Muzejní noc

Každoroční akce trvající jeden večer. I letos byla v Praze Muzejní noc. Předešlé ročníky jsem zkrátka obešla, ale letos to bylo jiné. Hlavně proto, že jsme se na tom domluvily se Zuzu... Prolistovala jsem zběžně malou, ale za to skvěle propracovanou a nadmíru přehlednou brožurku a už vybírala, co by se mi asi tak líbilo. Jednoznačně jsme se s Mimíííí shodly na Muzeu Policie ČR. Po pečlivých přípravách, kdy už bylo rozhodnuto (rozseknul to Smilemann), že půjdeme po kultuře rajdit, jsme se vydali směr I.P.Pavlova a to s námi šla i Míša. Na Ipáků jsme se z posledních sil vmáčkli do narvaného autobusu a vyjeli jsme jednu zastávku směr Karlov. Kolem šílené masy lidí a mě hlavou problesklo, jestli se vůbec ještě někam dostanem (a nebyla jsem daleko od pravdy). Na to, jak to vypadalo ze začátku nudně se to poměrně slušně rozjelo. Čím to? Začala jsem poctivě číst různé exponáty a to byste nevěřili, co tam všechno je za zajímavosti. Nás uchvátila například cikánská legitimace a další kuriozní exponáty. Každopádně muzeum nám zabralo dost času, nekončící chodby a odbočky se množily před očima, ale stále byla spousta nových věcí k vidění. Bylo to pestré, poučné...ale možná by to chtělo víc času a klidu :) a třeba i nějaký ten fešný policejní doprovod. Stěží jsme se přes hrnoucí se davy vymotali ven, kde jsme se pozastavili nad četnickými scénkami, viděli trénované psíky, slyšeli country hudbu v podání policejních strážníků (zřejmě již několik let ve výslužbě) a pokračovalo se opět o dům dál. Původně jsme chtěli navštívit Hrdličkovo muzeum, ale když jsme viděli kilometrovou frontu, tak nás rychle chuť přešla. Tak jsme ve Štěpánské s chutí nasedli do tramvaje a hurá směr Hrad. Vystoupili jsme už u Letohrádku Královny Anny, ke kterému jsme měli i stručný výklad od JO Jasně a pak už opravdu přímo na Hrad. Jirka si postavil hlavu, že by rád viděl Pražskou obrazárnu. Míša se přidala a tak nám nezbylo nic jiného než vystát přes hodinu frontu, mezitím stihl Jirka přes google a satelitní snímky skouknout Vojenské muzeum a příslušná letadla :) takže jsme tam nakonec jet nemuseli. Každopádně sama jsem se divila, ale Pražská obrazárna mě nudila. Milion obrazů a na každém druhém nějaká buclatá postavička, téměř vždy polonahá...no já to baroko prostě nemusím. Ze všech obrazů jsem znala pouze 3 malíře a po krátké exkurzi jsem se raději se Zuzu usadila na sedačce uprostřed místnosti, zatím co poctivý Jiřík a Míša obíhali jak fretky celý sál a ještě se stačili u toho "uměleckým okem" na ty obrazy koukat! :-D Po krátké pauze jsme to proběhly na záchod a ven. Tam jsme se usadily a jen co se objevili i naši experti, tak už Jirka tahal z batohu flašku cinzana a udělal z nás před 150 lidmi ve frontě totální alkoholiky :) po Hradu už nebylo moc sil, takže jsme se stáhli na Staroměstskou, odtud přímo na Ipák a z Ipáku už jen kousíček do Termixu. V podstatě jsme během dnes využili kultury všehodruhu, kulturní víkend završil nedělní oběd u Charlieho. Po obídku kultura ve formě Takové normální rodinky a po tom trochu té jazykové kultury - samozřejmě myslím španělštiny. Zajímavé je, že té kultury stále nemám dost...