Další školní rok v trapu...

Už je to tady, v pátek tak nějak končí školní rok. Jak rychle to uteklo. Snažím se uklidnit se a v duchu si říkám, pěkně se ti ta studijní dráha krátí, holčičko... možná by jsi mohla začít studovat další školu, co? To víte, poslední dobou mě nikdo pořádně nevnímá, tak si tu sem tam mluvím pro sebe :) Tento školní rok byl zvláštní, takový ochuzený o náboj, žádná sranda, vážné obličeje učitelů... spoustu spolužáků jsem snad druhý semestr ani neviděla...zkrátka jako by ten rok snad ani neuplynul. Necítím žádné nové poznatky - nebo že by má dlouhodobá paměť těžce selhala? Nic mi to nedalo, spíš mi to sebralo čas a energii, hlavně když nám na počátku LS oznámili, že se část výuky stěhuje z Celetné na Malostranské náměstí. No co na to říct?:) Komické bylo, že ani učitelé nevěděli, kde přesně to je... prostě na Malou Stranu. První den, kdy jsem tam měla jet, jsem samozřejmě jela se spožděním, to bych ani nebyla já. Strašně pršelo a já to prostě nemohla najít. Snažila jsem se využít orientační taktiky a optat se staře vyhlížejících (ne Pražáků), zda náhodou neví, kde bych mohla narazit na Oettingenský palác. Překvapení - nikdo nevěděl. Takže jsem asi po 10ti minutovém maratonu po Malé Straně vtipně zjistila, že jsem už několikrát tu svoji školu minula :)
Každopádně v této slátanině nehledejte nic hlubšího, a hlavně proboha ne žádnou myšlenku! Jen jsem si chtěla na venek postěžovat na to, že je rok v prdeli a žádná změna se nedostavila. Nezmoudřela jsem, nestala se ze mě špičková tlumočnice, sotva obstojím jako učitelka...zkrátka jsem zklamala sama sebe. Potřebuji nad sebou tvrdou ruku, která by mě dokopala k tomu, abych dychtila po nových znalostech, pustila se do ruštiny, přečetla všechny knížky, co jsem si dávno koupila a hlavně mě odlákala od víkendových chlastaček, protože co tu nechci je stále silnější pocit, že jen ten démon AL (ano ty!) umí ty lidi tmelit, na ničem jiném zřejmě už nezáleží...

Derniery

V pondělí jsme byli na derniéře jednoho z mých oblíbených představení v Pidi - S láskou nejsou žerty. Shromáždili jsme s Džufim partičku a mohlo se vyrazit. Někteří dorazili dříve, někteří později :) v rámci uchování dobrého mediálního obrazu raději nebudu výslovně jmenovat. Usadila jsem se asi do 3tí řady a vychutnávala jsem si již po čtvrté a zároveň již naposled toto představení. Holky si to na pódiu užívaly a já v třetí také a jak. Kupodivu jsem byla již v takové fázi, že jsem se smála skoro všemu, to víte, to už skoro člověk ví, co bude, takže se v podstatě vždy směje před a tím pádem nevhodně :) ale co už. Viděla jsem svou oblíbenou část - Peer Gynt po 50 letech a Maryšu. Představení sklidilo velký úspěch a šlo se to zapít. Já nečekaně, ale opravdu pouze na neperlivé vodě celý večer. Ostatní sem tam přitvrdili a někteří se opili jako dogy. Vzhledem k mému pofidernímu zdravotnímu stavu jsme se se Zuzu odebraly překvapivě dříve domů. To jsme ale nečekaly, že zapadnu do díry:) ehmmm. To víte, kdo umí ten umí, kdo neumí ten jen čumí :) tak tentokrát Zuzu vylekaně čuměla, když jsem zahučela levou nohou do asi metr hlubokého výkopu. Jsem to ale holka šikovná, odřela jsem si krásně ruku, levý bok a aby toho nebylo málo, tak ještě mobil, no zkrátka si nemohu stěžovat! Krom toho jsem byla komplet od bláta a když říkám komplet, tak to jako mimořádně smrtelně vážně. Takže jen v duchu doufám, že tohle byla moje tragická derniéra a že už budu čumět pod nohy.
A dnes, dnes jsme byly se Zuzu a Jiřinkou na derniéře Pros a lži. Už jsme to všechny jednou viděly a musím říct, že jsem dnes měla pocit, že to vidím poprvé a celkově to pro mě nabralo naprosto jiný smysl a spád. Bylo to mnohem intenzivnější než poprvé, protože se mnou zacloumala i hudba a hlavně myslím, že herci byli skvělí, mělo to atmosféru...
Stačilo málo a možná bych upustila i slzu, což by byla pro změnu moje premiéra v divadle, ale nestalo se. S úsměvem a jistou radostí jsem bouřlivě tleskala, pak šla poděkovat a pogratulovat Zuzce a Michalovi ke skvělému představení a šlo se na dívčí drbárnu...to víte...Taťána z Loun říká cvičit se musí a já, Mex Kočičková tvrdím, drbat se musí :) a to už si každý vyloží po svém :))