Tak jsem opět zpět. Na jak dlouho netuším, ale něco málo dnes napsat mohu :) tak co říkáte? Máte odvahu vůbec číst tyto dobrodružné řádky? Tak už stačí jen se připoutat a jedeméééé!
Nevyhnutelně se to blížilo...a mě chytal stres. Dne 28.5. měl Smilemann již 28.narozeniny, nějak se to neprojevilo :) asi díky věčnému mládí jeho ducha. Každopádně mě stresoval fakt, že jsem vlastně v prdeli, bo nevím, co mu koupit?! Mám ráda originální a praktické dárky a tohle byl teda oříšek. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem vymyslela, že bych v podstatě mohla udělat takovou mini foto kroniku a uplynulém roce, co se známe. To jsem si na sebe zase něco ušila...občas mě vlastní nápady zaráží, protože se dokáži maximálně nadchnout, ale už mě nezajímají ty další věci okolo. Každopádně, vybrat ty správné (vhodné) fotky, nechat je vyvolat, vystříhat miliony nadpisů z novin a časopisů, výběr alba (jehož motiv je dokonalý) a vhodné přiřazování fotek a nadpisů mi zabralo v postatě několik dní, ale výsledek stál za to :-) nejdříve jsem si řekla, že mu to předám v sobotu, ale pak jsem si řekla, že z toho v podstatě udělám 2 překvapení v 1! Objednala jsem messengera a nechala to ve ST ráno zaslat Jirkovi na Vinici do Vodafone centra. Nervy jsem měla od rána. Takové to, bude se mu to vůbec líbit? Nepřehnala jsem některé věci? Došlo mu to?Ještě se neozval...po téměř 4 hodinách jsem to už psychicky nezvládla a musela jsem mu napsat email, zda si byl na recepci vyzvednout balík :)
Podrobnosti vynechám, balík došel, Jirka zářil štěstím (i přes to sluchátko telefonu) a já byla spokojená, mise splněna!
Pátek, půl dne volna, pohodička...v práci honička, ale motivace, že jdu už ve 3 domu mě natolik povzbudila, že jsem ani neprskala...teplo jako v sauně, ble. A k večeru za Charliem, naše první společná hodina španělštiny. Ano, tak jak čtete, mám nového a velmi schopného studenta! Strhaní jsme dojeli na Zahradní město..., šli si koupit nezbytené suroviny na večer (př. coca-colu) :-) a mohlo se začít. Pohodlně jsme se usadili na balkóně a Charlie nahlas předčítal předmluvu a pomalu začal pronikat do krás románských jazyků :) sjel celou abecedu (ani písmeno nezůstalo suché), naučil se pár esenciálních vět a mohlo se odpočívat. I když není odpočinek jako odpočinek. Přečetli jsme si německy psaný text (jen bych ráda poznamenala, že na rozdíl do Charlieho já německy neumím, a to vůbec), Kája si dal "špatné" okurky, zazpívali jsme si, někdo i zahrál divadlo, vedli jsme nekonečnou anglickou konverzaci, při které jsme mimochodem téměř nevyužili slovíčka because a pak ulehli. Charlie vytuhl do 2 sekund a já ještě čuměla na Harryho Pottera. O ranním budíku o půl 7 se nebudu zmiňovat, bo bych se musella rozčílit. Každopádně probuzení do horkého dne nebylo až tak úžasné a do zoo se mi teda v tomto počasí moc nechtělo, naštěstí zoo padla, takže jsme ještě leželi, pak si pustili nějaké ty španělské písničky, Charlie mi pustil také seriál Taková normální rodinka (no nemám slov) :) jsem se smála jak divá no a pak jsme vyrazili na oběd do Hamru, samozřejmě pozdě. Po pár minutách jsem si připadala jak telefonní ústředna, pořád někdo volal, Zuzu (kde jsme?), Džufynka (kdy a kde se slezem?) a hlavně Kája (kam má jet?). Když se nám Kája zatoulal, tak jsme naznali, že se půjdem posilnit na zahrádku