala na hodinky a jen počítala minuty, kdy přijede další a podvědomě jsem propočítavala kolik minut mám na to, abych se dostala na Florenc. Ne jen, že mi ujelo metro, ale také mě na Florenci zastavil nepříjemně vyhlížející revizor, který, když mě zastavil, měl na tváři výraz něco ve stylu : " a teď jsem tě dostal holčičko". Samozřejmě, že jsem musela mít peněženku s lítačkou zahrabanou v krosně, jak debil jsem ji tam lovila asi 5 minut, čímž jsem vyvolala patrné nadšení revizora, který si naivně myslel, že udělí další pokutu. No doklady jsem nakonec vylovila a tím jsem zjevně hluboce zklamala pana revizora, který se jen ušklíbl a nepříjemným hlasem řekl, že mohu jít. Já nešla, já jsem letěla jako vítr... vyběhla jsem dlouhé schody snad po 4 a blížila se k autobusovému nádraží, než jsem však dorazila (o 2 minuty později), tak už byl autobus fuč a já jen proklínala pátek 13., aby toho nebylo málo, tak jsem vystála desetiminutovou frontu ke stánku Student Agency, abych si zakoupila lístek na nejbližší autobus, po dlouhém a nervózním přešlapováním na místě na mě konečně přišla řada - což přineslo další špatné zprávy. Usměvavá slečna za sklem mi s úsměvem na rtech pověděla, že poslední lístek na nejbližší spoj do Brna právě prodala klukovi přede mnou!! Ano, skvělá zpráva, jak jinak....při mé smůle jsem snad ani nemohla nic jiného čekat. Celá rozčarovaná jsem se hrnula orkánovým tempem směrem k další prodejěn lístků, nejenže mě tam čekala další skvělá zpráva - v 19 je vše do Brna vyprodáno, ale aspoň mi prodali lístek na 19:15, celou cestu jsem se jen modlila, aby nebyla na dálnici nějká nehoda, nebo jiná komplikace, která by zabránila mému včasnému příjezdu do Brna, protože to bych nestihla vlak, na který mi navazoval poslední autobus do vesničky naší střediskové. Naštěstí jsme dorazily včas, vlak jsem taky stihla, a autobus také...na jednu stranu super, na druhou, vítejte mezi vidláky! Důchodky na zastávce zase pomlouvaly jak o závod, kdo se vdal, kdo se rozvedl, kdo s kým souloží, kde za kolik a proč?No už jsem si jen říkala - zlatá Praha :-)

Divný den

Ty jo, tak jsem si dnes tak doma na posteli řekla: " přoč si nezaložit blog na netu" ? docela zajímavá řečnická otázka..ani nevím jak mě to napadlo, snad dočasným pomatením smyslů těžko říct...
Dneska je takový klidný den, jako by byl víkend. Ležím v posteli, venku se mračí na horší počasí a ja si v duchu říkám....měla by ses jit učit, zase nestíháš no jo, věčně opakující se situace, pořád dokolečka dokola.
Nejsem ani ve škole, ani v práci, něco na mě leze (kéž by to bylo mužského pohlaví), ale vypadá to spíše na nějakého bacila. Ségra včera kapitulovala pod nátlakem angíny, která byla silnější než její protilátky v těle a já to asi chytám od ní (jak jinak). Nebylo mi ráno dobře a tak jsem raději zůstala doma, celou noc jsem se neklidně převalovala, takže jsem ani moc dobře nespala. Asi jsem udělala dobře, i když zase jsem zameškala ve škole důležité hodiny, např. zábavný seminář portugalského jazyka v ranních hodinách, od 8:20 nebo uspávající gramatiku portugalského jazyka...
Z okna koukam na letadla a pouštím si kvalitní hudbu (to jsem celá já). Místo toho, abych si četla Antologii teorie odborného překladu, která mi tu leží už asi měsíc, tak si tu píšu blbosti na netu.
No aspoň bych mohla jít večer na tu katalánštinu...nechce se mi, ale půjdu, zjišťuji že jsem čím dál tím víc líná (jak veš)...