Mexx Můra

Matčino doznání...

2011-07-26T20:04:00.004+02:00

Je to skoro dva roky, co jsem naposledy přispěla do svého blogu...

Pamatuji si na to jako by to bylo včera, tenkrát se to "nosilo", psát blogy. Byla to zábava, byl na to čas, bylo o čem psát. Člověk chtěl sdílet, chtěl být viditelný, chtěl pobavit...

Uplynul nějaký čas a vše je jinak. Vše se točí kolem Facebooku, lidé sdílí možná víc než bychom potřebovali a chtěli vědět a já? Já sdílím čím dál méně, už netoužím být viditelná a nemám potřebu někoho bavit! Už tak rok mám pocit, že procházím krizí středně středního věku a pořád čekám, že se něco změní a bude to všechno skvělý a přitom vím, že to musím chtít změnit já :-)

Za necelé dva roky se ze mě stal alkoholik, workoholik, karaokeholik a v neposlední řadě náladový a nedůvěřivý pesimista trpící insomnií, který přestal navštěvovat gay kluby každý víkend! Tomu přátelé já říkám samá pozitiva a perspektivní vyhlídky! :) Můj život je naruby, je jiný - zmatený, zrychlený, zvláštní, částečně jsem i dospěla, což mě asi děsí ze všeho nejvíce.

Málem bych zapomněla, že se ze mě stala i matka můra. Role, kterou jsem sice dobrovolně nechtěla, nýbrž samo to nějak vyplynulo. Však to všichni znáte: "není malých rolí, jsou jen malí herci". Já malá jsem a hérečka taky takže... Dokonce jsem již nesčetněkrát vyhrožovala, že s tím seknu, podám demisi. Bohužel mě jako vždy nikdo nebral vážně :-) Ne že by se na tom něco změnilo!

Právě jsem naznala, že by to už pro dnešek stačilo. Jestli to někdo čte to netuším, ale já si svým doznáním ulevila (neberte mě prosím doslova). Takže třeba...maybe tomorrow...

Vaše, naše, moje a jejich Matka

Křup a jsi na Moravě!

2009-11-02T18:27:00.005+01:00

Dříve nebo později by k tomu stějně dojít muselo, tak proč to zbytečně prodlužovat.
Historický okamžik:
datum: 23.10.
místo: D1 směr Brno
obsazení: Křupka za volantem, DJ Mexx vedle a vzadu nic nechápající, na sedadle přikovaná má milovaná máma :)

Nebyla bych to já, kdybych jako zajišťovatel hudby na cestu nevypálila něco extra. Tentokrát to nemohlo být nic jiného než karaoke výběr. My se totiž s oblibou řídíme heslem : pátek, karaoke svátek! :) Pro nezasvěcené (v tomto filmu - moje máma) to mohl zcela přirozeně být nevšední zážitek, když se jeden blázen za volantem a druhý hned ve dle něj vlní v rytmu písní a řvou jak hluchý při hudbě, která hraje na plné pecky! Estelle, Liza Minelli, Mercury, Morcheeba, Rybak a další hvězdy našeho repertoáru dostaly svůj prostor v Křupmobilu, dámy a pánové, davy šílely, byl to nezapomenutelný koncert...
Po náročné cestě jsme byly doma, welcome to Moravský Kras - alias welcome to the end of the world, kde i nemožné je možné :) Rychlé občerstvení, a už to jelo: vážené dámy, vítám vás na palubě pravidelné linky Rudice - s mezipřistáním v Blansku - Brno. Jmenuji se Mexx a budu vaší řidičkou a stewardkou na této cestě. Předpokládaný příjezd do Blanska na vlak je za rekordní čas bo nám to jinak ujede! Během cesty se prosím nevyklánějte z oken a nestrkejte prsty kam nemáte a hlavně! nekecejte mi do řízení. Cestu vám zpříjemním promítáním filmu: Reklama na ticho! Velice se omlouváme, ale občerstvení nejsme schopni zajistit z technických důvodů. Ke čtení všam můžeme nabídnout smsky z Mexxmobilu :) To je ode mě vše, přeji vám příjemnou cestu! Brno! Im lovin it! Husa na provázku! A je to tu, dlouho očekávané Shakespyré. Spokojeně uvelebené v první řadě jsme sledovaly divadelní mišmaš. Jenže to by nebylo ono, kdyby se "něco" nestalo. Aneb jaké to je, když dojde k interakci herce s publikem, konkrétně s Kotětem. Když se Vás herec zeptá, jak byste upoutala v místnosti pozornost muže a obrátí se na profíka jako je Klárka a ona vybuchne a směje se...směje se 30 sekund, směje se minutu, směje se dvě minuty, začně smíchy brečet a není schopná se zastavit...natož odpovědět, to je potom zábava:) Ono to ale jinak pod taktovkou Jelínka a Knihy a spol. vážně nejde!
Po divadle výborná večeře, honem na vlak, nabrat další účastnici zájezdu a hurá na diskotéku Mlýn. Velice vybraná dámská společnost: Klárka, Suri, Zuzu, Terka, Beata a já. Aneb Mlýne, tvá kola právě domlela :) Kdybych to měla shrnout bez detailů, tak zřejmě naznám, že se páteční večer odvíjel ve znamení starých lásek. To, že jsem tam potkala svou úplně první lásku ze základky, to jsem teda vážně nečekala. Příjemné setkání, to zajisté. A nebyla by to moje sestra, kdyby taky nepotkala svoji dětskou lásku :-) Mezitím, co já se ládovala odpornými džusíky a snesitelnějším semtexem, tak holky do sebe klopily panáky za lidové ceny, aneb nevožer se, když je tu tak lacino! Tanec, panák, tanec - asi tak probíhal dívčí večůrek. Večer, teda resp. ráno jsme zakončily stylově, a to všechny tři - Zuzu, Kotě i já. Kotě potkala sympatického a vtipného Slováka (ano, opravdu si nevymýšlím)! Zuzu zářila jak nová lampička z Ikei a já jsem se snažila zbavit se slizkého a opilého Slováka, který vedl pozoruhodné výslechy typu: taky ráda nosíš kabelky? (wtf?), ty jsi určitě jedna z těch, co s ní točí? (omg!) :-D
Sobotní plán se vyvíjel dle představ, nákupy, improvizační věčírek v Huse, ve kterém jsem byla uchvácena scénkami Kniha u zpovědi nebo Linoleum chce být kobercem :) a hurá opět na Mlýn! Musím konstatovat, že dva abstinenční večery, kdy jsem byla za Alfréda (...scénka, holky nasednou do auta a řeknou...Alfréde, na Mlýn) :) mi fakt vyhovovaly. A nebyla bych to já, kdybych nepotkala další lásku z puberty! Zkrátka život je plný nástrah a překvapení. Myslím, že největším překvapením však byla banda rumunských fotbalistů! Nejprve jsem si tak říkala, odkud mohou být, někteří z nich totiž mluvili česky a někteří z té tlupy zase podivným jazykem. Každopádně vtipné je, jak jsem vydedukovala, že jde o fotbalový tým! :) Taneční parket byl zahlcen muži, když říkám, že jsme tam první hodinu byly kromě barmanek snad jediné ženy, tak nebudu lhát. S postupem hodin přicházely další děvy, po kterých se ti nejmenovaní muži vrhali... kdykoli se jeden z nich začal na parketu oblizovat s nějakou slečnou, tak celé mužstvo začalo jásat, tleskat a pískat - první stopa, zřejmě musí hrát nějaký kolektivní sport! Druhá stopa byly óčkové nohy, které prozradily vše :-) Pak už se stačilo zeptat a byly jsme doma, teda byly jsme obtěžovány :)
Naštěstí to netrvalo dlouho, tým se zdejchnul a my s holkama vyrazily potrápit nohy na parket. Některé nejmenované osoby potrápily i tyč :-) NE, já jsem to opravdu mimořádně nebyla!Co dodat, tančily jsme všude a všemi způsoby.
V neděli jsme zavítaly na výlov rybníku. Zbrusu nový zážitek! Teda minimálně pro neználka jako jsem já. Pak už jen sbalit a hurá zpět do Prahy. Zkrátka dal by se z toho natočit krátký film Podivuhodný příběh Křupky Buttonové (teda Kotěcí) :-) A co na závěr?

Kolem Křupky se dějí věci...na to nestačí 2 deci!

Mexx world coming soon...

2009-10-31T22:52:00.003+01:00

Drazí přátelé! Otevírejte šampaňské, rolujte červený koberec, odpalte ohňostroje. Mexx je zpět a je odhodlaná se s vámi podělit o příběhy neobyčejného šílenství :-)

Tentokrát vás čeká povídka o tom, jak si Mexx nasadila ďábelské šaty a jakto dobře nedopadlo, protože tohle pohádka není! :)
Minulý pátek se tradičně šlo na karaoke (čti Mexxina nová závislost)! Z tradičního karaoke se však ve finále stal netradiční večer. A jak to tomu došlo? Přesně tak přátelé, mohly za to černočerné ďábelské šaty. Došli jsme na inkriminované místo, dali si (ne)vinný střik, kdybych dodala mezi to "bílý" tak vás zajisté přepadnou úplně jiné myšlenky :) S Křupkou jsme se hned od začátku přiklonily k nové taktice a to: co nejvíce zpívat dříve než příjde víc lidí. Ovšem tato technika se neosvědčila přesně dle představ. Neboť druhou podmínkou bylo obměnit repertoár, což se nám asi podaří horko těžko. Jsem si říkala, dáme si California dreaming, tu přeci znám, to je pohoda a ejhle...když vám u toho karaoke nejede hlavní hudební linka, tak jste prostě někde (řekněme na hruškách). Takže náš pokus o obměnu repertoáru se nezdařil jak bylo v plánu. Ve finále jsme přešly na staré osvědčené songy! Kdybych si pamatovala, co jsem zpívala, tak bych to i pro představu vypsala, bohužel moje Visty stále padají a objevují se nová a nová okna :)
S postupem večera jsem od střiku přešla k panáku mého nového oblíbeného pití, Tullamore Dew (jak já s oblibou říkám, Tullamore - Dude!).
Okno - píseň - okno - panák - okno- tanec s Mr. Prohrabávačem vlasů...kdo to neviděl mi prostě neuvěří a přitom já za to nemohla, já šla na nevinný tanec, né do extravagantního kadeřnického salónu. Tak hlavně, že se ostatní pobavili! :)
Poslední, co si pamatuji je, že mi Klárka asi 100 x důrazně opakovala: "zaplať a jdeme!". Asi po 101 jsem musela říct ségře ať to laskavě zaplatí ať můžem jít! Dál už si jen pamatuji, že jsem někomu psala smsku, kam jdeme - teda trvalo mi to asi tak hodinu a to jsem měla nad sebou ještě supervizora. Nevím jak? ale došla jsem do Solidní Nejistoty...nevím jak? ale šla jsem raději tančit...Nevím jak? ale objevil se tam člověk, který tam neměl co dělat a o jehož přítomnost jsem vážně nestála! Nevím jak? ale najednou jsem se asi po hodině, kdy jsem dělala mrtvého brouka, probrala a chtěla pařit (někteří z vás jste to již se mnou zajisté zažili), jenže mi utli tipec a už mě pro změnu táhli domů. A to nemluvím o svém dětském výstupu na Národní třídě: "Mimi jdi mi koupit pití"!!! Mimi: "naser si a jdi si to koupit sama, máš nohy!" Mexx: "ale mě bolí nožičky, prosíííím" Mimi: "zapomeň" :-) dohadovaly jsme se asi 10 minut, přítomná Jitka na nás celou dobu pobaveně zírala, a pak prohlásila: "holky, vy máte tak krásný sesterský vztah, já znám tolik sourozenců, co si nadávají a nesnesou se a vy se máte taky rády, to je fakt neuvěřitelné" :-D
Tolik k pátečnímu řádění, ze kterého mě do dneška bolí nohy (neuvěřitelné)! A rada na závěr?

Nikdy nenoste ďábelské šaty nebo vám nápadníci sedřou paty! :)

Mexx je strašně nemocná....

2008-11-22T19:54:00.002+01:00

Já se z toho picnu, to se prostě může stát jen mně. V době, kdy to nejméně potřebuji, tak na mě skočí někde bacil a už to jede. To co vypadalo jako lehké nachlazení (které vyhodilo mé hlasivky z provozu) se přeměnilo v kýchání (min. 2 x za minutu), hlasité sloní smrkání, kašlání, blbou náladu a co je to nejhorší? Strašně...ale fakt strašně mě svědí v uších...To je až k zbláznění. A úúúplně nejhorší na tom je, že se tam ani nemůžu poškrábat, protože to poslední co potřebuji je způsobit si hluchotu. I když...mám az sebou 2 semestry znakové řeči, tak bych to snad nějak zvládla :-)
Jediná dobrá zpráva je, že jsem u rodičů a ti mě tak rozmazlují, až se mi sem tam podaří zapomenout na to, jak mizerně mi je! Koukám na filmy, jím (vlastně žeru) :) , piju čaje s citrónem a medem, ležím, facebookuju jak o život a čekám kdy příjde uzdravení či zlepšení stavu. Bohužel do teď se nic takového nekonalo a dokonce jsem pojala závažné podezření, že nic takového ještě nějakou chvíli nepříjde!
Venku je sněhová kalamita... několika centimetrová vrstva ledu už mi málem způsobila smrt :) na schodech, sníh kam se člověk podívá. Jak by řekl Gargame - nenávidím Šmouly, tak já říkám NENÁVIDÍM SNÍH!! To jen tak pro pořádek.

Když přijedou holky ze štatlu a slaví se "svátek"

2008-11-11T15:00:00.004+01:00

Ano, přesně tak. Odvodili jste si to sami jen podle nadpisu. Další důvod k tomu vyrazit na drink a pak tančit. Když tu tenkrát byla Beatka na prázdninách, tak jsem jí před prvním Termixem říkala, že kdo jednou okusí, tak nemůže jinak (prosím vás, tohle neplatí pro gaye)! Náhlásila si návštěvu u nás v Praze a to ve ST, prý chce přijet se spolužačkami na Českou píseň. No věřili byste?
Shodou okolností měl Charlie v úterý svátek. I on se řadí mezi davy lidí, které svátek nijak neprožívají natož aby to ještě slavili. Ale slovo dalo slovo a díky facebooku se z toho stala řekněme "veřejná kauza" a začalo se, při příležitosti příjezdu holek ze štatlu, plánovat setkání pod lacinou záminkou oslavy svátku. Já měla ještě ten den výuku španělštiny, takže jsem sedla pak směr Vltavská a v metru narazila na Romana, který jel vyzvednout Beu, Pavlu a Janu. Tak jsem nemohla odolat a jela s ním. Bohužel díky veselým historkám v metru se nám podařilo přejet o jednu stanici a trošku se nám ten příjezd do Pidi - místa konání - prodloužil. V kavárně už to žilo! Hanka, Joe, Kačka, Patrície, Matěj, Charlie, Zuzu, Luky, Karim už byli na místě a vesele se bavili :-) zatímco my se aklimatizovali. Než jsem se nadala, už mi barman Radek podával jablečného berentzena...asi si začnu myslet, že na své okolí působím jako alkoholička, ale zřejmě se nedá svítit. Každopádně jsem zasedla za stůl, ohřála se a začala připíjet na zdraví všem. Po hře - uhodněte film :-) která byla mimochodem dosti vtipná, ale vzhledem k tomu, že mezi námi byli herci, tak i dosti jednoduchá jsme se sbalili na cestu do nejmenovaných pražských končin. Cesta autobusem na Hradčanskou probíhala stejně vesela jako cesta v metru. Já, která jsem si naivně myslela, že už dávno francouzsky neumím, jsem ze sebe vymáčkla (na Karima - kanaďana) francouzsky, že už to nevydržím a nutně potřebuji čůrat. Je vidět, co člověk dokáže v takových krizových situacích. Nicméně jsem si netroufla odběhnout někde za stromek a musela počkat než dorazíme na místo určení. Tam už bylo solidně natříškáno, jako každou středu, takže jsem se rychle propletla mezi známými, kterým jsem za letu vysvětlovala, že teď nemám čas si povídat a že se hned vrátím :-) téměř jsem se ani nedostala ze záchodu protože nějaké "vykrouceniny" (to se prostě jinak nazvat nedalo) drželi kliku záchodu (nevím ani proč - asi aby byli něčím zajímaví), každopádně mě to rozohnilo tak, že jsem po povolení kliky vylítla jak čert (nikoli z krabičky, ale z WC) a začala hystericky ječet, ktere kokot nás tam držel... :-) a to jste neviděli vyděšený výraz těch blbců...hahaha.
Po jednom drinku jsem se odhodlala s ostatníma na parket. To víte, přeci jen bylo trochu později a chtěla jsem si vychutnat své oblíbené zpěvačky jako je Ilonka, Ivetka nebo Hanička. České hity se po půlnoci změnily v mezinárodní hity a na mě začala padat únava. Při představě, že tam budu muset vydržet do páté ranní mi běhal mráz po zádech. Každopádně jsem tančila dál...teda všichni jsme tančili krom Hanky. Hanka se přidala až když většina odešla = právě v tom nejlepším a předvedla s mojí sestrou unikátní vystoupení na bedně. Charlie odcházel v Ne-moc dobré náladě...Katka s Joem se vypařili brzy, a zůstalo to na mě, Hance, Zuzu, Beatě a holkách a teda samozřejmě taky na Romanovi (abych nezapoměla na mužské zastoupení) . Ale myslím, že jsme se s tím poprali docela statečně. Tančili jsme do posledního dechu a sem tam ani ne sami...nějací cizinci se na nás sem tam přilepili, až jsme nevěděli kam utéct. Ve finále už jsme tam byli téměř v celém klubu sami a to byl signál zavolat taxi holkám na Florenc na bus směr Brno a pro nás to znamenalo cestu domů. A jak jsme se těšily :-) spala jsem jak zabitá...a druhý den si vybavuji jen, že mě bolely strašně nohy...a to je jasné....

Chcete-li, aby vás nebolely nohy, musíte mít lepší taneční vlohy... :-))

Za sportem a pitím až do Luhačovic!

2008-11-08T01:13:00.004+01:00

Víkend 31.10. - 2.11. byl náročný. Začalo to již v pátek ráno, kdy jsem vstala, pobrala své tašky (a že jich bylo) a vydala se směr hlavní nádraží, kde jsme měla sraz s Danem, Charliem a Jirkou. Zvláštní to skupinka nemyslíte? A kam že jsme to jeli? No to je snad jednoznačné - rychlík směr Luhačovice!!! Já se na tuto cestu připravovala hlavně psychicky několik týdnů. Abych to ujasnila. Já zkrátka vlakem necestovala víckrát než jednou - déle než 3 hodiny, a najednou mě čekala pětihodinová cesta, která začala jak jinak než tragicky, vás to možná nepřekvapí (pokud cestujete často a rádi s ČD), ale mě hodinové zpoždění rozhodilo :-) a to jsem ještě ani neseděla ve vlaku. Zkrátka, já sice byla vybavena na delší cestování - svačina, chytré časopisy, mp3, společenské hry a 3 komedianti - ale 5 hodin je i na mě trochu moc. Dlouho očekáváný okamžik = odjezd, nakonec nastal a já už vytahovala kvarteto. U Jirky se tato hra těší velké oblibě a já ji miluji, protože takové emoce, to člověk skoro nezažije ani u Člověče, napij se! :-)
Kvarteto za chvíli vystřídaly kostky ze hry Pálí vám to? To nás Dan rozsekal. Povykládala bych vám to, ale možná by vám to nepřišlo tak vtipné, takže kdybysme se viděli, tak mi to připomeňte a já vám to záživně převyprávím!
Po kostičkách jsme zahájili čtení chytrých časopisů a navzájem si po chvilkách sdělovali nové poznatky a případně zahájili na daná témata krátké diskuze :-) Jenže číst se nedá věčně a proto jsem naznala, že si můžu číst i v duchu se zavřenýma očima a tak se i stalo. Do pár minut jsem byla tuhá, čehož "přátelé" využili, aby mě mohli vyfotit - bez komentáře. Po zdravé siestě následovala svačinka a pak už jen strohé oznámení paní průvodkyně, že nás vyhodí z vlaku před konečnou zastávkou a budeme muset přestoupit na motoráček. No to jste měli vidět naše výrazy :-)) já motoráčkem jela snad po druhé v životě a měla jsem z toho haló, zatímco kluci (kteří jezdí zásadně pendolinem) raději vzniklou situaci ani nekomentovali. Po příjezdu do Luhačovic nám Dan s úsměvem na tváři stačil oznámit, že nás čeká cesta do největšího kopce v Luhačovicích. No tak co víc si přát? V půlce kopce už jsem lapala po dechu, ale zvládli jsme to, vybalili si věci, uvítali se s Beatkou a Vlaďkou a vyrazili cvičit. Abych se dostala k jádru pudla (v tomto případě k důvodu naší cesty). My vlastně jeli na sportovní víkend (jediný Charlie jel relaxovat). Takže jsme si odcvičili velmi náročnou hodinu pilates pod vedením mučitele Dana a s chutí a bolestmi v rozhýbaných svalech se vydali na večeři. Po večeři jsme zase popošli o kus dál na bowling. Neuvěřitelné, já snad vyhrála nebo co?! Ano, také tomu nevěříte? Já taky ne! Já, totální lempl, který to hrát neumí a k tomu má většinou smůlu jsem házela striky! Po bowlingu jsme dali pár drinků a vydali se na pokoj, utahaní z cesty, jídla, cvičení a bowlingu. Navíc, některé čekalo cvičení od 7.30...ufff, to bylo vstávání, tak moc jsem si poprvé přála být Charliem a moci zůstat v posteli. Ale ne, sebrala jsem odvahu, hned po tom mé staré kosti a vyrazila s ostatními se protahovat. Au au... Po snídani krátký odpočinek, po odpočinku hopsavý aerobik, po kterém se mi rozlilo v těle tolik endorfinů, že jsem měla záchvat absolutní euforie, která se navenek projevila naprostým šílenstvím :-)
Po sprše jsme se vydali na chutný oběd do centra. To jsme si pochutnali! A pak směr kolonáda...smradlavé prameny...žádný spěch, prostě super sobotní odpoledne. Já se vyžívala ve focení všech ostatních, pořád jsem jen vymýšlela, kam bych je ještě postavila a vyfotila...chudáci viděli mé nadšení a ochotně většinou svolili mi zapózovat. Děkuji přátelé!
Po procházce samozřejmě drinčík a dezert. Viva sangría :-) mňam.... u drinku jsme probrali neobvyklá témata a pak jsme vyrazili zpět na hotel, bojkotovali večerní hodinu a vydali se na večeři. Teda pokud to můžu nazvat večeří - ten blivajz co se prezentoval jako čínská směs. Po večeři jsme se uvelebili ještě pohodlněji na židlích a začali si poroučet panáky... jak jinak. Převody metrů čtverečních mimořádně vynechám, ale řešila se třeba i pouta, radiátor, mramorový kachličky atd., takže nic zajímavého :-)
Dokonce jsme ve finále přesvědčili slečnu servírku, aby nám ještě odlila trochu pití do sklenice, hodlali jsme si zahrát Člověče, napij se! Před kterým jsem ještě dostala přes oko botou. Zahrát si přišel i Daník, ale museli jsme to brzy zabalit, protože to nikdo nepochopil :-) takže jsme dali pár her amerického žolíka a pomalu se šlo spát. Ranní vstávání bylo náročné, z postele jsem ve finále vylezla jen já (a byla jsem pak na sebe strašně pyšná) a šla jsem cvičit. Po snídani poslední cvičení a hurá (ironicky) zpět do reality, práce, školy, Prahy...
Cestou jsme si ještě i zabékali celý soundtrack Mamma mia a některé hity Helenky Vondráčkové a hned se nám jelo lépe. Mireček (náš mimořádný osobní řidič) hýřil vtipnými básničkami na Marušku :) a všichni se skvěle bavili - tak to má být!
Takže teď už to víte! Když cvičit, tak pilates! Když lopatka, tak šup s ní do kapes! (zřejmě to dá smysl jen zasvěceným) :-)

Ja jsem z Kutný Hory...

2008-11-08T00:54:00.002+01:00

Já teda osobně ne, ale byla jsem tam na výletě. To byla panečku kulturní akce. Tak to probíhá, když se můra Džufyna probudí a najednou zavolá v pátek večer, jestli bysme třeba nejely s Mimí na výlet do Kutný hory v sobotu dopoledne. Co dodat? Čekala náš páteční pařba, ale přeci jen vidina kultury nás natolik nadchla, že jsme to téměř okamžite odsouhlasily! Vstávání krize, ale zvládly jsme to, dostaly se na Opatov a opatrně zasedly do F1 se světoznámým řidičem Džufym. NE, nebála jsem se, nebylo čeho. Navigace byla totiž mocnější než pan řidič, který se bál bučení krav* (viz poznámka pod článkem) a jel podle pravidel. Takže v podstatě jsme byli celou dobu v bezpečí... V Kutné Hoře byla ze začátku trochu zima, ale hned jak jsme vstoupily do Kostnice, tak nás vzrušení z tolika kostí rozpálilo natolik, že po zimě nezbyla ani stopa. Já snad tolik kostí v životě ani neviděla! Impozantní!
Nebyli bysme to "tradiční" skupina, kdyby si náš vedoucí Džufyna nesáhl na kosti za mříží, kde stálo červené na bílém - NESAHAT! Celé se to tam rozhoukalo a já nevěděla, za jakou kost se schovat dřív! Prolezli jsme kost po kosti celý prostor, udělali desítky památečních fotek a pak se prošli hřbitovem, abychom v sobě uchovali tu atmosféru. Po prohlídce jsme se rozhoupali směr katedrála. Na co jsme to nenarazili? Výstava o tabáku pod záštitou Philip Morris, no 4 kuřáci pohromadě - nešlo říci ne. A bylo to skvělé, fantastický design, hlavně ta žlutá pohovečka mě dostala, vtipné názvy cigaret a stylové výlohy neměly chybu. Dokonce jsme si pustili i informační video o zpracování cigaret a hned jsme byli chytřejší! Po výstavě jsme se tedy pro jistotu přesunuli do katedrály - nádhera. Pronikající paprsky tomu dodávaly tajemnou atmosféru, jen škoda, že celkový dojem kazila velká vnitřní rekonstrukce. Tak jsme si alespoň spravili náladu blbnutím s foťákem před katedrálou. Jak by řekla Madonna - Strike a pose. Po náročném kulturním zážitku se šlo na oběd. Po dlouhéééééééé (ano opravdu dlouhé) době jsem měla svíčkovou, moc dobrá! Džufina dokonce zavtipkoval se slečnou servírkou, které věnoval jako bonus - lístek se slevnou 10 kč myslím na psí žrádlo, tak to slečnu naprosto rozsekalo, že se smála několik minut v kuse, ale byla milá, vzala si to, a řekla, že to určitě využije. Když to Džufyna zaregistroval, tak jí ještě věnoval lístek pro změnu na kočičí žrádlo - tak na to už jsem ani já neměla komentář. Po vtipném výstupu v restauraci jsme se navígací pešky nechali donavigovat k autu :-) a pak směr centrum. Kutná Hora je nádherné město! Byla jsem tam poprvé a hrozně mě to nadchlo, navíc nám hrozně přálo počasí. Viděli jsme Chrám Sv.Barbory se zajímavými "chrliči", sem tam poseděli a jen vnímali okolí, tam vlezli, tam vylezli, tam zalezli...zkrátka viděli jsme toho spoustu a to dokonce i Goofovo kolegu z práce!
Takže si pamatujte - když do Kutné Hory - tak jedině přes stříbrné doly!

*tento zvuk ze sebe vyloudila navigace pokaždé, když byla překročena maximální rychlo v obci, slovy padesát kilometrů v hodině :-)

Komaři se ženili, bzum bzum ženili...

2008-11-07T23:51:00.004+01:00

Tak a jsem zpět. Nějakou tu chvíli mi to trvalo, ale znáte to... my umělci (další z mých povedených vtipů) nemůžeme tvořit "jen tak", je třeba trochu inspirace. Jak zpívá Neckář: "ale když mě paní múza políbila na čelo, rozhod jsem se zkoncovati s nudou"...
Čím bych začala. Mám toho tolik na srdci, že je tak velké - až mi z toho o trochu vyrostla prsa! ANO, to jde! :-)
Bylo to přesně 24.10., kdy byl den D mojí šéfové Lenky. Druhá svatba (a snad i poslední) se měla konat ve vile Betramka přesně v 11:30 místního času. Sešli jsme se o něco dříve s Daníkem a Zuzu, abychom zajistili překvapení. To víte, když už svatba, tak i se srandou. A že jsem to na svou šéfovou pěkně ušila, haha. Já ani nevěděla do poslední chvíle, jaké bude mít šaty a pak z toho naleštěného BMW vystoupila princezna minimálně o 5 let mladší, zářící štěstím (také ji zářily vybělené zuby - jen na okraj) a vrhající láskyplné pohledy na budoucího manžela (který již ten den stál před oltářem po třetí). Obřad krásný, zpívající operní sólista Vratislav Kříž předvedl své umění v pravém slova smyslu, sotva se do toho lehce opřel, tak mi běhal mráz po zádech a div mi nevyhrkla slza dojetím, ale NE, neděste se! Já na svatbách nebrečím :-) jsem přeci velká holka a vdávat se nehodlám...
První gratulanti se hrnou k novomanželům Nehodovým a my s Danem utíkáme ven, abychom připravili vše potřebné na novomanželské úkoly. Jak jinak, David dostal kouli (jako by jich neměl dost) a my pro změnu vyžadovali výkupné za klíč. Lenka dostala mini symbolický "chomout" vyroben z klíčenek ve formě fotbalového míče a k noze jsme jí položili malý kopačák, aby mohla kličkovat mezi pet flaškami a dokázala tak všem přítomným, že si tohoto fotbalového agenta opravdu zaslouží. Moje šéfová je prostě frajerka. Zvládla úkol na jedničku ve vysokých podpatcích a princeznovských šatech a stačila se u toho i tvářit jako naprostý profesionál!
Po svatbě jsme vyrazili se Zuzu a Daníkem spolu směr domov, vyměnit oblečení, kabelky za batohy s náčiním na večer a hurá do restaurace, kde měla za pár hodin vypuknout velká párty pro pozvané. Zkouška zvuku proběhla bez problémů, opět jsem si "zahrála" na významkou DJ a dokonce jsem se tam i chvilkama tvářila :-)) (opět vtipkuji).
Ani jsem se v tom shonu s nafukováním balónků, podáváním izolepy, volením hudby nestačila opít = základní chyba :-) Byla sice slabá chvilka, kdy jsem se cítila mírně pod vlivem, ale za chvíli to bylo fuč. Sem tam jsem si stihla i na pár sekund zatančit, aby se neřeklo, že se nebavím! Převážně jsem si zpívala a lovila ve svém několika tisícovém archivu písní, co bych jim tak asi mohla zrovna teď šoupnout, abych je dostala do varu. Ovšem nevěřili byste, že největší úspěch mezi "starší generací" slavila píseň, kterou mi přímo přes bluetooth zaslala šéfová - jmenuje se to Jedu na koni - text banální...něco ve smyslu, Jedu na koni...jedu na koni...jedu na koni - jééé-žíííš- šmááá-rjáááá :-) takže tolik kůň.
Ale řeknu vám, já jsem se tam věru neměla špatně. Obsluha se o mě pečlivě starala, k řízečkům mi pan číšník dokonce "podbídl" zda nechci i okurčičku...zvláštní, když to nikomu jinému nenabídl:) pak jsem se dozvěděla, že jsem mu jednou písničkou udělala hroznou radost, tak aspoň něco! Kolem 2 hodiny ranní jsem byla již na odpis a to z následujících důvodů:
A) bolely mě nohy, protože jsem většinou stála
B) neustále mě prudil ženich, že chce Gotťáka - Zůstanu svůj
C) byla jsem přejezená (orgazmického čokoladového dortu)
D) nevyspanost z týdne se projevila
E) a ve finále mě utahal pohled na všudepřítomné opilé svatebčany
F) byla jsem také utahaná z toho jak jsem dostávala záchvaty smíchu, když jsem viděla svoji šéfovou pobíhat v poklusu na píseň jedu na koni... to nikdy nezapomenu :)

Takže po druhé hodině ranní jsem sklidila aparaturu a pomalu se s Danikem a Zuzu vydala rozloučit se! Po zásluze jsme dostali řízečky, koláčky a velké díky za perfektní organizaci svatby. Já byla tak utahaná, že už ani to mě nepotěšilo.... :-)

A co dodat na závěr? Bere te si fotbalistu - zařaďte si Gotta do playlistu! :)

To byla alespoň služebka :-)

2008-10-29T16:13:00.002+01:00

Tak zase chvíli odmlka. Zážitky a události se v tak velkém spádu nahrnuly do mojí hlavy, že budu mít co dělat (teda já ně, ale moje dlouhodobá paměť jo), abych si vybavila co se všechno za poslední měsíc stalo :-)
Začnu docela zábavným víkendem na konci září. Jakože všichni víte, že dělám v cestovní kanceláři, která také zařizuje relaxační pobyty v lázních všude po republice. Na začátku září nám do CK přišla pozvánka do Nových Hradů od jednoho obchodního partnera, že se bude organizovat pro obchodní partnery speciální wellness víkend v hotelu v Nových Hradech a že bude zajištěn program jak pro dámy tak i pro pány! S kolegyní Zuzkou jsme naznaly, že se se svolením šéfové vydáme na jih zkoumat místní přírodní krásy a nechat se hýčkat. Již z emailové konverzace s panem ředitelem hotelu - Mr. Dvořákem (budeme mu říkat Mr.D) bylo téměř jasné, že je to pohodový chlapík s velkým smyslem pro humor, takže my se se Zuzu velmi těšily! Vše začalo v pátek, kdy jsme vyrazily v odpoledních hodinách směr Tábor. To byla panečku cesta, sice jsme měly navigaci, ALE ta nebyla úplně nejspolehlivější, protože nás dokonce přivezla do slepé uličky ke kolejím :-) takže se Zuzka pak ve finále spoléhala na mě. Jste v šoku?? Já také:) od jakživa totiž tvrdím, že se orientační smysl a neumím číst v mapách. Smůla, musela jsem se toho statečně chopit a důvěryhodně předstírat, že tomu rozumím. Je to jasné, jsem dobrá herečka, protože jsem to sehrála dost dobře až jsme skoro zabloudily :)) a to jsem vypadala naprosto přesvědčeně!
Každopádně v Třeboni nás musela navigovat moje ségra po telefonu, abysme nejely kamsi někamsi nevím kam. Se Zuzkou jsme naznaly, že to vlastně není špatné, že jsme si udělaly takovou krásnou poznávačku po jížních Čechách, kdy místo 3 h jsme jeli 5 h :)
Důležité je, že jsme dojely v pořádku, na recepci nás uvítala mladá holka - Moňáris, která oznámila, že jí máme dát vědět, až budeme připravené, že na nás čeká pan ředitel s večeří. No tak to byla hodně příjemná zpráva po vysilující cestě. Šly jsme si uložit do luxusního pokoje věci a pak se jen převlékly na večeři a už už jsme čekaly nažhavené na to, jak Mr. D vypadá ve skutečnosti. A překvapení! Vypadal skvěle, hlavně se projevil jako velmi schopný a chytrý člověk...sršící humorem :) co víc si přát? Dali jsme si výbornou večeři a stáhli společně ve třech 2 flašky drahého víno na účet Mr.D a pak ho jely odvézt (řídila slečna recepčí) domů :-) o zábavu tedy postaráno. My se Zuzu se pak vydaly s Moňáris do místního baru na pár kol panáků a vesele si opilecky pochodovaly zpět do hotelu v ranních hodinách. Ráno jsme čekaly na slíbenou snídani do postele od Mr.D, ale nějak jsme se nedočkaly :) prostě komik, tak jsme se vydaly dolů... kde již téměř všichni věděli, že jsme předchozí noc chlastaly s Mr.D :-))
Po snídani jsme se vydaly na procházku do Tereziina údolí (nádherné prostředí) a pak zpět na oběd a od oběda už se jen dál pilo a žralo - no zadarmo, kdo by to nebral?! Pro dámy byl přichystaný program ve formě profesionálního líčení, masáží, manikúry...k tomu nám pořád někdo doléval buď bouli nebo šampaňské s jahodama. Neustále nás někdo obsakoval, no my se měly jako v ráji - neskutečně! Vše jsme si maximálně užívaly, smály se dalšími ženami :) a nechaly ze hýčkat. Po nalíčení jsem se téměř nepoznala, koukala jsem do zrcadla a říkala si, tyyyjo, ta hezká holká co na mě kouká přeci nemohu být já. Všechny jsme vypadaly fantatisticky! Po náročné jídle a pití jsme se se Zuzu rozhodly, že se na chvíli odpojíme od ostatních a půjdeme spočinout na pokoj, kde jsme si pustily telku a kritizovaly všechny programy :) po hodince jsme se vykutálely z postelí, abysme se přichystaly na večerní jazzový koncert, kde nám hrál Štěpán Markovič, který nás se Zuzu dole "balil" a snažil se vytáhnout tím, jak hrál s Billem Clintnem apod. což nás mimochodem vůbec nezajímalo. Ale tak je třeba uznat, že je jistě mistr svého oboru, ale slimák je to taky! :-)
Ochutnávka sýrů byla výtečná, k tomu dobrá vína...a jazz :) myslím, že se v sále nacházelo více odpůrců než příznivců jazzu, ale to mi celkový dojem nijak nezkazilo.
Po několika hodinách jsem však naznala, že mě to nebaví a proto jsem se domluvila s Moňáris, že půjdeme mezi své vrstevníky, Zuzu byla přiopitá, takže ta ulehla a usla. My však s Moňáris vyrazily na dechovku do kutlurního domu Máj:) to byla paráda, hlavně pro mě jako milovnici takové hudby. Dokonce jsem si trsla, poznala neskutečné kvantum zástupců mužského pohlaví a ještě se pobavila. To prostě musíte někdy zkusit, zajet si tam...oni asi milují nové tváře. Protože tolik ctitelů jsem neměla snad od základní školy :-) Neustále mi někdo kupoval panáky a snažil se navázat nějakou konverzaci, haha. Každopádně jsme se pak přesunuly ještě do jedné hospody, kde jsem si dala ještě pár panáků a ve 3 utíkala do hotelu. Ráno jsme se nasnídaly, popovídaly s Mr.D, který mi začal říkat Jano Krausová :) a hurá do Prahy! Bylo nám strašně smutno, tak jsme si pustily Daniela Landu a zpívaly nahlas!
A co nám řekl Mr.D? Holčičky moje...než se mi z té kanceláře rozutečete do světa nebo na mateřskou (podotýkám, že to se týká pouze Zuzky), tak doufám, že se mi přijedete ještě ukázat :-D

Naše cesta z města...limuzínou :-)

2008-10-10T23:09:00.003+02:00

Ne často a hlavně ne všem se v životě poštěstí tak jako mně a Charliemu minulou středu. Co se nestalo?! Přišla jsem domů z hodiny španělštiny docela unavená s tím, že si dám sprchu a zalehnu. Otevřu dveře a co to nevidím, cizí mužské boty...jako agent 007 jsem se vkradla do "vlastního bytu" , vyzula boty a hlasitě pozdravila, abych informovala osazenstvo, že slečna důležitá je doma! Ani jsem se nemusela ptát, jakou pak máme vzácnou návštěvu, můj bystrý mozek si dal dohromady 1 a 1 a myšlenka se zrodila. Šla jsem do pokoje, odložila zavazadlo a vydala se na průzkum do kuchyně, centra dění. Slušně pozdravila nečekaného hosta, nahodila ten nejmilejší úsměv (který se schovávám jen na speciální příležitosti) a snažila se neudělat ostudu hned při prvním setkaní a také neplácat blbosti...znám se! Prohodila jsem pár zdvořilostních vět, abych se příliš neznemožnila a odsunula jsem se do pokoje, volal totiž Charlie a lákal mě ven. Chytla ho jeho "tančící" nálada a nedal se odbýt, slovy: "neberu jinou odpověď než ano" mě dostal poněkud do úzkých. Pořád mi to vrtalo hlavou, bylo třeba si položit esenciální otázku: jít ci nejít? toť otázka. Ve finále jsem si řekla, no proč ne, do školy snad vstanu (omyl) a třeba potkám někoho zajímavého :-) to mě vždy utvrdí! (druhý omyl). Navíc české hity...tomu se prostě nedá odolat. Ano ano, jsem slaboch. Oblékla se, lehce nakreslila něco jako obličej a vydala se směr Letná. Kdybych věděla, že tam ještě budu čekat jak trubka, tak bych tolik nestresovala a přijela bych později...ale budiž. Hodně mi pozvedlo náladu, že jsem vyhrála super zapalovač pall mall, který jsem samozřejmě jako bolestné věnovala Mimííí, která se nemohla účastnit, protože jí to její svědomité Já nedovolilo. Taky jsem málem uhořela, ale to tu nebudu nijak příliš rozpatlávat :) znáte to...netřeba agentů...
S Charliem jsme si řekli na kukánek a snad poprvé v životě jsme to také dodrželi! Po druhé hodině jsme se vykutáleli ven z toho obrovského oblaku dýmu a šli volat taxi. Rozhodlo se, že pojedeme ke mně a Charlie si pak udělá projížďku zpět Prahou. Vytočili jsme Speed cars a čekali na instrukce u Vinohradské tržnice. Najednou se z ničeho nic zjevila dlouhá luxusní černá limuzína. Charlie si všiml, že má logo speed cars a tak nám to začalo vrtat hlavičkama...že by??? Ale pak jsme zase slétli z nebes a říkali si, to asi těžko, my si objednali taxi, nikoli limuzínu. Jenže po chvilce očekávání přišla smska, že pro nás přijede před tržnici černá limuzína :-) za touto smskou následoval hysterický záchvat smíchu, hlavně nezadržitelný! Jako ta odvážnější z nás dvou jsem přistoupila k panu řidiči a potvrdila, zda je tu opravdu pro nás a kolik nás to bude stát. K našemu údivu nám bylo oznámeno, že pojedeme za normální sazbu. No neberte to! S chutí jsme se zabořili do kožených sedadel a hurá do Řep. Celou cestu jsme se jen na sebe nechápavě dívali a smáli se jak dva blázni, jako by to byla společná halucinace :-)) dokonce jsme se dali do řeči s panem taxikářem, který byl mimochodem velmi příjemný. Ptali jsme se na cenu limuzíny, na délku....na vše co nás napadlo a přitom jsme se kochali interiérem. Domů jsem přijela jako hvězda a o Charliem raději ani nemluvím, to Vám musí popovídat on :))
A co dodat na závěr: Chcete-li jet limuzínou, volejte společnost Speed cars a žádnou jinou! :-)

První 2 dny školy - poděs!