a počkáme na Káje. Mezitím jsme dali pár kol karet:) a netrpělive vyhlíželi bus s naším cestujícím z Říčan. Ve finálne jsem jsme slezli a vyrazili směr rybník a restaurace...to jsme si pochutnali. Přesun z vnitřních sedaček na sluníčko nám prospěl, Jirka vytáhl karty a už to jelo, to se mastilo... Bohužel se mi tedy nedařilo až tak dobře, ale přece jen jsem několikrát zaskórovala! Raději jsem se věnovala fotografování čili zachycování nezapomenutelných a neopakovatelných zážitků, což mi jde nejlépe (protože s uměním forografie to vskutku nemá nic společného). Po několika hodinách karet, piv a jídla jsme se vydali směr k Charliemu, kde jsme se pohodlně usadili a s napětím sledovali obrazovku na které se promítalo skvěle zpracované dvd z karaoke !! Já nevěděla kam zabořit hlavu dříve...bylo mi to prd platné, můj falešný zpěv se linul bytem :)
Po shlédnutí jsem si dala panáka (nebo to bylo před?) každopádně byl důvod a mohlo se vyrazit k Smilemannovi. Po cestě jsme nakoupili nezbytné věci na večer, zvědavě jsme pokukovali po místech, kde se zřejmě něco natáčelo a pomalu se plížili k bytu. Nutná sprcha, decentní úprava vzhledu (hlavně toho mého vrabčího hnízda na hlavě), pár skleniček na posilnění, vtipná videa pro skvělé naladění a pomalý odchod lehce po půlnoci. Už cestou na tramvaj jsem cítila, jak se mi alkohol neuvěřitělně rychle rozproudil po oběhu...a říkala jsem si, no jak tohle dopadne! Vystoupili jsme u Vinohradské tržnice a spolu s Míšou, kterého jsme náhodně potkali v tramvaji jsme pochodovali do Termixu. Po příchodu byl dobrý nápad se zastavit u baru, to víte, velké horko = velká žízeň a potřeba doplňovat tekutiny! Nabrali jsme pití a šli k zábradlí se rozhlédnout po známých či neznámých. Trochu jsem to rozjela...za zábradlím a a pak už jen stačilo dostat se přes to zábradlí na parket...najednou jsem byla volná jako pták, opadla ostýchavost (která tam v podstatě nikdy nebyla), opadla obava o mediální obraz i obava, že v těch šatech vypadám blbě :) najednou to bylo pryč a já se cítila jako nejšťastnější a nejsvobodnější člověk na zemi. Ječela jsem, skákala jsem, točila jsem se dokola, všechny objímala, pusinkovala, tančila na bedně a hlavně pila a pila. Chvíli jsem tančila s tím, chvíli zase s tím...já v podstatě něvěděla na koho skočit dřív. Všichni jen překvapeně koukali, někteří víc, někteří méně:) a já je svým chováním jednoznačně bavila. Pak konečně dorazili naši maturanti a jejích velitelka Džufynka :) muhehehe. A to už to začalo ve velkém! Každopádně jsme za všech okolností dodržovali pitný režim a taneční kreace pak už jen vrcholily :) a když si v jenom momentu vylezl Jirka sám na bednu tak už mi nezbylo nic jiného než vylézt za ním :-) nejenže mi to bylo jedno, ale ty moje kreace - jinak zvané žížala v křeči musely ten zbytek lidí v Termixu nadmíru pobavit :) Velkým překvapením rána byly moje křiky rozléhající se po celé Vinohradské. Prostě jsem měla chuť zařvat si a chybějící Džufyna mi dala dostatečný podnět to zahájit... krom teda křiků Džufinooo, Buznyyyy jsem taky všechny familierně oslovovala transky... doteď nechápu, že jsem od někoho nedostala přes hubu :-) protože to, co jsem předváděla bylo vážně na ránu! Každopádně jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit takové akce a příště již bez alkoholu :)) hahahaha.