2008-10-08T13:10:00.005+02:00

Aktualita ze všech nejčerstvější! Stejně jako po roce příjdou Vánoce, tak mě začala tento týden škola. Pozitivní na tom je, že to vyšlo skvěle, že mám jen 2 dny v týdnu. Přesto jsou to dosti napresované dny! Od 10-18 UT a ST 8:20- 17 :) skoro žádné přestávky, max 10 minut, když je to již hodně, tak akorát dojít si na záchod a napít se :) Každopádně úterý byl masakr. Vše nasvědčovalo tomu, že již od rána to bude tragický den. Jela jsem na 9 do školy, přesvědčená, že mám hodinu koverzace - omyl, ta hodina je až ve ČT, no super, do dodat...co teď budu dělat? Hm..zamyslela jsem se hluboce a rozhodla se, že pojedu na hlavní fakultu k Rudolfinu na internet. Nasedla jsem na Malostranském nám. na tram na Malostranskou. Tam jsem nekonečně dlouho čekala na jedinou tramvaj, která jezdí přes most a to 18, přišla k počítači - první zádrhel, nepamatovala jsem si heslo! Po 6tém pokusu jsem je uhodla. Hlásilo mi to, změňte si heslo. Tak jsem je měnila asi na 4 x, protože mi to nepovolilo jedno ze 7 hesel, které jsem již od prvního ročníku vystřídala :-) takže jsem intenzivně zapojila mozek, abych vymyslela nové heslo, které si budu pamatovat! Heslo úspěsně změněno. V duchu jsem si řekla - slááááááva! hurá na net. OMYL, když jsem se přihlásila, tak mi to nahlásilo pro změnu, že nemohu být nalogovana do školního systému a musím kontaktovat správce sítě...zkusila jsem to tedy ještě 3 x a pak mi došla trpělivost a šla jsem si raději koupit svačinu. Cesta zpět mi teď příjde poněkud vtipná, když se na to podívám s odstupem :-) Nasedla jsem na 18tku smět Malostranská a tam měla v plánu přestoupit na jakoukoli tram krom 18tky směr náměstí. Poslouchala sjem mp3 a zpívala si, když v tom se přibližovala tramvaj a já nastoupila a asi po 3 sekundách, když se zavřely dveře mi došlo, že ani nevím jaké je to číslo...ehm, no řekněte, není to pech? Samozřejmě, že jsem nastoupila do tram, která jako jediná nejede tam, kam jsem potřebovala! Vybuchla jsem smíchy nad svou tragédii, nic jiného mi ani nepřišlo vhodnější, takže se na mě okolí dívalo trošku šokovaně :) vystoupila u fakulty a zase dlouho čekala na 18tku, která mě převeze přes most. Venku totiž poprchávalo a mě se vážně nechtělo pěšky, za jiných okolností tuto vzdálenost zdolám za 10 minut :) i s přestávkami. Ve škole - naše výborná brazilská lektorka zřejmě zapoměla, že mluví na studenty, nikoli na rodilé mluvčí a jela jako kulomet. Druhý šok, z těch 6 lidí, co jsme tam seděli 3 byli v Portugalsku do srpna na Erasmu (takže z nich většina aktivně používala portugalštinu) a 1 z nich pracuje tady pro portugalskou fimu, takže se pohybuje v "portugalském" prostředí a jediná já a ještě kamarádka jsme naznaly, že jsme zcela out of scope, protože se nám podařilo přes prázdniny zapomenout i to, co jsme nikdy nevěděly :-) (obrazně řečeno). Vůbec mě nenapadala důležitá slovíčka, jako např. právě slovíčko zapomenout, takže jsem byla skoro bezradná. Ve finále jsme ještě k tomu dostali test...znalostní tákající se politického rozdělení Brazílie, zjistila jsem, že vlastně ani nevím, co je to federativní republika a hlavou mi problesklo - pane bože, jak ty tenhle rok přetrpíš to netuším! Každopádně jsem si alespoň tipla kolik "estados" má Brazílie a kupodivu jsem tipla přesně :-) tak aspoň něco. Další hodina syntaxe - katastrofa. Nějaká valence slov mi nic neřekla. Když jsem se podruhé zamyslela, tak jsem přišla na to, že vlastně jsem to již jednou studovala asi ve 2. ročníku :-) ale to už dávno odvál čas a moje paměť tak daleko nesahá...

A dneska? Zaspala jsem? Tak trochu víc:) tragédie...ale měla jsem taky svoji první hodinu italštiny a řeknu vám, náš ženatý učitel je KUS :-) bože já snad budu mít tentokrát i motivaci učit se intenzivně :))
A rada? Chcete-li se učit italsky. Choďte na přitažlivé muže s utaženými opasky :-)

Sváááčina, svááááčina, svááčina začíínááá

2008-10-05T22:10:00.001+02:00

To byl zase jednou Termixový maratón a důvod? Můj miláček Beatka se rozhodla, že přijede na konci září k nám na prázdniny. To víte, my už jí dlouho lákaly a naskytla se vhodná příležitost, tak proč toho nevyužít? Prázdniny nebyly jen víkendové, ale příjezd byl naplánován již na středu! A to z jediného a prostého důvodu. My už tolikrát vykládaly Beatce o úžasné české St v Termixu, že ona prostě nemohla jinak a musela přijet už ve St,abychom mohly společně vyrazit na staré české pecky do narvaného Termu. Spolu s Lukáškem jsme ji vyzvedli do Florenci a hurá k nám, odložit věci, dát si panáka na uvítanou a rychle rychle tančit. V Termixu již na nás čekal (ne tak dobře naladěný) Charlie, dali jsme si na baru drink a už jsme se prodírali davem k zrcadlu do rohu. DJ Jirka nezklamal a jako každou ST hrál největší pecky. Nešlo jinak než tančit a dobře se bavit. Nemám ani tucha, kdy jsme se dostali domů, jediné co si matně vybavuji je, že jsem měla jít do práce, ale vzdala jsem to, protože jsem byla silně nevyspaná a k tomu ještě zřejmě podnapilá. Zuzu byla hrdinka dne, ta poctivě vstala a vyrazila do práce, moc dobře jí nebylo, ale držela se holka statečně! Má náš obdiv :-) abychom jí s Beou podpořily, tak jsme za ní vyrazily na oběd, ono to ani jinak nešlo, když Bea pořád doma hučela: sváááčina, sváááčina, sváááčina začínááá. Ano! Byla jsem psychicky vydírána! Po obědě domů, abychom se řádně vypravily a připravily na divadlo. Bea šla spát a já si nečekaně sedla k počítači. Potom se dostavil Tomek s lahví bílého vína a znáte mě. Já neumím říci ne! Takže jsem vypila pár skleniček a šlo se na bus. Do divadla jsme dorazili později a už nás tam čekala Mimí a její kolegové.
Šla jsem si tradičně koupit lístek a pak jsme si to s Tomem namířili přímo na bar, na jednoho zdravotního panáka. Ze kterého se rázem stali dva a v momentě, kdy přišel Kubyy už tři. Ale pouze v rámci zdraví :) Divadlo bylo skvělé, byla to komedie se vším všudy a reportérka z TV Blava prostě naozaj nemala chybu! Po divadle jsme si sedli do kavárny, kde se mělo odehrávat malé „rozloučení“ s mojí roční funkcí kulturní referentky pro akademický rok 2007-2008. Já to řádně oslavovala, jeden panák, druhý, třetí….osmý a dál nebudu pokračovat, abych vás nepohoršila. Každopádně jsem byla chvilkami dojatá, díky vyjádření poděkování mé osobě, za tu ochotu a práci ve funkci referentky. Není nad upřímné poděkování. Myslím, že se večer poměrně povedl, všichni se více méně bavili mezi sebou. Sdělovali novinky, dojmy… Když valná většina odešla, tak jsme se rozhodli pro výjezd do Termixu na 80. a 90. léta, jak bylo již předem domluveno. Bea, Mimí, Charlie, Roman a já. Trochu se to ve finále zkomplikovali, ale zvládli jsme to. Zatančila jsem si skvěle, DJ Ero mi zahrál téměř vše,co jsem si řekla, takže jsem si to doopravdy užívala, a sami víte, jaký je můj vztah k hudbě. Jen škoda, že někteří přebrali (co se týče alkoholu) a jiní byli zase příliš utahaní, takže jsem musela přátelsky ustoupit a přistoupit na pravidla brzkého odjezdu. Navíc při představě, že tam půjdeme i následující den mi to nepřišlo tak dramatické. Ráno probuzení kolem 12 (takže spíš poledne), oběd, spánek, já odjela za Charliem do Pidivadla a sraz byl před 6 na I.P.Pavlova, šlo se na karaoke a to se tedy opět vydařilo. Vtipné bylo, jak mě „balil“ pan barman, to byste museli vidět, ostatní se náramně bavili, ale určitě to mělo i své klady, získala jsem 10% na nájem :) po karaoke jsme se vydali s Paulem, Sylvií, Charliem, Beou a Mimí směr Mezcal na nějaké to výborné papáníčko v mexickém stylu a po večeři hurá do Termixu, kde nás čekal opět DJ Ero. Jenže opět jsme moc dlouho nevydrželi, teda já měla energie dosti, ale ostatní byli utahaná, koho nebolely nohy, tak byl unavený jinak…takže jsme zase vyráželi brzo na kutě. Sobota, probuzení, jídlo, vyprovodit Beu na bus, kino s Charliem – Hellboy, po kterém jsme naznali, že aby nemusel Charlie domů, takže můžem jet k nám. Vesměs jsme byli srozuměni s tím, že budeme i v sobotu vyrážet na uvítací pařbu s Jirkou, který se vracel z dovolené ze Sardinie a měl nehoráznou slinu. Přiznám se, po maratónu mi nezbylo moc energie a elánu, takže jsem to hodně zamítala. Dokonce jsem o tom Jirku informovala, ale jeho srdceryvné smsky mi nedaly než svolit a když pak ještě volal s nadšením v hlase, že se těší na nás a do Termixu a že pro nás má dárky, tak to už prostě nešlo jinak. Krásně jsem učesala Charlieho (až jsem byla na sebe pyšná), sama jsem se ani nestačila učesat, to vážně, jediné co jsem stihla bylo obléct si první kalhoty a triko bez rozmýšlení a jen doladit barevně stíny a to byste nevěřili, jaký jsem sklidila úspěch. Jak tragikomické :-) Každopádně z dárku jsme měli radost, Jirka se rychle opil, všichni potkali staré známé, které dlouho neviděli…jak zvláštní večer. Dobrá hudba…kdyby mě sem tam nechytala křeč do lýtka, tak by to nebylo tak špatné! Charlie nakonec u nás spal, nechal si tam totiž peněženku. Takže někdy ráno (netuším kdy) jsme s Erikem zavezli Jirku domů, a pak se zavezli domů. Hurá spát, ráno vstát, Zuzu byla v dezolátním stavu po tom co vypila se nedivím :) mě nic nebylo, ještě jsem Charliemu stihla připravit smaženky a vyžehlit vlasy (to já ráda) a pak už jen relax, relax, relax.

Takže rada na závěr? Chcete-li pařiti dlouhé noci, nezvládnete to bez alkoholové pomoci! :-)

Mexx byla na další svatbě!

2008-10-05T16:10:00.005+02:00

Tak to jsem to zase trošku zanedbala...ale teď to všem vynahradím. Byla jsem pozvaná na svatbu kamarádce, se kterou jsem tančila ve skupině na hodech. Je to navíc sestra mé skvělé kamarádky Terezky. Pro začátek bych ráda vypíchla svou důležitou funkci na svatbě :-) Byla jsem nominována hlavní dekoratérkou aut (to zní sakra vznešeně co?). Každopádně jsem byla trochu nervózní, protože jsem zdobila auta naposledy několik let zpět a nevěděla jsem ani kolik jich bude a zda budu mít nějakou "kvalifikovanou" pomoc. To víte, brala jsem to velmi zodpovědně. Samotný obřad měl začít v 11h, takže mi bylo řečeno, ať se dostavím po 9h, že to se budou pomalu sjíždět auta. Došla jsem do nevěstina domu a ejhle...bylo mi trošku úzko, byla jsem přivedena do kuchyně, kde jsem si sedla vedle svědka a jeho přítelkyně a tetičky a pana kameramana, který mě točil, když jsem pila vodu...no bez komentáře, začala jsem se modlit, aby přijel nějaké auto, na které bych se vrhla. Pak se konečně začaly vozy hromadit u domu a já za pomoci nejmladší sestry Květušky vyrazila s mašličkama, nůžkama a lakýrnickou páskou k autům. Byl to stres, každý řidič stál a sledoval, zda mu nedemoluji auto a přitom jsem špendlíky téměř nepoužívala, protože jsem to vše zajistila tou páskou. Navíc jsem na sobě měla poprvé po několika letech podpatky! Takže jsem se ještě snažila při tom zdobení nezabít. K tomu jsem si vzala šaty, abych vypadala dosti reprezentativně ale silonky jsem si já kráva blbá nevzala, takže jsem doslova mrzla :-) ale jelikož jsem šikovná holka z vesnice, tak jsem to zmákla, také díky své nadané pomocnici. A pak už jsme se jen vydaly s Míšou na obřad do vedleší vesnice, do kostela. Nějakou dobu jsme ještě čekaly než dorazili svatebčané, účes byl v prdeli, takže moje ranní snaha přišla v niveč, vypadala jsem doslova jako čarodějnice, už mi jen chybělo koště. U kostela to prostě bylo jako na větrné hůrce a k tomu ta šílená kosa. I v tom obrovském chladném kostele bylo tepleji než venku. Obřad byl krásný, i když na mě mořná trošku dlouhý, ale sbor jim moc krásně zpíval...po obřadě domů, odpočívat na večerní párty, ale moc jsem si neoddechla, jen co jsem se nadala, tak už mě vyzvedával řidič... :-) Na svatbu jsme dorazili s Míšou, Lubem a Luckou. Z počátku jsem si říkala, že to nebude moc dobré, Terka měla jíné povinnosti než věnovat se nám, nevěsta byla pořád někde v tahu (ale co, přejme jí to, byl to její den) no a s Míšou jsme naznaly, že nejlepší bude, když se rychle a účinně opijem, aby nás to pak tak netrápilo. A jak jsme řekly, tak jsme udělaly. Daly jsme si dobré moravské červené víno - to je vždy hodně silné a už to jelo. Jedna, druhá, třetí plná sklenička, pak pár panáků jelzina a hned byla svatba krásnější! Hned jsme se lépe seznamovaly, obtěžovaly jsme mladšího bratra nevěsty...ten chudák byl na rozpacích, ale stane se. Když to viděl jeho táta, tak se vřele usmál a povídá: "jen ho holky pořádně proškolte" :-)) no co dodat? Ale ne, to bysme mu neudělaly... takže jsme ho nechaly žít. Kapela hrála výborně, na místní poměry zahrála skvěle i Kylie Minogue a další mé oblíbené interprety. Dokonce jsem si i zatančila :) takže na mé straně rozhodně spokojenost, opileckým telefonátem jsem stačila pobavit i Charlieho. Asi jsem byla hodně moc moc :) ale tak co no, byla to svatba už letos druhá a to že mě čeká teď 24 další a snad tento rok již poslední!
Jediné co mě asi mrzelo bylo, že to končilo strašně brzo, já bych to klidně protáhla do rána... Naštěstí mi nebylo blbě :) asi už něco vydržím, to víte pravidelně trénuji! Druhý den mě čekala adrenalinová projížďka na motorce, to byla bomba! Jak jde o adrenalin, tak na to slyším :) ukrutná zima to ještě stupňovala a když se rozehřála kola, tak už to šlo i v zatáčkách tak dolů, že jsem myslela, že budu mít odřená kolena. Miluji takový druh nebezpečí :-)
Takže milánkové, co nás čeká dál? Beatiny prázdniny v Praze, moje rozlučka s fukncí kulturní referentky, víkend v Nových Hradech a po dlouhé době víkend doma:)
Jak by řekla Qester Qočičková - Nazhle děvčata a chlapci :))

Jak se Mexx vítala se Termixem

2008-09-05T14:40:00.004+02:00

Řekla jsem, že se to dovíte, tak tady to máte...nechcete? Faaajn! Stejně to budete muset poslouchat. Po návratu z dovolené (v ranní sobotních hodinách) bylo více než jasné, že si nenechám ujít příležitost přivítat se s Termixem a taky že jsem si ji ujít nenechala. K mému skvělému nápadu se připojila i Mimííí a Charlie (který to tedy trochu prospal). Mimí si šla lehnout hned po příletu, já tak rychlá nebyla, byla jsem líná vybalit si, takže jsem ve finále šla spát kolem oběda. Probudila se po 19 h a začala organizovat odjezd a vše nutné. Pamatuju si, že mi Charlie psal, že si jde ještě chvíli dáchnout, abych mu napsala tak o půl 22. Šla jsem probudit Mimí, která spala hodně tvrdě a přinutila ji vylézt a s chutí se oblékat :-) Psala jsem smsku Charliemu, jak jsem slíbila, pak mu zkoušela i volat, ale nebral to, z čehož jsem usoudila, že je zřejmě ve sprše a dále to nedramatizovala. Se Zuzu jsme opustili hnízdo po 23 h. Rozkaz zněl jasně, Charlie nastoupí v určenou dobu na určeném místě. Ovšem!? Co se nestalo...Zuzu to již cestou předvídala, já tomu nevěřila. Ano, Charlie tam nebyl a ani nereagoval na mobilu. Po několika minutovém zkoušení jsme se odhodlaly vyrazit do Termixu bez něj s tím, že to ještě budeme zkoušet. Zuzu už po půlnoci nervózně koukala na hodinky a stanovila diagnózu - nenapravitelné, a následně navrhla řešení! Pokud se nedostaví do 1 h, tak si pro něj jedem. Když jsem spatřila její vražedný výraz ve tváři, tak mi v podstatě nezbylo nic jiného než jí nápad odsouhlasit a jít zavolat taxika. Erikovi jsme v autě vysvětlili situaci, musel se smát. Vyhodil nás na Bramboříkově a my už pípali dole na Charlieho v 10.patře...já mu ještě do toho zkoušela volat. Najednou se ozval do sluchátka zmatený, rozespalý hlas Charlieho, který se ptal co se děje, Zuzu mu to velice stroze vysvětlila s tím ať okamžitě otevře! Charlie nechápal proč a nechápal ani, že stojíme dole. Nakonec nás s hrůzou a se slovy kolik je? pustil dál. Když jsem viděla rozčilenou Mimi :) tak jsem začala už ve výtahu litovat Charlieho, haha. Charlie otevřel překvapeně dveře se zalepenýma očima...a bezcílně několik minut bloudil po bytě. To byl pohled. Hlavně než mu došlo, že už jsme spolu měli pařit přes 2 hodiny! Každopádně jsme mu poradili se stylingem a mohli jsme o5 volat Erikovi, aby pro nás přijel. Charlie na baru na omluvu koupil panáky a konečně jsme mohli důstojně oslavit bezpečý příjezd z dovolené v nově opraveném Termixu. To se panečku pařilo :) nejvíce zábavy jsem si užila na parketu, kam nainstalovali nově zrcadla, to jste měli vidět ty buzny :) jak se na sebe neustále dívali, exhibovali své bicepsy a kontrolovali, zda nemají náhodou jeden vlas vlevo, když má být vpravo...no to byste museli vidět. Každopádně my tančili jak o závod a hlavně pili a pili, já s Charliem a Standou na baru...Mimí se chvíli bránila, ale ve finále se neubránila a spadla alkoholikům do spáru. A co se nestalo, všichni odpadli, jen 3 stateční zůstali a prudili barmany. Kdybych řekla, že jsme to byli my, tak řeknete, že vás to nepřekvapuje a kdybych řekla, že my to nebyli, tak tomu stejně neuvěříte! Charlie byl velice společensky naladěn, že vyskočil na bar a tančil za úplného ticha a mých (nejen) pohledů pro pozůstalé :-) měly jsme co dělat s Mimí, abysme ho donutily odejít, a že jsme se přitom nasmály. A co nás čekalo venku? Snažili jsme se Charlieho uklidnit, aby neustále nezvonil na dveře Termixu, aby nehučel, kde je Erik a aby tak neřval...a že nám to k nečemu bylo :) Ve finále to dopadlo tak, že jsem musela vyjet s Charliem do 10. patra, do bytu, abych se přesvědčila, že v pohodě ulehne, ještě jsem ho mateřsky zakryla a dala mu pusu na čelo na lepší spaní :-) a šla jsem...druhý den nás čekal oběd se Smilemannem, tak jsme se moc nevyspali, a po obědě opět na Mamma miu! Takže rozhodně to byl další "kulturní" víkend, kterého jsme využili do poslední kapky (alkoholu samozřejmě)!

Analya, Alanya nebo Antalya?

2008-09-01T22:05:00.005+02:00

Heeeej všichni, jsem zpět! Je tu někdo? Hodlá někdo poslouchat co mám na srdci? Faaaajn, já tu nejsem od toho, abych někomu dělala vatu, jasný? :-) Ano, je to tak. Mexx byla na dovolené!Měla premiéru v Turecku!Ooooh horké Turecko, země červeného půlměsíce...Cola, fanta, ice-tea, parašut... :-)

Opálení bledne, kůže se loupe, ale jsem stále plná dojmů!
Jak to všechno začalo? V podstatě asi tak, že jsem se netěšila, vlastně se mi tam nechtělo, což bylo veřejným tajemstvím, říkala jsem si, Mexx, víš dobře, že špatně snášíš teplo a ty přeci nejsi ten opalovací typ, ty chceš přeci víc?!
Ale odsouhasila jsem dovolenou, co odsouhlasila, vždyť já ji dokonce objednala!! A náš cíl? Kleopatra Golden Sun v Turecké Alanyi. Po mnoha letech jsem opět usedla to toho okřídleného stroje značky ČSA a hurá pryč do teplých krajin. Let byl v klídku. Seděla jsem na trojce s milým mladým párem (pařmeni první třídy), takže jsme se poměrně solidně společně zasmáli a necelé tři hodiny utekly jako voda. Jak mě a Jiřince téměř ujel transfer z letiště do hotelu - to bych raději vypustila....
Cesta dlouhá, ale tak díky bohu za vynálezy jako je mp3, s Jiřinkou jsme v ranních hodinách probrali nezbytná témata, jakože němčina bude jednou hodně žádaná apod. To víte, co byste chtěli dělat ve 2 ráno. První noc náhradní ubytování - doslova jsme měli s Charliem z pekla štěstí a jela nám v obrovském pokoji klimatizace. Holky už tolik štěstí neměly. Jak jsme jezdili s Mimííí výtahem sem a tam také ponechám na živé vyprávění...o našem nočním ježdění s kufry se jistě dle bouřlivého smíchu dozvěděl celý hotel. Noc chladná (u nás), u holek hotové peklo, což se projevilo ráno na snídani. Zuzu měla mrtvolný výraz, Charlie provokoval s tím jak mu byla večer zima....a já myslela, že tu snídani nepřežijem ve zdraví. Po snídani průzkum terénu s Jiřinkou , Zuzu a Charlie začali chytat čokoládu u bazénu!Okolí pěkné, krám na každém rohu... pláž pěkná, moře mokré a slané = mé požadavky splněny :-)
Po nastěhování do pokojů jsme se šli válet k bazénu. Teda ostatní, já jsem poslouchala mp3 a kývala se na lehátku do rytmu jak vorvaň :-) ale byla jsem spokojená!
První den na pláži a Marušku alias Parušku a později zvanou Parašut znala půlka pláže :) Začalo to tím, že tam chodil po láži tzv. "beachboy", který upravoval slunečníky a nabízel nápoje a zmrzliny, my si objednali zmrzku a Zuzu se chtěla zeptat jakou chci, ale já ji neslyšela bo jsem měla mp3 a tolikrát řekla Maruško, že si to ten beachboy zapamatoval, rychle zkomolil na Parušku a ve finále z toho vytvořil další slovo Parašut.Vtipné? Ani ne! Kdykoli se pohyboval kolem, tak nabízel parašut a nově příchozím turistům také a nezapoměl při tom na mě ukázat :)
Charlie, Jiřinka a Mimí se mohli počůůůrat smíchy, jak se váleli....pche. Poctivě jsme se intenzivně mazali, hlavně já a Jiřinka, 50 tka nám vytvářela souvislý neoprén na kůži, ale ochrana je ochrana! Ale po 3 hodinách blbnutí ve vodě ani 50tka nestačila, spálila jsem si děsně záda a prsa :) takže jsem si už na tý pláži říkala, jak asi večer budu spát?! Na boku - to se vám řekne...tak já spát moc neumím. Takže když došlo na výlet po řece Manavgat, tak už jsem se vyhýbala vodě a slunci jako čert kříži. Ale výlet byl parádní! Krásná příroda, dokonce i divoké kozy :)) jsme viděli, na oběd jsme šli do příjemné restaurace, nakupování jsme stihli. Teda já byla pouze za "stylistku" = procházela jsem regály a podávala "vhodné" kousky oblečení :) sama jsem si vybrala velké kulové, protože už na to pak nebyl čas, ale tak hlavně, že naše dvě modní hvězdy nakoupily potřebné na novou sezonu. Každý večer jsme pořádali karetní večery u skleničky (jak jinak). Člověče nezlob se, kvarteto, karty, kostičky... to byla panečku zábava. Jen si zkuste někdy zahrát Člověče s Charliem a pochopíte o čem mluvím :) Také jsme si vydali na procházku do centra a na co jsme nenarazili? Na park s houpačkama :) který byl zneužit Charliem a Mimíí a také jsme objevili luxusní cukrárnu...to byla slast...hmmm. Také jsme nakoupili nějaké suvenýry a dárečky a spokojeně se vrátili do hotelu na lehkou večeři a meloun :) Dny na pláži nebyly špatné do té doby než se kolem nás vyskytla skupinka českých "předdůchodců"... jejichž členka pobíhala po písčité pláži v pravých jarmilkách a mávala výrazným šátkem na své "kolegy" na šlapadle. Jiní pro změnu komentovali po minutách čas a událosit kolem nich. Je 10:10 a nejsou žádné vlny, to je asi tím, že ještě neprojela žádná loď apod....takže to bylo trochu o zdraví, ale přežili jsme, jak čtete. Poslední den krize - vypadl proud v celém městě, takže být bez klimatizace na pokoji bylo horší než být ve 40 tkách venku. Prostě jste se pohli a byli jsme promočeni potem...hnus! Ale nějak jsme to doklepali a dokonce i odletěli. Byla jsem tak utahaná, že si jen pamatuji, jak jsem se opřela v letadle o Charlieho rameno a slyšela startovat motory - nic víc, probudila jsem se až v Praze. Vyprala, uklidila a ulehla ke spánku :) abych mohla jít večer přivítat Prahu a své přátele do Termixu :) a jak jsme dopadli? O tom zase jindy...

Pohodový víkend

2008-08-03T19:54:00.005+02:00

Tento víkend se odehrával ve stylu relax, zábava, procházka, hry online a nečekaně salsa :) na to jak jsem si nedělala žádné iluze nebo plány, tak to dopadlo báječně! Pátek - krátký den v práci. Takže pak jsem šla domů s Mimííí, najedly jsme se, zalezly do postele a v klídku se oddávaly internetové zábavě. Mimíí to rychle zabalila a já se začala koukat na film Černá Dahlia, kolem půlnoci mi volal Charlie, který se postaral o zábavu a probudil mě tak, že jsem pak měla ještě dlouho problém usnout :) ale dokoukala jsem na film a po druhé hodině ranní jsem to zabalila. Ráno jsem vstala kupodivu dřív než jsem čekala = po 10 h. Snažila jsem se probudit svou ranní nemotorností i Zuzu, ale ta spala jak zabitá. Tak jsem si šla udělat snídani, čajík a už slídila po internetu, co bysme asi mohly podniknout, čerpala jsem inspiraci, teda jsem spíš ověřovala informace z předchozího dne. Pak mě napadlo, že jsem ještě nikdy nebyla v Břevnovském klášteře a přitom to máme tak blízko...tak jsem ten návrh přehodila Mimííí, netvářila se nijak extra nadšeně, ale také ho nezamítla. Vzhledem k tomu, že se tam konají pouze 3 prohlídky denně, tak jsem navrhla, že bysme ještě předtím mohly vyrazit na Hvězdu (letohrádek) jen tak se projít a pak tam sjet tramvají. Návrh byl odsouhlasen, Charlie, který se probudil z "kómatu" si ani nepamatoval, že říkal, že půjde s námi, tak jsem mu to rychle připoměla a mohlo se vyrazit. Nebylo by to normální, kdyby se sraz neposunul, ale šťastně jsme se shledali na Vypichu a vyrazili. Počasí sice celou dobu naznačovalo, že asi něco kápne...ale my si z toho nic nedělali a tlachali jsme celou cestu k letohrádku a sledovali udýchané nezletilé fotbalisty. Hrnuli jsme si to s nadšením k oblíbenému dřevěnému hrochovi, který ale obsadili nějaké děti, houpačku nám taky obsadili, můůry! Tak jsme si sedli a vychutnávali pohled na letohrádek při cigaretě. Hroch se pak uvolnil, tak Mimí okamžitě zaútočila, jen se za ní zvedl prach :) už na něm seděla a žadonila o fotku:) prostě mi to nedalo, musela jsem cvaknout desítky snímků. Charlie se hned přidal a svými vtipnými pózami rozesmíval nejen mě, ale i kolemsedící. Charlie a la baletka mě ale dostalo nejvíc :-D hahaha. Náhle se uvolnila i houpačka, takže jsme rychle utíkali, aby nám ji nikdo nesebral. Trošku jsme se pohoupali, udělali pár vtipných obličejů než začaly padat první kapky, pár kapek se změnilo v lehkou průtrž a nám nezbylo nic jiného než se odebrat pod strom. Nakonec jsme výlet na Břevnov vzdali, vzhledem k počasí a času :) takže jsme se rychle odplazili zase na bus a jeli k nám. Dali se párky, protože Charlie měl na ně děsnou chuť a pak jsme se pořád jen smáli :) skončilo to tak, že Charlie chtěl ukázat salsu. S Mimíí jsme mu předvedli naši těžce vydřenou merengue otočku a Charlieho to povzbudilo tak, že naznal, že se mnou taky něco nacvičí! Jenže už musel utíkat do divadla hrát, takže jsme ho prakticky ukecaly, aby přijel po divadle k nám a přespal, že něco nacvičíme. A že jsme to nacvičili, dalo by se říci, že jsme nepochybně na sebe děsně pyšní! Pilně jsme tančili do půlnoci, kdy Charlie vymyslel, že budeme pařit nějaký hry online. To byl zase nápad :-D Charlie hrál do 3 do rána, já jen sledovala...dneska online paření pokračovalo :) sranda...hrali jsme ve střech horolezce, taky sranda, můj zákeřný vítězný smích všechny bavil. S Charliem jsme ještě stačili zopáknout salsu a tím náš bezva víkend skončil.

A Charlie...v rámci procvičení španělštiny - creeme que no estas solo :)

Pražské věže a odhalená tajemství!

2008-08-01T18:33:00.003+02:00

Naše bádání po matičce Praze nezná konce. Tuto se náš Hippotour vydal na průzkum pražských věžích. Proč hippotour? Naší průvodkyní nebyl nikdo jiný než Jiřinka, která speciálně pro tuto příležitost vyrobila svou vlastní průvodcovskou vlaječku s obrázkem hrocha :) Sraz byl na Malostranské, kde jsme čekali až ostatní dorazí a mohli jsme tak vyrazit tramvají přímo na Hrad! Hrade, třes se, Hippotour nikdo nezastaví. První stanoviště, vež Mihulka...ta nás pobavila :) jistými variacemi na svůj název. Svatovítská věž...krásná, vynikala u katedrály svým stylem. Tak jsme se pohodlně usadili na lavičky a vnímali tu krásu a pohodu středečního večera. Jiřinky doplňující dotazy byly teda fakt hustý :) ale něco si z toho zaručeně budeme pamatovat...třeba počet bezdomovců v Praze...nebo nejvzdálenejší destinace, kam se dostanete přímým letem z Prahy!? To my už vše víme a víme toho mnohem víc! :) Dále se pokračovalo ke Karlovu mostu...zastavili jsme se u Hradu, abychom si prohlédli celou Prahu z výšky. Každý tam někde hledal tu svoji budovu :) ale byl to spíš chaoz...u mostu jsme na jednom a druhém začátku zvládli 2 věže. Někteří i mezitím zvládli občerstvení. Mě pořád zajímala jen jedna věc, na co asi napichovali ty hlavy, co tam údajně byly vystavené, někdo dokonce i mnoho let...bleeee. Bylo divné, že téměř všude bylo strašně málo lidí, na to jaké vládlo počasí a kudy jsme chodili, tak nikde nebyly šílené davy a to ani na Karlově mostu. Odtam přímo k naší staré známe Prašné bráně, kde se kdysi ukládal střelný prach, a přitom jsme se dokonce dozvěděli, kolik by nás stála snídaně v restauraci v Obecním domě:) a od brány k poslednímu stanovišti - Jindřišská věž, ze které někdo v březnu spáchal sebevraždu... Veřte nebo ne, také nás čekal vědomostní kvíz. Já měla z toho horka a práce tak vyškvařený mozek, že jsem měla pocit, že jsem snad polovinu informací ani neslyšela:) takže jsem teda moc neskórovala. Rozhodli jsme, že kvíz necháme do hospody, kde schladíme žízeň a hlad, tak jsme se vydali pátrat po místě, kde bychom se všichni pěkně vlezli. A na druhý pokud našli a bylo to vskutku stylové :) místo světel kýbl...místo popelníku lopatka, místo věšáku hrábě :) fakt zajímavé. Na mě přišla řada jako první, v rychlosti jsem to vyplnila a už se šlo na další! Ve finále vyhrála Lucie, na druhém místě Petr...a na třetím Peter :) cely se rozdaly a pak už následovaly vtipné historky ze hřbitovů a podobně a u toho právě Mimííí přišla s nápadem, že na prohlídku si zamlouvá Pražská strašidla :) ale co nás čeká dále? No přeci Židovské město! Těšíte se? Ne? Tak začněte, protože nás bude provázet Péťa. A po dovolené budou ta strašidla a pražské legendy!

Takže na závěr kultuře 3 x zdar!

Salsa? Let´s dance

2008-07-29T23:50:00.006+02:00

Ano, teď zrovna "ujíždím" na tomto stylu. Zhodnotila jsem, že na tom zřejmě něco bude, znáte to, takový ty řečičky : "to se musí mít v krvi". Asi ano, taková ta latinskoamerická horkokrevnost. Nikdy jsem tomu moc nevěřila, natož, abych to ještě přiznala. A teď? Teď už se psychicky připravuji na to, jak se se Zuzu, Charliem a ségřiným kolegou Fabianem vydáme do salsa klubu La Rosa Negra. Těším se moc moc, se Zuzu jsme se daly do nacvičování salsy dle kurzů na youtube. no nesměj se...a ty taky ne :-) ani byste nevěřili, jak jsme se u toho nasmály, hlavně, když jsme nacvičovaly otočku k tanci merengue. Tak to byla teda prdel neskutečná :-D Výbuchy smíchu nebraly konce...pohled na zkroucené a vykroucené ruce by rozesmál i mrtvolu. To si prostě nedokážete představit, to byste museli vidět live. Ale teda musím naznat, že něco málo "talentu" (aby to tu příliš nesmrdělo samochválou) jsme nasbíraly. Po pár minutách jsme se vcelku chytaly a lehce improvizovaly na vlastních kreacích. Ale jak to dopadne na živo, to ani nechci vidět :-) každopádně mi Fabian slíbil, že mě naučí sambu, nebo aspoň mi předvede, jak jí umí...a já na oplátku jemu polku, i když nevím jak moc dobře se zrovna bude tančit polka v rytmu salsy...
A kdo se chce dostat do varu, tak ať si naladí youtube a pustí si písničku od Celia Cruz - La vida es un carnaval :) zaručeně to s vámi pohne minimálně o milimetr! No to stoprocentně, když už si dáte tu námahu si to tam najít nebo minimálně zkopírovat název:) Tak teď už snad jen příjemný poslech a salse zdar!

Jak jsme byli na dece u Charlieho...

2008-07-28T21:11:00.004+02:00

Vtipný nadpis stejně jako vtipný plán. Na sobotní odpoledne bylo v plánu jít na deku do Nuslí nebo tam někam. Přesně nevím, bo jsme tam ani nebyli. Odpoledne jsme se domluvili, že Kája, Charlie, Jirka, Já a Mimiíí vyrazíme do parku na deku a sebou vezmeme karty a láhev Martini. Plán to byl dobrý, což o to. Ale nějak se to zvrtlo, když mi volal Jirka a hlásil, že v Nuslích šíleně prší a že sedí s Kájou na záhradce a Charlie je někde na cestě. To mi teda opravdu zkazilo náladu. Plány, jak se budu vyhřívat jako ještěrka na slunci a přitom hrát karty byly ten tam a mě nezbývalo než se otráveně zeptat jaký je náhradní plán. Jirka navrhoval zahrádkové posezení, proti kterému jsem vznesla námitku a následně to zamítla bez možnosti na odvolání. Takže Jirka vytáhl eso z rukávu, že bysme mohli jít prudit k Charliemu. To už mi přišlo poměrně výhodnější po všech stránkách a Charlie chudák nemohl jinak než souhlasit (za jiných okolností by asi bylo zle :)) takže jsme na Otakarově nabraly s Mimí kluky a hurá k Charliemu. Na podlahu jsem si roztáhla svou deku, kluci své ručníky, vytasila jsem mocné zbraně jako gumová zvířátka od jojo :) a Jirka vytasil karty a už jsme mastili. Nečekaně jsme s Jirkou (po zkušenostech z Chorvatska) navrhli Amerického žolíka, který se u nás těší velkému zájmu. Ostatní velice rychle pochopili taktiku, takže jsme v podstatě hráli jako profíci :-D Zuzu měla tendence radit Kájovi, který díky ní prohrával :) mě se nepodařilo ani jednou vyhrát (jak nečekané) no a Jirka vyhrál s Mimí několikrát. Takže klasika. Po pár hrách jsme si řekli, že bysme si možná mohli dát kvarteto. To víte, takové to pěkné vzpomínání na staré dobré dávné dětské časy. Já kvarteto nehrála hafo let a tak jsem skoro ani nevěděla, jak se to hraje, naštěstí Kája byl připraven a Mimí nám pro jistotu četla i návod, kterému jak jinak nikdo téměř nerozuměl. Tak první hru nás teda dost vydrtil Kája, Jirka se vztekal jak malej čertík, házel kartama všude kolem sebe a kdyby měl víc místa, tak by snad kolem sebe i kopal a zuřil viditelněji :-D jsem se musela fakt smát. Člověk by ani neřekl, že někoho ty karty tak můžou vzít...a pak vidíte dospělého muže, jak se čertí, protože vše evidentně poukazuje na fakt, že tuto hru prohraje na plné čáře:) Já dokonce jednou i vyhrála...to víte, celou dobu mi šilhala očička :) to byl vtip. Spíš to byla jedna velká náhoda. Po pár kolech kvarteta jsme se opět vrátili k žolíkovi, abychom po páteční opíječce zapojili na plno mozkové závity, ale musím uznat, že mě to teda opravdu nemyslelo. A pak už jsme si dali cinzano, aby se nám lépe myslelo...Kája nás opustil, my dostali hlad, takže jsme si objednali mega pizzu, koukli na Úžasňákovi, ve kterých se někteří z nás fakticky poznali :) a smáli jsme se jako když se hrbatý kutálí ze schodů a brzdí rohlíkem (to říká vždy můj táta) :-)
Takže sobotní den pohoda, klídek, tabáček, karty a cinzano...kéž by takových dnů bylo více!

Karaoke stars comeback :)

2008-07-27T19:33:00.009+02:00

V pátek Zuzu zorganizovala karaoke pro své zahraniční i české kolegy z práce. Já měla strašný den v práci...možná nejhorší den v historii, co pracuji v cestovce, ale o tom se snad ani nechci rozepisovat. Každopádně jsem dosti zvažovala své možnosti, co v pátek podniknout, abych se přestala obviňovat za průser a tak jsem si řekla, že po karaoke by nebylo špatné zajít na kukánek mezi lidi. Skvělou zprávou dne bylo, že měl přijet Matt. Můj kamarád z Anglie, se kterým jsem se poznala ve Valentinu před 2 lety... skvělý kluk :) kterého jsem si za těch pár dnů oblíbila. Letos se naprostou náhodou dostal na letní tábor do jižních Čech, kde působil jako lektor angličtiny. A v pátek měl přijet dopoledne do Prahy a už v sobotu ho čekal let do italské Pisy, kde studuje. Těšila jsem se jako malé dítě na Vánoce...po tragickém dni se setkání s Mattem zdálo být světlou chvilkou dne. Počasí také na dvě věci...když nebylo odporné dusno, tak lilo jako z konve a naopak. Věci se trošku ve finále zkomplikovaly...s Mattem jsem se viděla asi 2 minuty na Andělovi, protože jeho kamarádka zrovna obědvala a on jen odskočil pro mě. Já ale potřebovala domů odložit těžkou tašku a převlíct se, takže jsme se domluvili, že by oni dva šli s námi na karaoke. Než jsem stačila vyjet = pozdě, tak mi Matt psal, že se uvidíme až po karaoke, což mi přišlo, že už den teda fakt tragičtější být nemůže. Venku bylo odporné dusno, tak jsem naznala, že bude vhodné, když si vezmu nějaký lehčí obleček a pak už jen hurá na Ipák. Cesta byla krize, v tramvaji bylo hrozné vedro, ale jen co jsme se přiblížilo k Andělu, tak se ovzduší rapidně ochladilo a začal šílený slejvák. Než jsem dojela na Ipák (nečekaně pozdě), mokro v botech, rozcuchaná jako čarodějnice...tam už čekala Zuzu a Charlie a nikdo víc. To mě tedy docela překvapilo, čekala jsem asi 10 lidí - kolegové od Mimííí. Bohužel to snad všichni odvolali, no prostě kreténi, já být na Zuzu místě, tak je rozstřílím kulometem. Jít či nejít...byla jsem v ráži, takže jsem rozhodla jít a bez debat. Přeci se den neposere ještě víc než už posraný byl... to by mi neudělali. Nakonec volal Matt, že přijde na karaoke sám :) takže lepší nálada a dokonce přišel Zuzčin šéf Paul a kolega Fabian. Takže to bylo fajne :) Tentokrát dokonce zazněly i francouzské hity, na které si troufl Matt, Paul a já (pouze na jednu známou píseň, kterou jsem tak tak stačila číst) :-D hlavně jsme zpívali anglické pecky a my se Zuzu klasicky i nějaký ten italský hit, abysme procvičovaly výslovnost...hahaha. Ani tentokrát jsem si to neodpustila a pustila jsem se do Tiny Turner a její písně Simply the best... to jsem zase předvedla divadlo. Matt žasl jaká jsem héérečka, Charlie dostával záchvaty smíchu, Paul s Fabim nevěřícně koukali a Mimíí se smála (je zvyklá). Ale ještě to teda musím vypilovat, aby to příště bylo věrohodné...to byl jen vtip. Po dlouhém a namáhavém zpěvu jsme se vydali s Mattem, Mimííí a Fabim směr Řepy (Fabi totiž bydlí jednu zastávku za námi), v tramvaji jsme narazili na vlezlé "spoluobčany", kteří nás neustále oslovovali, hlavně teda mě a ségru :) a byli extrémně trapní, hlavně jeden, který zřejmě postřehl, že jazyk, kterým mluvíme je angličtina, tak tam házel do éteru větičky: "suck my dick, fuck me" apod. dále bych to nerozpatlávala. Takže cesta byla poněkud rušná. Fabi kroutil očima, domlouvali jsme se, že toho borce vyhodíme z okna, Matt nevěřícně koukal a Mimíí se smála... doma jsem se převlékla do teplejšího, vzala nutné a s Mattem jsem vyrazili směr noční dobrodružství čekající v centru města. Cesta neskutečně utekla, to víte, 2 roky člověk nevylíčí za jeden večer. Na Ipáku jsme nabrali Jirku, který už jí měl. no po 7 pivech bych jí měla i já :-) takže hurá dál. Jirka brblal anglicky (ale dobře) a Matt se jen usmíval, v Termixu šup na bar a honem honem něco do hlavy...aby opadl stres. Matt přivedl ještě svou americkou kamarádku Ally a mohlo se jít na parket, to víte, tam už mě táhl Charlie jen co zazněly první tóny Kylie - In my arms. Po chvilce se připojil taky Luky, Matt a Ally. Charlie se pro změnu odpojil a my nakonec zmizeli zpět k baru se trošku osvěžit. V Termu se to vyjímečně hemžilo známými, takže o zábavu rozhodně nebyla nouze :-) Jirka se postaral svými perlami a výstupy o 50 % zábavy a zbytek udělali jiní. Každopádně Charlie nás brzy opustil a na Matta padla také únava, co si ale nevymyslel...místo toho, abych volala taxika a byla rychle doma, tak si Matt vymyslel, že nikdy nejel noční tramvají a hrozně by to chtěl zkustit, (nevím proč zrovna onen večer, kdy jsem byla utahaná, ale budiž..) takže jsem vyhověla přání a pomalu jsme se odsunuli na tramvajovou zastávku, já v duchu Matta proklínala a on vypadal jako nejšťastnější člověk na planetě :) po cestě jsme stačili rychle probrat témata mimozemšťanů a pak už jen hurá na noční hygienu a spát...spala jsem jak zabitá než mi v 10 zazvonil telefon...v duchu jsem proklínala osobu, která mi mohla volat tak brzo :-) Když jsem zjistila, že to je Jirka, tak jsem to rychle típla a ještě víc ho proklínala :) vůbec jsem nechápala, proč je tak brzy vzhůru a proč mi jako volá...

Každopádně jsem vstala až ve 12 (pro jistotu jsem si vypla pak zvonění), udělala lehčí oběd, rozloučila se s Mattem a pak jsme se s Mimíí rychle přichystaly a pomalu vyrazily a kam? To se dozvíte zase někdy...až budu mít psavou...

Páteční neplánovaná...

2008-07-24T21:15:00.005+02:00

Minulý pátek jsem přišla z práce domů... brzo, jako vždy (pouze v pátek), najedla se a lehla si, později dorazila Zuzu. Měla jsem "slídící" náladu a tak jsem se prokousávala miliony webových stránek a tajně doufala, že najdu něco co by mě zaujalo a věřte nebo ne, našla! Zaujalo, nejen to, téměř mě to složilo :)

V podstatě jsme byli na sobotu domluveni s naší kamarádkou z Chorvatska - Luckou, že jí s Jiřím vezmeme do Termixu na kukánek. Lucka se dosti těšila a my taky, protože jak já, tak i Jirka víme, jaký je Lucka číslo :) takže jsme si to nechtěli nechat ujít.
Každopádně, abych se dostala k jádru pudla. Na internetu jsem krom jiného našla, že v pátek hraje v Termixu náš oblíbený DJ Éro a v sobotu hraje Souky. Tato informace mě naprosto položila. DJ Souky je pro mě prostě DJ tragéd a to mu nikdo neodlepí. Krom toho, že z Termixu dělá "koncentrák" tím jak neustále pouští kouř, nedá se mluvit, protože se udusíte vlastním kašlem a na krok nic nevidíte, tak krom toho Vám nezahraje nic, co by nebylo zremixované. A to je jeho největší mínus. Na pohled působí příliš arogantně a když přijdete, jestli náhodou nemá tohle a tohle, tak jste ingnorováni (a to ne proto, že jsem holka) :) to už mám ozkoušené. Prostě DJ Soukymu není pomoci... číst ten program na netu mě přinutilo sdělit tu tragickou novinku Jirkovi, ten pohotově (jako vždy, když se jedná o pařbu) zareagoval a navrhl přesunout akci neplánovaně na ten den, pátek. Já nebyla pro, Zuzu také kývla, dokonce Kája byl pro, tak jsem to psala Lucce. bohužel nemohla, měla už nějaký plán, řekla, že tedy půjde příště! Tak dokonce nás poctil přítomností také Charlie, který to vzal poměrně nezodpovědně, ale bylo to fajn, že tam byl s námi. Po přistání v Termixu jsme se na baru trošku zkrášlili, teda všichni dost, já decentně (tak někdo musí dělat ten zodpovědný dozor). Pak mě Charlie začal tahat na parket. Znáte takový ten pocit, že vás sledují? Tak takový pocit jsem měla, když jsem tam s ním tančila a kolem nás max 4 lidi...jejeje. Zřejmě jsem byla příliš málo pod vlivem, abych to tak nevnímala. Ale pak se parket začal plnit a já se vesele odreagovala a lítala jsem po parketu "rychle a zběsile" :) jediné, co jsem překvapivě nestíhala bylo pravidelně doplňovat tekutiny...
Každopádně večer se hezky rozjel, Jirka si bral drinky tradičně po dvou, Zuzu byla po půlnoci již opilá a Charlie hned po ní. Sem tam se tam objevili i nějací známí. A hlavně to byl večer "ztracených známých". Mluvím o těch, které jsem třeba neviděla rok ani s nimi nebyla jiným způsobem v kontaktu a ten večer jsem zrovna jednoho viděla a pak nás s Mimííí napadlo, že jsme vlastně desně douho neviděly jednoho "nejmenovaného" známého a hle....jen co jsem se hla k baru, tak on se tam zjevil se slovy, že nebyl tak půl roku v žádným buzinci :-) prostě jako na zavolanou...Po 2 hodinně ranní se na mě Mimííí opilecky a utahaně podívala s tím, že by jela a že bysme s sebou měly vzít i Charlieho, který druhý den měl vstát v 6 kvůli natáčení jednoho videoklipu. Nejdřív mi to přišlo jako dost blbý nápad, ale po chvilce, kdy jsem zaregistrovala Charlieho výraz: kam bych ty ruce ještě dal:)) jsem usoudila, že je nejvyšší čas jít. Rouzloučili jsme se s Jirkou a Kájou, kteří byli zaskočeni historicky brzkým odchodem a snažili se nás přesvědčit, abysme ještě zůstali :) bohužel marně. Když musíš, tak musíš...venku proběhla menší výměna šípů mezi střelci a hurá s Erikem domů. V podstatě jsem spala u Charlieho, abych se přesvědčila, že vstane a Zuzu jela domů. Ranní vstávání...to byla fuška, dostat milým způsobem (zkoušela jsem to 5 x po dobrém) Charlieho z postele se mi opravdu nepodařilo, takže jsem musela zvýšit hlas :) ale zabralo to, sice jsem dostala vynadáno, proč hned po ráno křičím a že jsem zlá. Ale jak víte, člověk se musí v životě smířit i s horšími věcmi než je být zlý po ránu. Každopádně pro mě mise splněna a co bylo dál? "Jeď do Pelhřimova a prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš."

Kultura s pražskými domy

2008-07-23T23:06:00.003+02:00

Já, Mexx Kočičková a moje věrná pravá ruka Goofyczek Váša jsme se tak dlouho dloubali v hlavě až z ní vypadl nápad. To víte, naše divadelní sezóna má těžký útlum a bylo třeba zaútočit a nenechat ve všech usnout "kulturní cítění". A myslím, že to co se nám podařilo vymyslet bylo zcela nové a zkrátka "jiné" od všech těch doposud zorganizovaných akcí.
Plán zněl jasně :-) mimořádně to nebylo sestřelit muže s koženou brašnou na zádech, ale vydat se do pražských ulic za trochou poznání. Téma okruhu bylo Honba za tajemstvím pražských domů :-) už ten název je poměrně zavádějící.
Všechno to vypuklo u Obecního domu, kde se čekalo na toho a pak zas na ty, ale ve finále jsme se tak nějak šťastně slezli, já jsem si po dlouhém dupání dokonce vydupala hlavní slovo a mohlo se začít. Jen teda škoda, že Goofik na tom nebyl zrovna nejlépe, aby mohl vyrazit s námi. Tak snad příště!
Všichni turisté byli striktně upozorněni na pravidla prohlídky a také byli seznámeni s časovým harmonogramem a s tím, že budou muset zapojit mozkové závity, aby tak mohli odpovídat na mé kontrolní otázky týkající se samozřejmě jak jinak města Prahy. Musím uznat, že některé byly dosti mystifikující a některé záludné, ale tak co se ode mě taky dalo čekat, muhehehehe :) Všemi těmito hrůzami jsem prováděla naše milá (někdy až jedovatě) slečna Kleopatra, která měla dokonce v tašce i deštník (kdyby něco, tak stačí písknout), aby se cítila jako profesionální průvodce... bohužel tento pocit byl jen letmý a vzdálený, hahaha :) ale nebojte se, "piska" to všechno jistila!!
Druhá zastávka - Dům u Černé matky boží, jo panečku ty patra a ta historie, to je jedna báseň :), Dům U Kamenného znovu, Dům U Zlatého prstenu, Dům U Jednorožce, Dům U Dvou zlatých medvědů, U Zlatého Melounu, U Tří divých mužů, oblíbený Dům U Zlatého hada, Dům U Minuty, Dům U Rotta - toť náš široký seznam. Ke každému z domů se váže jeho historie a musím říci, že se mi podařilo vybrat ty nejzajímavější domy :) ve spoustě z nich se odehrálo něco vyjímečného, něco tam začalo, někdo tam bydlel... Bylo skvělé poznat, že Praha není jen o Staromáku a Václaváku, ale že se za ní schovává něco víc, a právě kousek toho "něčeho" se nám podařilo běhěm procházky odhalit.
Na konci procházky proběhl také krátky kvíz, to víte, zákeřně jsem vymyslela 8 otázek, týkajích se toho, co bylo řečeno. Ale otázky byly rafinovaně položeny, aby tak zmátly nepřítele a mnohdy se tak zadařilo. Soutěžilo se o hlavní cenu, takže se všichni snažili, někteří to dokonce dělali ve dvou v domnění, že vymyslí víc :-)) Vzhledem k tomu, že se do finále dostala Mimíí, Edo a Jiřinka, tak bylo třeba rozhodnout vítězi rozstřelem a tak se stalo u dobrého jídla ve Fámě. And the winner is...and the award goes to Mimíííí, a co vyhrála?:) no jen ať se pochlubí sama. Jak říká Charlie - edukovat, edukovat, edukovat. No a také získala diplom s nominací na novou kulturní referentku pro další akademický rok, která začně v říjnu tohoto roku. Co proíhalo ve Fámě lze vidět dle jedné dosti šílené fotky, ale také nás bavily story "křehké" Jiřinky...sem tam Kája přihodil nějakou vtipnou story z busů a tramvají a bylo vymalováno ( a to doslova). Skvěle jsme se všichni bavili. A právě z tohoto důvodu se vydáme ještě jednou (možná ne naposledy) na další poznávačku, tentokrát se o to postará Jiřinka a budeme oběvovat zajímavé Pražské věže :) těšíte se? Máte na co!

Zdraví vás končící kulturní referentka :) Mexx Kočičková

Sangría...to snad ne!

2008-07-17T18:56:00.003+02:00

Tak jsem se rozhodla, že "Chorvatsko" už nedopovídám, jedna jsem spoustu věcí zapoměla a navíc mám ráda trošku tajemné a otevřené příběhy...tak jen stačí, když zavřete oči a domyslíte si, jak asi mohli Mex a Smilemann dopadnout. Každopádně jsme přežili, nezabili se a jsme zpět na české půdě!

Ale teď k akci, která se konala minulý pátek. No ty, ty, ty ani ty jsi tam nebyl! No a ty už vůbec ne! Každopádně jsem se nechala zlákat Zuzu, abych s ní vyrazila na párty k jedné její kolegyni - argentince na Ruskou. Lámala mě dlouhou. Vzhledem k tomu, že jsme víkend trávily v bytě Charlieho, který byl v Opavě ( zvláštní že?), tak se mi moc nechtělo po práci někam razit a už vůbec ne na tah, kde stejně nikoho znát nebudu, protože tam budou lidi ze ségřiné práce... navíc jsem byla "unavená", líná a těšila se, až ulehnu a konečně se vyspím, do kdy budu chtít já! Což se mi v Chorvatsku příliš nedařilo (na to že to byla dovolená).
Jenže moje ségra prudila a prudila a prudila až mě uprudila a já se nechala zlákat na Sangría párty do Vršovic. Naši cestu tam, kdy jsme neslyšely zastávku, kde jsme měly přestoupit na jiný bus, ale nepřestoupily, protože jsme čuměly po chlapech, raději příliš rozebírat nebudu.
Zkrátka jsme dorazili na před párty k ségřiné kolumbijské kolegyni, kde jsem si dala cuba libre a zahráli jsme si videohru - tenis a box (řeknu vám...ta moderní technologie je teda něco...) já jsem skoro technologický dinosaurus. Kolem 23 jsme se pomalu odplazili směr Ruská. Tam jsme se vyšplhali do nějaké pátého patra do mega mega bytu, řekla bych takových dobrých 200m čtverečních :) se vším všudy...a teď si představte, že v tomto mega bytě je asi tak 60-70 lidí. No já se malem vyvrátila u dveří. První myšlenka - panebože, tohle bude ale opruz. Vždyť tu nikoho neznám. Sedla jsem si do rožku se Zuzu a kolegama a vystrašeně sledovala okolí a řekla si, děvče buď se opiješ a přežiješ to tu, nebo budeš střízlivá a umřeš tu zaživa :-) volba byla jasná...otevřela jsem si víno, co jsem přinesla a koukla na dno :) to víte...co jiného bych tam asi měla dělat, všude kolem samej cizinec a cizinka (né že bych měla fobii), ale rozhodně jsem ten večer nesršela touhou se seznamovat, čemuž jsem se teda až tak úplně nevyhnula, protože Zuzu tam znala poměrně dost lidí a to bylo vždy: " tak vám představují svoji sestu" a od protějšku se ozvalo: "vy jste jak dvojčata" no tak to mě teda několikrát za večer dopálilo :-)
Hodiny letěly, na stropě videoprojekce videoklipů písniček, které řvaly na celý byt, že jsem jen s hrůzou čekala, kdy na nás přijede policejní komando...
Jenže co se nestalo...Zuzu navrhla, abych ochutnala sangríi, tak jsem se příliš nebránila a dala si - osudová chyba, byla totiž výborná. Takže po pár skleničkách jsem byla totálně opilá, příliš přátelská a hlavně jsem byla roztancovaná... :) rozjížděla jsem to na parkétě se Zuzčiným šefém...jéjé. A průběžně jsem doplňovala tekutiny o sangríi (uznejte, byla by škoda, kdybych jí tam nechala) :) Lidí neustále ubývalo a najednou bylo kolem 5 hodiny ranní a mě se zvedl kufr, už to prostě nešlo, takže závěr večera byla takový, že jsem naléhavě tlačila na Zuzu, aby zavolala taxíka, že se moc necítím na after party...Erik tam byl za chvíli a už už nás vezl na Bramboříkovou. Jenže v půlce cesty už se to znovu nedalo vydržet:) takže ráno dosti krušné a to jsem ještě vstávala za 4 hodiny, abych šla do práce! Tomu se říká obět, totálně vyždámaná s nejistým pocitem v žaludku, ale přežila jsem.
Z tohoto důvodu jsem si také celou neděli naordinovala odpočinek. A jaké je ponaučení? Když nepijete s Mírou tak alespoň nemíchejte různé druhy alkoholu :-D

A jak že to bylo dál?

2008-07-05T19:48:00.002+02:00

Středa...po snídani tradičně minigolf, který jsem hrála levou (podle těch výsledků), Jirka mě naprosto drtil až jsem se musela smát. A po minigolfu tradičně lukostřelba. Předchozí den jsem se teda projevila jako opravdový střelec tělem i duší :) jako bych se s tím lukem narodila. K úžasu všech jsem ani jednou neminula terč a většinou byly mé střely velmi pěkné. Sešlo se nás tam víc než předchozí den. 2 italové (jeden z nich - Igor, byl naprsto k sežřání, sice mladý kuře, tak 16-17, ale tan na "čumendu" dobrý) :-)) pak 2 rusky a jeden mladý rus, jeden čech, já a Jirka. Po zkušebím kole se rozjela soutěž na body. Jirka se vedl skvělě, ale ve finále nás vydrtil v prvním kole mladý rus :) tak jsem naznala, že má zřejmě trénink ze Sibiře, kde střílí po polárních liškách. Milá animátorka Ivana pak vymyslela soutěž, kdy se mělo střílet na 5 balónků pověšených na terči. Ve dvou z nich měly být "neznáméL ceny. Na první pokus jsme měli každý jednu střelu, nečekaně nikdo netrefil. na druhý pokus 3 šípy, italové skórovali, ale na balónky, ve kterých nebyla žádná cena :) na 3 kolo jsme měli 5 šípů, na terči byly 3 zbylé balónky. Slečna animátorka byla totiž značně utahaná z toho slunce, které na nás bez milosti útočilo v pravé poledne. Když jsem přišla na řadu já, tak už mě velice úpěnlivě prosila, abych se trefila, nebo tam na tom slunci umře. S úsměvem sem jí řekla, ať se začně modlit :) a řeknu vám, že to teda musela být sakra intenzivní motlitba, protože jsem na první pokus sestřelila jeden balónek a hle! Štěstí se usmálo a cena byla na světě - fresbee :) tak druhý pokus...maximální soustředení, ruka se mi klepala, měla jsem pocit, že už ten luk ani neudržím. Výstřel...no a neee:) trefila jsem se i do druhého balónku, sice jsem se trefila, ale on nepraskl :) potvora, ale bylo mi to uznáno, takže jsem s napětím očekávala, zda to bude výhra a ona tam fakt byla :) tričko! Italové nechápali a obdivně kývali hlavou, rus vypadal zklamaně a Jirka se smál - no prostě Smilemann:) Hrdě jsem se šla pochlubit ostatním na pláž, to víte, ne každý den je tak úspěšný! A jak to bylo dál? Nějaký ten odpolední odpočinek na pláži... :) snažila jsem se číst knihu, kterou jsem si pracně přivezla, ale pak jsem naznala, že jsem si vzala poněkud těžký kalibr na dovolenou. Na takové knihy je zejména potřeba soustředěnost, která mi scházela díky nehoráznému vedru. Ale hrozně jsem se těšila na večer. Opět dance aerobik. Daníka jsem prudila už od minulého aerobiku, že by to chtělo něco náročnějšího, že se mi to minule zdálo poněkud jednoduché a mé prosby a nátlaky byly vyslyšeny. Hm... A jak to dopadlo? Začalo to skvěle, vybrala jsem dobrou hudbu z Daníkových archívů a začal lehký warm up, hlavou mi problesklo, to bude něco! Konečně sestava, která mě dostatečně motivuje, ze začátku jsem se motala jako špína v kýblu, ale pak už to bylo super, tancovala jsem s obrovským nasazením a úsměvem na tváři (asi tak by to mělo vždy vypadat) :-) kroky byly čím dál těžší a Daník začal přidávat i výskoky jako zpestření. To bych ale nebyla já, absolutní tragéd s gramlavými nožičkama (jak řekl Daník), abych nedopadla při výskoku se skříženýma nohama na zem a ještě se svezla na zem. Najednou jsem seděla na zemi, ostaní tančili a já se nešikovně, ale marně snažila postavit na nohy a pokračovat. Po pár sekundách jsem si uvědomila, že zřejmě nevstanu, protože mě bolel pravý kotník. Div se mi nenahrnuly slzy do očí. Konečně úžasný tanec a já tragicky končím na zemi :( Daník a Jirka mě zvedli a já se odplazila na kraj a zívistivě jsem koukala na holky kolem jak skotačí a jen se ptala, proč se tohle stává vždy mě... no prostě tragéd. Kotníček pěkně natekl a ve finále jsem si šla k jedné paní pro obinadlo, abych to mohla aspoň stáhnout. Na večeři jsem se tak tak doplazila. Teda řeknu vám, já nikdy neměla úraz s kotníkem...ta bolest, říkám si, budu statečná holka, ale prostě to nešlo. Skoro jsem se na tu nohu nepostavila. Po večeři jsem se odplížila na animační program, Pomádu, moc pěkné :) a seděla jsem s nohou nahoře jak dáma nejvyššího rázu. Jenže po 5 minutách už jsem nevěděla, jak bych tu nohu dala, aby mě nebolela...střídala jsem všechny pozice a nic. Ve finále mi jedna cvičenka sehnala ocet, že si mám udělat octový zábal, aby mi to splasklo.Druhá se hned ochotně nabídla, že mi půjčí nějaká gel na otoky. No na jednu stranu je to úžasná péče, na druhou mě to poměrně dost omezovalo. Bohužel jsem si ani nemohla zase zablbnout s animátory na pódiu a smutně se koukala, když tam Daník na valčík, polku a další tance, proháněl holky :-( po několika skleničkách vína jsem se rozhodla, že se vydám na pokoj, Jirka mě chytnul za packu a šlo se. Celou cestu se smál jak blázen a nemohl přestat, když viděl jak se plazím po schodech nahoru (jako na schvál bydlíme v posledním patře - není tu výtah). Chytala jsem se všeho kolem :) zdi, zábradlí...no na mě musel být pohled. Noc hrozná, pronikavá bolest, mozkové závity šrotovaly a vymýšleli jak si dát nohu, aby to tak nebolelo. Ráno se mi skoro nechtělo ani plazit se na snídani. Nakonec jsem se přemohla (to víte jídlo) :) odpoledne jsem ulehla s nohou v octovém zábalul na pláži a Lucka se nabídla, že mi udělá reiki masáž (pracuje se pouze s energií). Tak jsem svolila, to víte pud sebezáchovy mám silný. Její ruce teda topily jako kamínka. A budete se divit, udělalo mi to mnohem lépe. Večer jsem se již pohybovala bez pomoci a noha tak nebolela :) takže jsem vyrazila koukat na pohádkový kabaret. Tam jsem se potkala se 2 cvičenkama, se kterými jsem zahájila lehkou konverzaci a bylo. Super ženský! Sedly jsme na drink, pak se k nám přidal i Jiřík a v záchvatech smíchu jsme seděli kousek od bazénu cca do 1 do rána. Daník šel mezitím na výklad karet a vzhledem k tomu, že se mu nechtělo nás jít hledat, tak usnul na pohovce na chodbě, než jsme v tu jednu dorazili :) Spala jsem jak zabitá a Jirka taky. Neprobudil nás ráno ani Daník. Probrali jsme se po hodině, když přišel, tak jsme ochotně vstali na snídani, narvali jsme bříška vším, co jsme tam našli, spláchli to kávou a já s Jirkou vyrazila, že se nechám potetovat henou :) bohužel tam dopoledne ještě nebyli, tak jsme si aspoň udělali procházku, Jirkovi natekl trošku krk, tak zůstal na pokoji, já se odhodlala jít na internet (to víte - není závistlost jako závistlost). Po internetu vyfotit ty naše české akvabely... jak jím to holkám šlo :) a pak jen odpočinek. To víte, skákat po jedné noze je poměrně náročné....no a další zážitky si nechám na příště, pokud to teda nezapomenu :) i když některé věci se zkrátka zapomenout nedají...hm :-D

Jsem opravdu tragéd?

2008-07-04T12:46:00.003+02:00

Tak jak někteří z vás ví. Nacházím se od minulé soboty v Umagu (na Istrii). Spolu s Jirkou - Smilemannem a Daníkem. Nebudete tomu věřit, ale jeli jsme na sportovní dovolenou, to víte, dali jsme na radu Taťány z Loun a řídíme se heslem "cvičit se musí". Z počátku mi to přišlo poměrně potrhlé. Já, která cvičím 3 x do roka, jsem si tiše představovala, jak asi budu vypadat, když budu cvičit 3 x denně. No vcelku nepředstavitelné. Už cesta byla veselá, zjistilo se, že jedná z holek má zrovna narozeniny, takže Jirka vytasil svou tajnou zbraň (nečekaně gin tonik v velké 2l petce) a mohlo se to zapít. Po přípitku jsme rozjeli notebook a pustili si Božského Evana, u kterého jsem tedy "nečekaně" hned vytuhla :)) Příjezd do hotelu v ranních hodinách, takže jsme se rovnou vyplázli na pláži a jen se nechali uspávat šuměním moře a lehkým mořským vánkem. Taková malá idylka na počátek...
Nechala jsem se tak unést, že jsem usla a už první den jsem si opálila lehce obličej, musím zaťukat, že jsem se nespálila. To by byla poměrně tragédie už na začátku :)
Večer na nás čekalo první cvičení, stretching, no tak to byl teda záhul. Najednou jsem objevila netušené svaly... Po náročném cvičení byla zaloužená večeře, panečku, to jsme se ale přežrali. Jirka byl rázem naprosto nadšený, stejně jako já. Ohromující výběr jídel, zeleniny, dezertů...nabrala jsem si snad všechno :) a Jirka s Danem nebyli pozadu (abych nebyla za jedlíka jen já). Po dobrém jídle odpočinek, vyrazili jsme na pláž, sedli si a jen tak čuměli do blba,vnímali šumění moře a sem tam prohodili nějaké to slovo. Odebrali jsme se na pokoj a vyčerpáním usli. Ráno od 7 už bylo cvičení, dlouho jsem se musela přemlouvat, abych se vůbec vyhrabala a doplazila se se zalepenýma očkama na pilates. Tak to bylo snad ještě horší než cvičení před tím, pilates - lopatky do kapes, pánevní dno...no tam snad člověk musí myslet víc než ve škole :) takže že mě ty lopatky pak pěkně bolely. Odpoledne aquaerobik v moři, tak to rozhodně není cvičení pro mě, takže jsem to sledovala z pevniny a potichu se smála, ale zároveň je všechny obdivovala. Přes den pak jen opalování, čtení, tlachání, sranda, to víte, sešla se tu skvělá partička, takže o vtipné komentáře vskutku nebyla nouze :-D
Večer cvičení, po něm výtečná večeře, že jsme se nehli a pak na pokoji jsme mastili karty jako diví :) Kluci si vymysleli, že budeme hrát amerického žolíka, to byl tedy nápad. Já jsem to hrála někdy odně dávno a vzhledem k tomu, že už mi hlava ze slunce nebrala, tak jsem to vždy projela. Daník se činil, drtil nás o sto šest. Ještě se ty karty zapíjeli ginem a někteří odvážní si troufli i na domácí jabkovici (veřte, že já mezi ně nepatřím):) Bylo jasné, že budu muset ošidit ranní cvičení, jednak z lenosti a jednak z nedostatku spánku... Jirka byl hrdina, nevynechal snad žádné cvičení. Poctivě cvičil, posiloval... hrozně jsem se těšila na dance aerobik, moje jediná radost, tanec (a budete se divit, ale vždy mi to jde - pochválit se zkrátka musím sama) :) ale přišlo mi to poměrně jednoduché...bylo to fajn, ale očkávala jsem náročnější sestavu, která by mě vyburcovala k
větším výkonům. Včera jsem vstala pouze já na pilates:) Jirka to vzdal, protože se mu udělala ze slunce vyrážka a tak se místo spánku celou noc drbal (spím vedle něj a nic jsem nezaznamenala - takže asi si dokážete představit, jak mě slunce ničí)... prý jsme spolu ve 4 ráno mluvili! Teda říkal Daník, Jirka byl vzhůru, ale nic si nepamatuje a já... já jsem nečekaně mluvila ze spaní jak je mým zvykem. Zajímalo by mě, co jsme si asi tak vykládali:)
K večeru jsme se rozhodli, že vyrazíme do centra na obhlídku, vyrazili jsme s Luckou :) naší novou známou. Pohodová ženská, která rozhodně nevypadá na to kolik jí je, vtipná, chytrá, taková prostě super. Problém byl, že vláček jel narvaný, tak jsme šli do další stanice pěšky a vlášek pořád nepřijížděl, bylo vedro a tak jsme nakonec chytře usoudili, že se na město vyserem a půjdem na drink. Sedli jsme si do příjemné restaurace u zátoky a rozebírali život a dokonce jsme nabídli Lucce, ať s námi někdy vyrazí do Termixu a ona se nabránila :)
Po drinku jsme šli na večeři a po večeři jsme vyrazili na animační program. Já nikdy animační program nezažila, tak jsem si to maximálně užívala, smála se tancům a když se šlo pak tančit na pódium, tak jsem nezávahala :) vytáhla jsem sebou Daníka a šlo se...a jak nám to šlo! Mě to hlavně hrozně bavilo :-D dali jsme vínko a po náročném večeru jsme se odebrali na náš pokoj, hrát žolíka, pouštěli jsme si české pecky, zpívali a pili gin s tonikem a jabkovici :) a ještě jsme se k tomu cpali čokoládou. V jednu jsme to zabalili a ráno jsem vstala jen já, až mě to samotnou překvapilo :) Jiřík spinkal...a já šla poctivě cvičit...krásně jsem se protáhla, i když mi bylo už i v těch 7 ráno pěkné vedro, ale stálo to za to! Ale abych se dostala k jádru pudla:) vymkla jsem si kotník, zkrátka jsem se snažila cvičit... takže zřejmě jsem tragéd! A jak to bylo dál? To si nechám na příště...

Další školní rok v trapu...

2008-06-19T22:50:00.002+02:00

Už je to tady, v pátek tak nějak končí školní rok. Jak rychle to uteklo. Snažím se uklidnit se a v duchu si říkám, pěkně se ti ta studijní dráha krátí, holčičko... možná by jsi mohla začít studovat další školu, co? To víte, poslední dobou mě nikdo pořádně nevnímá, tak si tu sem tam mluvím pro sebe :) Tento školní rok byl zvláštní, takový ochuzený o náboj, žádná sranda, vážné obličeje učitelů... spoustu spolužáků jsem snad druhý semestr ani neviděla...zkrátka jako by ten rok snad ani neuplynul. Necítím žádné nové poznatky - nebo že by má dlouhodobá paměť těžce selhala? Nic mi to nedalo, spíš mi to sebralo čas a energii, hlavně když nám na počátku LS oznámili, že se část výuky stěhuje z Celetné na Malostranské náměstí. No co na to říct?:) Komické bylo, že ani učitelé nevěděli, kde přesně to je... prostě na Malou Stranu. První den, kdy jsem tam měla jet, jsem samozřejmě jela se spožděním, to bych ani nebyla já. Strašně pršelo a já to prostě nemohla najít. Snažila jsem se využít orientační taktiky a optat se staře vyhlížejících (ne Pražáků), zda náhodou neví, kde bych mohla narazit na Oettingenský palác. Překvapení - nikdo nevěděl. Takže jsem asi po 10ti minutovém maratonu po Malé Straně vtipně zjistila, že jsem už několikrát tu svoji školu minula :)
Každopádně v této slátanině nehledejte nic hlubšího, a hlavně proboha ne žádnou myšlenku! Jen jsem si chtěla na venek postěžovat na to, že je rok v prdeli a žádná změna se nedostavila. Nezmoudřela jsem, nestala se ze mě špičková tlumočnice, sotva obstojím jako učitelka...zkrátka jsem zklamala sama sebe. Potřebuji nad sebou tvrdou ruku, která by mě dokopala k tomu, abych dychtila po nových znalostech, pustila se do ruštiny, přečetla všechny knížky, co jsem si dávno koupila a hlavně mě odlákala od víkendových chlastaček, protože co tu nechci je stále silnější pocit, že jen ten démon AL (ano ty!) umí ty lidi tmelit, na ničem jiném zřejmě už nezáleží...

Derniery

2008-06-19T01:23:00.002+02:00

V pondělí jsme byli na derniéře jednoho z mých oblíbených představení v Pidi - S láskou nejsou žerty. Shromáždili jsme s Džufim partičku a mohlo se vyrazit. Někteří dorazili dříve, někteří později :) v rámci uchování dobrého mediálního obrazu raději nebudu výslovně jmenovat. Usadila jsem se asi do 3tí řady a vychutnávala jsem si již po čtvrté a zároveň již naposled toto představení. Holky si to na pódiu užívaly a já v třetí také a jak. Kupodivu jsem byla již v takové fázi, že jsem se smála skoro všemu, to víte, to už skoro člověk ví, co bude, takže se v podstatě vždy směje před a tím pádem nevhodně :) ale co už. Viděla jsem svou oblíbenou část - Peer Gynt po 50 letech a Maryšu. Představení sklidilo velký úspěch a šlo se to zapít. Já nečekaně, ale opravdu pouze na neperlivé vodě celý večer. Ostatní sem tam přitvrdili a někteří se opili jako dogy. Vzhledem k mému pofidernímu zdravotnímu stavu jsme se se Zuzu odebraly překvapivě dříve domů. To jsme ale nečekaly, že zapadnu do díry:) ehmmm. To víte, kdo umí ten umí, kdo neumí ten jen čumí :) tak tentokrát Zuzu vylekaně čuměla, když jsem zahučela levou nohou do asi metr hlubokého výkopu. Jsem to ale holka šikovná, odřela jsem si krásně ruku, levý bok a aby toho nebylo málo, tak ještě mobil, no zkrátka si nemohu stěžovat! Krom toho jsem byla komplet od bláta a když říkám komplet, tak to jako mimořádně smrtelně vážně. Takže jen v duchu doufám, že tohle byla moje tragická derniéra a že už budu čumět pod nohy.
A dnes, dnes jsme byly se Zuzu a Jiřinkou na derniéře Pros a lži. Už jsme to všechny jednou viděly a musím říct, že jsem dnes měla pocit, že to vidím poprvé a celkově to pro mě nabralo naprosto jiný smysl a spád. Bylo to mnohem intenzivnější než poprvé, protože se mnou zacloumala i hudba a hlavně myslím, že herci byli skvělí, mělo to atmosféru...
Stačilo málo a možná bych upustila i slzu, což by byla pro změnu moje premiéra v divadle, ale nestalo se. S úsměvem a jistou radostí jsem bouřlivě tleskala, pak šla poděkovat a pogratulovat Zuzce a Michalovi ke skvělému představení a šlo se na dívčí drbárnu...to víte...Taťána z Loun říká cvičit se musí a já, Mex Kočičková tvrdím, drbat se musí :) a to už si každý vyloží po svém :))

Muzejní noc

2008-06-18T23:00:00.005+02:00

Každoroční akce trvající jeden večer. I letos byla v Praze Muzejní noc. Předešlé ročníky jsem zkrátka obešla, ale letos to bylo jiné. Hlavně proto, že jsme se na tom domluvily se Zuzu... Prolistovala jsem zběžně malou, ale za to skvěle propracovanou a nadmíru přehlednou brožurku a už vybírala, co by se mi asi tak líbilo. Jednoznačně jsme se s Mimíííí shodly na Muzeu Policie ČR. Po pečlivých přípravách, kdy už bylo rozhodnuto (rozseknul to Smilemann), že půjdeme po kultuře rajdit, jsme se vydali směr I.P.Pavlova a to s námi šla i Míša. Na Ipáků jsme se z posledních sil vmáčkli do narvaného autobusu a vyjeli jsme jednu zastávku směr Karlov. Kolem šílené masy lidí a mě hlavou problesklo, jestli se vůbec ještě někam dostanem (a nebyla jsem daleko od pravdy). Na to, jak to vypadalo ze začátku nudně se to poměrně slušně rozjelo. Čím to? Začala jsem poctivě číst různé exponáty a to byste nevěřili, co tam všechno je za zajímavosti. Nás uchvátila například cikánská legitimace a další kuriozní exponáty. Každopádně muzeum nám zabralo dost času, nekončící chodby a odbočky se množily před očima, ale stále byla spousta nových věcí k vidění. Bylo to pestré, poučné...ale možná by to chtělo víc času a klidu :) a třeba i nějaký ten fešný policejní doprovod. Stěží jsme se přes hrnoucí se davy vymotali ven, kde jsme se pozastavili nad četnickými scénkami, viděli trénované psíky, slyšeli country hudbu v podání policejních strážníků (zřejmě již několik let ve výslužbě) a pokračovalo se opět o dům dál. Původně jsme chtěli navštívit Hrdličkovo muzeum, ale když jsme viděli kilometrovou frontu, tak nás rychle chuť přešla. Tak jsme ve Štěpánské s chutí nasedli do tramvaje a hurá směr Hrad. Vystoupili jsme už u Letohrádku Královny Anny, ke kterému jsme měli i stručný výklad od JO Jasně a pak už opravdu přímo na Hrad. Jirka si postavil hlavu, že by rád viděl Pražskou obrazárnu. Míša se přidala a tak nám nezbylo nic jiného než vystát přes hodinu frontu, mezitím stihl Jirka přes google a satelitní snímky skouknout Vojenské muzeum a příslušná letadla :) takže jsme tam nakonec jet nemuseli. Každopádně sama jsem se divila, ale Pražská obrazárna mě nudila. Milion obrazů a na každém druhém nějaká buclatá postavička, téměř vždy polonahá...no já to baroko prostě nemusím. Ze všech obrazů jsem znala pouze 3 malíře a po krátké exkurzi jsem se raději se Zuzu usadila na sedačce uprostřed místnosti, zatím co poctivý Jiřík a Míša obíhali jak fretky celý sál a ještě se stačili u toho "uměleckým okem" na ty obrazy koukat! :-D Po krátké pauze jsme to proběhly na záchod a ven. Tam jsme se usadily a jen co se objevili i naši experti, tak už Jirka tahal z batohu flašku cinzana a udělal z nás před 150 lidmi ve frontě totální alkoholiky :) po Hradu už nebylo moc sil, takže jsme se stáhli na Staroměstskou, odtud přímo na Ipák a z Ipáku už jen kousíček do Termixu. V podstatě jsme během dnes využili kultury všehodruhu, kulturní víkend završil nedělní oběd u Charlieho. Po obídku kultura ve formě Takové normální rodinky a po tom trochu té jazykové kultury - samozřejmě myslím španělštiny. Zajímavé je, že té kultury stále nemám dost...

Mexx a její bezedná nevědomost

2008-06-09T22:08:00.002+02:00

Páni, včera (teda vlastně už dnes) jsem měla zvláštní životní premiéru.... Bylo něco po druhé hodině ranní, když jsem stále četla knihu a najednou to přišlo, jedna slza, druhá slza, a pak už jen proud. Poprvé v životě mě kniha dohnala k slzám.
Je to asi měsíc, co mi šéfová půjčila knihu - Přežila jsem, výpověď o zradě, nenávisti a odpuštění - Immaculée Ilibagiza. Předem mi řikala, že je to poměrně silný zážitek, ale že mě to tak složí jsem opravdu nečekala. Začátek byl vcelku dobrý, psáno poutavým stylem, opravdu nadmíru čtivé, až jsem se chvilkama přistihla, že se nemohu odtrhnout a hltám řádky dál a dál, abych se dozvěděla, jak to skončí.
A o čem že to je? Je to životní příběh hlavní hrdinky Immaculée Ilibagiza, která přežila Rwandskou genocidu, která proběhla na jaře roku 1994 a při které došlo k zavraždění cca 800 000 Tutsiů a umírněných Hutuů.
Tutsi (14%) a Hutu (85%) jsou 2 etnika žijící ve Rwandě. Při genocidě došlo k vraždění příslušníků kmenu Tutsi. Popisy, kdy sousedi a přátelé Immaculée patřící k etniku Hutu doslova rozčtvrtili její rodinu byly silnou kávou i pro mě. Detailně líčené momenty jak Hutuové komu co usekli mačetami jsem četla s hrůzou v očích a říkala si, že tohle se přeci nemohlo stát.
A co na tom bylo v podstatě to nejhorší? Zřejmě to, že jsem o této genocidě neměla ani tušení, že moje nevědomost je větší než jsem doufala. A zřejmě i zděšení, že k takovým hrůzným činům mohlo dojít v půlce devadesátých let.
Zkrátka Mexx došlo, že se má ještě hodně moc co učit než bude moci pyšně říct, že je chytrá!
Tuto kniho vřele doporučuji pouze silnějším povahám.

No jak tohle dopadlo...

2008-06-01T23:15:00.004+02:00

Tak jsem opět zpět. Na jak dlouho netuším, ale něco málo dnes napsat mohu :) tak co říkáte? Máte odvahu vůbec číst tyto dobrodružné řádky? Tak už stačí jen se připoutat a jedeméééé!

Nevyhnutelně se to blížilo...a mě chytal stres. Dne 28.5. měl Smilemann již 28.narozeniny, nějak se to neprojevilo :) asi díky věčnému mládí jeho ducha. Každopádně mě stresoval fakt, že jsem vlastně v prdeli, bo nevím, co mu koupit?! Mám ráda originální a praktické dárky a tohle byl teda oříšek. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem vymyslela, že bych v podstatě mohla udělat takovou mini foto kroniku a uplynulém roce, co se známe. To jsem si na sebe zase něco ušila...občas mě vlastní nápady zaráží, protože se dokáži maximálně nadchnout, ale už mě nezajímají ty další věci okolo. Každopádně, vybrat ty správné (vhodné) fotky, nechat je vyvolat, vystříhat miliony nadpisů z novin a časopisů, výběr alba (jehož motiv je dokonalý) a vhodné přiřazování fotek a nadpisů mi zabralo v postatě několik dní, ale výsledek stál za to :-) nejdříve jsem si řekla, že mu to předám v sobotu, ale pak jsem si řekla, že z toho v podstatě udělám 2 překvapení v 1! Objednala jsem messengera a nechala to ve ST ráno zaslat Jirkovi na Vinici do Vodafone centra. Nervy jsem měla od rána. Takové to, bude se mu to vůbec líbit? Nepřehnala jsem některé věci? Došlo mu to?Ještě se neozval...po téměř 4 hodinách jsem to už psychicky nezvládla a musela jsem mu napsat email, zda si byl na recepci vyzvednout balík :)
Podrobnosti vynechám, balík došel, Jirka zářil štěstím (i přes to sluchátko telefonu) a já byla spokojená, mise splněna!
Pátek, půl dne volna, pohodička...v práci honička, ale motivace, že jdu už ve 3 domu mě natolik povzbudila, že jsem ani neprskala...teplo jako v sauně, ble. A k večeru za Charliem, naše první společná hodina španělštiny. Ano, tak jak čtete, mám nového a velmi schopného studenta! Strhaní jsme dojeli na Zahradní město..., šli si koupit nezbytené suroviny na večer (př. coca-colu) :-) a mohlo se začít. Pohodlně jsme se usadili na balkóně a Charlie nahlas předčítal předmluvu a pomalu začal pronikat do krás románských jazyků :) sjel celou abecedu (ani písmeno nezůstalo suché), naučil se pár esenciálních vět a mohlo se odpočívat. I když není odpočinek jako odpočinek. Přečetli jsme si německy psaný text (jen bych ráda poznamenala, že na rozdíl do Charlieho já německy neumím, a to vůbec), Kája si dal "špatné" okurky, zazpívali jsme si, někdo i zahrál divadlo, vedli jsme nekonečnou anglickou konverzaci, při které jsme mimochodem téměř nevyužili slovíčka because a pak ulehli. Charlie vytuhl do 2 sekund a já ještě čuměla na Harryho Pottera. O ranním budíku o půl 7 se nebudu zmiňovat, bo bych se musella rozčílit. Každopádně probuzení do horkého dne nebylo až tak úžasné a do zoo se mi teda v tomto počasí moc nechtělo, naštěstí zoo padla, takže jsme ještě leželi, pak si pustili nějaké ty španělské písničky, Charlie mi pustil také seriál Taková normální rodinka (no nemám slov) :) jsem se smála jak divá no a pak jsme vyrazili na oběd do Hamru, samozřejmě pozdě. Po pár minutách jsem si připadala jak telefonní ústředna, pořád někdo volal, Zuzu (kde jsme?), Džufynka (kdy a kde se slezem?) a hlavně Kája (kam má jet?). Když se nám Kája zatoulal, tak jsme naznali, že se půjdem posilnit na zahrádku a počkáme na Káje. Mezitím jsme dali pár kol karet:) a netrpělive vyhlíželi bus s naším cestujícím z Říčan. Ve finálne jsem jsme slezli a vyrazili směr rybník a restaurace...to jsme si pochutnali. Přesun z vnitřních sedaček na sluníčko nám prospěl, Jirka vytáhl karty a už to jelo, to se mastilo... Bohužel se mi tedy nedařilo až tak dobře, ale přece jen jsem několikrát zaskórovala! Raději jsem se věnovala fotografování čili zachycování nezapomenutelných a neopakovatelných zážitků, což mi jde nejlépe (protože s uměním forografie to vskutku nemá nic společného). Po několika hodinách karet, piv a jídla jsme se vydali směr k Charliemu, kde jsme se pohodlně usadili a s napětím sledovali obrazovku na které se promítalo skvěle zpracované dvd z karaoke !! Já nevěděla kam zabořit hlavu dříve...bylo mi to prd platné, můj falešný zpěv se linul bytem :)
Po shlédnutí jsem si dala panáka (nebo to bylo před?) každopádně byl důvod a mohlo se vyrazit k Smilemannovi. Po cestě jsme nakoupili nezbytné věci na večer, zvědavě jsme pokukovali po místech, kde se zřejmě něco natáčelo a pomalu se plížili k bytu. Nutná sprcha, decentní úprava vzhledu (hlavně toho mého vrabčího hnízda na hlavě), pár skleniček na posilnění, vtipná videa pro skvělé naladění a pomalý odchod lehce po půlnoci. Už cestou na tramvaj jsem cítila, jak se mi alkohol neuvěřitělně rychle rozproudil po oběhu...a říkala jsem si, no jak tohle dopadne! Vystoupili jsme u Vinohradské tržnice a spolu s Míšou, kterého jsme náhodně potkali v tramvaji jsme pochodovali do Termixu. Po příchodu byl dobrý nápad se zastavit u baru, to víte, velké horko = velká žízeň a potřeba doplňovat tekutiny! Nabrali jsme pití a šli k zábradlí se rozhlédnout po známých či neznámých. Trochu jsem to rozjela...za zábradlím a a pak už jen stačilo dostat se přes to zábradlí na parket...najednou jsem byla volná jako pták, opadla ostýchavost (která tam v podstatě nikdy nebyla), opadla obava o mediální obraz i obava, že v těch šatech vypadám blbě :) najednou to bylo pryč a já se cítila jako nejšťastnější a nejsvobodnější člověk na zemi. Ječela jsem, skákala jsem, točila jsem se dokola, všechny objímala, pusinkovala, tančila na bedně a hlavně pila a pila. Chvíli jsem tančila s tím, chvíli zase s tím...já v podstatě něvěděla na koho skočit dřív. Všichni jen překvapeně koukali, někteří víc, někteří méně:) a já je svým chováním jednoznačně bavila. Pak konečně dorazili naši maturanti a jejích velitelka Džufynka :) muhehehe. A to už to začalo ve velkém! Každopádně jsme za všech okolností dodržovali pitný režim a taneční kreace pak už jen vrcholily :) a když si v jenom momentu vylezl Jirka sám na bednu tak už mi nezbylo nic jiného než vylézt za ním :-) nejenže mi to bylo jedno, ale ty moje kreace - jinak zvané žížala v křeči musely ten zbytek lidí v Termixu nadmíru pobavit :) Velkým překvapením rána byly moje křiky rozléhající se po celé Vinohradské. Prostě jsem měla chuť zařvat si a chybějící Džufyna mi dala dostatečný podnět to zahájit... krom teda křiků Džufinooo, Buznyyyy jsem taky všechny familierně oslovovala transky... doteď nechápu, že jsem od někoho nedostala přes hubu :-) protože to, co jsem předváděla bylo vážně na ránu! Každopádně jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit takové akce a příště již bez alkoholu :)) hahahaha.