Nevyhnutelně se to blížilo...a mě chytal stres. Dne 28.5. měl Smilemann již 28.narozeniny, nějak se to neprojevilo :) asi díky věčnému mládí jeho ducha. Každopádně mě stresoval fakt, že jsem vlastně v prdeli, bo nevím, co mu koupit?! Mám ráda originální a praktické dárky a tohle byl teda oříšek. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem vymyslela, že bych v podstatě mohla udělat takovou mini foto kroniku a uplynulém roce, co se známe. To jsem si na sebe zase něco ušila...občas mě vlastní nápady zaráží, protože se dokáži maximálně nadchnout, ale už mě nezajímají ty další věci okolo. Každopádně, vybrat ty správné (vhodné) fotky, nechat je vyvolat, vystříhat miliony nadpisů z novin a časopisů, výběr alba (jehož motiv je dokonalý) a vhodné přiřazování fotek a nadpisů mi zabralo v postatě několik dní, ale výsledek stál za to :-) nejdříve jsem si řekla, že mu to předám v sobotu, ale pak jsem si řekla, že z toho v podstatě udělám 2 překvapení v 1! Objednala jsem messengera a nechala to ve ST ráno zaslat Jirkovi na Vinici do Vodafone centra. Nervy jsem měla od rána. Takové to, bude se mu to vůbec líbit? Nepřehnala jsem některé věci? Došlo mu to?Ještě se neozval...po téměř 4 hodinách jsem to už psychicky nezvládla a musela jsem mu napsat email, zda si byl na recepci vyzvednout balík :)
Podrobnosti vynechám, balík došel, Jirka zářil štěstím (i přes to sluchátko telefonu) a já byla spokojená, mise splněna!
Pátek, půl dne volna, pohodička...v práci honička, ale motivace, že jdu už ve 3 domu mě natolik povzbudila, že jsem ani neprskala...teplo jako v sauně, ble. A k večeru za Charliem, naše první společná hodina španělštiny. Ano, tak jak čtete, mám nového a velmi schopného studenta! Strhaní jsme dojeli na Zahradní město..., šli si koupit nezbytené suroviny na večer (př. coca-colu) :-) a mohlo se začít. Pohodlně jsme se usadili na balkóně a Charlie nahlas předčítal předmluvu a pomalu začal pronikat do krás románských jazyků :) sjel celou abecedu (ani písmeno nezůstalo suché), naučil se pár esenciálních vět a mohlo se odpočívat. I když není odpočinek jako odpočinek. Přečetli jsme si německy psaný text (jen bych ráda poznamenala, že na rozdíl do Charlieho já německy neumím, a to vůbec), Kája si dal "špatné" okurky, zazpívali jsme si, někdo i zahrál divadlo, vedli jsme nekonečnou anglickou konverzaci, při které jsme mimochodem téměř nevyužili slovíčka because a pak ulehli. Charlie vytuhl do 2 sekund a já ještě čuměla na Harryho Pottera. O ranním budíku o půl 7 se nebudu zmiňovat, bo bych se musella rozčílit. Každopádně probuzení do horkého dne nebylo až tak úžasné a do zoo se mi teda v tomto počasí moc nechtělo, naštěstí zoo padla, takže jsme ještě leželi, pak si pustili nějaké ty španělské písničky, Charlie mi pustil také seriál Taková normální rodinka (no nemám slov) :) jsem se smála jak divá no a pak jsme vyrazili na oběd do Hamru, samozřejmě pozdě. Po pár minutách jsem si připadala jak telefonní ústředna, pořád někdo volal, Zuzu (kde jsme?), Džufynka (kdy a kde se slezem?) a hlavně Kája (kam má jet?). Když se nám Kája zatoulal, tak jsme naznali, že se půjdem posilnit na zahrádku a počkáme na Káje. Mezitím jsme dali pár kol karet:) a netrpělive vyhlíželi bus s naším cestujícím z Říčan. Ve finálne jsem jsme slezli a vyrazili směr rybník a restaurace...to jsme si