Kde domov můj?

2008-05-07T17:08:00.003+02:00

Je těžké sama sobě odpovědět, která je vlastně má vlast, můj rodný kraj? Je to snad Mexiko, kde jsem se před 23 lety narodila? Nebo je to tato malá republika, která je v Americe velkým tabu?
Ano, v Mexiku jsem se narodila, moje máma je Mexičanka, ale jsem i já? Nejspíš ne, přestože občas bych chtěla. Nejsem patriot, nebyla jsem tam tak 8 let, s bratránkem sice udržuji konakt, ale tak to je asi vše. Nedá se ani říct, že bych mohla být doopravdickou mexičankou. Nechutnají mi pálivá jídla, natož chili papričky, nepiju tequilu...nenosím sombréro...
Ale miluji právé mexické placky a fazole! Tak aspoň to ve mně zanechalo. Teda samozřejmě kromě druhého rodného jazyka - španělštiny.
Moje mexická rodina je rozrostlá, máma je z velkého počtu sourozenců a strejdové a jedna teta zase mají několik dětí, takže o příbuzné není nouze. Když jsme tam byli naposledy, tak jsem během jednoho týdne poznala snad 50 lidí a při představě, že všichni jsou moje rodina mi tedy běhal mráz po zádech.
Ano, dokáži si představit, že bych tam jednou žila a pracovala. V hlavním měst México D.F. narvaném k prasknutí miliony mexičanů. To bych asi dokázala. Vysoký stupeň kriminality (jeden z nejvyšších v Latinské Americe), vysoký stupeň znečištění vzduchu, vysoký stupeň nezaměstnanosti a chudoby, ale i přesto všechno já říkám ano! Nehledě na všechny nedostatky a zápory je to přeci země bájných Aztéků, kaktusů, tequil a sombrér! Samo o sobě Mexiko působí exoticky, jeho historie sahá do předkolumbovských dob, do dob krutých Aztéků a Máyů, kteří byli válečnými a krvěžíznivými národy (asi jsem po nich něco zdědila). Vybudovali skvostné pyramidy a chrámy, jejich "politický" systém byl propracovaný stejně jako jejich číselná soustava a vytesaní bohové do kamene i dnes budí ohlasy mezi světovými historiky díky svému mystickému vzhledu. Ale nejen historie dělá Mexiko, jako v každé zemi i v Mexiku se na identitě země převážně podílí vlastní obyvatelé. Neplatí je to jen pro Mexiko, ale pro většinu Latinskoamerických zemí. Co člověk to charisma, to úsměv, to ochota, to vtip... je to dost všeobecné konstatování, ale bohužel mám tu možnost srovnávat. Samozřejmě, že narazíte i na hovada, zloděje a jiné kriminálníky, to prostě jinak nejde. Ale když budete mít štěstí, tak si tyto lidi zamilujete a zamilujete si i tuto zemi, která si vás dočista podmaní. Tohle není reklama cestovní agentury, je to realita!
Na druhé straně, od jakživa jsem v ČR, česky mluvím, česky píšu, češkou jsem. V ČR je můj život, moje dětství, můj první den ve škole, můj první vypadený zub, moje první pětka ve škole, moje první láska - zkrátka ty chvíle, co mě utváří. A hlavně je tu moje škola, moje práce a mí přátelé. To víte, že se mi už tolikrát honilo hlavou, jaký by můj život byl tam někde za oceánem? Projevuje se to steskem, pocitem, který Portugalci vyjadřují slovem saudades. Nepopsatelný stesk po vlasti, což však není jediný význam, protože každý si to interpretuje trochu jinak.
Ale abych se dotala k jádru pudla...kde domov můj? Všude! Cítím se doma v každé zemi, která mě přijme za své dítě ať již na krátkou nebo dělší dobu.

Pohádky, ty já prostě žeru!

2008-05-07T01:12:00.007+02:00

Za sedmero horami, za sedmero řekami bylo nebylo malé království, ve kterém si spokojeně žila a panovala ropuší královna Mex :-)

Tak si tak bych si představovala začátek své pohádky... A proč zrovna pohádky? No ty přeci miluje každý! Zrovna minulý pátek jsem jela k Charliemu pomoct mu naučit se scénář - no v tom já mám praxi z akvárka, přestože tam byl byl tak trochu jiný žánr a to po všech směrech:) Pohádka Kocour v botách a mě přisouzené role mi padly až na tu princeznu.... Kocour byl fajn, Anča taky ušla, ale ta princezna - ta byla hodně špatná. To mi nejde, vžít se do role těch hodných, milých, rozkošných princezniček. Jéééžiš! Raději nějakou ježibabu nebo loupežníka nebo čaroděje, tam by hezky vynikla moje přirozená zákeřnost! To by byla role pro mě:-)
Každopádně jsou zkoušeli a zkoušeli...a ještě teda zkoušeli, až byly najednou 2 hodiny ráno. To víte, smějete se, je to zábava a čas přímo letí. Charlie byl dost nervozní - není divu, asi bych taky byla, akorát na mně by se to projevilo tak, že bych byla extrémně protivná (a to Charlie byl jen trochu). Přes usnutím jsme ještě opakovali problematické části a hurá spinkat, protože ráno se brzo vstávalo. Když jsem slyšela zvonit budík, tak jsem přemýšlela, zda vstát nebo zůstat ležet a ještě spinkat. Nešlo to, myslím, nechat Charlieho bez podpory, takže jsem ochotně otevřela jedno očičko a hned za chvíli i to druhé, převalovala se ze strany na stranu a snažila se číst scénář :-) domů jsem přijela po 9, čilá jako rybka, dobře naladěná a odhodlaná probudit Zuzu, protože jsem neměla klíče. A také jsem jí vytáhla z postele a mohlo se vyrazit na výlet s Jirkou a pak do Pidi na Kocoura v botách. Je to něco úžasného. Jiný svět, zase ten starý dobrý dětský pohádkový svět. Plný nečekaných překvapení a zvratů, ale vždy končící happy endem. A ta atmosféra, když jste v divadle jen vy (= pár dospělých) a samé děti, které si tam mluví pro sebe, komentují průběh pohádky, tleskají, když zvoní na zahájení představení :-) to se prostě musí vidět. To nelze dokonale vystihnout slovy. Máte pocit, jako byste ten dětšký svět nikdy neopustili. Charlie - nervózní, já - nervózní i za něj...jen co se v sále setmělo, tak mi začala zářit očka ve tmě :-) s nadšením jsem očekávala onen scénář, který jsem se učila den předtím. Charlie byl dobrý, o svých nedostatcích ví, ale byl věrohodný a bylo vidět, že do toho dává vše! A já jsem ta, která to může říct, protože jsem postřehla, co komu kdy v scénáři uniklo...
Nedělní pohádku jsem si však vychutnala mnohem víc. Nebyla jsem ve stresu, sedla jsem si pohodlně, jako hodné děvčátko jsem si před představením skočila i na záchod, tiše se hned usadila a už jen čekala na zvonění, abych mohla společně s dětmi zatleskat :-) a také bylo čemu. Pohádka moc povedená, herci byli skvělí, objevil se jak humor pro děti tak humor pro dospělé a to se mi líbilo! Ale nejvíc (překvapivě) mě učarovala vtipná čarodějnice, ta byla prostě tutová, o tom žádná:-) s tou jsem se naprosto stotožnila:-D takže pro ty, kdo se rádi vracíte do pohodových dětských let, nebo kdo si chcete dopřát happy end alespoň v pohádce, tak právě pro ty jsou tu víkendová představení v Pidivadle. Rozhodně nebudete litovat! A ještě se na konci usmějete a řeknete si : zlaté dětské časy!

Foto: sprostě ukradeno z Charlieho galerie :-) bez vědomí autora!

Čím vlastně budu až vyrostu?

2008-05-07T00:08:00.008+02:00

Ha, vtipně položená otázka. Kdybych ji měla brát jako řečnickou, tak bych neměla článek a právě proto to tu budu muset nějak dát dohromady :-( chjo...je to častá otázka. Mex co vlastně chceš dělat, Mex... co vlastně budeš dělat za práci po škole? Mex...co vlastně v s takovým oborem můžeš dělat? Jéééžiš, to je jak u výslechu. Většinou odpovídám, co já vím? A čím víc přemýšlím, tak tím méně jsem si jistá svojí budoucností. Otázka mimo - a kdo v této republice není?:-) ale tak zpět k mé budoucnosti. Znáte to jistě také, ta předškolní léta, kdy si ve školce vysníte, čím byste tak asi chtěli být. Je zajímavé, že mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla být princeznou nebo třeba kosmonautem, což byl u nás tenkrát ve školce hit! Nikolivěk...já chtěla být doktorkou. Teda alespoň na malou chvíli. Pomáhat lidem. Jenže s postupem věku se to měnilo jedna radost, mozek se vyvíjel a praktické hledisko spolu s ním. Asi mi už v útlém věku došlo, že jsou lidi svině a proto mám pomáhát zvířátkům :-D Jako asi mnoho dětí, i mě napadlo, že bych se mohla stát právničkou, proč ne, taky je to jistá pomoc lidem, i když někdy ne zrovna dobrým lidem, ale budiž. A pak už někdy ve školním věku jsem si řekla, že bych mohla být právě buď právničkou nebo překladatelkou. Byla jsem jediná, kdo se chtěl ve věku cca 13-14 let stát překladatelkou. To jsem totiž ještě nevěděla o esenciální rozdílech v pojmech překladatel vs tlumočník. To víte, moc odborné literatury typu Jiří Levý - Teorie překladu (bible překladatelů a tlumočníků) se mi do rukou nedostalo. Ale bavily mě jazyky (hlavně ty cizí) :-))) ehm no a přestože to bude znít jako samochvála, tak jsem měla jisté nadání, nikdy se u mě nevyskytl problém s učením se slovíček nebo gramatiky, dokonce mě to i bavilo!! Ostatním jsem dělala domácí úkoly a vypracovávala pak maturitní témata :-) ale tohle byly asi jediné předměty, ve kterých jsem byla aktivní. Pak přišlo Všeobecné Gymnázium a s ním i další jazyk. Najela jsem na francouzštinu. Měla jsem na výběr ze španělštiny, ruštiny a němčiny a teda vlastně i latiny.... Španělštinu mi máma razantně zamítla, prý bych si tam akorát dělala ostudu a navíc by mě spolužačky nenáviděly...a co tu nechci je nenávist! Ruština, jo tu jsem vždy chtěla studovat, ale bohužel pod vedením šílené rusky by to asi nešlo, všichni mi to rozmluvili. No němčina - asi znáte můj vztah k tomuto jazykolámacímu jazyku...never ever aneb nevermore. A pak už zbývala jen latina a tu jsem si stejně musela dát jako povinně volitelný seminář :-( Ale vraťme se k francouzštině, to mi šlo hladce. Na začátku jsem teda spíš chrčela jako 100 let starý motor od trabantu, ale časem se to samo spravilo. A pak už bylo jasné, že z toho budu maturovat. Za 4 roky jsem se naučila to co ostatní holky za 8 let a učitelka mě zbožňovala pro můj přirozený talent :-)) jééžiš já vím, zase jsem se pochválila, ba dokonce povýšila. Fuj teda!

No a po gymnáziu...hm...Když jsem se ve svých 19-ti rozhodovala co dál, tak jazyky byly pro mě jasná volba. Ono to ani jinak nešlo, protože jsem v podstatě nic jiného neuměla a dodnes ani neumím. Takže jsem podala přihlášky kam se dalo a pak jen jezdila po přijmačkách. Hodně mě zklamalo Brno, kde jsem měla 10ti stránkový gramatický test hotový cca za 15 minut, zvedla jsem se, odevzdala ho a po týdnu mi přišly výsledky - plný počet. To bylo zklamání, řekla jsem ji, do Brna nemůžu, to přeci nemůže mít úroveň, když tam vezmou každého! Olomouc - no o něco těžší, ale také žádná sláva. A pohovor s rodilými mluvčími se jevil jako naprostá fraška. Ale Praha, ta se mnou tedy otřásla v základech a to doslova. Já snad nevěděla ani 10 % otázek. Vše byly střely na slepo, ale postoupila jsem k velkému překvapení a pak na ustním už to byla pohoda. Takže bylo jasné kam půjdu. A co budu dělat - obor překladatelství - tlumočnictví španělština. A to taky už 4. rokem dělám. První rok to byl boj na život a na smrt, půlka spolužáků vyletěla z ročníku a studium bylo demotivující díky přístupu učitelů (a neříkám, že je to teď jinak), ale přesto stále studuji. A co ze mě bude? To nevím ani já sama. Myslela jsem, že studuji to co chci, ale asi jsem byla vedle (asi jako každý druhý student, který má milnou představu o svém oboru). Baví mě spousta věcí, ano, cizí jazyky, hlavně jsem expert přes komunikaci, miluji hudbu a pohádky :-)

Takže jsou tu možnosti - tisková mluvčí, delegátka, DJ, pohádková herečka - k tomu poslednímu, na to jsem vlastně přišla díky Charliemu a nacvičování scénáře na Kocoura v botách. Dokonce mám i video záznam, na kterém vydělám miliony, až bude Charlie slavný...nebo třeba já :-D
Tak a na závěr mohu jen suše konstatovat a obávat se blízké budoucnosti, která se neúprosně blíží! Takže si dobře pamatujte!

Pokud něco neděláte prvotřídně, nedělejte to vůbec. Protože když není něco prvotřídní, nepřináší to zábavu ani užitek. A když něco neděláte ani pro zábavu, ani pro užitek, proč to proboha vůbec děláte?

Že by ta pravá láska?

2008-04-30T13:02:00.002+02:00

Tak se vsadím, že spoustu z vás šokoval tento nadpis. Asi vás ale zklamu :-) jako vždy. Nejedná se o nějakého muže, nedej bože ženu :-) ale o mou dětskou, pubertální, stálou a nastávající lásku - HUDBU. Vzhledem k faktu, že jsem byla k hudbě vedena již od útlého mládí, tak je hudba moje silná stránka. A co že mám vlastně ráda? Toho je nesmírně moc, na to by mi nestačil jeden extra dlouhý článek. Ale co takhle to vzít systematicky? :)

Alternativní hudba - ? no jéje, tohle asi není žánr, který bych preferovala. Třeba taková Björk. Tome, určitě jsi to čekal co? Jako björk určitě není špatná zpěvačka (musím to protekčně říct, nebo na mě Tomek přijede až z dalekého Islandu)! Ale nemusím od ní teda všechno, nejraději mám asi All is full of love.

Klasika - jóó, tak to já můžu. Samozřejmě jako vždy jsem dost vybíravá i v tomhle ohledu. Třeba Mozart není vždy můj šálek čaje, ale takovy Rachmaninov to je teda hudbá pro má prasečí ouška :-) no a co teprve Bach nebo Chopin. Hmmm, u toho se pěkně relaxuje, ale také to jako jeden z mála žánrů dokáže vyvolat hlubší emoce.

Metal - no tak to spíš /rozhodně/určitě NE. V mládí jsem dostala několik přednášek od svého praštěného bratrance o skupinách jako je Halloween apod. a od té doby jsem dospěla k názoru, že nemusím zase poslouchat všechno :-) takže hudbu, teda sem tam jen šílené tóny do kterých řve (jak utržený) nějaký týpek, který má zřejmě těžce vychlastaný hlas (nebo o něj chce přijít) - fakt nemusím!

Techno - no tak měla jsem kdysi dávno nějaké to vysmažené období (pouze teda v tom kladném smyslu), ale nějak mě to časem přešlo a už jsem k tomu neměla potřebu se vrátit. A rozhodně bych nevyhodila stovky za vstup na Apocalypsu nebo Sensation white (nemějte mi to prosím za zlé). Dá se vůbec mluvit o nějaké hudbě, i když elektronické? No já vážně nevím. Sem tam se to dá poslouchat, ale pouze v případě, že to není takové to monotónní tuc tuc tuc tuc a také za předpokladu, že jste náležitě sjetí.

House - jo tak k tomuto stylu jsem přivykla až v Praze. Předtím jsem ho rázně odsuzovala. no znáte to, postupně v životě procházíte různými etapami, kdy střídáte jednak svou image, jednak kamarády a pak samozřejmě také styl hudby. Když jsem začala chodit do Valentina, tak jsem mi tento styl přímo zaryl pod kůži. Stahovala jsem si různé interprety a mixy a byla jsem nad míru spokojená, ale pak jsem přestala chodit do Valentina tak smůj nadšený zájem o house pomalu odezníval. Aktuálně si samozřejmě nějaký ten house ráda pustím trsnu (ted jen infromativně, nemyslím tím - trs prs, trs prs..) :-)

Rock - tento žánr byl mojí parketou ve věku 16-18, protože jsem v té době byla ještě stále na Moravě a v té době jsem nechodila na diskotéky (protože jsem ještě neměla řídičák), ale spíš jsem se orientovala na pravá vesnické čochy = pro neznalce totoho výrazu se jedná o vesnickou zábavu s živou kapelou. No to byla zlatá léta, takže to jsem poslouchala převážne Kabát a jiné rockové skupiny. To byly akce, Mex totálně na plech, někde ležící na trávě :-) Mex sedící uprostřed silnice v ranních hodinách...Mex a její první cigareta, atd. Ale o tom zase někdy jindy. Teď jsem Vás chtěla jen navnadit. Takže rozhodně ROCK ano! Protože si vždy vzpomenů na zlaté dospívající časy. A v souvislosti s tím mě napadá....
Byla překrásná noc, taková noc, jaká snad může nastat jen tenkrát, když jsme mladí. Nebe bylo takové hvězdné, takové jasné nebe bylo, že pohlédnuv na ně musel ses bezděky ptát, mohou-li opravdu žít pod takovým nebem všelijací zlostní a náladoví lidé. To je také mladická otázka, velmi mladická :-)

Dechovka a cimbálovka - mnozí se z vás asi už teď šklebí, ale já rozhodně ne. Dříve to pro mě nepřipadalo v úvahu, ale pak jsem měla období, kdy jsem tančila lidové tance v krojích a můj pohled se radikálně změnil. Přestala jsem si myslet, že je to hudba, kterou poslouchají jen důchodci a našla jsem v ní jakési neurčité zalíbení, hlavně díky lidem, se kterými jsem tančila. Ráda si sem tam zazpívám jen tak pro sebe, zajuchám :-) a jsem spokojená. Navíc návštěva vinného sklípku kousek od Charlieho na Zahraďáku také jistým způsobem přispěla k oblibě tohoto stylu. Kdo neviděl Charlieho ruku vyprávět, tak o hodně přichází ( Návod na "Ruka vypráví" dle pedagogů lidových tanců = jako když šroubujeme žárovku) Takže teď jen s chutí do toho... Na tých panských lukááách...našel jsem já dúúúúkááááát ....

Pop - náš universal popík, já snad neznám nikoho, kdo by neměl rád pop! Vždyť to snad ani nejde. Navíc pop je snad nejširší žánr, i když má nejkratší název :-) Takže není třeba se o tom dlouze rozepisovat.

Oldies - jak se to vezme! Pro někoho co já považuji za oldies nemusí být starší tvorba a naopak. Ale oldies já zbožnují! Různé písničky z filmů jako Pomáda, Hříšný tanec, na to se zkrátka blbne jedna radost. A hlavně já osobně řadím pod tuto kategorii starší českou tvorbu Haničky Zagorové, Helenky Vondráčočkové, Kájíčka G., Martičky Kubišové, Káje Zicha nebo Míše Davida atd. A kdo za to může? Opět Praha a buzince, není totiž nad českou středu v Termixu. Já dříve rozhodně Zagorku nebo jiné interprety nesnášela, možná proto, že je mládež v mém věku neuznávala. No ale pak mi stačila jedna středa v Termixu a bylo vymalováno. Takže české hity a oldies jsou prostě moje oblíbená kategorie.

A co říct závěrem? Hudba je univerzální řeč lidstva. Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce.

Jiný svět v MHD?

2008-04-29T12:11:00.005+02:00

Dneska jsem ráno v tramvaji po dlouhé době sledovala lidi kolem sebe. Většinou jsem mi to nestává, protože si buď čtu celou cestu nebo jen tupě zírám z okna a poslouchám mp3 a pevně doufám, že mě to alespoň trochu probere k životu. Dneska bylo hrozné ráno, jsem přetažená a nevyspaná, což tedy mezi námi není nic nového, ale hlavně jsem se vláčela někam na druhý konec Prahy. Takže jsem cestou na Anděla zvědavě pokukovala po cestujících a u toho si představovala podle oblečení a celkového vzhledu, co ten či onen asi dělá za práci, jestli je svobodná/svobodný, jestli má rodinu... a očima jsem v tom přelétla na chlapíka, co stál u dveří. Zrentgenovala jsem ho od hlavy k patě a odborně naznala, že je to prototyp vězně, jak ho prezentují americké filmy. Obě ruce měl dost potetované, což v těch filmech má snad každý vězeň (nebo jsem snad paranoidní a moc se dívám na filmy?), měl rifle a volnou košili, tmavé nagelované vlasy (což mi přijde taky takový styl a la american jail), decentní strniště na obličeji a hlavně dost výraznou jizvu na tváři. A co bylo podezřelé? Že čuměl hrozně blbě na všechny "mladý" ženský v tý tramvaji, takovým tím "neurčitým" pohledem. Po chvíli co jsem na něj po očku koukala jsem naznala, že jsem asi totálně paranoidní :-) ale tak zábava to byla. Jen co jsem vlezla do metra, tak jsem se pousmála. Přijde mi hrozně vtipné, jak lidi jezdí po jezdících schodech, jedni nahoru a druzí dolů a při tom na sebě tak blbě čumí. Jen co jsem nalezla do vagonu směr Vysočanská, tak se opět aktivoval můj pozorující reflex. V uších mi na plné pecky hrál Kabát a moje oči tikaly po vagónu. Převaha? - důchodci :-) ten co seděl vedle mě smrděl jako takový to starý mýdlo...no zkrátka zase nějaký mýdlový princ :) jiank poprvé jsem viděla na vlastní oči, jak si jeden pán z dalekého východu čte učebnici češtiny... hned vedle něj jsem obdivovala úžasné žluté boty jedné sympatické slečny.

Cesta zpět však nebyla tak veselá, krom toho, že jsem jela 3 zastávky s bandou asi 10ti pubertálních "modelek" ve věku 15-16, tak jsem asi 4 x letěla v tom autobusu směr vpřed. Naštěstí jsem se zaposlouchala do AC DC - Highway to hell a snažila se to zesílit tak, abych nemusela poslouchat ty bludy. V životě jsem neviděla tak zmalovaný holky, ověšený asi 20ti řetízkama, co prst to prstýnek a k tomu tuna make upu na xichtě. Páni, dokonce mě to chvíli vedlo k zamyšlení, zda jsem vůbec normální (zda třeba nepocházím z jiné planety), když se nelíčím tak často a tak moc? Zda bych neměla otevřít svou šperkovničkou a poctivě se ověsit, abych připomínala vánoční stromeček... NE proboha, jen to ne! Raději vypadat jako Fiona od Shreka než vypadat jak šašek a k tomu se tak na veřejnosti prezentovat. Chudák kluk, který seděl kousek od nich. Neustále na něj ukazovaly prstem a hlasitě se smály v domnění, že asi udělají dojem nebo já nevím. Celou cestu jsem měla oči v sloup a odpočítavala sekundy, kdy dorazíme na Vysočanskou. Bylo to nekonečné, jedna slečna do mě neustále vrážela, kdykoli autobusák šlápl na plyn, ale omluva žádná. Napadlo mě, že asi není IN se v autobuse držet :-)

Každopádně si pro jistotu dám delší pauzu od tohoto druhu pozorování! A vy si dávejte bacha na ty, co s vámi denně jezdí v MHD, kdo ví, třeba budete mít štěstí a narazíte na nějakého zběhlého vězně :-)

Be cool! Be free! Be yourself! Be KaraOK!

2008-04-27T14:28:00.011+02:00

Po dlouhé odmlce jsme opět dali dohromady vyvolené na karaoke. Jednou jsme ochutnali Be KaraOK a od té doby už to snad ani jinak nepůjde :-) a proč? Protože karaoke bar Be Kara je prostě luxusní, moderní technologie, velmi milí majitelé a ještě příjemnější personál (hlavně někteří byli z personálů nadšení). Sraz jako vždy 17:45 na I.P.Pavlova, kupodivu jsme se Zuzu dorazily včas :-) , hned po nás Edo, pak Jiřík a mohlo se vyrazit. Zbytek dorazil postupně ve dvou vlnách až přímo do baru. Tam se nás ujal moc milý pan majitel Andrew, který si dokonce pamatoval, že už jsme tam někdy byli a velice ochotně nám vše šel vysvětlit! Jiřík to pak pěkně všechno uvedl, dokonce stihl i před první písničkou slavnostně natrénovat rozhovor s naší gay hvězdou Zuzu na téma zdravá výživa (nebo tak) :-)) První písnička nemohla být ani jiná, Zuzu si na ni doma už brousila zoubky a trénovala...takže Trouba od Lucky B. byla jednoznačnou volbou, dorpovod jí dělal hlasově nadaný Jiřík, který jako vždy do toho dal všechno :-) no a druhá písnička tím pádem čekala na mě a Eduška, my pro změnu zvolili mezinárodní klasiku Celine a Barbaru - Tell him, no zkrátka doják! Ale to víte, dojáky mají skoro vždy největší úspěch :) hehehe. No a pak už to jelo samo, za chvíli se přiřítil Charlie a po něm Goofyczek a Tlamiczka, kterému bych chtěla tímto moc poděkovat, že se nechal tak ukecat a dal přednost této akci před tunou učení, která na něj čeká. Já měla velkou radost, že přijel, protože je to skvělý kluk - prostě naše nenahraditelná Tlamiczka :-) Měl dojít i Patrik, ale ten nakonec nemohl dojít, takže jsme v podstatě s plným nasazením zpívali i za něj:-)) Musím teda naprášit tu můůůru Goofyczka, protože ze začátku se dost zdráhal s Petou zpívat, nějak se jim do toho nechtělo, ale myslím, že pak je ovládla skvělá atmosféra, že se s chutí a elánem pustili do těžkých kousků a myslím, že se jím to povedlo, na to, že pořád mystifikovali, že rozhodně neumí zpívat! No hééérečky maximální. Čtečka písniček kolovala z jedné strany na druhou a písničky se jen hrnuly na displej. Zpívaly se převážně české a anglické hity, přestože tučný seznam písniček nabízel také německé nebo francouzské kousky. No ale na ty by si asi netroufl jen tak někdo :) já teda rozhodně ne, mě stačila francouzská pasáž v písničce od Beatles - Michelle a měla jsem dost! Každopádně zpívaly se pecky jako Teď královnou jsem já, Klára od Chinasky, LAG song (ve které jsem se já rozhodně vyžila s Edíkem), Elton John, Barbie girl, ale samozřejmě také Madonna nebo Queen, ale i mnoho dalších včetně Helenky Vondráčočkové. Já dokonce ochutnala místní sushi a musím říct, že je mají výbornééé, a to včetně wasabi, kterému já teda moc neholduji, ale dala jsem si taky...jediné co jsem ošidila byl zázvor. Asi by ze mě moc dobrá američanka nebyla, protože nad zázvorem já vždy ohrnuji nos a říkám NE (no vidíte, že to umím) :-P a pak že ne... no už před karaokem jsem se trošku "nahla" doma. Dala jsem si trošku vínka a na karaoke jsem v tomto kultu pokračovala. Jenže jsem se stále "předváděla" u mikrofonu, takže nebyl moc čas pít, ale i tak jsem byla ted trošku pod vlivem už na karaoke, protože už tam jsem se věšela na Charlieho - chudák :-D

3 hodiny, které jsme měli zarezervované utekly jako voda. Když je skvělá atmosféra, skvělá parta a celkově prostředí a naláda, tak to utíká :) jako závěrečnou píseň jsme příležitostně zvolili Queen - We are the champions, protože jsme se jako šampióni rozhoděn cítili :-) všichni podali skvělé pěvecké výkony! No a pak se rozhodovalo, kam? Já měla s Charliem jít do Třetího poločasu na akci, ale tak řekli jsme si, že bysme ještě mohli s ostatními do Akvária na Vinohradskou. Tak jsme udělali historické snímky před Be Kara a vyrazili jsme na tramvaj. Já, už mírně podnapilá (nebo mírně víc?) jsem v tramvaji dělala ostudu - kůže, kůžičky, předkožky... :-) ehm, to tu raději nebudu rozvádět, každopádně Džůfynka nebyla pozadu se svoji mámou, která vytahovala kozy :-))) takže jsme zapluli do akvárka, kde jsme si vybrali velmi pohodlné sedačky pod rybičkama...dala jsem si víno, abych nezůstala pozadu za ostatními...teda až na Zuzu, ta má po tom zákroku ještě striktní zákaz pít alkohol (chudinka) jako střízlivý svědek je v těžké pozici, všechno to vidí a uvědomuje si to :-)) no každopádně se v Akvárku rozpoutaly vášnive debaty o operátorech a zaměstnancích daných společností :) osobně jsem neměla potřebu se zapojovat nebo jakýmkoli způsobem hájit a propagovat svého operátora. Raději se vyhnu názvům, bo by mi tu mohl někdo vynadat na skrytou reklamu. Nedávala jsem moc pozor a raději jsem se soustředila na memorizaci Charlieho scénáře, vžila jsem se hned do dvou rolí - Mikyho a Mileny a že mě to bavilo! A před Charliem teda klobouk dolů, na to, že šel hned druhý den ráno natáčet, tak tam vesele seděl s námi :)) Zkoušela jsem na něj aplikovat stejnou metodu jakou on použil na mě tenkrát v Termixu - jedná se o metodu bav mě :-)) a to byla teprve sranda. Najednou jsem se z ničeho nic ocitla pod Charliem, ostatní se rozhodně bavili na můj účet (jak jinak). Po vínku se jsem přešla na panáka - nebudu raději říkat, čí že to byl nápad! Každopádně jsem tu hruškovou absolutku pila asi na 4 x na rozdíl od ostatních. Později za námi zavítala Edova kamarádka Lenka - chudinka asi z nás musela mít značné šoky :) Džůůfynka po chvilce začal všechny krmit všechny přítomné brambůrkama...člověk by neřekl z čeho všeho se dá udělat vrzušující záležitost (k těm dalším se nebudu nějak vyjadřovat) :-D
Po Akvárku šli nejsilnější jedinci do Termixu, takže to zas zbylo na nás = Zuzu, Charlie a já. Preventivně jsem si dala hned po příchodu vodku s džusem, pro vělký úspěch :)) a šlo se na parket, tož když už jsme tam, tak ať si to užijem. Jenže tam bylo poměrně dost narváno, takže Zuzu (nevinnou dušičku, která ani netančila) hned někdo pro velký uspěch polil a hned pošlapal :-D no a my s Charliem tam nacvičovali něco jako tanec. Dokonce jsem tam potkala i naši milovanou Kadličku, která mi řekla, že už má hotové dvd z prvního karaoke :-) paráda...a šel mi pro jistotu koupit na to panáka, což jsem jako největší alkoholička zkrátka nemohla odmítnou, jak jistě chápete. Takže druhý drink mě už pak vážně dorazil :-) takže to odnesl chudák Charlie, ehm. Trošku jsme si trsli a raději jsem pak šla zavolat Erika. No co se odehrávalo v taxíku rozhodně líčit nebudu, protože to je jen pro silné povahy. Chudák Erik, já být na jeho místě, tak otravnou Mex vyhodím:-) Z taxíků do bytu se mi to zdálo jako nekonečná cesta, Zuzu mě podpírala, abych se někde nevyvrátila, dokonce byla strašně milá a ochotná mě vyslíct, umyla jsem si zoubky, vytáhla čočky a do 5 sekund bylo po mně :-))) Měla jsem vzbudit Charlieho, ale moje vytočená sestřička, která narozdíl ode mě slyšela můj budík jak vyřvává v 6:15 se musela chopit iniciativy a zavolat mu, ať vstane, bo já jsem měla ještě půlnoc a neprobudilo by mě ani bombardování. A nakonec jen zaklepu na čelo, že jsem to přežila, že mi nebylo špatně a pevně doufám, že si karaoke zase jednou brzy zopakujeme!

Proč zrovna gay přátelé?

2008-04-24T22:39:00.005+02:00

Občas si říkám, že jsem asi dost divná, že se kamarádím pouze s gayi, ale za chvíli je tato myšlenka pryč a já s nadšením utíkám do Termixu s přáteli. Spousta lidí mě v tomhle ohledu nechápe. Proč jen buzny a buzince? Ale to přeci není pravda, mám také heterosexuální kamarády, kteří jsou mimořádně v "menšině". Vše to začalo odchodem z Moravy, kde je gay velké tabu. Vzhledem k tomu, že jsem žila na malé vesnici, tak jsem byla podezřívaná z lesbo orientace :-D dnes se tomu jen zasměju, protože drby jsou prostě drby. Ale jen si představte, jak se asi musí cítit gay ve vesnici se 700sty obyvateli, kde se drby šíří dříve než jsou vůbec vysloveneny a kde stačí jednou šlápnout vedle a máte to do konce života na talíři! Natož být gay...

Praha nabízí skvělou výhodu - mnohem větší anonymitu (což se samozřejmě netýká profláklých xichtů). Proto sem asi většina gayů v podstatě "utíká" za svobodou a já to chápu.
Jen abych se tedy vrátila k tématu, proč právě oni? Mám pocit, že pro mě je snad mnohem jednodušší seznámit se s gay klukem než hetero klukem, což je však osobní pocit. Nevím jak to chodí u ostatních holek. Mě příjde, že se stačí v gay klubu jen usmát a máte novou známost, může to být způsobeno tím, že já necítím ohrožení a oni také ne, je to taková ta neutrální půda - pokud se tedy nejedná o tzv. bisexuály, na které já rozhodně nevěřím. Buď a nebo, nic mezitím není! Člověk se vždy stejně více přikloní k jednomu pohlaví.
Někteří z vás se mnou možná mají jinou zkušenost (nebudu raději jmenovat - však oni ví). Zkrátka v gay klubu se cítím volná, je mi jedno jak vypadám a co si o mně buzny říkají, na to já kašlu. Několik záporných zkušeností mě naučilo takové záležitosti příliš neřešit (čímž samozřejmě neříkám vůbec). Navíc mi gayové přijdou více uvolnění v tom Termixu, že se odváží dělat show než nějaký slizký šampón v heteroklubu :-)..kam se na ně hrabě že? Jsou také pro každou veřejnou špatnost (což já taky), takže nás vlastně kromě toho společného zájmu o muže spojuje ještě celá řada věcí - teda až na to nakupování (to já teda fakt nemusím), i když to možná zní trochu pofiderně. A navíc vždy mě umí pobavit nejčastější hláškou - kdybych nebyl buzna, tak bych si tě vzal :-)))
Několikrát jsem si s buznama nabila hubu, ale ani to mi nestačilo, abych si dala pauzu, odradilo mě to na několik dní a pak znovu a trochu s nadhledem :)
Našla jsem mezi nimi úžasné přátele, kteří mě mají doufám rádi stejně jako já je - mě ten titul gay máma prostě už nikdo neodpáře. A právě tato "mateřská" láska mě nutí stále něco organizovat (no na něco to svést musím, abyste si nemysleli, že jsem hyperaktivní) - jako kolektivní (doslova) výlety do divadel, za kulturou jiného druhu nebo na karaoke, abych tam mohla trávit své volné chvilky s lidmi, se kterými se cítím nejlépe.
Je jasné, že ne se všemi mohu vycházet dokonale, protože jsem zkrátka nejurážlivější ropuší královna a k tomu ještě výbušná :) ale tak snažím se!
A oni se hlavně snaží také... :-) přecházet ty moje hysterické scény o ničem a proto je mám tak ráda!

Další kongres za sebou!

2008-04-24T15:06:00.006+02:00

Minulý víkend jsem opět jako loni vypomáhala na aerobikovém kongrese, který se konal v Průhonicích. Uf, jsem moc ráda za to, že už je to za mnou...příště už se zlákat nenechám, přestože to samé jsem říkala již minulý rok :-) Vzhledem k tomu, že jsem po čtvrteční crazy akci v Termu měla volno, tak jsem po 3 hodinách spánku jela pro Zuzu do nemocnice a pak generální úklid bytu a ve 3 hurá do Jinonic do fitka za Danem, odkud se mělo vyjíždět ve 4 do Průhonic. Nějak jsme to protáhli a pak stáli zasekaní v autech na Radlické a na Jižní spojce - klasika v pátek odpoledne. Po příjezdu na místo začala náročná práce, foukání balast ballů (byste nevěřili co to dá práce - jako vážně), nošení různých krámů, vylepování cedulek, stavění stanků no jako skončili jsme někdy snad v po 11, po půlnoci jsem se dostala domů, strhaná a nevyspaná. Do pul 3 jsem vypalovala CD pro spolubydlu na kongres a pak jsem pred 7 vstavala, takze jsem byla napul prakticky mrtva. Celý den fofry, šup sem šup tam...přesnést to tam a to zpět. No to snad ani nebudu líčit. Pořád něco, ale tak musím uznat, že jsem si skvěle popovívala se švédským prezentérem Frederikem, on je prostě úžasný, má strhující charisma, je to fantastický tanečník a má dokonalou postavu :-) takže mě to ještě víc motivovalo učit se švédsky (teď jsem to trochu flákala). Taky byl docela příjemný němcký prezentér Manuel - nečekaně gay, ale srandovní :-) pořád mi říkal little girl. Sem tam jsem chodila po očku koukat na hodiny, některé mě teda fakt nadchly, třeba dance aerobik Zuzky Švíkové :-) nebo hodiny Fredrika :))) což se dalo čekat. Končilo se poměrně dřív než v pátek, kdy se vše připravovalo. Byla jsem dokonce pozvaná na večeři do řecké restaurace s týmem Face a pozvanými prezentéry, ale sotva jsem viděla na cestu, takže jsem se jednoznačně rozhodla pro odpočinek, přestože mě to docela mrzelo, je to skvělý tým, ale přeci jen spánek je na 1.místě. Místo v 9 jsem šla spát až v 11, ale pořád lepší než po půlnoci a v neděli, poslední den jsme vstaly s Míšou už po 5, abysme lehce po 6 vyjížděly tramvají...to bylo taky ranní vstávání, ani jedna jsme nesnídaly, takže jsm si objednaly snídani po telefonu = napsala jsem Daníkovi smsku, aby nám z hotelu vzal něco k snědku nebo nebudeme schopny vykonávat žádnou práci a věřte nevěřte! Tu snídani nám přinesl i s dezertem, no ty koky :-) hned se nám lépe a s větším nasazením pracovalo! Den uběhl poměrně rychle, dokonce jsem si šla zacvičit na stepy, ale asi jsem se přecenila :-) bo jsem po půlce vzdala boj o přežití! Zuzčina choreografie byla na mě příliš složitá, takže jsem se odvelela na masážní křeslo u recepce :) kde jsem vlastně trávila spoustu volného času během kongresu. Takže v neděli jsme vypadli cca v 5 a hurá domů a sbohem Průhonice, ani si nedokážete představit jaký odlehčující pocit jsem měla, perný víkend byla za mnou... V autě jsme si ještě opakovaly s Míšou, že příští rok se také hrozně rády zúčastníme, pouze však jako aktivní návštěvnice:-) na závěr jednoznačně musím zdůraznit, že ani tento cvičební maratón se nemůže vyrovnat Soničce a jejímu Cvičme v rytme :))

Vášnivá diskuze aneb komentáře, které se zvrhly!

2008-04-23T18:26:00.003+02:00

Dnes se stalo něco poměrně neobvyklého až šokujícího. V kometářích se rozpoutala vášnivá diskuze týkající se článku Umím vůbec říkat ne? Jako první začal Goofik, který jen lehce vytknul, že jsem něco vynechala (což samozřejmě nebylo schválně,že?), pak jsem napsala na icq Charliemu, že jsem ho vynachválila, za to, že si semnou zatrsal no a diskuze byla na světě. Charlie se do mě pustil a já do něj - přesně jak to řekl, dva střelci se nevyčerpatelnou zásobou šípů :-)) ve finále se připojila i Zuzu. Vzhledem k tomu, že nás tato událost natolik pobavila, tak jsem se ji rozhodla publikovat jako článek, abyste se případně dozvěděli něco, co nevíte a pobavili alespoň z poloviny stějně dobře jako my.

Goofyczek řekl(a)...

No tak jako.... je tam v tom clanku neco pozitivniho o me? :-DD Ani jsi se nezminila, kdo mi sedel na kline na Muzskych zalezitostech.. mno pchee... :-DDD

Žádam napravu.. hehehehe... :-DDDD

Jinak AKCE TERMIX byla vyborna, jenom me nebylo moc dobre v patek.. :-)))

23. duben 2008 1:05

Charlie

.....vážení, takže někdo to tady musí vzít pevně do svých rukou a uvést vše na pravou míru.....za prvé, když jsme byli v úterý ve Fáme, tak si Mex žádný salát nedala, ale byly to regulérní těstoviny, které vypadaly mega výživně a vzhledem k tomu, že byla pozdní večerní hodina, myslím, že se žaludeček dobře zapotil, aby to zpracoval, ale Mex se nedala odradit ani Jiřího řečma, že se po páté hodině nejí.....komu chutná tomu chutná.....ale to bychom se neznali, abychom nevěděli, že jsme s Jiřím slintali oba....ale mediální obraz je mediální čili veřejný obraz.....

PS: je jasné, že každý máme svůj mediální obraz a proto za denního světla lezeme do Bio café na předrážené drinky...za ten pocit to stojí...že

....za druhé s tím pseudo salátém souvisí i to, jak se Mex nafoukla jako ropucha....ona to umí a páč je hééééérečka jak vyšitá a jelikož neměla jen salán, tak jsem se obával do ní píchnout špendlíkem, protože bych ty těstoviny vyčekával z vlasů ještě teď.....nicméně.....na tu příhodu s botama se vyserte, hodnotím ji tak na tři a nestojí za to.....ale na druhé straně, jestli chcete vidět ropuší královnu nechte si vyprávět cokoli jiného a pěkně skákejte do řeči asi tak co druhou větu a tvařte se, že jste mimo dění. Nebo zkuste odmítnout nějakou návštěvu v divadle...zážitek s ropusí královnou hodnotím na výbornou stojí to za to.

...trošku se mě dotklo, že mě považuješ za zářící objekt na jevišti....děkuji...:-)

....DJ Ero byl opravdu good....megamix Spice girls je opravdu the best....ale jen bych poopravil, že se nejednalo o vzpomínku na staré pubertální časy....šlo o prožití momentáních pubertálních stavů....

....jedna pikantnost, která z textu vypadla...po Mex jela lesbička...a taká fešná frajárka..:))))))

...takže závěr....akce v Termixu byla ultra mega giga cool, fakt spotnáně výborná....a kdo nebyl a řekl si ten večer NE, je trouba a sám si nasral do bot....prosím Vás, Mex ten večer měla sukni a vy si to necháte ujít....

...jinak ještě na učet můůůry Goofy, no tak co no, no tak bude mít zážite a přátelé, přejme mu to...a reflektuju, že ještě v ten čtvrtek byl lehce mimo....

...a na závěr přímá odpověď autorce článku v podobě otázky:" Ty jsi někdy uměla říct ne?" Nepočítáme trucovité ropuší stavy...

Jéééje....to jsem se tady rozepsal....tak pěkný den...Charlie

23. duben 2008 12:41

marilaloca řekl(a)...

Milý Charlie...tohle nějak nelze nechat bez reakce. Velice by mě zajímalo, co přesně jsi pevně vzal do svých rukou...ehm...

S tim salátem, máš pravdu, tak to bylo předtím jak jsem byla ve Fámě s Jiřím a Džufinou :) ale i tak to bylo dobrý a já prostě měla hlad!!! A když má Mex hlad, tak je protivná a když je přejedená tak ještě víc :-)

Vaše mediální obrazy bych rozhodně nechtěla rozpatlávat na veřejnosti bo bych tu mohla ještě někoho pohoršit :) a přeci to tu většina lidí čte přes den a ne po 22 jak se sluší a patří.

To, že mi neustále skákáte do řeči mě rozčiluje! Asi stejně jako každého třetího...takže jsem vlastně jen průměrný člověk.

Chtěla jsem původně pět ódy na tvůj nesmírný herecký talent, ALE aby sis pak moc o sobě nemyslel...moc reklamy škodí, to víš :-) a rozhodně jsi zářil jak právě vybělené zuby...

No já vzpomínala na pubertální věk asi jako jediná, protože ostatní účastníci v něm stále bloudí že?:)

K té lesbičce se nechci vyjadřovat. Bohužel mám na ně smůlu.

K mé sukni...některé to nadchlo, některé šokovalo a některé dokonce rozesmálo...tak já vlastně nevím, co si z toho mám vzít. Každopádně můj den, kdy si beru sukni (jednou za rok) byl vyčerpán!

Takže milý Charlie...co takhle si zařídit anti-mex blog? :-)

23. duben 2008 12:57

Charlie

Milá Mex, měl jsem zřejmě v úvodu napsat, že je potřeba vše brát s nadhledem, ale tak potrefená ropuška zakváká...že...no hele, k tomu jídlu, proč já jsem si nic nedal? Protože jsem pak pokračoval do dalšího podniku, kde na mě čekalo pečené koleno....

....vidím, že svou narážkou na mediální obraz utočíš přímo do černého, troška zákeřnosti neuškodí, že a taky si tedy trošku zakvákám...kváááák....ale tak já jsem se všim srovnaný, něma problema....ale nemáme to za potřebí, že....

...závěr se skákáním do řeči je jen ten, že je výsledkem ropuší královna....jistě asi průměrný člověk to nemá rád....záměrně jsme ti samozřemě do řeči neskákali....ale mým popisem situace bylo míněno to, jaký je výsledek, který stojí za to....někdo odchází a někdo prostě přifukuje do tvářiček....

....reakcí na dávné pubertální časy bylo myšleno, že se rád do pubertálních stavů vracím....takže já rozhodně zvedám ruku a prohlašuju ANO....jestliže si na pubertální časy ještě vzpomínám a bez námahy se do toho stavu dostávám...takže proč ne...nestydím se za to....bože, na tom houpacím křesle s endoprotézou to pujde těžko...

...no a k sukni....všechno čeho je málo a je to jednou za čas vyvolává ohlasy...takže si z toho vem, že to bylo good vidět Mex v sukni a rohodně bych zvedl průměr za rok...

...téma lesbičky uzavírám....

..jinak touto konverzací je vidět...že každému omediální obraz jde....takže tím bych to taky uzavřel....

Mex...kdy zakalíme? Nebo, že by jsi uměla říct po této psané smršti s přifouknutou papůlkou ne?

...a ještě těď k vám ostatním....já se s Mex strašně rád hašteřím...jsme oba střelci s bezednými zásobníky šípů....no ale jednou mě prostě do toho srdce zasáhla a já ji prostě žeru....a komu chutná, tomu chutná...

Líbá Charlie

23. duben 2008 13:15

Goofyczek řekl(a)...

:-DDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Vy me bavite holky... :-)))

23. duben 2008 13:16

Charlie

Jo a ještě jedna věc k Termix party...až tam někdy s Mex budete zkuste si sednou na bednu na parketu, přitáhněte Mex a podmanivým hlasem řekně:"Mex, bav mě!"....co se stane uvidíte sami.

CH

23. duben 2008 13:22

Zuzulka řekl(a)...

Bože, slečny.... vy jste teda hééééérečky.... Taky se docela bavím čtením Vašich směšných komentářů :-D Ještěže jsem tam nebyla.... hehe

23. duben 2008 13:25

Zuzulka řekl(a)...

Jo, ještě malý komentář pod čarou... nebylo by lepší si to vyříkat v soukromí??? ...... Ahaaa, už vím, vy chcete být mediální hvězdy, co???

23. duben 2008 13:27

Zuzulka řekl(a)...

Poslední věc.. Mex, nenech se vytočit takovou můůůrou jako je Charlie :-D Vždyť je to chudák, kterýho vyhodili i od té dráhy :-D Ten je rád, že je?? Viď Charlie???? A na lečo se taky vyser a udělej z něj řízek.... :-D

23. duben 2008 13:31

Charlie

....jéžiš, co ta tady dělá....héééérečky rády perou špinavé prádlo na veřejnosti, ale my to děláme s jistým nonšalancí, že vaše ruce zůstanou hebké od té úžasné aviváže....

...já nevím kdo veřejně na netu vystavuje svoje žlučníkové kameny, že....takže pomlč ty naše mediální hvězdo....už jsi nevěděla co by, tak jsi ohromila fanoušky šokujícími kameny....

...a mě tady budeš něco říkat....

...tak pozor...tohle Mex druhé já....čiliže už jsou tady na mě dvě....odcházím....nějak se nám tady přemnožily můůůry.....TO JE ŠPATNÝ

...ale mám je rád.....

23. duben 2008 13:33

marilaloca řekl(a)...

Kvák kváááák kváááák...jsem se prostě musela vykvákat, dokud mi věnujete aspoň chvíli pozornost (což se stává málokdy) :-)

Taky jsem si nemusela dávat, kdybys mě pozval s sebou na koleno, ale pozval jsi pouze Jiřího, takže jsem se holt musela nažrat k prasknutí už ve Fámě:)

A z toho titulu ropuší královna mám nesmírnou radost, ja jsem v podstatě ropuší královna gayů :-D sama jsem se teď právě jmenovala. To víte, to mi jde nejlépe, diktatura. A k tomu mám čestnou funkci předsedkyně fanklubu Tomka :)) ty bláho, stoupám pomalu, ale juistě k hvězdným výšinám!

Jdeme přeci pařit ve ST NE? (vidíš že umím říkat i ne) :-)) Málem jsem to přes mou přifouknutou papulku nemohla ani vyslovit, jsem jako M. Griffit po plastice rtů :-D

Ale i přesto tě taky líbám ty můj šípem potrefený střelče :-* a někdy tě třeba zase pobavím...nebo...

23. duben 2008 13:34

Zuzulka řekl(a)...

Já tě mám taky ráda broučku.... TO víš, já jsem strašná héééérečka, a alespoň to přiznááám.... :-D A taky ráda jsem středem pozornosti, ale to všichni vědí... když už mě nazývají "Barová šlapka" :-))))

23. duben 2008 13:35

marilaloca řekl(a)...

To víš Charlie - sestra je velkou fanynkou Rolling Stones - ty její valící se kameny jsou pouze gesto opravdové fanynky :-))

23. duben 2008 13:37

Charlie

....Mex, ale teď to vypadá, že tam šel Jiří se mnou a to nešel...co tady nechci jsou drby....a musím se k něčemu přiznat, i kdyby jste šli oba, tak to koleno před vámi utajím, to bych vás opil, počkal bych až usnete a pak bych si objednal a papal sám....tak....

...no a pojďme to trošku hnát do cíle....udělám prohlášení.....zvedám ruku a prohlašuju...jsem herečka, která má na to papíry, rád se vracím do pubertálních časů, mám rád ropuší královnu a Barovou šlapku taky (prosím Vás, ale jen tuhle jednu)....to pro zatím stačí.....

...jo a hele, všimli jste si jak tady Goofa jen přicmrndává...se nechce pošpinit a bojí se, že na něj něco vytáhnem....velím, na něěěěěěj...:-))) Ne, to byl fór, on mi včera poslal novou Madonnu, je mnou chráněnej Goofyček můůůrovatej....tak o.k. tak zvednu ruku ještě jednou.... mám rád i Goofu...

...kdo nepaří s námi paří proti nám....takže ruku v pěst pokrčit ji nad hlavu, jako když troubíte lodním klaksonem a pěkné nahlas...hůůůůůůůůůůůůůh.....

A to je co?
a)pozdrav barových šlapek
b)znamení dobře rozjeté párty
c)zvuk vypuštění tvářiček ropuší královny
d)citoslovce dobře odvedeného sexu

Vyhrát můžete zaplacení šatny v termixu, večerní one woman show...bav me Mex a nebo to, že se svámi budeme kamarádit.

Čao Charlie

23. duben 2008 13:49

Goofyczek řekl(a)...

... mno tak jsem yl ted narcen, ze se nezucastnuji....

Ja jsem takovej, ze dlouho sleduji a pak reaguji... To jsem proste ja Gooooofy... :-)

Co se tyce reakce, tak na to neni potreba ani reagovat... :-)))) Ja jsem se zucastnil pouze TERMIX COOL PARTY... a proste se to rozjelo... :-) a bylo to moc fajne... :-D Kazdej jsme si to uzivali jinak... Ja jsem s nikym zadnou potycku nemel a co se tyce zbytku tak jiz bylo vse receno.. :-)))

Ja jsem narozdil od vas slusnej clovek, ktery si nedela problemy. :-)))

23. duben 2008 14:00

Charlie

...vtip dne vyřčen.....popojedem si....:-)))))

23. duben 2008 14:03

Goofyczek řekl(a)...

Jinak nominuji mezi me MUUUURY take Charlieho.. :-))

Tak a mas to.. Jsi muuuura Muuuurovita... :-D Ale nejvetsi jsem stejne porad ja.. :-)))

G.

23. duben 2008 14:11

Charlie

...takže můůůrovitá bando....velím slepě za světlem...

23. duben 2008 14:13

Charlie

...ještě organizační dotaz.....to budu nějak slavnostně zařazen do tohoto Night Můra spolku....či že čo?

23. duben 2008 14:23

marilaloca řekl(a)...

No rozhodně jsem tu nechtěla šířit neexsitující drby, ale znáš to mám dobrou školu - Pidivadlo. Tam se toho šíří...že? :-)a člověk stále neví odkud vítr vane a kam, nebo hlavně proč?

Ha a teď jsem odhalila za Džesiku Fletcherovou případ století, už vím jak Džůfyna získává kamarády:) a to tedy dost pofiderním způsobem - skrze Madlu, no styď se!
Také by mě zajímalo, v čem spočívá tvoje ochrana, snad ne v názvu DUREX :)

Myslím, že tu vyhlášenou soutěž asi vyhraju, je to jednoznačně E) znamení, kterým Jirka dává jasně najevo, že je na plech a že je přítomen :) a z toho plyne, že si sobě zaplatím šatnu :)

A Ďžůůůfy, hodně jsi mě pobavil, o kdy přesně jsi ten slušný člověk?

23. duben 2008 14:28

Charlie

...Heeeej a budeš rýpat do kaááámoše????,....tak bacha jo, tady se pouštíš na tenkej led...ty si jdi do koutku pobroukávat Helču a Martu a do Madly se neser...a co je ti po ochraně, taky se ti neseru do antikoncepce....

a soutěž jsi nevyhrála...možnost E není....správně je za B.....

PS: Jiří vidíš ji, já jsem to udělal tak, aby nikdo nebyl jmenován a hele na ni už vidí možnost.....plesk ho tam....

stornuju soutěž, šatnu si zaplať sama

23. duben 2008 14:37

goofyczek řekl(a)...

Hehehe... Každej nějak získáváme kamrády.. :-)) Někdo šlape u baru, někdo se opíjí a pak druhý den neví s kým, jiný dělá že nic a jenom sleduje očima.. atd atd atd...

Má ochrana??? Jedině DUREX... :-) Chichi... :-))))

23. duben 2008 14:43

marilaloca řekl(a)...

Ano budu rýpat, dokud jsem nafouklá a mám svou hodinu slávy! Jsem zákeřná jako Titanik, a tolikrát jsem se potopila, že jsem teď téměř vodotěsná! Já si to veselá za kancelářským stoel pobroukávám Martičku - Hej pane zajíci...

Teď tu pláču zklamáním, protože jsem to nevyhrála...já totiž nikdy nic nevyhraju! Tak aby ses nám z toho Kajíčku neposral...

Pche Jiří tohle ani nečte, tak jsem klidná! A kdo mu to řekne, tak je looser!

A mimochodem, za to storno soutěže mi zaplatíš stornopoplatek a to ve výši 10 Kč na šatnu :-)

23. duben 2008 14:47

Charlie

Dámy a pánové....odcházím z této konverzační smršti.....zaprvé je potřeba něco dělat, aby bylo na ten důchod, potažmo na poplatky u doktora ve stáří no a za druhé se nám to tady zvrhlo, už tady vidím několik skrytých významů.....

Takže pěkný den

Charlie

23. duben 2008 14:49

Charlie

...ale tady člověk dopíše přízpěvek a než to dá publikovat, tak už tady má další reakce....takže poplatky počkají....

...ale jak tě znám, tak by jsi se sama mohla jmenovat vítězkou ne? to je běžná praxe:-))))

....co tady nechci jsou looseři...takže pokud se looser rovná drbně...tak to tady musíme opustit všichni.....

....hele, tak jo....abych si z toho nepustil do kalhot odhcázím vydělávat na důchod.....a vy by jste taky měli....kdo nám ten internet v důchodu bude platit....to už pojedem na eura...to nebude žádná žvejkačka za kačku....

papapa

Ch

23. duben 2008 14:55

Umím vůbec říkat ne?

2008-04-23T00:09:00.005+02:00

Jak zvláštní téma. Minulé úterý jsem po návštěvě Zuzu v nemocnici byla pozvaná do černého divadla na Příkopech na Charlieho. A už jsem u toho, opět jsem neřekla ne. Místo toho, abych šla domů a učila se, tak jsem se vydala domů pro nějaký slušný svetr, protože jsem opravdu nehodlala jít v mikině. A pak jsem měla sraz s Jirkou na Národní třídě. Byl to v podstatě Jirkův nápad jít... na někoho to přeci hodit musím! Jenže pro malou účast se nakonec nehrálo a my se vydali již téměř tradičně do Fámy na nějaké to pitíčko. Ovšem Mex měla zase mega hlad, takže jsme se narvala tuňákovým salátem k prasknutí a spokojeně jsem pak oddychovala, až jsem se přistihla, že jsem trochu mimo :-) řešilo se budoucí karaoke, další kulturní akce, Jirkova práce, Charlieho práce, ale také příběh s názvem Jak Jirka k novým botičkám přišel. Tak u tohoto příběhu jsem se teda opravdu vytočila na maximum, protože jsem byla ochotná jim to pěkně povyprávět a oni nejenže mi neustále skákali do řeči, ale nenechali mě ani domluvit! Tak jsem se nafoukla jak ropucha (div jsem nepraskla) a několik minut jsem hrála děsně uraženou - s něma to jinak nejde! :))
Domů jsem se opět dostala kolem 1 ráno, takže už se mi dělají další vrásky a mega vaky pod očima. Domluvili jsme se, že ve ČT půjdeme znovu na to černé divadlo.
Mezitím jsme ve ST vyrazili v hojném počtu na tradiční Mužské záležitosti do Disku. Jak zvláštní, tahle hra se mi ještě stále neohrála a to že jsem ji viděla minimálně 4 x ! Každopádně to také byla docela sranda. Přišlo mi to o hodně lepší než předchozí představení, různé nové improvizace, nové prvky - mělo to zkrátka úspěch. Takže už nás čeké v květnu jen derniéra :) na které jsem přislíbila účast. Vrcholem ( a to doslova) večera byla část, kdy si Vojta jako při každém představení vybral nějakou obět z publika, které si sedl na klín. S napětím a zatajeným dechem jsme očekávali, koho si z té první řady asi vybere....góóóóól! Naše milá Džufinka! Ano, tak ja čtete. To on měl tu čest nastavit svůj klín Vojtovi :) a musím říct, že byl statečný, protože mě kdyby Vojta sedl na klín, tak bych se po něm vrhla! Goofik se zachoval jako gentleman :)) a za to si od Vojtíška vysloužil při tleskačce vášnivý vzdušný polibek! Musím se přiznat, docela jsem zbledla závistí a Džufina? Bude na to vzpomínat ještě roky a roky... Po divadle Džufa prosazoval, že se zůstane na diskuzi, ale já byla hladová jak můra, Jiřince se nechtělo čekat, ostatní spěchali domů a tak jako věrný přítel zůstal jen Džes. Já s Jiřinkou a Petrem jsme vyrazili kam jinam než do Fámy. Já do sebe narvala těstoviny a dvojku červeného, abych udržela hladinku a docela dobře jsme se bavili. Vystřídali jsme hned několik témat, takže to bylo příjemné posezení :-) pak se přiřítil Tom a po něm taky Džufinka:-) zklamán, že se nedostal ke slovu...hehehe. Ve Fámě jsme klábosili o představení a všem možném, až jsem zase sedla na tramvaj o pul 1...chjo. Moje realné šance na odpočinek a chvilkovou pohodu jsou téměř nulové! ČT...ehm, návštěva Zuzu v nemocnici. To byla pohoda, ale protože jsem byla fakt mimo - totálně nevyspaná, vyždímaná jak pomeranč, tak jsem jí tam chviličku usla u nohou. Ale předtím jsme si ještě stačily zahrát karty:) docela divné co? Člověk by neřekl, co se dá na lůžku dělat! Překvapivě me Zuzu pokaždé porazila. Po návštěvě jsem vyrazila na Anděla do Bio cafe, dala si předraženou kávu a zákusek a četla si u toho portugalskou knížku - Tchýně :-)) takže pohoda, pak jsem se vydala na Újezd kde jsem zabrousila do CD bazaru a zakoupila 2 extra úlovky - Helenku Vondráčočkovou :) a Martičku Kubišovou! A to se vyplatí! Pak už se dobelhal Jiřik a vyrazili jsme na procházku, docela příjemně to utíkalo a najednou už byl nejvyšší čas jít do divadla, kde nás již netrpělivě očekával Charlie se vstupenkama. Osobně jsem nevěděla co čekat. Krom toho, že jsem viděla Charlieho poprvé hrát na scéně (protože jinak hraje pořád, je to totiž mega hééérečka) :-))) tak jsem také poprvé byla na černém divadle. A jak to dopadlo? Bylo to úžasné, s nadšením jsem jak malé dítě sledovala zářící objekty na scéně a zpívala si potichoučku písničky Beatles. Po představení jsme se doplazili k Muzeu, kde měl čekat Goofik, který byl tou dobou překvapivě ještě doma, takže jsme se vydali sami! V Termixu bylo pár lidí, tak jsme se rozhodli pro místo u baru a drink, což byla jednoznačně dobrá volba. Ještě že tam byl Charlie se mnou, protože jsem měla aspoň s kým tančit, Jirka nejde pokud není nalitý a Džufina se zdráhala :-P a navíc tam pořád poletovala jak můra a s někym se neustále vybavoval!Pche...tak jsem sem tam s Charliem odběhla na parket a zpět k baru doplnit tekutiny! Po hodině už to bylo lepší, vlnili jsme se všichni jako žižaly na parketu a jak nám to šlo. Fotilo se jedna radost a výsledek byl jeden akční obrázek za druhým. Jirka vykřikoval jako vždy, že pojede poslední tramvají domů a výsledek? Nečekaně jsme jeli někdy po 4 h ráno. Což se dalo čekat, protože DJ Ero hral docela slušně (teda aspon co se mého vkusu týče) a také si u mě šplhnul, bo mi zahrál mix od Spice Girls a jak říkám, není nad to, zavzpominat si na staré dobré pubertální časy, kdy naší prioritou bylo zalíbit se klukům a poslech skupin Spice Girls nebo Backstreet boys :-)
Ale byla to super spontanní akce! Opět jsem nedokázala říct ne! Nejdu do Termixu, Ne nepojedu domů pozdě, Ne nebudu pít... Mohla jsem zůstat doma, učit se a být hodná holka, ale já řekla NE, když zábavu, tak pro všechny :-)

Nemocnice na kraji města?:)

2008-04-16T02:19:00.004+02:00

Žlučové kameny zkrátka volaly, že chtějí ven. Nešlo to jinak :) Dlouho se moje sestřička trápila s nesnesitelnou bolestí, kterou jí právě tyto kameny vyvolávaly. V pondělí jsem jí osobně vyprovodila do nemocnice, šla do školy a pak se za ní vrátila. To víte, vím jaká samota je, tak jsem jí tam přilezla dělat chvíli společnost. Při příležitosti krásného počasí jsme se vesele slunily na lavičce a listovaly časopisem :) tomu říkám předoperační pohodička...
Dneska šla Zuzu v poledne na zákrok. Poměrná nervozita z celého zákroku se projevovala již celý týden. Byla pěkně protivná, až jsme se hádaly o ničem, takže mě velmi příjemně překvapilo, že dnes byla klidná. Asi se smířila se svým osudem:-) nešlo se z toho vyvlíknout a navíc je třeba si uvědomit, že to dělá pro sebe a své zdraví!
Po zákroku mi psala smsku, že to přežila akorát ji to trochu víc bolí, což se dalo čekat. Utekla jsem dříve z práce, abych mohla jet za ní na návštěvu. Je jasné, že nic neudělá větší radost, než lidská společnost. Jela jsem s Andrejkou a Charliem. Na pokoji už s ní byla naše mladá a perspektivní medička Sašenka, katerá ji už určitě mezi tím vykládala nějaké nové zážitky z psychiatrie - ale o tom zase někdy jindy!
Každopádně Zuzu vypadala docela v pohodě...a nás nenapadlo nic chytřejšího než jí rozesmívat, což ve finále vedlo k slzám protože jak se smála, tak ji to začal strašně bolet :-( ale za tu bolest to stálo! Všichni jsme na vlastní oči viděli 2 exponáty kamenů...to vám teda řeknu, to je síla! Já na to nevěřícně koukala, dokonale propracované kuličky...a pomerně dost velké. No jak sami asi můžete vidět na fotce, je to sice poměrně dost nechutné, ale já to musela ukázat světu, to jinak nejde. Použiji to jako odstrašující případ. Takové kameny se tvoří hlavně ze špatné stravy, z přejídání ale také hlavně ze stresu. Takže jak zní rada? Nepřejídejte se, jezte střídmě a hlavně žádný stres!!Hlavně v pohodě a buďte blond :))

Kultura a já

2008-04-15T01:29:00.005+02:00

Jak víte, diktátorsky jsem se někdy (nevím kdy) prohlásila za kulturní referentku pro letošní akademický rok a od té doby na všechny útočím s divadlem. Myslím, že se to dá pochopit. Na Moravě jsem si kultury takového druhu moc neužila a teď když jsem v Praze se toho pro změnu nemohu nabažit a snažím se dohnat, co jsem zameškala. A kam to chodíme? Tak velké oblíbenosti se těší studentské divadlo DISK a hned po něm další Pidivadlo, ale také mám velmi ráda Divadlo v Dlouhé, nedávno jsem byla v Činoherním klubu a také v Hybernii na muzikále. Když to tak vezmu, tak z Disku a Pidivadla jsem až na pár výjimek viděla snad všechno. To víte, když studentský lístek stojí 50 v Disku a v Pidi chodím i zadarmo, tak to se mi to pak vykládá. Ale myslím, že i tak pro dospělé osoby je 90 Kč za kvalitní představení slušná cena. A právě to na Praze tak miluji. Tak proč divadlům neudělat trochu reklamy.
Nejstarší tradici u mě má Divadlo DISK a právě proto dostane přednost.

Divadlo DISK

Mužské žáležitosti
Nelze ani začít jiným představením. Vzhledem k tomu, že můj život se motá a obmotává kolem komunity gayů, tak jsem si ani toto představení nemohla nechat ujít. Hra má 2 části. Jednu fotbalovou (dalo by se říci), která sice není špatná, místy je i vtipná. Reálně zobrazuje jak muži vidí fotbal a jak ženy tyto muže vidí (tedy aspoň já osobně to vidím stejně). Příběh končí poměrně drasticky smrtí, ale rozhodně vám slza neukápne. Po krátké pauze se vracíte do přestavěného sálu a začíná druhá polovina s gay tématikou. Osobně (a myslí, že budu mluvit za většinu lidí, co to viděla – a to že už jsme na to se Zuzu dostaly mraky lidí) si myslím, že je to mimořádně povedená část. Sled obrazů ze života gayů, coming out, od prvního virtuálního kontaktu, přes první sex až po setkání rodiče s partnerem. Opravdu povedené je vystihnutí x-chatu a nezapomenutelné smajlíky Vojty Dyka a jeho nick děvka pro všechny se myslím vryly do paměti všem. Zkrátka kdybych to měla hodnotit, tak je to za 1!

Láska vole
Netradiční představení. Z názvu si člověk může představit různé věci. Ani stručný komentář u hry vám neprozradí nic konkrétního. Takže se to zkrátka musí vidět. Příběh zachycující dva naprosto odlišné hudební žánry, lásku, násilí, vás strhne, ale také solidně pobaví. To bych snad ani nebyla já, abych nezdůraznila, že Vojta byl ve své roli pudla – Vločky, naprosto dokonalý.
Na jedné straně popíková skupina – takoví ti šampóni“ a na druhé straně tvrdá rocková skupina jejichž bubenice – hustá rockera sere na lásku než se zamiluje do psa její sestry, která si shodou okolností má brát frontmana popíkové skupiny. Trošku zamotané? Ani ne! Sprosté nadávky a aktuální hlášky jsou součástí hry. Debile vole, Haf ty pičo nebo Vytuněný -vás v tu pravou chvíli nemůže nerozesmát :-) Přestože hra končí poměrně tragicky smrtí a přeměnou tvrďačky v popíkovou hvězdu tak i v tomto případě ve vás zanechá pocit jako komedie.

Štěstí Dam
První musical radical uváděný v Disku. Opět soubor v čele s Vojtou Dykem. Hra podle francouzského naturalisty Emila Zoly zaujme kde koho. Nejen, protože je to muzikál, ale také proto, že právě tato hra se snaží upozornit na komerčnost tak typickou naší době. Živá hudba a zpěv studentů okouzlí kde koho. Příběh se odehrává ve Francii, mladá dívka z vesnice přijíždí do města hledat práci prodavačky a najde ji v „nákupním centru“ Štěstí Dam“ jehož majitelem je právě Vojta Dyk. Muzikál odhaluje průběh její kariéry, ale i změnu její samotné. Vojta Dyk o venkovskou dívku usiluje, zatímco jeho obchodní partner jí zve na čaj (jako to provozuje se všemi prodavačkami). A co si rozhodně nemůžete nechat ujít? Operně zpívající bohatou paničku v růžových šatičkách, japonskou služebnou (kterou hraje muž), bratry modní experty se skvělým kostýmem a neodolatelnou parukou stejně tak jako si nemůžete nechat ujít hlas Vojty Dyka. Jak říkám, kdo umí ten umí a kdo neumí, ten čumí.

Hra
Teď trošku z alternativního soudku. Z alternativy mám trochu strach. Člověk totiž nikdy neví, jestli to přežije. Já osobně mám z alternativy největší strach, strach z toho, že to nepochopím a budu vypadat jak blb. Ale tentokrát, když mi Charlie řekl, že to režíroval jeho spolužák, tak že by to nemuselo být špatné, tak jsem se rozhodla, že to chci vidět.
Už od začátku to bylo skvěle vymyšlené, herci seděli přímo mezi samotnými diváky a virtuální hlas losoval čísla a jednotliví herci s nadšením, že byli vylosováni běželi k pestrému stolu s barevnými tlačítky. Mě osobně nejvíce pobavil René z Ostravy :-) a potom slečna, která neustále rozčileně tvrdila, že má disfunkční tlačítko. Podstata Hry byla virtuální hra :-) hlas rozděloval různé role o které si hráči losovali. Nejčastější role byla prostitutka, pak vězen, ale nechyběly ani role jako student, uklízečka nebo bordel máma. U jednotlivých rolí hlas říkal jednotlivé výhody a nevýhody, které samy o sobě působily dost legračně. Třeba role vězně odsouzeného k doživotí. Nevýhoda? - jistá smrt. Výhoda? - do konce života pravidelný přísun stravy:-) Ani po "zvláštní" smrti jednoho hráče se hra nezastaví...a pokud chcete vědět víc - tak si najděte program divadla na www.divadlodisk.cz (jak nenápadná reklama) :-)

Víkendová pohoda

2008-04-13T21:28:00.009+02:00

Není lepší způsob relaxace než doma u rodičů. Tam, kde je vám skvěle. Se Zuzu jsme si naordinovaly v rámci sestřiny operace předoperační odpočinkový pobyt na Moravě a myslím, že jsme dobře udělaly. Odpočaté rozhodně jsme, vykrmené také :-) Mimořádně jsme jely již v pátek ráno v 7 busem. Zuzu si vzala dovolenou a já jsem se také ulila. To víte, když musíte jet několik hodin, než vůbec dojedete do cíle, tak je vždy lepší vyrazit co nejdříve, abyste z toho něco měli. Doma jsme byly již v 11. Cesta proběhla bez větších komplikací, moc jsem z ní neměla, protože jsem hned po výjezdu z Prahy zavřela jedno očko a hned za ním i to druhé a pak už byla jen tma :) Zuzu usnula až později. Doma jsme se najedly a vyrazily nakupovat do nejbližšího města, já si ještě skočila do banky vyřídit nějaké formalitky. S tátou jsme se usadili v cukrárně na frapé, které jsem si nečekaně dala jen já. Táta trošku přitvrdil :) Myslím, že to bylo velice lukrativní odpoledne, protože jsem si i pár věcí koupila. Večer mě čekal slučák s gymplem. To byla vcelku pohoda, docela jsem si to užila. Popovídala jsem si s několika spolužáky…dala pár drinků. Zavzpomínala na dobré staré časy a tak jsem trochu přemýšlela o tom, zda bych se do těch středoškolských časů vrátila kdybych mohla. V hospodě jsme seděli asi tak do pul 12, pak se dostavila i Zuzu a Terezka a vyrazily jsme ještě s dalšími spolužáky na Mlýn (diskotéka). Tam jsem snad nebyla ani nepamatuji, minule jsem to nějak nestihla a předminule byly vánoce a to jsem to taky nějak nevychytala :-D Bylo tam poměrně dost lidí, i pár známých, které bych raději neznala…a dokonce nás neminulo ani Jagermeister komando! Zrovna tam s tím byla nějaká akce, ani nevím v čem to spočívalo, jen jsem dostala šílený záchvat smíchu, když ohlásili, že přichází rudé komando :-) a já čekala, že se odněkud nejspíš vynoří nějaké promiskuitní holky nejméně do půlky těla svlečené a místo toho se objevil mega plyšový chodící jelen :-) Tak to byla bomba! Po dlouhé době jsem si docela dobře trsla…Zuzu vypadala vycucaně a Terezka, která měla zrovna v pátek narozeniny byla taky strhaná, takže ty tam seděly a my s Beatkou jsme se rozjížděly. Kolem 3 jsme naznaly, že už by to asi mohlo stačit a jelo se domů. Zuzu jako dočasný abstinent sedla za volant a hurá do peřin. Beatku jsme vysadily v Blansku a pokračovaly dál do zapadlých vesnic. Já byla poměrně rozjetá, nikoli opilá (zdůrazňuji). Lehla jsem si vzadu, nohy jsem si hodila k Terce nahoru nad přední sedadlo a začala jsem vykřičeným hlasem falešně řvát jak hyena písničky z Cabaretu. To asi holky muselo značně znepokojit, protože mě Zuzu upozornila, abych naladila čistý tón a trochu ubrala volume :-D No ale bohužel jsem přes ten svůj křik neslyšela (nebo jsem to aspoň předstírala) a zpívala jsem si dál. Šila jsem sebou jak žížala v křeči a vypadalo to, že mi není pomoci. Takže holky neměly žádnou jinou možnost než ten můj výstup přežít. Pak jsem pouštěla z mobilu různé písničky, třeba Borečka nebo znělku Rychlé roty a Gumídků :-) doma jsem zalehla a probudila jsem se až druhý den přesně v poledne. To byla pohoda, oběd udělaný a já relativně odpočatá! Tomu říkám domácí rozmazlování. Pak jsem se s mamčou vydala na hřbitov, nechat nové kytky prarodičům a strejdovi a pak jsme si řekly, že bychom mohly kousek do lesa na procházku. Bylo to super, ani jsem si celou tu dobu v Praze neuvědomila jak moc mi tohle chybí. Jen příroda okolo, klid, čerstvý vzduch a naše bezcílné putování. Po procházce nás přijela navštívit Bea. To víte, dlouho jsme se neviděly (naposledy ve 3 ráno). Koukaly jsme na telku, do toho si pouštěly české pecky a oldies, holky sem tam prokládaly hudbu živými autentickými tanci a já se musela s našima smát. Po několik hodinách jsme se dohodly, že pojedeme k Beatce na „prázdniny na jednu noc do Blanska. Takže jsme sebraly pc, věci na spaní a jelo se. U Beatky jsme si udělaly kulturní večer. Já si sedla za klavír a zjistila, že po x letech, kdy jsem na to nesáhla jsem stále tak talentovaná :-D hahahaha. Pak jsme si hodily pár „karaoke“ kousků. To víte, karaoke večer se blíží, tak jsme musely něco secvičit. A kdo ví? Třeba Bea přijede, tak aby byla připravená. Kolem půlnoci jsme to zalomily. Holky si pustily jako vždy ty žluté příšery (Simpsonovy) a já si vedle v pokoji pustila Prosincové kluky, bohužel jsem u toho nějak usla dřív než nastala nějaká zápletka, ale dokoukala jsem na to dnes. Dneska už to byla jen pohodička, obídek, odpočinek, film… venku sluníčko, co víc si přát? Už snad jen aby se Zuzce vydařil bez komplikací zákrok na který jde v úterý. Takže ráno ji vyprovodím do nemocnice, půjdu do školy a možná se pak za ní ještě otočím na chvíli, aby opadl předoperační stres :-) Takže na nic všichni myslete, ať ji pustí co nejdříve a může tak zase brzo vířit v nejmenovaných pražských klubech :-D

Víkend plný duchů a příšer

2008-04-08T01:11:00.005+02:00

Víkend byl takový netradiční, nijak úchvatný, ale přesto jedinečný. V pátek po práci (kde jsem dokonce byla přesčas) jsem byla vyždímaná jako hard na podlahu. Ale se Zuzu jsme naznaly, že jsme již věky věků nenavštívily místní videpůjčovnu a navíc naše lednice zela prázdnotou a tak jsme se po dlouhém přemýšlení usnesly, že by bylo vhodné, abysme v rámci pudu sebezáchovy zašly nakoupit nějaké potraviny a po cestě zpět jsme se otočily pro pár filmů. Výběr byl celkem kvalitní až na to, že jsme u druhého filmu usly všechny tři :) a to každá pěkně postupně. Já neviděla většinu filmu - jak nečekané. Takže jsem se pak jen probudila a zvučným hlasem navrhla, že se půjde do postele, což mi holky bez prskání odsouhlasily. V sobotu ráno mě čekal úklid a pak hurá na muzikál Tři Mušketýři do Hybernie. Byla to moje premiéra. Samozřejmě ne, že bych v tom muzikále hrála, ale spíše jsem tam byla poprvé. Ségřin skoro známý z práce v tom muzikále totiž účinkoval jako tanečník. Tyjojo, tak to byla teda podívaná, Míla tančí jako bůh, to se musí uznat. Jinak docela pěkné, to víte, já moc nejsem muzikálový typ, neba mě, když se tam jen piští celý hodiny a skoro se nemluví. Sice jako zpívali čistě a krásně, až mi sem tam jezdila husina po tělě, ale i tak. Kdybysme nešly zadarmo, tak bych se asi nenechala ukecat, to se přiznám. Pak zpět domů a už jsme jen čekaly na Jiříka. Zase po dlouhé době jsme měli karetní-filmový večer u nás doma. Už se mi začínalo stýskat :) Jiřík dorazil na večer a šli jsme spolu vybrat pár filmů. No panečku samý horor, to byl výběr. Oko II, Oko III, Americká kletba :)) atd. Takže jsme rozdělali flašku vína, usedli na zem a začali mastit pánské karty! Tím jsem měla na mysli karty s pánskými odhalenými těly :-D To se nám to pěkně hrálo, velmi neradi jsme se zbavovali karet, protože jsme se stále kochali. Pár kol karet prokázalo nadání Jirky vyhrávat, takže jsme naznali, že bysme to měli zabalit a kouknout se na nějaký film. Naladěni jsem si pustili eroticko-sprostě laděnou kreslenou Sněhurku. No to jsme nezažili! Brrrrr.... ale tak pro relax a chvilkové pobavení je to ok :)
Pak jsem navázala kontakt s Džufinkou. Byl nějakej smutnej, takže jsem hned zaútočila :) to je moje. Podle mě by člověk neměl být sám, když je smutný, protože z toho může být ve finále pěkně velká depka. Takže jsem ho začala tlačit ke zdi, aby přijel a přespal u nás. Stejně jsme byli domluvení, že v neděli nám přijde umýt okna, že zůstane na oběd a když bude hezky, takže půjdem na procházku na Divokou Šárku. Takže se to vlastně i hodilo. Po delším naléhání se nechal ukecat, což je dobře! :) a přijel. Po příjezdu jsme si dali Americkou kletbu, no tak to bylo docela děsivé, hlavně, když je to založeno na pravdivém příběhu!! Poskládaní na zemi a na postelích jsme sledovali duchy a u toho pili víno a jedli křupky na posilnění!
Po kletbě jsme si dali začátek Zrození, starší film s Kidmanovou, ale to se nějak nechytlo, mě to sice zajímalo, ale kluci usínali, tak jsme dali trošku tvrdší volbu. Východní tvorbu - děsivý film OKO. No to jsme to teda zase vybrali něco. Samý duch a krev. Fuj teda. Ale ani jsme nedokoukali, protože najednou z ničeho nic byly skoro 4 hodiny ráno a děti už dávno mají spát, takže šup do koupelny a pak do peřinek. Kluky jsem nechala spát u nás v pokoji a spala jsem se Zuzu u Daníka :) Jenže to jsem snad ani neměla dělat, protože jsem ještě asi dobrých 10 minut slyšela přes ty naše papírové zdi brblat kluky, ani ty mé výhružné smsky moc nezabraly:)
Ráno jsem se probrala v 10 vcelku čilá, šla jsem "probudit" kluky, nebo spíš je zkontrolovat a oni se probudili:) pak jsem připravila snídani až do postele a šli jsme koukat na to Oko, po druhém dílu následoval i třetí díl. Já se pak odhodlala jít vařit - to se dá považovat za zázrak víkendu :) takže jsem se pak zavřela do kuchyně a dětičky se koukaly na filmy. Po hodinách námahy vzešel výsledek. Kuře se zeleninovo smetanovou omáčkou, k tomu brambory a salát. Sice mi bylo řečeno, že to bylo dobré, ale tak já vím, že vařit neumím a hlavně že mě nikdy domácí puťka nebude. To si raději vezmu milionáře a pořídím si do domů kuchařku :-D
Po jídle jsme ještě koukali na Záchranáře. Docela pěkný, teda já to viděla ústřižkovitě, ale i tak. Objevil se v něm legendární Kevin Costner a aktuální manžel Demi Moore :)) Ashton Kutcher. Goofyk mezitím leštil okna o závod :) Film už se nestihl celý, muselo se do divadla na muzikál Štěstí Dam. A jak to dopadlo? Přišla jsem pozdě, skoro mě nepustili dovnitř...ale já za to vážně nemůžu, naštěstí ostatní už seděli. Nějak jsem se vyšplhala přes všechny diváky do poslední řady a vychutnala jsem si představení vedle pána, který mě točil tím, že první polovinu se ani jednou nezasmál a ani jednou nezatleskal a v druhé půlce zatleskal pro velký úspěch 2 x...aby mu náhodou neupadly ruce! Když to tak shrnu, tak to i tak byl velice příjemný víkend strávený s přáteli :)
Po divadle jupí domů opět překládat. Poslední týden jsem neustálen něco překládala, dokonce i papíry nebo listy salátu a řeknu Vám, mám toho už pokrk! Před chvíli jsem dopřeložila poslední větu a říkám jasně a odhodlaně - že mě překladatelka nebude! :)
Takže se prozatím loučím..a proto...připomínám odváté dětské časy!

Přátelé chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měla být.
Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím.
Nestlihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké spoždění.

Chvátám do postele miláčkové, už je čas!

Jak Mimííííí slavila narozeniny

2008-03-31T13:12:00.006+02:00

Tuto sobotu 29.3. se odehrálo věcí během jednoho večera. Vlastně už v průběhu celého dne. Krom toho, že v pátek přijely holky z Moravy - Terezka a Vlaďka a to právě aby se odreagovaly a oslavily se Zuzu její narozeniny. Právě 25.3. to bylo 22 let, kdy se na svět vyklubal malý uzlíček zvaný Zuzík a to tam někde za oceánem, v zemi aztéckých bohů a tequily :-) a dnes je z ní velký uzel, který je paličatý až za hrob, ale zároveň křehký.

V sobotu jsem měla vyrazit se Zuzu = Miiimííí na muzikál do Ta Fantastiky, Dáma s kaméliemi. Abych se přiznala, nevím proč, ale mě ty zpívané věci moc neberou. Takže jsem se z toho jako slizký had vykroutila a poslala jsem místo mě Terezku, která to velice ocenila. Nejenže holky viděly zpívat Báru Basikovou a Kamila Střihavku, ale také se jim ten muzikál sám o sobě moc líbil, že? Vzhledem k tomu, že měly tendence stále opakovat: "ty máš mozek vytřený rohlíkem" :-)

Nicméně já s Vlaďkou absolvovala takový shopping day. Jely jsme na národní třídu do Ptákovin, pak koupit botičky, ještě nějaké dárky pro Zuzu k narozeninám, na oběd, a ve finále jsme se ještě stavily u Kubyyho a Tomka. Tomek totiž už zítra fičí na Island! Na výlet za velerybami, vodopády a Komářím jezerem :) a to na celé 3 měsíce! A co tam bude dělat? No lovit veleryby zajisté ne! :) jede tam studovat.... takže u kluků jsme chvíli zůstaly, popily a hurá domů, protože už u nás čekala Jiřinka. Rychle nachystat věci na oslavu, Terka se s Míšou statečně ujala pomazánky, protože přes tu ona je prostě jednička! No a já ještě organizovala nějaké věci v pokojíku, abysme se tam nějak vměstnali a šlo se na bowling. No jo, jako kdyby to holky neříkaly...že budem čekat na kluky :)) Jiříček byl teda úplně vedle...ten si dokonce zafixoval, že je to o hodinu později a zbytek se spožděním. Teda krom Goofyho, ten dorazil tak akorát přesně :)) máš malé bezvýznamné plus!Hehehehe...
Na bowlingu šup do botiček, a už hlásit jména účastníků. Ze začátku jsem si myslela, že by to třeba nemuselo být se mnou až tak špatné, ale...no jako pak se to nějak "zvrhlo" a byl to téměř samý žlábek, zatímco jsem vedle závistivě pokukovala jak se daří soutěžícím na druhé dráze. A přitom mi to ze začátku tak šlo :( no to je jedno. Každopádně jsme se po hodině odebrali na nějaký alkohol a jídlo k nám. Musím podoknout, že nechápu jak se nás tolik mohlo vměstnat do toho pidi bytečku :) Zuzu, Edo, Patrik, Luky, Tommi, Majk, Míša, Goofy, Péťa, Smilemann, Terezka, Vlaďka, Jiřinka, Sonička, Roman a já. Snažila jsem se své hosty naladit nějakými míchanými nápoji všemožných barev a příchutí, tak snad se mi to alespoň trošku podařilo! Goofík a Zuzu poctivě předali diplomy za bowling - ehm tak tak a mohla jsem mít titul i já :-( beztak to bylo zmanipulované :) Pouštěla se videa Na stojáka, Tommi se představil mnohými hlasy jako třeba Chantal Poulain svou oblíbenou pohádkou, Sonička přo změnu opět zazářila jako Barbie svými oblíbenými reklamními spoty a la Matell, Zuzu všeobecně vynikala velkými brýlemi, které pak kolovaly a jak sami můžete vidět na mojí galerii, všem náramně slušely! Jinak zábava vcelku rychle ubíhala, teda aspoň pro mě, protože jsem v kuchyni stále něco připravovala, abych tak zajistila bezproblémový chod párty a maximální pohodlí a spokojenost pozvaných. Kolem 23 myslím, se pomalu vyrazilo, na tramvaj jsme si dali lehký sprint a hurá do Termixu, abysme byli ve formě než tam dojedem, tak se někteří rozcvičili přímo v tramvaji :) a to pod velením disciplinované a vysoce profesionální tanečniče Soničky. Sonička se do toho opřela tak, že přesvědčily Zuzu a Lukyho, aby ji doprovázeli a cvičili s ní :) Jako bych to viděla před sebou - Ika-Tika- Gymnastika :)) po krátkém přemlouvání jsem nečekaně zahrála i já svoji Kleopatru, byla to druhá premiéra, to víte, já jsem vysoce stydlivý tvor... ale nějak jsem to ze sebe vysoukala a zřejmě i pobavila cestující... bože kdyby to někdo od Student Agency viděl, tak mi tu práci nikdy nedají :-D
V Termixu jsme šli téměř hned na parket, teda aspoň někteří. Jiřík do sebe kopl ještě před tím pár drinků než se rozjel a to doslova:) Peťánek teda řádil jako tygr a to pod vedením Soničky. Jako zcela objektivní pozorovatel jsem mnohdy (převážně) měla pocit, že jsem snad v nějakém hetero klubu! Na všech bylo vidět, že jsou skvělé rozjetí, i Terunka a Vlaďka se bavily. Také dorazil Charlie s úžasným sloníkem pro Zuzanku, která ho teď znovu pokřtila na Vojtu :)) asi tušíte podle koho...Skoro jsem si protančila botky. Najednou bylo o hodnu více, ale to nám usměv na tváři nesebralo, někteří se dokonce rozjeli ještě víc :) že Džůůfy? že Jiříčku? Dokonce se tampak objevil i Tomek s Kubou :) kteří se teda ale pak vypařili jak pára nad hrncem :)
Kdybych měla živě popisovat, co všechno se tam dělo před mýma do té doby neposkvrněnýma očkama, tak bych asi měla pocit, že píšu pro nějaký porno časopis:-D
Myslím, že nejžhavějším objektem večera byla ségřina kulička :) samozřejmě na krku! Jinak jsme oscházely asi ve 4, možná dřív, já vážně ani nevím kolik bylo hodin. Terku strašně bolela hlava (nedivím se) DJ Souky fakt stojí za prd! no a Zuzu chtěla na kukáneček do Valentina. Takže jsme se odebraly (Zuzu, Terezka, Jiřinka, Vlaďka a já) o dům dále. No a evidentně jsme přišly o ty největší orgie :-) teda možná spíš díky bohu, sodoma gomora Cecilko!
Doma jsme zalehly a druhý den vstaly po 6 hodinách, někteří i dřív. No byl to opruz, kdybych mohla, tak ještě chrním, ale čekal mě super úklid. Večer s Goofikem ještě na X faktor, jako každopádně zajímavé, je to trošku jiný pohled na to, co se tam doopravdy děje.
Takže víkend byl ve své podstatě ultra akční :-) hlavně nebylo nouzi o skvělé lidi, solidní zábavu a alkohol :)) ale na rovinu, ještě že má člověk narozeniny jen jednou ročně :-D

Cvičme v rytme!