pochutnali. Přesun z vnitřních sedaček na sluníčko nám prospěl, Jirka vytáhl karty a už to jelo, to se mastilo... Bohužel se mi tedy nedařilo až tak dobře, ale přece jen jsem několikrát zaskórovala! Raději jsem se věnovala fotografování čili zachycování nezapomenutelných a neopakovatelných zážitků, což mi jde nejlépe (protože s uměním forografie to vskutku nemá nic společného). Po několika hodinách karet, piv a jídla jsme se vydali směr k Charliemu, kde jsme se pohodlně usadili a s napětím sledovali obrazovku na které se promítalo skvěle zpracované dvd z karaoke !! Já nevěděla kam zabořit hlavu dříve...bylo mi to prd platné, můj falešný zpěv se linul bytem :)
Po shlédnutí jsem si dala panáka (nebo to bylo před?) každopádně byl důvod a mohlo se vyrazit k Smilemannovi. Po cestě jsme nakoupili nezbytné věci na večer, zvědavě jsme pokukovali po místech, kde se zřejmě něco natáčelo a pomalu se plížili k bytu. Nutná sprcha, decentní úprava vzhledu (hlavně toho mého vrabčího hnízda na hlavě), pár skleniček na posilnění, vtipná videa pro skvělé naladění a pomalý odchod lehce po půlnoci. Už cestou na tramvaj jsem cítila, jak se mi alkohol neuvěřitělně rychle rozproudil po oběhu...a říkala jsem si, no jak tohle dopadne! Vystoupili jsme u Vinohradské tržnice a spolu s Míšou, kterého jsme náhodně potkali v tramvaji jsme pochodovali do Termixu. Po příchodu byl dobrý nápad se zastavit u baru, to víte, velké horko = velká žízeň a potřeba doplňovat tekutiny! Nabrali jsme pití a šli k zábradlí se rozhlédnout po známých či neznámých. Trochu jsem to rozjela...za zábradlím a a pak už jen stačilo dostat se přes to zábradlí na parket...najednou jsem byla volná jako pták, opadla ostýchavost (která tam v podstatě nikdy nebyla), opadla obava o mediální obraz i obava, že v těch šatech vypadám blbě :) najednou to bylo pryč a já se cítila jako nejšťastnější a nejsvobodnější člověk na zemi. Ječela jsem, skákala jsem, točila jsem se dokola, všechny objímala, pusinkovala, tančila na bedně a hlavně pila a pila. Chvíli jsem tančila s tím, chvíli zase s tím...já v podstatě něvěděla na koho skočit dřív. Všichni jen překvapeně koukali, někteří víc, někteří méně:) a já je svým chováním jednoznačně bavila. Pak konečně dorazili naši maturanti a jejích velitelka Džufynka :) muhehehe. A to už to začalo ve velkém! Každopádně jsme za všech okolností dodržovali pitný režim a taneční kreace pak už jen vrcholily :) a když si v jenom momentu vylezl Jirka sám na bednu tak už mi nezbylo nic jiného než vylézt za ním :-) nejenže mi to bylo jedno, ale ty moje kreace - jinak zvané žížala v křeči musely ten zbytek lidí v Termixu nadmíru pobavit :) Velkým překvapením rána byly moje křiky rozléhající se po celé Vinohradské. Prostě jsem měla chuť zařvat si a chybějící Džufyna mi dala dostatečný podnět to zahájit... krom teda křiků Džufinooo, Buznyyyy jsem taky všechny familierně oslovovala transky... doteď nechápu, že jsem od někoho nedostala přes hubu :-) protože to, co jsem předváděla bylo vážně na ránu! Každopádně jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit takové akce a příště již bez alkoholu :)) hahahaha.
2 komentáře:
:)) Koukám a nestačim se divit :))
No tak jako já se taky nestačila divit:) ale vem si to tak, ty to jen čteš...a nestačíš se divit...co ti chudáci, co mě zažili na vlastní bulvy?:))
Okomentovat