2008-03-23T12:05:00.004+01:00

14.3-16.3.2008 nás čekal náročný víkend! Odvážně jsme se vypravili na Slapy cvičit...Původně v sestavě Zuzu, Terka, Jiřinka, Beatka, Sonička, Zuzu - kolegyně, já a Jirka. Jiřík teda nakonec odpadl ale my se statečně vrhli do akčního cvičebního víru. Odjížděli jsme ve 2 odpoledne a už před 3 hodinou jsme byli na místě. Proběhlo rychlé ubytování a pak jsme s holkama vyrazily na lehký oběd. Já byla vyhládlá a bylo mi vcelku jedno jestli za hodinu máme cvičit :-D takže jsem s chutí do sebe naházela zapečenou brokolici se sýrem, zapila to colou a hurá na první hodinu. Čekal nás jazz dance. vůbec jsem teda nevěděla co si pod tím představit, ale nakonec jsme to zvládly...skoro jsem si připadla jako hlavní hrdinka Flashdance a myslím, že nejen já :) všechno super, teda až na ty akrobaticky kousky na zemi, díky kterým jsem si pěkně natloukla koleno, na kterém mi vyskočila barevná boule :)) druhé cvíčo nás zklidnilo, zdravotní cvičení...hehehe. Pěkně jsme si uklidnili po předešlém tančením a protáhli si záda a jiné důležité partie:) třeba pánevní dno, i když to prostě aktivovat bez patřičných pohybů neumím :))
Pak jsme se opět rozjeli na dance aerobiku, což byla teda taky sranda kór když to vedl Jirka s Tomášem (námi přezdívaným Delfínem nebo tuleněm) :-D
Po cvičení hurá do sprchy a na večeři, já měla večeři se šéfovou a instruktory, takže večeře s předkrmem, hlavním chodem, salátem a dezertem. To jako na mě bylo moc, snědla jsem salát a pak už jsem měla co dělat, abych do sebe něco natlačila... :) nějaké sýrové rolky s kaviárem mě fakt nechaly klidnou, já teda osobně nevím, jak ten kaviár může někomu chutnat!
Před půlnoci už jsme ležely v postelích :) já na pokoji nakonec sama, protože Zuzu chtěla být s mojí kolegyní Zuzkou - no docela bláznivý, dva berani na pokoji.
Ráno v 8 hurá na Power Yogu, to byla sranda:) člověk by neřekl jak se při takových pomalých pohybech jeden zapotí. Po cvičení rychle na snídani, mňám... nejhezčí část toho rána:)
Pak další romanitá cvičení a tančení, hip hop, MTV dance - fakt bomba! to už jsme byli jako profíci, nebo cvičení na stepech, na velkých míčích, pilates, thai-box robics :) to všechno jsme zvládali. Teda koleno trochu bolelo, ale tak pak jsem si ho obvázala a bylo to lepší. Také jsme stihli krátkou procházkou k přehradě, kde teda bylo krásně. No a po cvičení byl večer raut. Spousta jídla, ale já byla tak strhaná, že jsem skoro neměla ani sílu jíst, kuřátko, řízečky, šunka od kosti, studené mísy, ovoce, saláty, dezerty... teda bylo mi líto jen Zuzu, protože tak díky své žlučníkové dietě moc nemohla jíst, takže si lehce dala kousek šunky a sýru a hrozny.
Po dobrém jídle, dobrá hudba a také tanec :) co tam se odehrávalo, to se snad ani nedá popsat. Jak se z gayů stavaji napůl heteráci, tomu říkám zábava v pravém smyslu slova. No pak následovala rozcvička pod vedením naší milé barbie a pařmenky číslo 1 - Soničky.
IKA – TIKA GYMNASTIKA,
ZHLBOKA SA DOBRE DÝCHA.

RAZ – DVA, RAZ – DVA
NA ORNICI BRÁZDA,

PO NEJ DROBČÍ JARABICA
A NA KONCI OTOČÍ SA.

VYSOKO JE SLNKO,
HLBOKO JE ZRNKO.

CEZ RIEKU JE MOST,
CVIČILI SME DOSŤ.

No to byste se nestačili divit stejně jako já, co to s těma lidma udělalo, jak se bez remcání (nalití) zapojili do procesu :)) také Zuzu předcvičovala jeden taneček z Tuniska na píničku Hands up :) no taky to sklidilo úspěch! Takře dobrá zábava rozhodně nechyběla. Po ukončení veřírku jsme pokračovali s flaškama vína na gaučích na recepci hotelu :) občas jsem teda měla pocit, že nás každou chvilku vynesou v zubech, protože jsme tam zpívali nahlas a smáli se. Sonička se opět předvedla se svým spotem reklam... :) který udělal obrovský dojem. Pilo se, jedly se zbytky z rautu a hlavně jsme se neustále něčemu smáli. Postupně se všichni vytráceli a na úplném konci jsem zůstala jen já, Zuzu, Terka a Vlaďka Slívová...vedly jsme ženské řečičky, rozebíraly nevšední situace, které mohou potkat kohokoli. Ve 4 hodiny jsem naznala, že je nejvyšší čas jít spát, úplně mě strhla fyzická únava - měla jsem namožené i svaly v oku :)) takže jsme šly spát a ráno už jsem se teda bohužel neodvážila jít na jumping (trampolínky) to bych už nemohla chodit celý týden, ani na tu snídani jsem nebyla schopná dolézt, tak jsem prostě spala:) sbalila jsem si a hurá zpět do Prahy. Hodnocení zájezdu - bomba! :)

Po sto letech opět na scéně:-)

2008-03-19T21:57:00.005+01:00

Tak po nekonečné odmlce jsem se zase silou vůle dokopala k nějakému alespoň trochu "inteligentnímu" článku :-)
Když já jsem poslední dobou ještě víc líná než naposledy... No páni stalo se toho poměrně dost, že vlastně ani nevím kudy tudy velebnosti :)
Snažím se marně jako tlumočnice vyvolat obrazy z minulosti, ale bez fotek to nejde...musela jsem se kouknout do galerie, abych vůbec věděla, co jsem celý ten měsíc dělala :))
Takže to jsme se tak jednou chytře vydali na kulturu do amatérského divadla Radar. Hrál Goofykův kolega Dan a tak jsme se rozhodli, že bysme se mohli jít podívat. Navíc na klasiku - Shakespeara a jeho Mnoho povyku pro nic. A určitě jsme udělali dobře. Představení bylo velmi pěkně a vtipně pojato...já zažila hrozný trapas...málem jsem se propadla do země. Začal mi zvonit telefon...k tomu melodie z Gilmorových děvčat. No to jste měli vidět, vě mně by se v tu chvíli krve nedořezal, málem jsem si z toho cvrkla :) naštěstí se zrovna tleskalo a hrála hlasitá hudba...uffff. To bylo poprvé v životě, co se mi to stalo a snad i naposledy. Po divadle jsme se rozhodli, že bysme se také mohli obohatit i jinak než kulturou. Připlula první várka panáků...bléééé, vodka!Já, ségra, Péťa, Goofyk a Dan - a pro každého jeden nebezpečný panák. Já za jiných okolností vodku můžu, ale pouze a opakuji POUZE v kombinace s džusem, samotná vodka je hnus! Takže jsme při druhé várce již zvolila mírnější variantu - rum. Teda to jsem si alespoň na počátku myslela :-D blééééé samotný rum, no to je teda taky humus. Pak jsem teda musela pít jen rum smíchaný s kolou a ostatní se hrdinsky drželi na panácích a taky tak dopadli! Válející se Goofyk na zemi, zpívající Peťa - Máácejko Macéééjko..ko-ko-ko-ko... se táhlo ulicemi poblíž Strossmayeráku. Sestra taky značně podnapilá prohlásila, že jedeme domů taxíkem. Kluci znenadání naskočili do tramvaje a byli fuč :-D no rozhodně to byl zajímavý večer...
Dalším zajímavým večerem byla Danova (spolubydlící) oslava. Daník slavil kulatiny a rozhodl se to uspořádat ve velkém pro své přátele a klienty. Já byla nominována jako koordinátorka dárků a DJ, jo jedno se musí Daníkovi nechat - umí delegovat:)
V sobotu 1.3. jsme ráno poklidili byt a odpoledne se začali chystat do restaurace, kde se to mělo vše odehrávat. Ve velkém shonu jsme si ani nevšimli, že Zuzu s námi po bytě zběsile nelítá... a najednou se ozval pláč ze záchodu...ajaj. Zuzka se svíjela v bolestech už přes 15 minut a ne a ne to přestat. Mě málem kleplo, člověk totiž nikdy nemůže jako NEdoktor vědět, jak moc je to vážné a navíc vás přepadne panika...Po rychlé diskuzi jsme usoudili, že bude nejvhodnější zavolat rychlou. Já teda občas dělám z komára velblouda, ale jak jde o rodinu zdraví, tak raději budu vypadat jako blbec než aby se nakonec zjistilo, že jsem mohla udělat víc. Takže sanitka si do 10 minut pro Zuzu přijela. Jak říkám, ta má vždy štěstí v neštěstí! Takový krásný pan záchranář...jen co jsem ho viděla, tak jsem měla pocit, že asi taky brzo dostanu nějaký záchvat:) Než jsem se nadála, tak už byla Zuzu v sanitce a já ji akorát stačila vrazit peníze, aby mohla uhradit poplatek 90,- a to se teda vyplatí! Takže Zuzu odjela do Motola bez mobilu a já putovala pomoci na oslavu. Bylo mi totiž řečeno, že nemá smysl, abych tam jezdila a že si mám za hodinu zavolat. Jo story s ústřednou tu vykládat nebudu :) bych se totiž musela rozčílit. Po několika telefonátech bez jasné odpovědi jsem usoudila, že zřejmě bude nejlepší, když tam zajedu pro ni. Než jsem se tam z Vršovic dostala, tak mi Zuzu někam zdrhla. Hledat sestru v tak velké nemocnici je jako hledat jehlu v seně. Několikrát jsem oběhla půlku nemocnice, ale měla jsem štěstí, narazila jsem na ni. Za velkého úžasu jsem si poslechla, že jí diaknostikovali žlučníkové kameny! A samozřejmě jí doporučili jít na laparoskopii, aby jí ty kameny odstranili... No aspoň vidíte, že už i v tomhle věku se s tím člověk může setkat. Já odjela zpět na oslavu a Zuzu domů...kde zalehla. Oslava byla super, nejenže jsem potkala spoustu nadmíru zajímavých lidí, ale také jsem si bezvadně popovídala a také zatančila:)
Minulý víkend jsme se Zuzu jely domů. Od Vánoc jsme se totiž doma neukázaly, takže už bylo na čase s tím něco udělat. Zároveň jsem slíbila Beatce, že se objevím na plese Gymnázia. Moc se mi nechtělo, ale tak slib je slib :) a Beatka na oplátku slíbila, že s námi pojede na víkend na Slapy. Businness hýbe světem :) Cesta super, téměř celou jsem ji prospala, Kubyy řídil a Zuzu taky v zadu pochrupkávala přilepená na skle... Kubyy nás vyhodil přímo doma a pak už následovala taková ta domácí pohoda. Jak moc nejezdíme domů, tak se pak o nás mamča stará jako o královny:-) vaří samý mňamky, nenutí nás do domácích prací, nechá nás dosyta vyspat...hmmm.... já se oblékla, na obličej pracně namalovala něco jako "průměrný" xicht a Zuzu, která se nakonec rozhodla, že nepůjde mě s mámou hodila do Blanska k Beatce. U Bei ještě probíhaly přípravy a zatímco ona si žehlila vlasy, já v klidu popíjela kafe a koukala a telku :) a pak hurá na ples! Kupodivu jsem potkala více známých než jsem si představovala. Ale bylo to fajn, zabrousili jsme s Beou a Kájou k pultíku, za kterým nám pán namíchal drink Pacifik a pak jsme se vydaly ke stolu. Došlo také na stužkování - to mě nijak nebralo. Pokecali jsme s ex-spolužáky, ex-učiteli, dokonce jsem se vyjímečně rozhoupala k tomu, že si koupím nějaké lístky do tomboly! No to jsem to teda vyhrála :-) koupila jsem si 20 ks a vyhrála jsem 2 ceny - 2 kytky :-D no prostě já mám vážně štěstí! Chvíli jsme tancovali, pak zas popíjeli, pak se bavili nad opilými spolužáky a šlo se domů. Byla jsem tak utahaná, ale ještě jsme se Beou povídaly v posteli asi hodinu než jsme usly u žluťásků (= Simpsonovi) :) v neděli jsme se Zuzu a mamčou ještě vyrazily na procházku, bylo krásně, sluníčko hřálo a davy lidí dostaly ten samý nápad jít ven :) z domu jsme odjížděly v neděli odpoledne a na večer už jsme se válely v postelích v Praze. Bylo to krátké, ale super:) prostě doma je doma - to jednoznačně!

Večerní zpravodaj

2008-02-20T00:56:00.004+01:00

Jedním slovem ostuda! Stává se ze mě nadmíru líný člověk. Místo toho, abych něco nového sepsala, tak si válím špeky a nic se mnou nehne a to mám teď podstatně více volného času :)
Páááni, za těch 14 dnů se toho stalo tolik, že snad ani nevím, kde začít.
Tak třeba, ehm...Be Kara Ok:) = karaoke. Tak to byk panečku luxus:) nemůžu si ten klub vynachválit, alespoň pro mě to bylo naprosto úžasné. Teda až na ten počáteční trapas s rezervací...ale jak se pak vysvětlilo, tak to nebyla má chyba...uff, měla jsem pocit, že začínám být opravdu neschopná :) I moje sestřička se obětovala se zraněným kotníkem a dokulhala se do baru. Bylo tam vše potřebné - vymakaná technika, velice (zdůrazňuji) příjemná obsluha, trocha alkoholu a v neposlední řadě také nadějní pěvci...no co víc si přát. Hotová superstar bez poroty. Bylo více než jasné, že většina bude dělat Zagorky, ale tak myslím, že ve finále se to solidně rozjelo...
Zpívali doslova všichni:) někdo méně, někdo více... Všechny nás to tak nadchlo, že jsme si ještě připlatili hodinu a blbli jsme tam nakonec 3 hodiny. Takže pevně věřím, že si to ještě zopakujeme :)
Po karaoke jsme se vydali do Mezcalu, na nějaké to jídlo a pití:) já si dala moje oblíbené nachos....mňaaam, někdo měl burritos, někdo těstoviny, do toho nám pěkně živě hrál a zpíval zřejmě nějaký "argentinec" což jsem znalecky posoudila podle přízvuku a výslovnosti:) no a pak hurá na taneček. Z větší party se stala úzký kruh ve složení Terka, Luky, Kája a já :) ale ani Jára nezklamal a nakonec za námi přijel do Termixu, tak jak slíbil. Kupodivu jsme se hrnuli na prázdný parket, kde jsme to rozjížděli...divím se , že i Kája (který nebyl tak moc opitý) se bez větších protestů přidal! Ani netuším, kdy jsem se dostala domů...no to je mi dost podobné.
Moje sestra byla s nožičkou doma, tak jsme nikde moc nebyly...a napadlo nás udělat si hrací večer...tím samozřejmě nemyslím sexuální hrátky, ale tak třeba karty. Přišel Jiřík a donesl víno, pustili jsme si na stream.cz Martina Vaňka - modní gurua museli jsme se smát, přestože to bylo nadmíru spíše depresivní. Vřele doporučuji třeba reportáž Jak hubnout nebo třeba Nová pusa:) to je tutovka! A pak jsme teda našli lampu červa (= červené víno), padla jedna, dopila se druhá, padla třetí...no a my vesele ve čtyřech hráli karty. Nejprve jsme se rozehráli žolíkem, jako obvykle jsem opět neměla moc štěstí :) ale to mi tak nevadilo. Pak jsme dáli pár her Husiček (něco na styl člověče nezlob se) no to jsme nezažili. To byly záchvaty smíchu. Kdybyste se chtěli tomu zasmát, tak koukněte na video, to bylo něco.
http://picasaweb.google.com/amazonka.mex/JakSePijeGlogg/photo#5165300782897878210
To prostě nešlo zastavit a já měla co dělat, abych vůbec udržela ten foťák, protože jsem se strašně smála! Po pár kolech jsme se opět uchýlili k věrným kartám. Tentokrát jsme nečekaně začali hrát Kent:) v družstvech. Jirka byl stále nadšený z toho našeho tajného znamení, že si mě zvolil za spoluhráče a Zuzu a Míša hrály proti nám. Z počátku to vypadalo dost bledě pro nás, ale ve finále jsme je převálcovali, jak jinak že?:)
Protože už došlo červené víno, tak jsem navrhla, že bysme mohli otevřít flašku švédského likéru nebo co...to aspoň bylo napsané na té flašce. Jmenovalo se to Glogg a bylo to vynikající :) hmmm. Takže až někdo pojedete do Švédska tam si na mě vzpomeňte a přivezte mi karton této lahůdky!
Zuzu pak vyměnila nemoc kotníku za chřipku nebo angínu nebo co... :) a já v pátek po práci vyrazila s Jirkou, Míšem a Tomem k Pepovi na návštěvu, Pepa je totiž doma chudák, má po operaci kolene, tak jsme ho šli trošku rozveselit. Jak jinak chcete rozveselit někoho než svou přítomností a přítomností 3 flašek bílého vína?:)
U Pepika byl také Pavlik = to je číslo:) ten by snad mohl mít svůj vlastní bavící program, protože to, co on tam vykládal za story, to byla bomba :-D hlavně co se třeba týče Kotvalda...jehož manželka stále pevně věří, že je heterosexuál :) no co si budeme povídat že?
Po 23 na nás vlítnul mladý Pepův soused, abysme trošku ubrali volume na hudbě:) a byl klid...kluci se potom rozhodli, že ještě skočí do večerky koupit další 3 flašky než zavřou... takže přinešli bílé víno a jelo se dál. Jednu flašku jsme stáhli hned a pak se načala druhá. Když mi to nalili, tak už ta barva byla naprosto jiná :) a když jsem přičichla, tak to byla jako vůně mého oblíbeného jablečného moštu! Kluci naznali, že je to zřejmě zkažené, ale já naznala, že to bude tím, že je to s chutí lipového květu, který chutná jako jablečný mošt. Ve zkratce jsem pak na to víno byla sama:)) druhá flaška pak na tom byla stejně = jablečný mošt. Kluci to odmítli pít:) a tak jsem měla dvě flašky pro sebe, no řekněte...to se přeci vyplatí, hehehe. Teda až na to, že jsem dopila jen tak půlku jedné, protože jednak bylo pozdě a jednak mě Jirka nečekaně tahal do Termixu. Po cestě jsme ještě volali Zuzu, kterou jsme probudili, Jirka se ji slusne opile zeptal, jestli jí nebude vadit, že jdu s ním do Termu a ona mi jen řekla, tak se uvidíme ráno. Já se ji předvedčivě snažila tvrdit (protože jsem myslela, že to tak bude), že přijdu brzo a Zuzu mi suše odvětila, tak se uvidíme ráno. A asi věděla taky proče...přišla jsem v 6 ráno :)
V neděli jsme šli na Výstaviště podpořit kamaráda Toma, který soutěžil o titul Mistr Kávy:) Páááni, byla jsem tam poprvé a musím říct, že dělat kávu na nějaké vyšší úrovni je neuvěřitelně složité. Koukali jsme na soutěžící a zírali jak porota vše pešlivě kontroluje a hodnotí. Tom nám také udělal capuchino...tak z toho jsem měla chuťový orgazmus:) nekecám, ta pěna hmmmm, to byla prostě slast...a měla jsem to i s obrázkem:)
Po soutěži jsme na Jirkův návrh zašli na drink. Já, Zuzi a Jirka...no nakonec jsme skončili ve Valentinu. Dali pár svařáků a po několika hodinách jsme se přemístili za Patrikem do prostředního patra...Jirka totiž chytl pařící slinu:) no a to je potom k nezadržení :-D hehehe
Tam za námi ještě přišel Jirkův kamarád a nakonec i Jára:) tak jsme si trsli a kolem půl 3 jsme odjížděli domů...
Takže to vidíte, ja se snad nikdy nezměním :) V úterý jsme opět byli v Pidivadle na Pros a lži...docela smutné, pak jsme si popovídali s hlavními herci Zuzkou a Míšem. Zajímavé jak vznikají hry...hmmm:) a dneska jdu do divadla zas...už po třetí na jednu hru! Za chvíli myslím budu hrát taky :-D hehehe, i když mě vlastně už každý říká, že jsem hrozná hééérečka, jen nevím, jak to myslí :))
Takže moji milí, nic neřešte, nepřepínejte a hlavně po ničem nepátrejte, vy buďte rádi, že jste!

Byl leden ve znamení alkoholu?

2008-02-04T10:34:00.000+01:00

Ne, že by nebylo o čem psát, ale chyběla ta pravá psací nálada. O tom, že byl předminulý týden v znamení alkoholu, tak na tom se opravdu shodneme.
Už ve ST jsem se rozhodla, že bude úplně nejlepší, když vyrazím mezi lidi, spravit si zkaženou náladu, pobavit se se známými, zatančit si a v neposlední řadě se napít :) začal jsem po příjezdu už doma, pár drinků mě naladilo do tančící nálady a vyrazila jsem. Zuzu pokojně doma zalehla a já už byla skoro u cíle. Na tanečním parketě to už rozjížděl Lukášek, Tomášek a Jirka, tak jsem se tiše a hlavně "nenápadně" připojila...pak se přidal Milošek a Majk a zábava už se rozjížděla o sto šest:)
Pila jsem jeden drink za druhým jako správná alkoholička. Velice mě překvapil i kamarád, kterého jsem snad poprvé v životě viděla tančit na bedně:) malém mi upadla čelist... hehehe. Se známou jsme se shodly, že bysme si určitě v gay klubu vybraly, teda pouze za předpokladu, že by nešlo o gaye. Taky se tam z ničeho nic objevil Charlie_Praha :) příjemné překvapení po tom, co mi tvrdil, že nikam nejde...hehehe. No jo, nespavost je hrozná. A pěkně to tam tedy rozjížděl s Jamesem :)) až jsem se nestačila divit. Pomalu mě opouštěli známí, jen já neměla pocit, že bych měla jít domů. Najednou byly asi 4 hodiny ráno a já tam byla jen s Miloškem :) kolem 5 jsem se rozhodla, že je asi nejvyšši čas jet domů, tak jsem ještě chvíli tančila jak opilá víla Amálka (a kolem mě tančily pro změnu víly Análky).
Domů jsem se dostala snad kolem 6 ráno, usla jsem asi tak v půl 7 protože jsem ještě stáhla fotky, dala je na web a na icq si psala s lidmi, kteří se chystali do práce:) a navíc mi bylo vážně divně...něco mezi pocitem ok a bléééé. Ale za chvíli jsem vytuhla než mě probudil telefon a na druhém konci nikdo jiný než moje starostlivá Zuzanka. Jenže já zrovna po 3 hodinách spánku neměla náladu si povídat. Tak jsem tedy vstala, dala si sprchu a vyrazila na domluvený sraz se kamdarádem Mirečkem do Café Muzea (lépe řečeno Buzea), kde jsem proseděla pár hodin, mezitím mě Mireček stačil i polít kafem... :) pak hurá za Majkem, který mi nesl narozeninový dárek. A hurá domů, převlíct se a zpět ven. Kam? Charlie vymyslel, že nás vezme do vinného sklípku který je na Zahradním městě. Ochotně jsme se se Zuzu nechaly zklákat a myslím, že jsme rozhodne udělaly dobře. Opět jsem pila...jsem zkrátka nepoučitelná. Vínéééčko rudé, jsi od tej druhé...budu ťa pít, co budu žít...ano pěkně jsme si za doprovodu cimbálovky zabékali :) my se Zuzu jsme si vzpoměly na časy, kdy jsme v krojích tančily lidové tance a zpívaly lidové písně, juchaly a popíjely vínečko...ach ta nostalgie. No a pak jsme se v podnapilém (když to řeknu slušně) stavu vydali k Charliemu domů. Po cestě jsme řvali jak hyeny a bylo nám hej, drobili jsme slané tyčinky po cestě a tančili jsme jedna radost:)) To co se odehrávalo u Charlieho tu vážně rozmázavat nebudu. Pak už jen dlouhá cesta taxíkem domů a spinkat. V pátek jsem byla v práci vážně nepoužitelná. Celou dobu jsem měla tendence spinkat :) a když mi pak volala známá, že mám přijít na mejdan (na popud jistých nejmenovaných osob), tak jsem měla sto chutí odmítnout a jít spát. Jenže jsem se tomu nakonec neubránila, po práci jsem šla s Jiřinkou do Fámy na svařák a na pokec no a pak mě kluci rovnou nabrali a jelo se. Do malého baru u stadionu, kde bylo i soukromé karaoke. No bezva, dala jsem si pár skleniček a už jsem byla celá veselá. Po chvíli vypuklo karaoke...moje šéfová a její nastávající v akci, no show. Mile mě překvapil i Kuba a Tom...pěkně se odvázali...duo, trio se Švábem :) hehehe. Taky jsem se dostala k mikrofonu a do konce večera jsem se pak nezbavila přezdívky Czáková :)
Ani nevím, kdy jsem dorazila domů...padla jsem do postele, jenže jsme nemohla usnout. Tak jsem tu strašila jako noční můra na počítači :) v sobotu jsem stala jako mrtvolka, nevyspaná, vyčerpaná...ani nevím, co jsem dělala, pak jsme vyrazili s Jirkou a Charliem na procházku, počaí nám teda moc nepřálo, krom toho, že byla děsná kosa, tak ještě foukal nepříjemný chladný vítr, nakrmili jsme labutinky, šli na večeři a vyrazili jsme k Charliemu pít. Takže další den v alkoholovém opojení. Začali jsme hrát karty, dlouho jsem se tak nepobavila. Hlavně se ve mně probudila jistá soutěživost:)) bylo to super, já jako jediná pila víno (takže jsem vypila flašku sama) a ostatní si dávali gina s tonikem, podle toho taky vypadali! Hehehe, takže dobrá hudba, kvalitní pití, skvělá hra a hromada pochoutek dokáže vytvořit neopakovatelnou atmosféru:) a díky ní vznikly hlášky Zuzu na Jirku :"Jarko, neber mi ty karty" :))
Našla jsem si krásný citát od Sokrata:
"Já jsem pro to, přátelé, abychom se napili. Je nesporné, že víno zavlažuje duši a přitom uspává každé trápení, tak jako mandragora uspává lidi, a probouzí veselou náladu, tak jako olej oživuje oheň ... Když do sebe budeme lít víno v jednom kuse jako do sudu, budou brzy vratké tělo i rozum ... Kdežto když nám ho budou číšníci podávat často, ale v malých pohárcích jako rosičku ... stoupne nám sice také do hlavy, ale nebude to žádné násilí, spíš takové povzbuzování, které nás přivede do povznesené nálady."

No řekněte, nebyl on strašně moudrý? :)))

Mex se hluboce zamyslela...

2008-01-22T15:31:00.001+01:00

Tak stále víc a víc přemýšlím... Vím, že je to opravdu šokující fakt, ale tyto dny mě k tomu přímo nutí. Nevyhnutelně se blíží další zkouška - jupí, to bude zas katastrofa! A já se vážně snažím soutředit se na učení. Jenže za 5 minut se přistihnu, že létám myšlenkami v oblacích a už si nepamatuji jak se portugalsky řeknou třeba nedozírné a nezvratné následky:-) Snažím se jakýmkoliv způsobem vyčarovat na své tváři úsměv a to je dost ubohé...a k tomu to ani nefunguje.
Tento víkend se až tak nevydařil jak jsem chtěla. Myslela jsem, jak propařím 2 dny do ranních hodin a místo toho jsem odešla oba dny poměrně brzo a sem tam zábava vázla. Byla jsem unavená, nebylo mi nejlíp...to se prostě stává.
Od včerejška se ze mě stal zas na pár dnů maniodepresivní člověk v širokém slova smyslu, asi by mě měli co nejdříve zavřít do blázince, než někoho v tom záchvatu zabiju.
Nezachovala jsem se jako dospělý racionální člověk a teď mě to moc mrzí. A přitom mě napadá, jestli se tak vůbec někdy chovám?!
Většinou jsem splachovací a vše je vyřešeno během několika okamžiků, protože je k tomu třeba komunikace a já komunikativní jsem, ale je to jiné. Jako bych si vzpoměla na něco z minulosti...jako by se snad něco v podobné verzi už někdy odehrálo. Divný pocit. A proto Vám chci všem říci: odpusťte mi milí, drazí přátelé, že jsem protivná, zlá, zékeřná, sobecká, vztahovačná, nadmírně urážlivá, že vydírám, když něco chci a hlavně mi promiňte mou paličatost. A proč? Protože můj život běz Vás všech by ztratil svůj smysl a také protože i muži mají své dny :-)

Pidivadlo - závislost?

2008-01-18T00:10:00.000+01:00

Zase, opět, znovu, again to Pidivadlo! Vypadá to, že jsem si vypěstovala novou závislost...
Ve středu jsme byli opět v Pidivadle. Tentokrát mi bylo doporučeno představení Cabaret. Já osobně jsem to nikdy neviděla, dokonce ani film ne. O to víc jsem byla plná očekávání. Dala jsem dohromady menší VIP skupinku ve složení Zuzu, Saša, Terka, Jiřinka, Luky, Jirka, Míša, Smilemann a já. Do Pidivadla jsem dorazila o něco dříve než ostatní, na dobrý svařák (který jsem si stačila po cestě telefonicky objednat) a na lahodné tousty (nakonec jsem jeden schovala ubohé hladové Terce) :-)
Velkým a myslím, že hodně efektním překvapením pro účastníky byly cedulky se jmény na rezervovaných místech. To jsem celé odpoledne domlouvala s Charliem, kdo jak bude sedět, které řady a jaká jména napsat. Co já bych si bez toho skvělého Charlieho počala?:o) Ten tam s námi zůstal na chvíli a pak utíkal pryč - hrát :-)
Představení již od začátku mělo tu atmosféru...vtipné, strhující, dramatické, smutné, realistické, přesně takové, jaké si můžete přát. Vstoupíte do děje a ani nevíte jak. Živá hudba se line sálem a dokresluje děj. Z ničeho nic máte "něčí" ruku na stehně..hehehe, ano Lukášek jako obvykle nezklamal. Jen co zhasla světla, tak už svoji ručičkou šmátralkou šmejdil po zadní řadě, kde jsem seděla já :-) Potom zase zhasnou světla a je přestávka. Nemohla jsem tomu uvěřit, vzhledem k tomu, že mělo představení trvat asi 3 hodiny. Říkala jsem si, to už uběhlo přes hodinu? !Impossible... tak jsme šli s Jirkou, Zuzu na cigárko a colu, Jiřinka si šla pro tousty a hurá zpět na svá sedadla, jízda začíná... No teda vlastně jsem ještě před tím stačila všechny nakrmit svýma lahodnýma tyčinkama s vanilkovou náplní (promiň Charlie, oni to prostě snědli a na tebe už nezbylo) :-) a pak to začalo. Bylo to docela šokující zjistit, jak ta slečna - Bára, která nás obsluhovala v pondělí, hraje tak přesvědčivě, krásně zpívá a tančí. Chudák Jirka, který seděl přede mnou. Bára si ho nevědomky vzala do parády a Jirka (ubohý) snad nikdy tolik ženské pozornosti nezažil, takže vypadal spíše jako pštros, který myslí na to, kam by nejraději strčil hlavu. To se ale projevilo tak, že ve finále dostal nehorázný záchvat smíchu, takže celé divadlo sledovalo dramatické dění se slzami v očích a Jirka se smál (také se slzami v očích) :-)
Najednou se jako duch vedle Jiřinky objevil opět Charlie... :) všechno to hrozně rychle uběhlo. Hrozně mě nadchl Tomáš - v roli kabaretiéra, snad protože mi připoměl známého, ale také protože byl prostě úžasný, naprosto přesvědčivý...a navíc taky moc pěkně zpíval.
Z představení byli všichni moc nadšení! A také bylo z čeho:) tak jsme se pro velký úspěch přesunuli do kavárny, kde nám Charlie zajistil rezervaci - on je prostě božský! Dali jsme panáka, zasmáli jsme se...příjemný večer. Večer se jako obvykle neobešel ani tentokrát bez trapasu, teda aspoň pro někoho:) Terka se totiž neopatrně zmínila, že ji zaujal jeden "nejmenovaný" herec, jedno musím uznat - talent rozhodně má! a Charlie ho dotáhl...hehehe. To jste měli vidět, Terka se skoro propadla. Náhodou je to moc příjemný kluk a Mex jako obvykle se do něj pustila...jakože ne, že bych se třeba do něj zakousla nebo tak, jen verbálně, to mi jde stejně nejlépe. Chudák:)
Pak se na nás přišla podívat také hlavní hvězda Bára, která od nás sklidila after-potlesk, protože si ho prostě zasloužila.
A začalo se domlouvat další divadlo a hlavně jsme se začali domlouvat, kdo, jak a kdy se pojede do Termixu. Jasná čtverka se mnou ve vedení, Lukym, Jirkou a Jirkou se najednou změnila v pětku - Zuzu a nakonec nás do Termixu jelo šest. Ani Charlie neodolal!
Zaplatili jsme a hurá na tramvaj, pak hurá na I.P.Pavlova, kde jsme udělali pápá lala Terunce a jupí na Šumavskou a přímo do Termixu, kde už bylo solidně natřískáno. Dali jsme drinka - aby nám třeba nebyla zima (to víte, prevence je prevence) a po několika písních jsme i my byli součástí tančícího davu zahaleného v hustém kouři, který by se rozhodně dal krájet:-)
Jenže povinnost je prostě povinnost a když musíš, tak musíš. Na půl druhou už na nás čekal taxi Erik a jelo se domů...teda skoro, nejdříve k Charliemu směr Zahradní město, pak nečekaně Jirka směr Vršovice a pak hurááááá k Mex a Zuzce domu. To jsem si ještě cestou musela vyslechnout rozkazy, že vyskočím na benzince a koupím hladové Zuzance bagetku. Ještě že jsem tááák moooc hodná sestra:) Doma sestra hned usla a já asi tak půl hodiny po ní. Ráno jsem ji snad ani neslyšela vstát, pak jsem se vzbudila v 9, abych si ulevila (samozřejmě ne tak, jak třeba mohlo někoho napadnout), ale naznala jsem, že když mám volno, tak bych si mohla pospat a tak jak jsem řekla, tak jsem také udělala. JENŽE jsem nějak nevypočítala, že se ten můj spánek protáhne skoro do 15h. To mě probudila svým vtrhnutím do pokoje Zuzu a já se jen zmohla s rozlepenýma očkama na dotaz: co tu děláš? Tak ona moje sestřička měla starost (ano, 25 nepřijatých hovorů jsem od ní měla), že se mi něco stalo! Chudinka, to musel být ale pěkný šok...když jsem se jí prostě od rána neozvala, tak se domluvila se šéfovou, že mě přijede zkontrolovat jestli se mi něco nestalo - no prostě není ona líbezné zlatíčko? ANO!!!!
Takže jsem zaspala den, hovno zase udělala....no a jaké je ponaučení? Nechávejte si zaplý zvuk u mobilu, nikdy nevíte, co se může stát:-)

Pidivadlo anebo kultura všehodruhu :-)

2008-01-16T03:24:00.000+01:00

To zase jednou Mex ruplo v bedně, jak jinak... Poslední dobou zjišťuji mnoho zajímavých věcí. Co třeba? No zejména to, že jsem závislá na divadle a jsem posedlá organizací kulturních akcí, zejména zaměřených na divadlo :-) proboha, snad jsem se neminula kariérou! Tento týden mám již jedno divadlo za sebou a další 3 před sebou, takže to vypadá, že jdu do sebe:-) V pondělí jsem se rozhodla jít osobně poznat svého nového kamaráda (jak jinak než gaye, ale myslím, že to snad ani nemusím říkat) Charlieho. Charlie - jeho identitu bych zatím nedohalovala, bude to tak určitě napínavější- dá se říct pracuje v Pidivadle. Tak jsme se se Zuzkou sebraly, že se na něj přijedem osobně podívat odborným očkem do Pidivadla a případně se účastnily jako diváci večerního představení S láskou nejsou žerty. Jen co Charlie řekl, že to je alternativa, tak jsem byla trošku na vážkách (příznám se bez mučení). Ne vždy byly moje zkušenosti pozitivní, takže na alternativu si od jisté doby dávám velký pozor. Ale tak odborník zhodnotil, že je to dobré představení, tak jsme si řekly: "proč ne?". Z počátku to vypadalo, že se snad ani nebude hrát z důvodu malé audience. Tak jsem ještě vytočila Jirku a Sašu, aby nás příšli podpořit - nevím jak, ale podařilo se mi je přesvědčit. Divadlo začalo, už po prvních minutách jsem se svíjela v druhé řadě smíchy, stejně tak jak Zuzu, Jirka a Saša. Milé hééééérečky hrály skvěle! Takže mě po dloouhéé (myslím tím vážně dlouhééé době alternativa velice příjemně překvapila). Přesouvali jsme se do divadelní kavárny plní dojmů a dobře naladěni (pořád jsme se šíleně něčemu smáli). A proč si tedy nevylepšit náladu nějakým drinkem? Toť otázka:-) dali jsme rum s kolou a pak už to šlo do.... původně jsme neměli v plánu zůstat tam příliš dlouho. Všichni tři jsme vstávali do práce a Saša měla druhé den operovat (teď mě napadá, doufám, že se od operace nedostala až k pitvě) :-)
Jenže pak se zahájila panáková (nebudu jmenovat toho, kdo to započal)...a to jel jeden panák za druhým. Bylo to jako náklaďák bez brzd řítící se 100 km rychlostí z kopce. Takže velice nebezpečné a hlavně naprosto nevypočitatelné :-D
Pár panáku nás dostalo do té pravé nálady (někteří dokonce hrdinsky pili na lačno)! V jukeboxu jsme si vyprosila moji oblíbenou Haničku Zagorovou a vesele jsem si zpívala. Pak jsme taky několikrát (přesněji řečeno hodněkrát) slyšeli Locomotion, nechyběla Madonna ani Helenka...
Zlomová chvíle, začíná se tančit...panebože, nikdy by mě nenapadlo, že budu tančit mezi stoly a barem, představa to naprosto nepředstavitelná :)
Najednou byla půlnoc a my tam stále seděli a pili. Zuzu pro jistotu zavolala taxi, takže jsme vyčkali příjezdu a jelo se směr Sašina kolej a Řepy. Plní dojmů a v alkoholickém opojení jsme se s Jirkou zakousli do mé skvělé bagety ze Subway a hned nám bylo lépe. Myslím, teda dokonce se odvažuji tvrdit, že mě ta bageta zachránila od ranní nevolností:o) a to se co? VYPLATÍ - jo jasně :-)
Takže jaké je poučení na závěr? Choďte děti do divadla, nikdy nevíte na jaký druh kultury tam narazíte!
Švanda dudák Cyráno, mají v hlavě nasráno :)

Vánoce a Nový rok - noční můra??!

2008-01-07T22:55:00.001+01:00

Tak po dlouhé době usedám teda ulehám v posteli, abych zase něco obohacujícího napsala. Naposledy jsem se zmínila o narozeninách a teď už začíná další týden v novém roce. Toto letí... A jaké Vánoce byly? Depresivní, jedním slovem. Začalo to po mém příjezdu v pátek, kdy mi večer bylo u televize podezřele divně, jednak mě nějak nápadně bolely klouby a také jsem pociťovala mírnou bolest v krku, ale tak řekla jsem si, že to zřejmě bude únava z cesty. A jen jsem nad tím mávla rukou. Druhý den jsem se však probrala s natelkými mandlemi a takovou bolestí krku, že jsem si řekla: " a máš po Vánocích". Celý den jsem měla jednu zimnici za druhou, bolest kloubů stupňovala a já, místo toho, abych pomáhala Zuzce zdobit stromeček, tak jsem ležela jak bezvládné tělo a sotva jsem se zmohla na slovo. Takže z mých plánů, jak navštívím všechny kamarády a půjdu si zatančit, nakonec rychle sešlo. Máma nakonec volala naší známé paní doktorce a ta mi dovezla antibiotika. Ani jsem se nemohla v sobotu účastnit své vlastní narozeninové oslavy, kterou jsem pořádala ještě se Slávkem a Milčou. Sice jsem dostala propustku z domu na 20 minut (to se protáhlo na 40 minut), ale i tak to bylo o ničem, protože mi vážně nebylo vůbec dobře. To Vám řeknu, trávit Vánoce s angínou - krásnější dárek jsem si snad nemohla přát. Jen jsem si celou dobu říkala, za co? Přeci jsem tak úplně zlá celý rok nebyla, náhodou se vyskytly i světlé chvilky, na které jsem byla pyšná, ale co už. Angína je angína a místo toho, abych se jako každý rok cpala cukrovím a chlebíčky, tak jsem sušila hubu, protože každé sousto byla muka:-) ale že bych zhubla to se říct nedá:-) Snad úplně nejvíc mě psychicky dostalo to, že jsem se nemohla jako každý rok vydat na tradiční Štěpánskou zábavu. To jsem teda nesla hodně těžce. Víte jak...celý rok se těšíte, že tam potkáte lidi, které jinak nevidíte a ani jinde nepotkáte. Popovídate, popijete, zatancujete, taková ta povánoční pohoda...a místo toho jsem se doma kvůli tomu chytla s mámou...velkým vysvobozením pro mě byl odjezd do Prahy. U rodičů je to vždy skvělý, ale na druhou stranu strávit s nimi každý den bez možnosti úniku je sebevražda. Takže jsme ve ČT byly milým sousedem odvezeny na nádraží, kde mě najednou hráblo, když jsem viděla, že jede přímo z Blanska vlak do Prahy a to za necelých 15 minut. Hned jsem volala tátovi, ať zruší lístky na bus, že pojedem vlakem. To vám byla panečku jízda:-) stres okolo přestupu nás málem stál nervy :-) ale tak nakonec jsme to nějak přežily, dokonce jsme natočily i velmi vtipné video a přistály jsme na hlavním vlakovém nádru v Praze, kde už nás líné lemry čekala pohodová cesta tramvají č.9 :-) V pátek mě hned Zuzu začala lákat ven. Moje chytřejší polovina mi našeptávala - nikam nechoď, jsi po nemoci, neriskuj. A moje pařící půlka říkala, jen bež na chviličku, co se ti může stát, dáš si drink a půjdeš zase domů. Tak jsem se nechala ukecat a vyrazily jsme do Termixu. Ségra po chvilce už apelovala s dalšíma lidma, že chce do Valentina, tak jsem se nechala ukecat, ale nějak mi nebylo dobře, takže jsem to rychle zapíchla ve 2 ráno jsem si zavolala Erika a jela jsem domů. A v sobotu jsem pro změnu byla domluvená s Jirkou, že vyrazíme za nějakým tím dobrodružstvím. Odpoledne jsem vzala průmyslová barviva a vesele se vydala k Jirkovi na návštěvu. V plánu bylo vytvořit pokud možno jedlý dort :-) a to se taky podařilo a velkém úsilí jsme ho dokonce krásně obarvili do žluta...hotový vanilkový sen:o) Já dokonce pak dostala chutnou večeři, koukli jsme na film a já se pomalu odebrala k odchodu spolu s Tomem, Jirkovým spolubydlícím:-) dojela jsem domů a sestra mi oznámila, že jí to den předtím nestačilo a že jde taky ven. Tak jsem se oblékla, najedla, dala si rychlého zahřívacího panáka a jelo se:-) Po cestě jsme vyzvedli Smajlíka ve Vršovicích a hurá do Termixu, kde se k nám přidal náš božský Kája:) sice to byla k ránu trošku krize. Ztratila jsem foťák, chvíli se nudila, ale pak se to rozjelo. Teda hlavně kluci se o to postarali, když viděli ten můj kyselý xicht:-D nj tomu prostě nelze odolat! Taky přišel na chvilku Lukášek, moc mu to v té zelené vestičce slušelo...hotový model. Mě chvilkama byla spíš zima, ale to spravil panák ginu s tonikem a teplé objetí od teplého kamaráda:-) Nakonec jsme v Termixu byli sami - já, Jirka, Kája, Tom a Peťa...poslední blázni, kterým se ani o pul 6 nechce domů. Já vyfasovala zlatou vážku do ucha a nechala se ukecat na další pokračování do Valentina. Tam jsme ve středním patře zatančili na poslední sérii. Taky jsem tam potkala Románka, se kterým jsem svedla hříšný tanec :-) a pak mě také čekala plouživka Teď Královnou jsem já, kterou od té doby nemůže ani slyšet. Byla jsem obklopena zepředu jedním a zezadu 2 kamarády, tělo na tělo, jako takový netradiční hot dog :-D jenže tak to taky dohrálo a mě už se dolů do spodního patra nechtělo, takže jsem se pomalu rozhoupala k odchodu, jenže to jsem ještě ani netušila jak moc náruživě se bude před Valentinem řesit, kdo bude spát s kým a kde? No takové otázky mě sice pohoršují, ale v té chvíli mi myslím bylo naprosto jedno kde budu spát:-) nakonec jsme se nějak po hádkách a dohodách dohodli tak, že já jedu domů a Jirka jede taky domů se mnou taxíkem :-) takže neuvěřitělným štěstím bylo, že Erik stál zrovna před Valentinem a číhal na nás...někteří si dokonce pěkně popovídali a zaflirtovali po cestě a já byla ráda, že se vezu a nemusím už na nic myslet. Jenže v neděli jsem se vzbudila...bylo mi divně. Nemyslím mimořádně z alkoholu, ale měla jsem horečku. Začala jsem kašlat, takže jsem usoudila, že jsem to s pařením trošku přehnala a že jsem měla raději ležet a po nemoci odpočívat. A od té neděle to bylo už jen horší:-) jenže kdo by chtěl v horečce a kašli proležet Silvestra? To bych nebyla já nezodpovědná a riskující Maruška, kdybych se nechtěla jít bavit. A navíc už jsem stejně měla koupené vstupenky do Termixu a slíbila jsem to exkolegyni, že tam půjdem spolu ještě s Jirkou. Snažila jsem se přes den ležet, ale nějak se nadařilo, navíc je to hrozná nuda:-) takže po 4 dorazil Jirka, koukli jsme na film, pak dorazila Zuzu a Jiřinka a já začala dělat chlebíčky, nalila jsem šáňo ostatním i s přídavkem jahod a vesele jsme si povídali v kuchyni. Taky jsme mezitím stihli kouknout na kreslený film Není Kronk jako Kronk:-) a pak už započaly přípravy na večer. A hurá s Erikem do Termixu, lidu tam zatím moc nebylo, tím líp řekla jsem si, aspoň zbyde víc chlebíčků pro mě:-) teda abych se přiznala, měla jsme jen jeden. Celou dobu jsem měla horečku, protože jsem mírně hořela:-) jako lehký plamínek. Dobře jsme se naladili a vyrazili na parket, kde jsme tančili než začlo odpočítávání, připili jsme si a hurá dál tancovat. S Jirkou a Jiřinkou jsme řádili na parketě, Zuzu nás pák opustila do Valentina... vcelku přísnosný i stresující večer:-) ale tak nemůže být nic dokonalé. K ranním hodinám nás opustila strhaná Jiřinka a už jsem tam zůstala já a Jirka a sto dalších buzniček. Krom toho, že mě tam Kája pořád fotil to byl fajn večer. Přestože jsem hořela jak norský les:-) a byla jsem neustále napomínána, abych se přesunula domů, tak jsem si nedala říct a šla jsem raději tancovat.... no jo, tady se projevila opět moje nezodpovědnost! Domů jsem jela snad až v 6 ráno. To už jsem stěží mluvila a bylo mi bídně. Doma jsem ještě zakopla u výtahu, takže jsem si natloukla koleno, naměřila si vesele teplotu 39 a ulehla ke spánku. A od té doby se to se mnou táhne. Ve St nastala krize, kdy už mi moje Zuzanka málem volala záchranku, nějak se na mě přilepil ošklivý bacil a já měla horečku 39,7...nj řeknu vám, žádná prdel. Bylo mi tak akorát na umření:-) ale nějak jsme to díky odporně studeným zábalům zvládly a já se dokonce zapřísahala, že dojdu k doktorce! :-) Takže jsem o 30,- chudší za návštěvu lékaře a vyfasovala jsem tolik prášků, že bych si mohla otevřít vlastní lékárnu. Takže jak zní rada na závěr? Zatloukat, zatloukat, zatloukat :-) ne...teď vážně. Konec nezodpovědným dnům! Zdraví máte přeci jen jedno :-)

My velká tlustá birthday party!

2007-12-21T15:30:00.000+01:00

Ty jojo, tak je to za mnou! Hurááá?? nebo spíš néééééé, už jsem zase o rok starší! Já snad jen stárnu:-) Ve čtvrtek 20.12.2007 jsem se slavnostně dožila 23 let. Jak depresivní, už dávno nepatřím mezi ty x-náctky. Ale oslava se vyvedla nad očekávání. Přátelé nezklamali a přišli mi popřát a připít si na moje zdraví. Sice to byl jeden velký shon, ale vše se podařilo. Celý den jsem strávila v práci, kde se na mě hrnula jedna věc za druhou, za celý den jsem snědla jedny sušenky bebe a tím to pro mě skončilo:-) skoro ani na ten záchod jsem si občas nestačila dojít. Pak hurá v 19 domů, po cestě jsem nabrala i Sašenku a jelo se nakoupit poslední věci se Zuzi. Po nákupu ještě menší úklid a pak už jen chystání chlebíčků a vítání prvních návštěv... Nejprve se přiřítila vyhladovělá Terezka, která velmi ocenila chlebíčky:-) a spolu s ní i ostatní. Pak se přiřítili Tomek s Kubou a po nich na konec Lukášek. Jedlo se, pilo se, pomlouvalo se. Někdo (nebudu jmenovat) se mi dokonce naboural do telefonu! :-) no taková pohodová atmosféra, já jsem se u toho stačila ještě i nalíčit a učesat to se musím hrozně pochválit, protože jsem už byla trošku připitá. No není divu, byla jsem totiž svěřena do barmanské péče Daníka, který mi namíchal drink téměř 1:1 a to se vyplatí :-D a dokonce jsem si překvapivě vzala na sebe sukni (to by chtělo zápis do knihy nevysvětlitelných okamžiků v dějinách lidstva! :-)Po skromném domácím pohoštění jsme se rozhodly opustit domov a vydat se za pestrou zábavou na Vinohrady. Ze začátku tam bylo spíš liduprázdno, ale rychle jsme se po 2 lahvích bublinek dostali do varu a přesunuli se na parket. Daník to s Terkou pěkně roztáčel, já se raději věnovala bublinkám a snažil jsem se nenápadně vypadat střízlivě, což se mi moc dlouho nedařilo:-) Pak došla i moje rajda Smilemann a donesl mi pravou, nefalšovanou, úžasnou vodafone ovečku z reklamy.... mimochodem už má i jméno - Julča! To vymyslela Zuzanka. Postupně přicházeli známí, kamarádi....trsali jsme jak o život, zpívali, blbli a jiné věci (ehm, k tomuto se raději vyjadřovat nebudu), hehe. Dokonce přišel i Milošek a to mi jen popřát, no nemám já milé a hodné kamarády?! Brzy nás opustila zodpovědná Terka a Daník, taky Míša...nj prostě když musíte tak musíte, ale nemohla jsem se zlobit, protože už i tak jsem byla šťastná blecha, že vůbec na tu chvíli do Termixu šli!Ale se Zuzu, Jirkou a Lukáškem jsem si naprosto vystačila :-)
A přitom jsem také zjistila, že dokážu být fotogenická, ovšem pouze v případě, že jsem totálně na mol :-D a to se teda fakt vyplatí!! Domů se mi nechtělo, ale bylo třeba jet, něco po 3 jsme si olali taxíka. Jednak jsem chtěla ráno do školy (což se ne tak úplně zadařilo), protože jsem byla hodně hodně hooodně mooooc opilá (abych mluvila slušně) a bylo mi "divně", Zuzu měla naštěstí volno...a jednak už i Jirka s Lukym se chystali k odchodu. Tak nějak (nevím jak přesně) jsem se vymotala z Termixu:-) a hurá do Vršovic vyhodit Smajlíka a hurá domů. To ještě po cestě jsme se stavovali na benzince, chtěla jsem, aby mi sestra koupila bagetu s krůtí šunkou nebo nějakou sýrovou (ona to do teď popírá, že jsem tu krůtí nechtěla). Říkám jí, hlavně nechci šunkovou...buch přišla do auta, na...já jsem ti koupila tu šunkovou. No není ona k sežrání?:-D takže tak k mé narozeninové oslavě. Díky Vám všem, kteří jste to oslavili se mnou:-) a nenechali mě v tom samotnou :-) myslím v tom alkoholismu :-D

Sobotní nečekaná výprava:-)

2007-12-16T23:11:00.000+01:00

Tyjoooo, no tak tenhle víkend byl fakt jedna velká pařba. Máte někdy pocit, že jste byli na správném místě ve správný čas?Pro tuto sobotu to určitě platilo:-) Mám pocit ( a myslím, že nejen já), že to byl vyjímečný víkend. V čem? Řekla bych, že o tom množství akoholu to asi tak nebude spíš jako o těch lidech, kteří dokáží vytvořit tu správnou náladu a atmosféru. Po pátečních akcích to vypadalo, že už zřejmě nikam nepůjdeme. Proč taky? Byly jsme utahané dost, vstaly jsme se Zuzu odpoledne, šly nakoupit a na "pozdní" oběd, pak jsme vypůjčily dvdčka a hurá lenošit. Vychutnávaly jsme si klasický relax, žadný stres. Ale to by nebyl Smilemann, kdyby mi nepsal, zda jdeme ven. Z počátku jsem váhala, jedna jsem byla celá vyčerpaná z náročného pátku a venku pěkně mrzlo. Dilema - jít či nejít? nečekaně rozsekla Míša. Kdo by to byl čekal? Nevěřícně jsme na ni civěly, když se nebránila návrhu jít to na "kukánek" roztočit. Doma jsme se poctivě načaly, aby jsme byly správně naladěné a pak se jelo. Bylo téměř jasné, že ten večer bude stát za to... Míša si totiž vzala ďábelský pásek. Hehe, její ďábelský páseček, to je story na dlouho, hodna do blesku, ale rozhodně vtipná.Tříčlenný tým se rozdělil na příznivce Termixu a Valentina. Nečekaně jsem jela sama do Termixu, kde na mě naštěstí už čekal decentně naladěný Jirka s Tomem. Už od příchodu to tam byl samý známý:-) a než to člověk oběhne a pozdraví....ufff. Hudba dobrá, pití ještě lepší a nálada se stupňovala. Sebrala jsem odvahu a drink a už jsem si to rychlým tempem šinula na parket k nějakým vykrouceným blonďáčkům, kteří neustále obdivovali můj parfém, můj řetízek a moje přírodní nehty:-D no holky! Kluci se mi mezitím nečekaně posmívali na baru. Ale po chvíli to začala být nuda, tak jsem se raději vrátila na bar a dala si další drink. Sem tam mě vytáhl nějaký ten znamý na parket a když jsem se z něj pak snažila uprchnout, tak se pro změnu objevil Smilemann, který mě tlačil zpět:-D Největším šokem večera bylo....setkání tváří tvář s jedním supervisorem účetního týmu z firmy, kde děla sestra (z bezpečnostních důvodů nebudu jmenovat):-) hmm, překvapení? Teda pro mě asi ne, pro mě byl jasný od začátku. Víte jak, já už mám na gaye "čuch" :-) hehe. Ale asi ten mírný šok byl na jeho straně. Překvapeně na mě koukal a snažil se zamaskovat rozpaky z tohoto nečekaného setkání. V té době jsem už měla hoooodně moc popito, takže když jsem ho viděla, tak jsem vyběhla ven a rychle rychle jsem vytáčela sestru. Nečekaně jsem se nedovolala, bohužel ani druhý pokus dovolat se Míši nevyšel, tak jsem ségře napsala jasnou stručnou a výstižnou smsku:-) a do půl hoďky už tam po mě v Termixu skákala. Koukám, že jsmě byli všichni totálně pod vlivem neboli "na plech" jak s oblibou říká kamarád. Dokonce i Míša a jaká s ní byla sranda! :) Zuzík dostal šíleně tančící náladu a než jsem se napila, tak jsem stála uprostřed parketu a nestačila se divit co se kolem mě dělo. A to jsem ani nepožila žádné drogy krom alkoholu a cigaret:-) Ségra s Míšou fotily jak o závod a já nestačila otáčet hlavou natož utíkat. Podle toho také ty fotky vypadají, ale lepší už to asi nebude. A to jste ještě ani neviděli to video:-) díky bohu!Přesto se naší profesionální papparazzi Mišce podařilo ulovit pár nepřekonatelných snímků... asi by měla uvažovat o změně kariéry. A jak to bylo dál? Super zábava, vášnivé tance nechyběly stejně tak jako odrhovačky stylu Sanitka nebo Kája Gott a jeho Kde pak ty ptáčku hnízko máš:-) takové songy Vás rozproudí chtě nechtě! Holky to v ranních hodinách zase otočily směr Valentino s tím, že se slezem v 6 tam. Teda na to, že jsem měla vstávat dnes v 8:20 a od včerejška jsem ještě nespala, tak je mi docela fajn:) Po přesunu do Valu to sice už tak slavné nebylo, no znáte to, Termix je Termix. Ale ta cesta zpět, to byla teda show. Moje opilá sestra, opilá Míša, střízlivějící Mex a známý taxikář (nečekaně gay) :-) no to byl teda nášup. Celých 15 minut cesty jsem si od ségry vyslechla v opilecké řeči, které jsem jen tak tak rozuměla, jak měla sto chutí na jednoho nového sběrače skla. Uff, sem se hned po ránu zapotila....A to jsem ji ještě doma po příchodu musela vyslékat, protože se nemohla dostat ze svetru ani trička. No co byste po ní chtěli? Při těch litrech alkoholu, co měla v sobě:-) Ale kdybych to měla sesumírovat, tak to rozhodně bylo mega super akce, na které se sešli skvělí známí a přátelé. A to se přeci co? VYPLATÍ :-)

Stáří je neodvratitelné...

2007-12-12T00:36:00.000+01:00

Tentokrát trošku netradičně, trošku filozoficky, trošku nezábavně. Blíží se nevyhnutelně datum mého narození. Před téměř 23 lety jsem přišla jako malá "kulička" na světlo, tam někde za tou velkou louží zvanou oceán. Jaké to bylo si vážně nepamatuji, ale asi dost bolestivé, teda aspoň pro mámu:-) Tak jako každému mimi mi pomohl na svět nějaký doktor, akorát, že ten můj rozhodně nemluvil česky. Asi by vám řekl: "no comprendo checo" (pro nešpanělštináře: nerozumím česky). Rok letěl za rokem, řekla bych, že na mě příliš rychle a vyrostla ze mě hrozná potvora:) Ano, přiznávám se...
Pořád se snažím rozpomenout (marně), co jsem vlastně za tu dobu dokázala. Když jsem byla menší, tak jsem měla cíle a velké ambice a čím jsem starší, tím méně mi stačí k tomu, abych byla spokojená. To je sice hrozně super, protože to by znamenalo, že jsem nenáročná, ale na druhou stranu tak nemám vyšší cíle...nevyburcuje mě to za něco bojovat, rvát se, jako tomu bylo předtím. Stal se ze mě suchar, který si jen na vše konstantně stěžuje a cítí se strašně nedoceněný:-) aspoň vidíte, kam jsem to po těch letech dotáhla. Je mi pouhých nedožitých 23 let a mám pocit, jako bych měla půlku života za sebou. Že by to snad bylo tím, že v dnešní době čas "plyne rychleji"? Sama nevím, ani jsem se nestačila probrat a bude konec semestru, tak asi na tom rychlém plynutí neco bude:-)
Není ten život strašný stereotyp. Něco je sice na tom: "jaké si to uděláte, takové to máte", ale přece jen, čtvrt života strávíte jen ve škole, někteří i víc, pak jen pracujete a pracujete dokud se nestanete otroky své práce a co pak? Důchod a nazdar...jak depresivní. Jsem obětí dnešní doby!Ale kdo není? Copak je život závod s časem? Asi ano, protože stále si říkám, ty vole, zamysli se, vždyť život je tak strašně krátký.
Teď mi bude 23 a za chvíli až se jednou ráno probudím, tak se kouknu do zrcadla, uvidím tuny vrásek a s úlekem zjistím, že je mi 50 a většinu života už mám za sebou :-D
Čím dál častěji mě přepadá chuť podniknout něco naprosto šíleného. Teda ne že bych nějaké ztřeštěné věci nevyváděla stále dokola, ale chtělo by to něco opravdu extra, abych se přesvědčila o tom, že stále žiju a že mě ještě něco dokáže strašně překvapit.
Nechci tu ze sebe dělat strašně zkušenou slečnu, jejíž hlavní obor je život, ale tak něco jsem zažila. Už i fakt, že jsem přežila požití kyseliny olovnaté, která se dává do automobilových baterek o něčem svedčí :-)
A proto...milí a drazí. Mějte na paměti, že život je:
- jako bomboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš
- je umění kreslit bez možnosti gumovat
- znamená bojovat a zemřít znamená zvítězit...

A proto říkám všem: Bojuj Pikaču, bojuuuj!

Travesti aneb žena nebo muž?

2007-12-09T23:12:00.000+01:00

Tak je to za námi a všichni jsme to "snad" přežili! V sobotu jsme navštívili teď už všem známý travesti klub Tingl Tangl. Adresu tu uvádět nebudu, protože byste tam pak chtěli všichni :-D
Sraz byl poměrně dřív než mělo představení začínat. A to bych nebyla já, kdybych nešla pozdě :-) organizátorka a ještě zdržuje... Hned po příchodu jsem očima udělala prezenčku a s velkým nadšením jsem zjistila, že se k Akademii věd dostavili všichni zvaní, což mě nesmírně potěšilo.
Od Akademie věd jsme se vydali směr ulice Karolíny Světlé. Přesně takový ten prototyp temné, úzké a skoro i vlhké uličky jako z filmu. Po pár metrech jsme zapluli do nenápadného vchodu, kde nám "zapadlý" Tingl Tangl odhalil různé pohledy na svět:)
Z počátku panovalo mírné napětí a očekávání snad z toho, že se všichni obávali té "hrozné" recitace, kterou jsem jim uložila. Nevím teda sice proč, já osobně exhibicionista nejsem, ale tak nějaká básnička je ještě v pohodě...Ale děti moje, však víte, že to s Vámi myslím jen dobře! Ale nakonec to šlo jako po másle, Jirka moc pěkně improvizoval (až mě to mile překvapilo), Sonička by z fleku mohla jít dělat reklamy pro Barbie, Ladunka a Renatka také moc pěkně přednášely, Zuzka tam hodila i kulturní vložku, která zajisté na takovém věčírku nesmí chybět no a Kája? :-D Kája si za svou 3 x jinak odrecitovanou básničku poctivě vysloužil mikulášskou nadílku. Později se k nám také přidal Miloš a jeho máma. Večer byl v plném proudu, když ze zákulisí začaly vycházet první tóny všem známé Dancing Queen a ženská část našeho stolu začala zpívat. V tom se zjevil asi tak metrákový přízrak :-) lady Sofie. Která nás vlídným slovem uvedla do děje a uvítala jak se patří. Jen co to dořekla, tak už zněly první tóny známé písničky Everlasting love. První představení bylo trošku šokem pro ty, co to nikdy neviděli, tzn. 99% přítomných, aby bylo jasno, já jsem to 1% :-) Jak říkám, u všeho je vždy nejdůležitější začátek a konec a tohle byla taková menší "léčba šokem", ale tak s nikým to tam neseklo :-)
Tato "křehká" dáma se stala naší průvodkyní-uvaděčkou večerem. Všichni jsme napjatě očekávali druhé vystoupení. Na pódium vtrhla Anastacia, která svým 200% nasazením rozproudila diváky. Lady Donatella, jak jsme se dozvěděli byla výherkyní/výhercem? Travesti Europe, tak bych řekla, že je to asi velký formát:-) o čemž jsme se přesvedčili v průběhu večera. Drink střídal drink, jedna cigareta druhou a transka střídala transku. Já teda nechápu, jak se tak rychle dokážou perfektně nalíčit a nastylizovat se do těch zpěvaček. Neminulo nás ani vystoupení Lucky Bílé (v podání slešny Jessiky, ze které se pak vyklubal jeden Kájův známý, hehe). Ale co následovalo pak:-) nad tím mi rozum stojí. Na jevišti se objevila krásná a velice autentická Helenka v provedení Toma - aneb lady Diana Paradie. Tom je totiž shodou okolností jeden známý, který předtím dělal dlouhou dobu barmana v jednom gay klubu. Já teda jako věděla, že se tím také živí, ale nevěděla jsem, že vystupuje v Tingl Tanglu a navíc není slyšet jako vidět na vlastní oči :-) hned po Helence nás přišla potěšit Lady Crystal. Otázka zní: žena nebo muž? Moje sestra hned akčně zahájila přímé dotazy na všechny přítomné. Většina bez většího rozmýšlení odpověděla jasně: žena. Co myslíte vy? Já byla také přesvědčená o tom, že je to žena a také jsem si kladla jako ostatní otázku, co v travesti kabaretu dělá proboha pravá ženská? Ale teď Vás vyvedu z omylu. Lady Crystal byla muža to ještě před pár lety!! Šok? Hm:) tak to jsme na tom asi všichni stejně. Působivé bylo také představení Donatelly, která předvedla extravagantní pojetí pro mě neznáme písničky, během které se octila až ve spodním prádle. Teda mezi náma, řekla bych, že kupa ženských by jí mohla závidět vypracovanou postavu :-) V průběhu večera jsme viděli několikrát Helenku, také Ilonku, Kim Wilde, dokonce i sestru k akci nebo dvojitou berušku :-D která se pochlubila i se svým novým přírůstkem do sekce "hračky" :-D
Neminula nás ani Celine Dion, kterou odhlalila Zuzka a byla za to přímo Sofií pochválena, že je vidět, že je to bruneta:-) takže o zábavu bylo dá se říci postaráno. Mě osobně uchvátilo číslo Diany Paradie, která se na chvíli vžila do Diany Ross. Nejprve se objevila nepopsatelná paruka:-) a pak přišla Diana, která svými ladnými, ženskými pohyby jistě mnohé předsvědčila. Dlouhé chvíle (15 ti minutové pauzy) nám krátila Sonička svou vousatou show:-)
V ranních hodinách nás opustily (ježiš to zní teda možná trošku morbidně) Sonička, Ladunka a Renatka. Jednak je pravda, že to je zkrátka dlouhé a jednak bylo pozdě. No to my (raději nebudu jmenovat jmenovitě) jsme zvyklí, tak do 6-7 do rána. Občas se divím, kde tu energii beru. Takže po posledním vystoupení, kdy zpívala Helenka: svou partu přátel, co mě podržet maj, jsem si našla i já i jááááá.... jsme poslední zbytky osazenstva odebraly na dobrodružnou cestu na g-klubu na Vinohradech. Docela mě teda zklamal fakt, že tam už moc lidí nebylo, ale samozřejmě jsem si nenechala zkazit náladu hned tak ze začátku:-) dala jsem si ještě jeden drink a šla jsem trsat na poloprázdný parket s Jirkou, Kájou a moji drahou Zuzu, která se zřejmě pekelně bavila. Kdybyste viděli ty její kreace a nečekaný pád na zem, tak byste se bavili asi tak stejně jako já:-) Po tom, co už všichni začali opouštět klub, tak jsme se rozhodli, že by bylo na čase se přesunout o dům dál a tak jsme i učinili. Kluci nás opustili za svítání (tzn asi tak po 5) no a my se Zuzu jsme tam zůstaly ještě chvíli déle.
Abych to nějak na závěr sesumírovala, tak bych nejprve ráda poděkovala (nebojte, nebude to výčet jako na předávání oskarů) :-) všem, co slíbili svou účast a slovo dodrželi. Byl to prima večer a rozhodně Vás zase ráda brzy uvidím! Teda pokud se zase na nějakou dobu zase sama nesesadím z postu kulturní referentky, jak mám ve zvyku:-)

to be continued....?!

2007-11-26T21:49:00.000+01:00

Smilemann
Kdo že? Ano, je to on! Kdo? No ON, ten který se stále usmívá a v lepším případě smějě. Můj best friend, se kterým se prostě člověk nudit nemůže. A když si vzpomenu na naše první setkání v nejmenovaném podniku, tak se musím smát. Pamatuji si to, bylo to na velikonoční párty. Já měla zrovna krizi a on byl zrovna na ráně. Tak to bych nebyla já, abych si ho nevzala do parády:-) No kdybyste viděli jeho výraz, to bylo neuvěřitelný, chudák netušil, kam přede mnou zdrhnout nebo co udělat, aby se mě zbavil. On sice občas dělá Zagorku (ale kdo ne?!). Druhý den jsem se probrala s bolestí hlavy a vzpoměla jsem si na toho nebohého chudáka:) až jednou jsem se odvážila mu napsat. Pak jsme se dokonce viděli na kongresu. On je totiž Jirka v tomhle směru velice aktivní. On je teda po pravdě ve více směrech aktivní, ale tak to by nebylo vhodné to tu nějak před mládeží pitvat:) Myslím, že nás nejvíce spojují společné akce, hlavně ty kde se hodně pije:) nééé, kecám, zase jako nás nepojí jen alkohol. Jak ho charakterizovat? Smích, provokace, radost, dobrá zábava, přátelství a na druhé straně nerozhodnost, nejistota, minulost. Co ho šlechtí? To, že díky němu mám originální a šmrncovní přezdívku Mex, na kterou si začíná zvykat i mé okolí :-) a také má se mnou nesmírnou trpělivost a toho si cenním. Jiní by už po tak dlouhé době se mnou mohli být dávno na psychiatrii:)

MUF
Někoho by mohlo napadnout...co pro mě znamená nějaká pohádková zelená příšerka, ale ona mi změnila život, stejně jako její majitelka. Marcelka (=Muf)...setkaly jsme se poprvé jednoho parného letního dne v internetové kavárně na Národní třídě (to zní jako z filmu Láska přes internet,co?). Ne, nebylo to lesbické rande naslepo:) snažila jsem se najít nějaké informace nezbytné pro bojový teambuildingový úkol, který dostala Zuzka, Marci, Mario a další členové této jednotky rychlého nasazení. Sice se mě to nijak netýkalo, ale tak to bych nebyla já, abych se nesnažila pomoci. Od prvního setkání, kdy jsem holkám ze všech sil pomáhala naplnit další úkoly, jsem věděla, že Muf je výjimečný člověk. Už jen z toho jak ke mně přátelsky přistupovala, aniž o mně cokoliv věděla. Jak mě přemlouvala, abych se k nim připojila a šla s nimi do Ambiente...
Časem se to vše potvrdilo, ona je výjimečná. Je to moje zelená královna a já její mexická princezna... pamatuji si, když jsem nastoupila do Accenture do práce (tam kde pracuje Zuzu), Muf mě školila, možná proto se ze mě stala tak schopná zaměstnankyně!! Tolik jsme se nasmály společně s ní i Hippem. Společné obědy, společné akce. To vše se jevilo jako jeden velký zelený sen:-) Taky si pamatuji, jak s námi poprvé šla do Termixu:-) to se nám Muf rozjela a já byla šťastná, že se baví. No kdo by se taky nebavil, když Vás v tramvaji uvítá opilá stewardka (pro ty kdo nepoznal o koho jde, ano, byla jsem to já) :-) se slovy: "Vážení cestující, vítám Vás na palubě pravidelné linky Slánská - Termix, jmenuji se Kleopatra a budu Vaši průvodkyní na dnešní cestě. Během jízdy se z technických důvodů nebudou podávat žádné nápoje teplé nápoje, k dispozici je jen mléko..." Naše společná posezení v Coffee hoven (teda heaven) :-) na to vždy vzpomínám, když je mi smutno. Belly, moc nám tu všem s Mufem chybíte!

Lidé, bez kterých to prostě nejde :-)

2007-11-26T20:44:00.000+01:00

Tak je to tu! Už dlouho jsem si říkala, že to udělám, ale stále se to odkládalo, pak přišla nelítostná skleróza a zas z toho sešlo. Ale teď už to myslím vážně a hodlám to dotáhnout do konce...
Chvíli upustím od článků a započnu sérii o lidech, kteří jsou pro mě nesmírně důležití a bez kterých by to prostě nešlo. Jak říká moje moudrá máma : "dime con quien andas y te diré quien eres" (řekni mi s kým přátelíš a já ti řeknu, kdo jsi). A právě proto začnu rodičema. Pro některé to možná bude nudná série. Kdo ví? Volba je na Vás, jestli to budete chtít po mně louskat nebo ne:-)

Maminka a tatínek
Kdo je nezná, ten je pozná :-) naši se prostě nezapřou. Máma se jmenuje Oliva (ano, ano jako ta co se dáva do Martini)...hmm, už je to tu. Stává se ze mě asi alkoholička, už zase všude cpu ten chlast:-)
Věk bych zřejmě neměla prozrazovat, protože se to jednak nehodí a jednak by Vám máma stejně tvrdila, že jí nikdy nebude více než třicet. O tom jak se mexická holka dostala až do této prdele světa, kterou všichni v Americe ještě znají jako Československo Vám povídat nebudu... někteří to už ví a pro ostatní by to bylo tak na vydání knihy:-)
Čím více stárnu, tím více si uvědomuji jak jsme si podobné, v tom jaké jsme a při tom kdo by to řekl, že se bude podobat blíženec a střelec? Stejná povaha, i když je pravda, že já ještě stále procházím pubertou, takže se mi zodpovědné chování prozatím vyhýbá obloukem, ale ta podobnost tam určitě je. Nejenže ji dlužím za svoji bravurní znalost španělštiny, ale je to ona, kdo mi dala život (dobře, aby to neznělo přehnaně feministicky, tak dodám, že nebýt táty, tak tu nejsem) :) ale na druhou stranu táta neležel v bolestech na porodním sále:-) no uznejte!
Máma je prostě číslo! Nejenže působí jako kamarádka pro všechny mé přátele, ale také jako ta, která dělá vrbu a psycholožku lidem v nouzi. Zrovna teď mě u toho napadlo, po kom jsem to asi zdědila?:-) Největší sranda je s mámou, když mluví česky. Tím samozřejmě její češtinu nezesměšňuji, ale spíš obdivuji, protože já bych se asi sama nikdy nemohla naučit česky bez nějakého jazykového kurzu jako cizinka. A to už vůbec ne za totality, kdy skoro nikdo ani anglicky nemluvil. Skvělé je, když nadává...hlavně když říká: "di do pardele" :-) oni totiž španělsky mluvící lidé nedokážou vyslovit více souhlásek po sobě, tak tam strkají samohlásky a tak to dopadá. Nebo když něco nechce nebo odmítá dělat,tak to komentuje slovy: "nebudu":)

Táta Leoš, ale nikdy jsem mu tak neřekla. Ono to ani nejde...s tátovou dětskou povahou se s ním holt těžko jedná jako s dospělým člověkem:-) Momentálně mu říkám Harry nebo Míšo. To také má své důvody, ale to je taky na dlouho, pro ty kdo ví, tak se jen pousmějí a kdo je opět mimo, tak ten se to určitě někdy doví, protože já o svých rodičích mluvím poměrně často. Trochu jsem přemýšlela, co by tak charakterizovalo mého Míšu. Když jsem byla malá, tak jsme ho skoro se Zuzkou nevídaly, za prací jezdil do světa pořád. Někdy jsme ho třeba neviděly rok, když byl v Arábii nebo v Latinské Americe. Ale pak se to zlepšilo. Táta má neustálé tendence prudit mé kamarádky. Samozřejmě se nejedná o sexuální harašení, ale o slovní narážky:) Mé kamarádce Terezce říká Tééér (a v létě ji prudí se slovy: "už je z tebe asfalt" nebo "pěkně ses nám venku roztekla"). Mé kamarádce Beatce říká Harry (podle H.Pottera) a když jdeme pít, tak si neodpustí komentáře: "to bude zase v aleji nablito" a to v tom lepším případě. Jinak nám pořád dává nějaké užitečné rady do života třeba: "je mi jedno co piju, hlavně že se motám" nebo "lijte to na mě, však ono se něco vsákne" nebo "neste mě, já už půjdu sám". Táta je velký vtipálek, který stále touží po poznání v oblasti počítačů a internetu. Když se dozvěděl, že máme web cameru, tak jsem mu ji taky na jeho žádost musela objednat:-) to je celý on. Stále vtipkuje, stále mi píše na icq, velký kutil a milovník dobré zábavy a to hlavne ve společnosti jeho dobrého kamaráda gina Beefeatra:-) Myslím, že jeho humor charakterizuje jedna situace, kdy jsem mu volala a on se ptal, kde jsem, tak jsem odvětila, že u Národnho divadla a on na to: "jo do Národního divadla, tam já nepáchnu, tak bývaj ty požáry občas hrozný" :-)
Děkuji Vám milí rodiče, že jste me pečlivě vyrobili, ještě pečlivěji vychovali a že mě máte rádi jako vlastní (i když já vlastní jsem) :-)

Moje polovička
Tak o příteli tady nemluvím, jak by mohlo třeba při tom pojmenování napadnout. To u mě nehrozí:-) já až si najdu přítele, nebo si on najde mě, tak to bude tak za 100 let a vzhledem k tomu, že se těch 122 let nedožiju, tak je to vlastně absurdní:-)
Je to ona - jako lesba taky nejsem jo? Je to moje sestřička, malý kulíšek Zuzanka, můj rulíšek, moje zlatíčko, moje micka, moje starost a moje velká vráska:-)
Víte jak, nelze tu člověka vidět jen z té jedné stránky, musíme být alespoň trošku objektivní. Známe se snad už 21 let, i když si to moc nevybavuji. Bez ní by to nešlo. Od té doby co je v Praze je součástí mého života. Od útlého mládí jsme si byly vzhledově podobné jako vejce vejci, ale čím víc stárneme, tím víc jsme každá naprosto jiná. To je dobře, samozřejmě, pretože si nám někteří stále pletou. Ufff, to bude sakra těžké charakterizovat ji na pár řádcích? Jednou větou - je to beran :-) a to svědčí o její povaze, je občas tak tvdohlavá... ale na druhou stranu je spontánní, vášnivá, divoká, ukecaná, bláznivá, krásná a hlavně neskutečně fotogenická. Sakra! To poslední mě teda fakt dokáže vytočit! Ta i kdyby měla na hlavě slupku od banánu nebo shnilé jablko, tak nahodí úsměv a bude vypadat jako fotomodelka:) Občas je k sežřání a občas na zabití, takže prostě jsme normální sourozenci, jako jiný jen s rozdílem, že když se dáme dohromady a napijem se, tak jsme jak dvě tornáda přímo až z Mexického zálivu:-) Je to jediný člověk (kromě rodičů), pro kterého bych položila i život, až tak moc je pro mě důležitá. To je prostě naše modelka, že? Jen kdyby mě občas více naslouchala... ouškama a ne kolínkama:) tak pamatuj ty malá můůůro moje, together forever.

Špindlerovské řádění

2007-11-22T13:29:00.000+01:00

Tak je to tu! V termínu 16.11-18.11.2007 proběhl ve Špindlerově Mlýně na hotelu Adama sportovní víkendový "maratón". Uctivě tleskám všem účastníkům a hlavně těm, kteří to přežili bez větších psychických nebo dokonce fyzických následků. Let´s begin....
Vše začalo jednoho chladného pátečního odpoledne, kdy v odpoledních hodinách vyplula hlavní posádka a po cestě sbírala další účastníky. Vyjeli jsme tedy poněkud později, samozřejme, že se také čekalo na mě... :-) to se dalo přece čekat ne? Kapitánky korábů - Peťa a Míša se velice zodpovědně zhostily své víkendové mise a to přepravit účastníky zájezdu v celku až do těch bílých a tajmených končin. Už v Praze situace nasvědčovala tomu, že cesta asi nebude tak rychlá jak se čekalo. Asi se zrovna všichni v tom samém okamžiku co my rozhodli, že pojedou domů nebo prostě mimo Prahu. Zájezd vedla posádka číslo jedna a to v následujícím složení Kapitán Peťa, nadporučík Zuzka (také navigátorka) a poručíci Terka a Sonička. Druhý koráb řídila kapitánka Míša, které asistoval a očima brzdil nadporučík Daník a na zadních sedadlech se váleli poručíci Mex a Smilemann. Cesta byla veselá, teda aspoň první půl hodiny:-) protože pak už následovalo ztracení se v Jičíně a nekončící kolona v Nové Pace. Také jsme se po cestě stavili v Mc Donaldu, abysme tak zdravým způsobem zahájili tento zdravý víkend:-) já se dokonce stačila polít i horkým kafem! Ale tak nějak jsme se nakonec doplazili až do té kolony v Nové Pace,první posádka byla někde ve předu a my v zadu mrzli zatímco Míša měla pocit jako v sauně:-) nevím čím to bylo, zatímco ona se svlékala do trička my vzdadu jsme skoro byli v zimních bundách. Tak by mě tedy zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu. A řekla bych, že tentokrát to se střílením nemá nic společného. Po dlouhém procesu familierně zvaném - plyn, spojka, brzda jsme konečně překonali nekonečnou frontu a rozjeli se směr Vrchlabí. Nakonec jsme se stačili i šťastně sejít ve Špindlu, kde jsme se pak náhodou zase rozdělili :-) takže naši cestu tam bych zhodnotila jako menší tragikomedii. My se vydali na můj pokyn na Sv. Petra a holky se vydaly po směrovce Adam. Dodnes nechápu co tak hrozně směšného bylo na mém pravdivém tvrzení : "Sv. Petr je Adam" :) ale alespoň jsme bezpečně dojeli, kupodivu jako první a kupodivu bez využití řetězů. Vytáhli jsme 100 tunovou aparaturu a vydali se směr recepce. Holky dorazily něco málo po nás. Všichni jsme se ubytovali na pěkných čtyřlůžkových apartmánech. Doufám, že teda všichni byli s ubytovaním spokojeni. Výhled jsme měli na zasněženou černo černou sjezdovku v noci a pouze černou sjezdovku ráno:-) Vyhladovělí jako vlci a vlčice jsme se přiřítili do jídelny. Bohužel jsme nevěděli, že budeme muset čekat na jídlo nekonečně dlouho. Myslím, že tohle čekání bylo snad ještě horší než to v Nové Pace. Daník už poctivě cvičil aquarobic, kterého se zúčastnila Terezka i Sonička a my čekali na pití a jídlo. Teda ještě k tomu poctivému cvičení. Definovala bych to jinak, Daník pocvitě buzeroval z okraje bazénu své cvičenky:-) Po úmorném čekání jsme to s Míšou vzdaly a utíkaly vyfotit pár akčních fotek z bazénu v domnění, že až se vrátíme, že už tam bude jídlo. No to jsme trošku podcenily... :-) Když už jídlo konečně dorazilo, tak jsme s údivem zjistili, že když si objednáte 2 stejná jídla, tak můžete také ve finále dostat barevně jiná jídla. Pro názorný příklad uvedu, jak jsem objednala Danovi salát s krevetami a olivami. To jsem teda jako nevěděla, že Dan olivy nejí, ale to není ještě ta pointa. Salát sice donesli, ale olivy tam nebyly:)
Chvíli jsme kolektivně poseděli, mezitím se k nám přidal také "tajemný" mladík Viktor... asi velké zvíře:-) s rozsáhlými styky, hehe. Ale aspoň byl vtipný:-)
Potom jsme se odebrali na pokoje. Teda aspoň někteří. Holky do přízemní a já do patra. Já spala s Terkou a kluci dole...usla jsem jako špalek. O to bylo ráno horší vstávání. Člověk by řekl, že si odpočine aspoň tady a opak je pravdou. Budíček v 6:30 by probudil snad i mrtvolu. Terka jen na moje volání s nechutí zabručela a pak vstala. Jirka už čilý pobíhal dole. Naše aktivní čtverka vyrazila na ranní pilates - Terka, Jirka, Míša a já. Hned po ránu zjistit, že máte v prdeli záda, kyčle a kdo ví co ještě je teda dobrá zpráva dne:-), ale určitě není tak hrozná jako zjistit, že vlastně nevíte kde to pánevní dno máte a jak ho zaktivovat:) teda myslím tím ten " pánevní hrnec". Po námáhavém cvičení jsem se odebrali poklidně na snídani a pak se dostavily i holky s kocovinou:) já to říkám pořád, šampaňské je svině:-)
Odpoledne se Míša s Peťou vydaly lyžovat a zbytek se odebral na zdravotní procházku do centra. Kde na nás čekalo více překvapení. Jednak velice nepříjemný číšník, který měl spíše zákeřný pohled " a la fantomas" a dále fakt, že většina restaurací byla zavřených. Proto nám take nezbylo nic jiného než se pomalu odebrat vzhůru k výškám (myšleno směr hotel Adam), kde jsme zapadli do skvělého penzionu Sv.Petr, kde jsme se výsostně najedli. Poté jsme se odkutáleli do hotelu, převlékli jsme se a se zděšením zjistili, že Tae-bo začíná za pár minut. To byl nářez. Katka byla super a cvičení extra náročné:) ale dobře, že jsme na to šli. Aspoň jsme vypotili ty dezerty, co jsme měli v té cukrárně:-) a že jich bylo!!
Po sprše krátký odpočinek a příprava na náročné dance aerobics. Myslím, že to mělo vělký úspěch. Mile byli překvapeni všichni, kdo nikdy necvičili Danovy dance :-) někteří odvážní jedinci pak pokračovali také na body arts...protáhnout se a zjistit, že jste zkrácení a vlastně tak nějak celkově v rozpadu a rozkladu. Poté jsme se přemístili na večeři, na kterou se kupodivu nečekalo tak dlouho, protože vařil sám manažer hotelu. A po večeři zase jen ten zdravý spánek. Ráno už poslední aktivní cvičenci (myslím tím pouze naši výpravu) sebrali síly a utíkali na pilates vedené Katkou. To já už jsem teda fakt nezvládla, už jenom při slovech "pilates lopatky do kapes" mě ty lopatky bolely:-) Nějak jsme se doplazili na snídani a po snídani už všichni očekávali velké finále oldies aerobic. Nikdo kromě mě totiž nevěděl, co přijde:-) Daník naběhl v uplých sexy modrých legínách v kombinaci se stylovou kvítečkovanou košilí, luxusníma slunečníma brýlema a s praštěným výrazem. Což samo o sobě vyvolalo velké ohlasy. Sestava byla taky super:-) a hlavně ta atmosféra, kterou on dokáže vytvořit. To se nedá popsat. Cvičí se všem s chutí, s radostí, s energií...
Po hodině už jen sprcha, úklid, balení, stěhování do aut a hurá zase do Prahy. I když věřím tomu, že někteří by tam klidně i zůstali.
Oceňuji, že jste se nechali pod mým nátlakem přesvědčit k takové akci a děkuji, že jste se zúčastnili!

Big Aktualizace

2007-11-14T01:14:00.000+01:00

Milí čtenáři, to Vám teda řeknu, že už skoro ani neumím psát články. Můj poslední týden se od počátku do konce motal kolem hudby. Ne, že by se ze mě stala profesionální DJ, o tom si můžu nechat zdát, ale byla jsem pověřena, abych "namixovala" nějakou tu kvalitní hudbu na sportovní víkend, který se právě odehraje 16.11-18.11.2007 a to v horském středisku ve Špindlerově Mlýně. Je to taková menší grupen akce:-) nikoli však sexuálního rázu (možná bohužel, možná bohudík). Jen naše partička čítá 8 členů a spolu s námi tak bude dalších 30 osob, které si stejně jako my jedou dát pořádně do těla nejen dance aerobikem, ale také náročným cvičením zvaným Pilates. Jak znám Dana (našeho spolubydlícího a také pilates instruktorka a školitele) tak to bude zajistě jedna ohromná show. Možná právě proto už se nemohu tak dočkat. Než se ale dostanu k dalším podrobnostem či očekávání, tak trošku zrekapituluji poslední týdny, během kterých se udála nejedna zajímava věc či akce.
Asi bych měla začít návštěvou významné osoby v Praze:) možná to může znít poněkud nadneseně, ale pro nás to rozhodně významné bylo. Přijela za námi naše dlouholetá kamarádka Terezka z Moravy, takže opět si naše alkoholické buňky vymyslely důvod proč jít chlastat. Po pátečním příjezdu jsme rovnou vyrazily do kina. Tentokrá jsme si to namířily na Flóru do 3D kina Imax na něco jako Mořský svět nebo tak. Bylo to popravdě určitě hrozně poučné, pěkně zpracované, ale za ty peníze také pěkně krátké, myslím, že to mělo cca 50 minut, možná ani to ne. Po kině jsme si řekly, že bysme mohli jít na nějakého toho drinka do Valentina. Hned ve vchodu to zavánělo Halloweenem. Osobně bych řekla, že výzdoba interiéru, ale i barmanů se dokonale povedla. Jen škoda, že jsme neměly sebou foťák. Barmanlm by se dalo říct: "vrať se do hrobu", protože jejich mrtvolný obličej a u některých i výraz naháněl spíše hrůzu než chuť si něco objednat:-)
Každopádně jsme si objednaly a pak došel i Lukášek. Chvíli jsme popili, pokecali a pak jsme si řekli, že asi změníme lokál. Na nás tam bylo tak trošku moc "mrtvo" :-) hahaha.
Tak jsme se přesunuli do Termixu, kde teda o moc živo nebylo, dali jsme pár drinků a kolem půlnoci jsme neznali, že bude asi nejvyšší čas jít domů se pořádně vyspat. V sobotu jsme vstaly, v klidu se nasnídaly a vyrazily ven. Jely jsme na Nové Butovice pro nějakou halloween dekoraci jak do bytu tak na sebe, pak národní třídu, kde jsme prolezli hned několik obchodů, a dále jsme pěšky pokračovaly na Václavák a pak domů. To víte, musely jsme se psychicky i fyzicky připravit na večer. Původně u nás měla být nějaká ta warm-up party, ale bohužel se nic nekonalo. Kamarádi to nakonec odřekly, ale to samozřejmě neznamená, že jsme si ty drinky nedaly i za ně:-D Půjčili jsme si také film Happy Feat (vřele doporučuji) u kterého jsme se smály jak když se hrbatý kutálí ze schodů a brzdí rohlíkem:-) takže to bylo fajn zpestření alkoholického dýchánku a pak jsme se vydaly za vzrůšem a to do Valentina. Já pak po chvilce rezignovala a s Terkou jsme si to cupitaly do Termixu. Což se později ukázalo jako perfektní volba. Nejen, že jsem potkala staré známé a nové známé, ale celkově to mělo Atmosféru. Obě jsme se výborně bavily:-) Terka v neděli odpoledne odjela (škoda) a já se pak věnovala decentně studiu, jen na oko, aby se neřeklo:)
Mezitím sem také přijela naše Mufí královna Marci až z Nemecka. Bylo to super setkání, protože s ní si člověk má vždy co říct:-) prostě jsme naladěny na té samé vlně. Poseděli jsme s kolegy v Coffee Heaven, kde taky jinde a pak jsme si povídaly u nás v zeleném království několik hodin až do rána. Jen škoda, že to bylo jen tak na krátko.
No tento víkend jsme opět řádily, ale kupodivu ne v Praze. Na poslední chvíli nás kamarádi pozvali na módní přehlídku do Plzně, tak jsme to tam jely roztočit. My se Zuzu jsme v Plzni ještě nikdy předtím snad nebyly, teda pokud si naši mozkožrouti nepochutnali na dávných vzpomínkách:-) což se se stářím stává.
Ráno jsme v sobotu šly už druhý rok na tzv. Expolingua - jazykový veletrh, který se konal na vinohradech v Národním domě. Tak jsme celý den sbíraly prospekty, drobné dárečky a také nepatrné znalosti spolu se ségřiným supervisorem Dorusem:-) Domů jsme dojely kolem 18 a začaly se pomalu připravovat na večer. Mireček a Honzíkem nás vyzvedli po 19 a hurá směr Plzeň. Přehlídka se konala v klubu Míša (řekla bych, že už to jméno svědčí o celkové orientaci klubu). Dlouho jsme přemýšleli nad tím, co budeme pít a nečekaně zvítězilo šampaňské, které teklo zlatým proudem celý večer. Po náročném vymýšlení a zdokonalovaní se přehlídka vyvedla. O svém trapasu Vám vyprávět dnes nebudu...Každopádně modelové vcelku ušli, dobrý zpráva byla, že tam s náma pak byli i 2 heterosexuálové :-) a to docela milý a pěkní! Celou noc jsme tančili nebo popíjeli, taková ta ideální kombinace, však to znáte. V ranních hodinách jsme se odebrali na kutě do pelíšků v jednom pokoji, což byl pro mě také zážitek na celý život. Nemyslím tím to spaní, ale spíše Zuzku a Honzíka, jak si nadávají do flunder a štětek... :-D no héérečky.
Ráno se vstalo, nasnídali jsme se (teda aspoň někteří) a pak jsme se jen tak váleli, prohlíželi si Honzíkovy fotky z mládí, zkoumaly jeho podobnost s bratrem a smali se nad jeho připomínkami, že se mu tvoří pleška:-) pak jsem ještě na chvíli přivřela očko a jak jsem v odpoledních hodinách vstala, tak se jelo na pozdní oběd do Staročeské krčmy, kde jsme si dali pořádně do nosu:-) řekla bych, že jsme se královsky najedli. A mohlo se vyrazit zpět do velkoměsta. To jsme ještě s Mirečkem nevěděli, že půl hodiny budeme muset poslouchat šílený smích Arcivévody = Honzík a Arcivévodkyně = Zuzka. No to jste nezažili. Myslím, že ani dobrý vtip by nikoho tak nerozesmál jak se smáli oni dva. Jejich náhodné a bezdůvodné výbuchy rozesmívaly i nás:-) naštěstí pak brzy usli, takže byl klid. Po návratu jsme se rychle převlékly a šinuly si to v ledovém počasí do Divadla v Dlouhé na bezkonkurenční představení Vše o ženách.
Vážení čtenáři, tímto se s Vámi pro dnešek loučím. Myslém, že po víkendu ve Špindlu zase budu mít o čem psát a určitě i na co vzpomínat....ale to až po víkendu. Tak pá a zůstaňte s námi :-)

Last goodbye and to be continued

2007-10-09T23:12:00.000+02:00

Tak první dva dny školy jsou za mnou! Bože při představě, že to takhle bude další půl rok, tak mě plně mrazí po zádech. Každopádně mám novinku. Jsem blázen-to novinka není, dnes jsem měla svou první hodinu řečtiny! V rámci školy jsem se do toho nechala ukecat od Pavlíčka a teď v tom zas lítám. Vypadá to nadějně, vyučující je skvělá řekyně, jen aby se mi chtělo se pravidelně připravovat na hodiny, jinak v tom nevidím problém.
Moje sestra si stále ještě válí šunky tam někde v Africe zatímco já jsem za ní chodila do práce. Beru to jako dobrý skutek roku:-)víc už ale nic! Zítra jdu do Accenture naposledy. 2 práce prostě se školou stíhat nemůžu, nejsem superwoman. Takže se vzdávám dobrovolně přílišné zodpovědnosti a nadměrného stresu (Accenture) a budu pouze pracovat v cestovce. Každý normáoní člověk by se do práce netěšil. Ale já ano, těším se, že si tam psychicky odpočinu a bude líp. Navíc mám zase nějaké ty nové studenty španělštiny a možná jich bude i víc. Každopádně zítra mám rozlučku v coffee heaven - my favourite podnik. Náš drahý supervisor Dorus, náš big boss Čupřinka, Hippo, Mario a také Peťa. Těším se moc moc, protože je na co. Ve společnosti skvělých lidí je vždy zábava, problémy odplouvají a člověk se přes všechny problémy a starosti směje. Co je smutným faktem je odchod Mufa- světla Accenture, miláčka, mojí lásky. Je to tam příliš prázdné, jiné, deprimující, není slyšet její nakažlivý smích, po Mufovi ani stopa. Bog goodbye party se konala v pátek po práci. Kdy jsme ještě s Marcelkou a Jiřinkou musely vykonat za Mufa pomstu na 8. patře jednomu nejmenovanému kolegovi. Plán to byl dokonalý, provedení poněkuj náročnější, ale zadařilo se. Jediný problém byl, že se Jarda v pondělí nedostavil včas, aby to viděl. To nás asi mrzelo všechny nejvíc.... Fotky sice můžou mluvit za vše, ale není to osobní pocit, zážitek, šok z toho co člověk vidí na vlastní oči:-) a my se tak na to těšily!
Tak jsem se po několika dnech konečně dokopala to dopsat. Ne že by se mi nechtělo, ale chybí mi teď energie. Asi syndrom podzimní únavy. V coffee heaven to bylo moc fajn, taková příjemná atmosféra, do které Dorus vypouštěl své "perličkové" story:) To vskutku nemělo chybu a u dobré kávy ši jiného nápoje se to skvěle poslochalo. Mezitím vším se samozřejmě moje kočičky vrátily z Tuniska. Moje sladké čoko-babies. Spokojené, odpočaté, osmahlé, plné elánu...jak jsem jim to v tu chvíli záviděla. Já se celý pátek modlila v práci ať už je konec, protože to byl po týdnu co jsem tam nebyla šok. Práce se hrnula za všech stran a šéfová se intenzivně věnovala DPH, takže byla duchanepřítomná... Po práci hurá do divadla v hojném počtu. Nečekaně jsem zorganizovala "rychloakci" do divadla disk na Dostojevského je jeho Bratry K. Ano, poněkud zajímavá hra:-) dramatická až do konce, plná zvratů a překvapení (které nám jistě zajistil zcela obnažený herec) :) Z divadla se rychle utíkalo do Valentina, kde už na nás netrpělivě čekaly holky u drinku. Bohužel ze všech se mnou šla pouze moje věrná Hippo Jiřinka. Daly jsme drinka, chvíli trsly a šlo se domů. Já v sobotu vstala po 11, nasnídala se a šla do práce. Vrátila se večer, koukly jsme na pár filmů a šup do hajan. V neděli ráno do Accenture se Zuzu...to můj slepičí mozek zas něco vymyslel. Tam jsme byly do odpoledníhc hodin, kdy jsme se laxním tempem (které je nám vlastní) odkutálely do řecké restaurace na Karlově náměstí, kde jsme si daly zcela zdarma spoustu řeckých jídel. No jo, jak říkám, v dnešní době je vše o známých!
Zítra mě čeká druhá hodina řečtiny. Jsem bez energie, nechce se mi nic učit...Kam to spěji?:-)
No myslím, že zabývat se hlouběji těmito filozofickými otázkami by nemělo konce. Proto to pro dnešek raději utnu a půjdu si lehnout. O víkendu jedeme domů, tak snad bude zase o čem psát! Na Moravě je totiž stále živo a něco se děje:-)

Co se to vsechno neudálo?

2007-09-10T00:39:00.000+02:00

Jsem zpět! A se mnou přišel i zelený zákon:-) Pááni, dlouho jsem nic racionálního nenapsala a žekla bych, že ani tentokrát nic příliš "intelektuálního" ze sebe nevyprsknu.
Stalo se toho fakt poměrně dost. Třeba návštěva naší milé kolegyně Peti u nás na Moravě, vělká akce akce. Samozřejmě jsme si nemohly nechat ujít místní hody ve Křtinách, kam jsme zavítaly také s Vlaďkou a Terkou. No vskutku impozatní podívaná pro ty, co tyto tradice tak často nevídají. A já? Opět jsem se setkala se svým bývalým....tanečníkem:) bylo to takové setkání "všehodruhu". Protože on měl jako obvykle nemravné návrhy a já jsem se jako vždy držela při smyslech, vzhledem k tomu, že jsem nepožila. Nečekaně jsem se nevyhla řížení. A to ani v pátek, když jsme s holkama vyrazily na Mlýn a to ani v sobotu, když jsme vyrazily na zmíněné hody. Ale každopádně to byl velice užitečný víkend plný známých i dávno zapomenutých tváří. Peťa díky našemu tátovi pronikla o kousek blíže k sázení a my se Zuzu jsme byly zase s rodinou, což bylo prima:-) Momentálně se mi nevyhnutelně blíží odporné zkouškové, zkrátka mě to nemine:( nedá se svítit. Budu muset trocha omezit svou workoholickou náladu a vrhnout se do nechtěných vod studia. Včera jsem dokonce měla svátek:-) napsalo mi poměrně dost lidí a někteří mě velice překvapili!! Hlavně třeba Patrik, barman z nejmenovaného klubu. Minulý čtvrtek byl smutný den. Konala se rozlučka s Mufem, který nás již brzy opustí a poputuje za lepším nach Deutschland. Ale přejem jí to všichni, jen nám bude chybět a to moc. Férových, milých, sympatických, veselých, hodných, usměvavých, inteligentních a pohotových lidí je jako jednorožců :-) a to jsem ještě ani nestihla vyjmenovat polovinu vlastností! Rozlučka se odehrávala po práci a to v zrcadlovém bludišti na Petříně, kde jsme si vylepšovali naši image v zrcadlech, když jsme něměli hlavu jako balón, tak jsme byli slimky:), pokračovalo se U Bubeníčku, kde jsme si dali pár panáků a něco lehkého k občerstvení (třeba svíčkovou...) a předávali Mufovi dárky, sledovali dojetí a Mufovo rozčarování, když zjistila, že jsme zneužili fotky z jejího foťáku k vyhotovení uměleckého díla.
Krom toho, že má moje ségra antibiotika na její akutní onemocnění vedlejších nosních dutin, nebo-li (zahraji si teď na děsně chytrou) má Akutní rinosinusitidu.
Takže je na nějakou dobu doma a já?Raději tentokrát bez komentáře. Byla jsem pověřena ji zastupovat na Spain helpdesku. Abych byla obraznější = denně mi volají potroublí španělé a já jim jako idiotům stále dokola vykládám, že faktura není v systému nebo že ještě nebyla zaplacena...
No teď mě vlastně napadá, že jsem se ani nezmínila o tom, jak jsem strávila skvělých pár dnů na Slovensku u své kamarádky Sašenky. Byla to takový světlá chvilka v depresivním prázdninovém období! Jely jsme tam s mamkou a to ted opravdu stálo za to. Cesta tam byla trochu krize, já jela z Prahy a mamča přistupovala v Brně, měli jsme asi už v půlce cesty z Prahy 40 minut spoždění, takže mamka byla v Brně celku nervózní a já smutně koukala z okna na to hnusné počasí. Naštěstí jsem měla prima zpestření a to ve formě docela fešného kocoura, který seděl přede mnou. Na Slovensko jsme přijely něco po 23, pokud si tedy dobře pamatuji a co nás nečekalo u Saši doma? Ano, tučná večeře:-) mamka málem dostala infarkt, protože na noc nejí, ale spapala to jako hodné dítě:) já si taky dala do nosu a pak zapadla do pohodlné postýlky vedle mámy a nechala si zdát divoké sny. Ty spočívaly v tom, že na mě Saša plynule mluvila katalánsky:-) Ano, může to sice znít poněkud nevěrohodně, ale já pikantnější sny nemám a k tomu jsem vždycky ráda, že si aspoň něco pamatuji!
Druhý den se vyrazilo po krásách a zajímavostech v okolí Trenčína! No byl to šokující den, třeba když jsem zjistila, že se Kofola vyrábí na Slovensku a že moje oblíbená minerální voda (testována odborníky) Rajec je taky ze Slovenska.... hehehe. Byla jsem přímo u pramene, napustit si lahev! Kvalita:-) teda já ji osobně nenapouštěla, jen jsem ji pak upíjela. A jelo se dál, mám pocit, že do Čičman, tam kde byly perníkové chaloupky a prima muzejní exponáty a povídání o tom, jak mrtvým zamáčkli oči, aby po nich nikdo nepřišel a jak jím dávali na cestu halíř :-) pak jsme si z toho také celý den dělaly se Saškou srandu a měly jsme tendenci zamáčkávat si oči. Viděla jsem toho za pátek, sobotu tolik, že si už jen tak tak vybavím všechny názvy a zajímavosti. Dokonce nás neminula ani slovenská vysokohorská turistika! Haha, tím samozřejmě nemyslím Tatry, nýbrž bláznivý nápad bratra Sašenky lozit po nejvyšším místním vrchloku. Což jsem já se Sašou zavrhla. Moje máma skvěle udržovala tempo s Markem a já se tam někde v dáli za nimi toulala se Saškou a přitom ji strašila pravděpodobnou existencí hadů v té vysoké trávě:-))
Navštívili jsme také lázeňská městečka. A mohu jen podotknout, že nám s mámou během celého pobytu byla naordinována povinně zmrzlinová kúra:-)které se prostě nešlo ubránit. Ale i přes ty tuny jídla a nehorázné vedro to byl krásný pobyt...poučný po všech směrech. Třeba v tom, že už konečně vím, která řeka je skoro po celém Slovensku:-) jen škoda, že všechno krásné jednou končí, ale vzpomínky zůstávají.
Poslední vikendy byly takové pohodové. Třeba, když jsme byly s holkama a Danem vybírat oblečení do NIKE:-) byla to taková rodinná akce, plná šílených hlášek ve stylu, cituji Míšu: zubní kazy se tvoří na základě DPH v ústech nebo Zuzčina hláška: Jéé, to je Suchý a Jiří (samozřejmě tím myslela Suchý a Šlitr) a nebo v neposlední řadě opět Míšina připomínka: gentlamani ještě nevyrosli (místo gentlemani ještě nevymřeli) :-) Po náročném dni se k nám připojil také Jirka alias Smilemann (což k němu právem sedí)a jelo se k nám. Doma jsme si dali pár panáků, něco prohodili a mám pocit, že jsme se šli dívat na film. Konkrétně na Dreamgirls...řekla bych za sebe, nějak mě to nenadchlo. Také byl na programu horor, kterého jsem se pro jistotu a kvůli zdraví nezúčastnila. Jsem slabší povaha a asi bych to nepřežila:-) nakonec jsme ukecali Smilemanna, aby u nás zůstal na noc a do noci jsme u počítače poslouchali a vybírali hudbu. Ráno jsem udělala snídani, holky si pustily Goyovy přízraky (pro ty, co to ještě neviděli to vřele mohu doporučit) no a pak jsme se vydaly pro další filmy:-) které opět stály za to! Smilemanna jsme ukecaly, aby ještě zůstal na oběd a nakonec zůstal do večera:-) byl to prima víkend! U nás moc návštěvy nejsou, takže jsme rádi, za kařdou duši, která má odvahu zavítat do našeho skromného zábavného parku plného nečekaných dobrodružství a také vlakových kolejí :-D
V úterý mě čeká rozloučení s Vlaďkou, která nám odlétá do Manchesteru na semestr. Smutné... ale přejme jí to, protože je to skvělá šance vylepšit i tak dobrou angličtinu a třeba se i seznámit, kdo ví?! Bude tu smutno, ale to patří k životu, o to víc se na nic budeme těšit, až se tu na vánoce ukáže. Ráda se jí ujmu :-) Ve středu mě zřejmě čeká odporná zkouška z metodiky tlumočení s jedno čúzou! Uvidíme, jeslti to přežiju, tak napíšu nějakou ódu, aby nebyl tento blog příliš stereotypní a pokud to nepřežiju, tak si dobře pamatujte, že Já= MEX Vás všechny budu mít ráda 4 ever :-)

Novinky ze světa celebrit:-)

2007-08-13T20:55:00.001+02:00

Tak jsem se ted na hóóódně dlouho odmlčela. Nebyl čas, samá pařba, párty, výlety, nějaká ta kultura a hlavně prázdninové flákání! JE to škoda, protože jsem přeci talentovaná spisovatelka:-) hahaha no dobře, tak už raději vtipkovat nebudu. Za tu dobu, co jsem nenapsala ani čárku se toho stalo poměrně dosti. Nějaké věci byly významnějšího rázu, některé méně významného. Každopádně pokud tyhle hlody vydržíte číst až do konce, tak budete o hodně chytřejší:)
Tak přemýšlím, čím bych začala?! Ano, vždyť to je snad jasné. Moje ségra odletěla na dovolenou do Tuniska s naší Janičkou a kdo by to byl býval řekl, že se obě vrátí šťastně zamilované až po uši? No já teda rozhodně ne:) pobyt trval zhruba týden. A to vám řeknu, holky prostě ví, jak si dovolenou užít:-) že?..Lilo a Eros
Já jela o víkendu domů, protože co taky bez Zuzu v Praze?:) vždyť to ona mě vždy tahala za nějakou tou večerní kulturou a najednou byla fuč....bylo to bez ní takové prázdné, ale alespoň stále uklizené:-) U nás v Rudici se k mému velkému překvapení konal turnaj v malé kopané, tak jsme se tam s Teru zašly podívat s tím, že třeba potkáme nějaké ty staré dobré známé a každopádně to naše úsilí nepřišlo vniveč. Potkala jsem asi po 100 letech Daniel Sana, takovou pubertální fotbalovou lásku. Sakra, to je ale kus chlapa:) a dokonce i heterák! Hehe, ale teda má jednu velkou vadu na kráse, má přítelkyni. Ale dobře jsem si pokecala. Večer přijela Vladěnka a s Míšou a Teru a pozvala jsem i svého "čerstvě" osmnáctiletého souseda nba panáka. Tak nejprve mě velice překvapil, že se nebál přijít sám mezi nás, samé ženy:) Tak jsem mu nabídla naše aktuální pití (rum a colu), ale v tomhle věku evidentně ještě nemá rozum, protože naší dobrotu odmítl. Tak jsem mu nabídla nějakou tu solidní lampu červa (pro neznalce = láhev červeného) a to svolil. K velkému šoku všech to Martínek vypil do samého dna, celou flašku :-) a dokonce se pak rozhoupal, ze půjde s námi na místní venkovsko-vidláckou zábavu! To si teda u mě šplhnul:) teda krom toho, že z něj vyrostl docela pěknej chlap...hehehe. Na zábavě docela solidní, možná více než jsem od toho ze začátku očekávala! Hodně starých známých, alkohol, dobrá hudba....atd. S holkama jsme byly už dost v náladě a dost krutě jsme si dobíraly mladého souseda:) chudák, se divím, že hned neutekl. Každopádně to bylo "fakt zajímavé".
Po týdnu ségra chudák sotva přistála na letiště a jelo se na první párty. Byla to jednoroční párty Majka a Toma u nich na bytě tam někde na Opatově. Přijel pro nás domů Tomášek:) Zuzi se loupala jako mandarinka a já si zní pořád dělala srandu, chudinka. Míša nám zdrhla na hody na Moravu a my to musely za ní žehlit, tak jsme šly reprezentovat naší pražskou rodinku ke klukům, kde jsme se seznámily s dalšíma klukama:-) a samozřejmě taky holkama! Zábava se nečekaně k ranním hodinám přesunula do jiných "vinohradských" sfér, ale vzhledem k tomu, že byla Zuzu skoro polomrtvá již na oslavě, tak jsme se tam skoro ani neohřály a už jsme si to mašírovaly domů.
Další týden samozřejmě probíhala další oslava, a to Pájova! To zas bylo něco, na začátku to vypadalo, že z toho nic nebude, protože tam byla vcelku nuda, ale pak jsem si dala pár ginů s tonikem a hned se mi zvedla ukrutnou a nespoutanou rychlostí nálada z nuly na stovku:-) akčně jsem se seznamovala s přítomnými hosty a házela své vtipné komentáře, které se velice rychle ujaly. Zuzu vedle seděla a povídala si s Frederixem:) pak najednou napsal Luky a bylo na čase jít dál za zábavou do nejmenovaných podzemních končin. Vzala jsem sebou pár zájemců a mohlo se jít pařit. Začínám mít pocit, že jsem již v jistých končinách dosti profláklá:) asi bych měla rychle změnit lokál. Večer byl super! Škoda, že byla Zuzu zase unavená (to asi z té lásky) :) tak jsme poměrně musely brzy domů. Ale já se bavila výborně, krom toho, že můj pohled se orientoval na skupinku naprosto "luxusních" Španělů s neodolatelnými úsměvy.... hehehe. No a také se ten večer neobešel bez celebrity a to ve formě Heleny Zeťové a jejího přítele toho hokejisty Bednáře...no kdybymi to neřekla ségra, kdo to je, tak to nevím! :-)
Jinak z mého i normálního života? Momentálně makám jak černá:) jedna v CK jako obvykle a jednak u mojí Pinkie (Zuzi) v prestižní americké firmě Accenture (snad jsem to definovala dost jasně) :-) hahaha. Na počátku své slibné prázdninové kariéry jsem startovala v 8. patře a teď? Šla jsem o patro níž, přímo k Zuzi:) hodlám dělat nějakou záživnou práci a nikoli žebrat o ni! Kolegové super, chování k zaměstnancům profesionální a v místní jídelně taky docela solidně vaří:-) Minulý víkend jsem pro změnu byla u rodičů doma... prima akce opět. Beatka slavila narozeniny a opět se slavilo ve velkém! V hojné počtu jsme se slezli na Pizzazz, kde jsme v horním patře trávili velice horké chvilky v prostoru, který mi velice připomínal saunu:-) Zábava se rozbíhala velice pomalu, vzhledem k tomu, ze jsem byla proti své vůli nucena povídat si francouzsky s jedním přítomným Francouzem. Já? Nebohá studentka, která nekvávkla francouzsky ani nepamatuje :-) ale pak se to nějak rozběhlo. Nakonec jsme se začala po několika panácích získavat tu pravou nefalšovanou "pohodovou" náladu! Nemohlo to dopadnout jinak než naší odjezdem na známou místní diskotéku, kde jsme vůbec měli co dělat, aby jsme se prodrali dovnitř. Nakoupili jsme panáky a šlo se tančit...nebo alespoň neco v tom smyslu, jestli mě chápete. Docela sranda a kupodivu se všichni pěkně rozšoupli - hlavně tedy někteří (viz foto). Pařilo se až do ranních hodin, kdy jak je známo se opět probouzím v plné síle do života, takže bylo zcela obtížné mě uklidnit a přesvědčit o tom, že by bylo třeba vhodné jet domů, spát. Nakonec jsem se nechala udolat, co mi také jiného zbývalo, no nebyla tam moje Míša, kteřá to jako jediná se mnou vždycky vydrží, tak to byla slabota! Se Zuzu jsme spaly u Beatky, moc prima a ráno zase k rodičům, na nákupy, nějaký ten dobrý obídek, siesta a hurá do dalšího kola. Tentokrát na hodovou zábavu do jedné nedaleké díry, na kolotoče, na rum s kolou, kouknout na staré známé, takový můj malý každoroční rituál. Ovšem se už pilo předem u Vladěnky a také to tak vypadalo. Všichni přítomní jsme měli básnickou inspiraci, slovo dalo slovo a vznikla nám taková menší úchylná (jak jinak) slovní hříčka:
Na kole přes pole
Hází Franta fazole
A pak skončí v Motole....a tak dále:)
V nekončících záchvatech smíchu jsme tvořili v tomto duchu, a já samozřejmě cokoli řekla, tak to stálo za to (cituji sama sebe: když nevím jak je velkej tak jsem nervní.......) jen si proboha nemyslete jako ostatní, že jsem úchyl...to se toho vůbec netýká, jen moje praštěné kamarádky a Zuzik pořád všechno vidí v tomto sexuchtivém obzoru:-) že?
Nejen, že jsem se na zábavě tak opila, že si ze mě dělá Zuzka srandu ještě teď a každému to na potkání vykládá, ale také to bylo moc fajn. Zablbla jsem si s Romanem na řetízkáči, pila jsem s kamarády, tančila... (jako kdysy dávno, když jsem ještě chodila na střední). Jen moje ségra to chudinka odnesla, nejenže byla jako řidička naprosto neposkrvněná alkoholem, ale také se evidentně moc nebavila, protože jsme jim tam s Vlaďulkou dělaly ostudu (jak jinak).
Tento týden se zase blíží ke konci, jak smutné, vlastně se celé krátké prázdniny krátí :-( depresivní to realita. O víkendu zase domů, jupííí! Na pravé nefalšované hody a k tomu s jednou bezva kámoškou z Prahy, to bude zase jízda, Moravo třes se! :-)

Martini párty aneb protřepat-nemíchat

2007-07-08T23:32:00.001+02:00

A jak to všechno začalo? No nečekaně jsme se ségrou dostaly úžasný nápad uspořádat kolektivní grupen akci. Samozřejmě to není tak jak si myslíte...je to totiž mnohem horší:-) V sobotu se u nás za vodou v rákosí, tam kde i lišky dávají dobrou noc, konala martini párty. Samozřejmě jsme pozvaly největší pařmeny a pařmenky a udělaly jsme dobře. Nejenže dokonce přijela naše věrná Terunka z Moravy, ale také jsme měly tu čest oficiálně mezi nás přivítat naši "novou" zelenou soudružku - Mufa. U nás v bytě přípravy vrcholily již od odpoledne, kdy jsme se laxní chůzí dobelhaly až do Jerry´s na oběd, protože jsme byly jako líné lemry a nechtělo se nám nic dělat, na to vařit!! Daly jsme si dobrý obídek a potom hurá na nákup zbývajících ingrediencí na martini koktejly. Jako první dorazil náš milý Lukášek v novém tričku:) a hned za odměnu dostal drink. Musím se samozřejmě pochválit, drinky chutnaly... asi budu přemýšlet o změně kariéry:) Jako druhá se přiřítila Janička v sexy outfitu a la Marilyn Monroe, děsně jí to seklo. Pak už se jen čekalo na signál Mufíka, která si to chudinka hrnula až z druhého konce světa. Martini drinky tekly proudem, fotky z předchozí karaoke party se dokola pouštěly a dobrá hudba nechyběla. Nakonec dorazil i můj drahý táta Majk a Patrik a o zábavu bylo postaráno. Jen se do teď divím, že na nás nepřišli nějací sousedi. Mimochodem, od té doby co tu bydlíme, tak jsem viděla jen jednoho starého a protivného souseda a o zbytku nevím. Zkrátka se to tu rozjíždělo na maximum! Ano, opět se naše parta projevila jako Jedličkův sexuální ústav, ale k tomu se snad nemusím blíže vyjadřovat. Kdo ví, ten se pousměje, kdo neví, tak se má na co těšit, až to zažije. Ségra se vyfikla...obětovala se do sexy botiček a taky se jí to vyplatilo, haha. Janička byla tak rozjetá, že dokonce nafotila pár vskutku uměleckých fotek. No řekla bych , že nejen ona, hehe:) Po 23 se zavelelo na odchod. Účastníci zájezdu byli vřele přivítáni na palubě pravidelné linky Řepy - Šumavská a mohlo se jet. Sice jsem v průběhu nechodila uličkou a nepodávala teplé nápoje, protože jediný nápoj, který byl k dispozici bylo mléko, ale i tak věřím, že byly cestující se službami spokojeni. K nejmenovanému klubu jsme dorazili v plném počtu bez jakýchkoliv ztrát nebo něco podobného. Lidu tam sice moc nebylo, ale řekla bych, že naše partička zaplnila prázdné prostory. Samozřejmě tam nemohl chybět ani pan "Kruťprdelka", který svými neuvěřitelně sehranými a rychlými pohyby uchvacoval nejen mužskou část, ale také ženské osazenstvo. Kdo neviděl nikdy nepochopí, ale bude vědět, že si v tomto krátkém avšak překvapivém životě nechal ujít to největší překvapení! Holky si jen řeknou (cituji Mufa): "takhle nás matka příroda potrestala" :) Amen Mufe, svatá slova. Největší alkoholici se nahrnuli na bar a pak se šlo decentně tančit (samozřejmě pouze v rámci možností). Mufík se rozjížděla jak o život k velkému překvapení všech! Zřejmě to asi nebude až tak moc velká šedá submisivní myšička jako naše Janička! Kluci (kromě Lukáška) se zprvu zdrželi tance, ale pak propadli dobré hudbě a zřejmě i alkoholovému opojení a přidali se k nám. Čekala jsem kdy to přijde...ano, náhle to bylo tu. Na pokyn naší paní matičky pluku Janičky jsme spočítali, chytli za packy a hurá do Valentina. Někteří (nebudu raději jmenovat z bezpečnostích důvodů, je to totiž confidential) už nemohli nadále vydržet a měli již vidinu temného baru, za kterým chodila sem a tam mužná těla "velice zajímavých" barmanů. Sice to bude znít velice překvapivě, ale můj případ to vskutku nebyl. Ségra s Jani si sedly na bar a já vzala Mufíčka a Lukyho a už jsem je táhla na kus řeči těla (= familiérně se tomu říká myslím tanec) a na kvalitní hudbu v oldies baru. Rozhodně to bylo výborné rozhodnutí, pár opravdu starých "vykopávek" mi připomělo, jak sakra rychle stárnu:-) (a to mi je pouhých 22 a už mám rozum)! S Mufíčkem a Lukym jsme to tam rozjížděli o sto 6, vše bylo naprosto skvělé, jen tam bylo poněkud větší teplo. Krom teda toho, že byl bar plný gayů, tak tam bylo snad asi 30 stupňů, kdybych byla chlap, tak neváhám ani na chvíli a vysléknu si aspoň triko, ale kdybych to jako ženská udělala, tak budu nařčena z ohrožení na zdraví, rušení nočního klidu a z pohoršování spoluobčanů, samozřejmě také z exhibicionismu. Takže jsem se nehodlala svlékat a svoji myšlenku jsem telepaticky přenesla Lukáškovi do hlavy, takže ten tuto zodpovědnost musel převzít. Myslím, že to každopádně nebylo špatné rozhodnutí:) Mufík svým přirozeným úsměvem vábila jak heteráky, tak gaye... Hodiny plynuly (nečekaně), naše ruská trojka byla uprostřed, Míša, Zuzu, Jani, Terka a Majk tam někde dole v pekle...ale aspoň tam nebylo takové teplo jako uprostřed. Ale řeknu Vám, ta hudba vážně nic moc. Musela jsem se posilnit dalším drinkem (alibi, alibi, alibi), abych to tam dole přečkala ve zdraví. Pozdravila jsem staré známé barmany a potkala se dokonce se svojí milovanou Džes a Alexe, velice příjemné setkání. Hlavně ta část, kdy jsem se dozvěděla, co budu mít u Džesiky v neděli na oběd. Ráda bych Vám to řekla, ale děsně byste mi záviděli:)
Co dodat, po nějaké té hodině se samozřejmě dostavila i únava. Já a moje milá Mufinka jsme byly poněkud grogy a holky ještě měly dost energie a tak jsme se zpakovaly a jely domů. Nečekaně jsme u šatny potkaly Kájíka barmana, před kterým jsme sehrály dokonalou roli lesbického páru a ten chudák nám to zobal z ruky:) zřejmě se mu ta představa líbila nebo co já vím, protože každej normální člověk by tomu nevěřil. Doma jsme dožraly zbytky, vypily zbytky a pustily se do nekončících debat o večeru, lidech, událostech, dojmech... Stačila jsem mezitím umýt tunu nádobí, přestěhovat stůl a uložit moji milovanou Mufici do zeleného království s vonícím zeleným polštářkem. A než jsem se nadála, tak už holky odemykaly dveře a celé natěšené utíkaly do koupelny umýt tesáky a hurá do postele. Chudák Terka, ta spala se mnou a tu jsem chudinku ubohou prudila ještě nejmíň hodinu. Ach ty moje komunikační tendence...
Každopádně musím říct, že na to, že s námi byla moje Mufinka poprvé, tak se držela velice statečně, nekazila zábavu, chovala se v rámci ISO2007 slušně :-) neužívala vulgární výrazy (teda až na to, že na mě vystrkovala svůj zelený zadek s nápisem pink - tomu říkám paradox) a vydržela tancovat dlouho! Tímto tě oficiálně Mufinko vítám mezi nás - návštěvnice nejmenovaných klubů! Už jsi jednou z nás:-) a jen tak už se nás nezbavíš...jsi totiž tímto večerem poznamenaná navždy:)

Cesta zpět k vlastním kořenům

2007-07-02T23:05:00.000+02:00

Tak je to tu! Konec školního roku, začátek kruté reality obyčejného zaměstance dvou firem:-) Konečně jsem se také dokopala k aktualizaci svého blogu! Víkend byl opět po velice dlouhéééééé době luxusní. Ségra se již ve čtvrtek sbalila s kolegyní Janičkou a jely se rekreovat o den dříve do Rudice k našim. Já si ještě musela chvíli počkat. V pátek jsem bohužel jako poctivá workoholička musela do práce a to povinně! Šéfová se "služebně" rekreovala v Rakousku a já s Terkou jsme řešily zapeklité cestovní případy vhodné tak maximálně pro Jessicu Fletcherovou. Nejen, že mě milá Terezka opustila již v odpoledních hodinách, protože musela jet nakoupit zásoby na cestu do Tramtárie, ale pátek byl sám o sobě hektický a doslova "uřvaný" od rána do 18 hodin večera na mě slovy křičelo 5 klientů. Tomu říkám solidní skóre. Tak strašně moc jsem se těšila domů, že se sejdu se starými přáteli, budu hlavně s rodinou, odpočinu si... celá šťastná jsem se hnala do Florenc za vidinou pohodlné cesty ve žluťáskovi, avšak jsem se trochu sekla:) bohužel jsme jaxi taxi nejeli klasickou linkou, ale "čímsi" neidentifikovatelným. Kdyby to umělo lítat, tak bych to definovala jako ufo, ale ono to sotva jelo, natož lítalo!!! Každopádně jsem cestu nějak přežila. Dojela do Blanska, kde mě vyzvedla má drahá kamarádka Beatka a hurááá domů, konal se vzpomínkový večer na Venezuelu, za přítomnosti naší sestřenky Tamči. Řekla bych vcelku pohodička, byla jsem tak strhaná, že jsem ani průběh večera nevnímala. Těšila jsem se do postele, ráno se šlo totiž nakupovat. To jsem samozřejmě ještě nevěděla, co mě čeká s naší Janičkou. Jako normální smrtelník jsem vstala, abych tam mohla vyrazit do města koupit dárek k narozeninám mému kamarádovi. Janička se s mamčou k mé automobilové výpravě připojily a jelo se. Janča ulovila skateboard pro svého synovce, byla happy jak 2 grepy a pak jsme zapluly do Lidovky jako lodě do přístavu:-) a začalo to... Janča byla jako v Jiříkově vidění, tolik laciného oblečení a obuvi, to snad nikde nikdy neviděla. Prvním úlovkem se stal luxusní kabátek, který mi padl do oka. Janča si ho vyzkoušela a bylo to jasný. No a posuďte sami, přece ho tam nenechá, když stojí jen 100 Kč. Čemuž my familierně říkáme "opravdu, ale opravdu za lidovou cenu" :-) takže nákup pokračoval, Jani ulovila luxusní tričko pro sebe a já pro Zuzku. Následoval přesun do obuvi, což nezůstalo bez oběti Jančina zájmu. Ano, viděla ty boty a řekněte, nechali byste tam krásné boty za 60 Kč? Samozřejmě že NE:) Myslím, že kdyby jsme tam byly bývaly zůstaly ještě půl hoďky, tak by Janička ještě ulovila pár solidních kousků. Pak se pokračovalo dál, i já jsem měla svůj cíl, sportovní botky, stačilo mi 5 minut a už jsem si je nesla v košíku, jedny jsem samozřejmě vzala i Zuzce, aby se neřeklo a hurá domůůů na hamu papu a pápá lala do jeskyní. Tentokrát jsme se zaměřily na námi nenavštívené Sloupsko-Šošůvké jeskyně. Tož to Vám řeknu, to byla krááááása:-) Teda až na to, že tam byla trochu zima, ale jinak se bylo čím kochat. Hlavně Janičce se tam líbilo, měla tendence osahat každý krápník, haha. Každopádně to byla pěkná procházka. Samozřejmě také poučná z geologického hlediska. Kdyby tak ta slečna průvodkyně mluvila nějakým NEmonotónním hlasem, tak by to bylo jako v pohádce! Mezitím co jsme já, mamka a Janča zdolávaly temné a pro Američany zajisté velice úzké chodbičky, tak ségra si dávala do nosu s tátou v bufetu! Tomu říkám servis. Po výletě se následovalo hodit oko (nemyslím samozřejmě doslovně) na Macochu. No jo, jak říkám, na tento skok je jen jeden pokus:-) krásná to nekončící propast! A hurá domů, vše by bylo super, kdyby ségra po cestě téměř neurazila výfuk, což se večer projevilo. Jinak chci jen zdůraznit, že moje ségra má opravdu mimořádné řidičské schopnosti, ale tohle se jí trochu nepodařilo:-) no doma už jen pohoda, klídek a tabáček. Začala probíhat příprava na big party večer. Pak se dostavila i Terezka a mohlo se jet. Samozřejmě, to by ani nebyl víkend, kdyby se něco nestalo. Ano, výfuk to jaxi nevydržel a trochu se uvolnil. no beze srandy...kára řvala jak na tuningu a já nevěděla co s tím! Tak jsme volaly s.o.s. bráchovi Terezky, který nás do 5 minut přijel vysvobodit, zdrátkoval nám výfuk, tak aspon něco. Ale řeknu Vám, připadla jsem si jako tuningová královna, větší řev snad nedělal ani největší march okresu:) Tak jsme nějak dojely do Blanska a šlo se do hospody, kde na nás čekala i příjemná stránka večera, kamarád Beatky - Tom Tailor alias Smole alias Tomáš:-) Velice příjemný kluk, milý, charismatický, usměvavý, takový prostě "v pohodě". Nejvíc si toho všimla naše milý kolegyně, Janička - matka pluku:) ta tyto nedocenitelné kvality nejvíce ocenila. Pak se také dokulila Beatka a Kája a začala rozjížděcí alkoholická kola, kterých jsem se nečekaně jako řidička opět nezúčastnila. Řekla bych, že bych se nad sebou měla trochu zamyslet:) hehe. Každopádně jsme po náročné konverzaci vedené na různých úrovních vykulili své postavičky z baru a jelo se. Auto řvalo, já jsem se snažila být klidná, Janča a Terka utlačovaly Toma a ségra si vesela hověla na sedadle smrti. Na piškotéce se to solidně rozjíždělo. Pokud mám být konkrétní, tak to tam Janička solidně rozparádila. Nás to nějak ze začátku nechytlo. Řekla bych snad šuše, že to bylo zapříčiněno opravdu nekvalitní hudbou, ale pak se to rázně zlepšilo, dala jsem si semtex a bylo mi líp. Holky si taky daly panáka a bylo vidět, že jim bylo také hned lépe - jak komické. Hudba hrála, my tancovaly, sklo lítalo... :-) taková normální diskotéka. Kája mi natetoval na prso - semtex culture a já se fakt bavila! Pařilo se v poklidném tempu až do ranních hodin, no není to sice jako v Praze standartně do 6, ale tady nám to stačilo i do té 3 ranní. Na Janičce byla znát celková únava a tak jsme sedly to natuningované káry a jeli zavést Toma domů. Mezitím ho holky samozřejmě utlačovaly:) jak jinak. No a pak hurááá směr "prdel světa". Byla jsem tak unavená, že jsem skoro usla i s čočkama. Ráno jsem se krásně vyspala, Janča už pobíhala od ranních hodin - nechápu, ale budiž. Ségra chrněla do poledne a já už jen opravdu čuměla do blba a poprvé v té chvíli za celý ten náročný víkend opravdu relaxovala. O cestě do Prahy se raději ani vyjadřovat nebudu!
A jaké je ponaučení? No...nechte mě ještě chvíli přemýšlet! Aaaaahhh, už to mám: neste mě, já půjdu sama aneb je mi jedno co piju, hlavně že se motám aneb lijte to na mě, však ono se něco vsákne - věnováno Harrymu! :-)