Matčino doznání...

Je to skoro dva roky, co jsem naposledy přispěla do svého blogu...

Pamatuji si na to jako by to bylo včera, tenkrát se to "nosilo", psát blogy. Byla to zábava, byl na to čas, bylo o čem psát. Člověk chtěl sdílet, chtěl být viditelný, chtěl pobavit...

Uplynul nějaký čas a vše je jinak. Vše se točí kolem Facebooku, lidé sdílí možná víc než bychom potřebovali a chtěli vědět a já? Já sdílím čím dál méně, už netoužím být viditelná a nemám potřebu někoho bavit! Už tak rok mám pocit, že procházím krizí středně středního věku a pořád čekám, že se něco změní a bude to všechno skvělý a přitom vím, že to musím chtít změnit já :-)

Za necelé dva roky se ze mě stal alkoholik, workoholik, karaokeholik a v neposlední řadě náladový a nedůvěřivý pesimista trpící insomnií, který přestal navštěvovat gay kluby každý víkend! Tomu přátelé já říkám samá pozitiva a perspektivní vyhlídky! :) Můj život je naruby, je jiný - zmatený, zrychlený, zvláštní, částečně jsem i dospěla, což mě asi děsí ze všeho nejvíce.

Málem bych zapomněla, že se ze mě stala i matka můra. Role, kterou jsem sice dobrovolně nechtěla, nýbrž samo to nějak vyplynulo. Však to všichni znáte: "není malých rolí, jsou jen malí herci". Já malá jsem a hérečka taky takže... Dokonce jsem již nesčetněkrát vyhrožovala, že s tím seknu, podám demisi. Bohužel mě jako vždy nikdo nebral vážně :-) Ne že by se na tom něco změnilo!

Právě jsem naznala, že by to už pro dnešek stačilo. Jestli to někdo čte to netuším, ale já si svým doznáním ulevila (neberte mě prosím doslova). Takže třeba...maybe tomorrow...

Vaše, naše, moje a jejich Matka

Křup a jsi na Moravě!

Dříve nebo později by k tomu stějně dojít muselo, tak proč to zbytečně prodlužovat.
Historický okamžik:
datum: 23.10.
místo: D1 směr Brno
obsazení: Křupka za volantem, DJ Mexx vedle a vzadu nic nechápající, na sedadle přikovaná má milovaná máma :)

Nebyla bych to já, kdybych jako zajišťovatel hudby na cestu nevypálila něco extra. Tentokrát to nemohlo být nic jiného než karaoke výběr. My se totiž s oblibou řídíme heslem : pátek, karaoke svátek! :) Pro nezasvěcené (v tomto filmu - moje máma) to mohl zcela přirozeně být nevšední zážitek, když se jeden blázen za volantem a druhý hned ve dle něj vlní v rytmu písní a řvou jak hluchý při hudbě, která hraje na plné pecky! Estelle, Liza Minelli, Mercury, Morcheeba, Rybak a další hvězdy našeho repertoáru dostaly svůj prostor v Křupmobilu, dámy a pánové, davy šílely, byl to nezapomenutelný koncert...
Po náročné cestě jsme byly doma, welcome to Moravský Kras - alias welcome to the end of the world, kde i nemožné je možné :) Rychlé občerstvení, a už to jelo: vážené dámy, vítám vás na palubě pravidelné linky Rudice - s mezipřistáním v Blansku - Brno. Jmenuji se Mexx a budu vaší řidičkou a stewardkou na této cestě. Předpokládaný příjezd do Blanska na vlak je za rekordní čas bo nám to jinak ujede! Během cesty se prosím nevyklánějte z oken a nestrkejte prsty kam nemáte a hlavně! nekecejte mi do řízení. Cestu vám zpříjemním promítáním filmu: Reklama na ticho! Velice se omlouváme, ale občerstvení nejsme schopni zajistit z technických důvodů. Ke čtení všam můžeme nabídnout smsky z Mexxmobilu :) To je ode mě vše, přeji vám příjemnou cestu! Brno! Im lovin it! Husa na provázku! A je to tu, dlouho očekávané Shakespyré. Spokojeně uvelebené v první řadě jsme sledovaly divadelní mišmaš. Jenže to by nebylo ono, kdyby se "něco" nestalo. Aneb jaké to je, když dojde k interakci herce s publikem, konkrétně s Kotětem. Když se Vás herec zeptá, jak byste upoutala v místnosti pozornost muže a obrátí se na profíka jako je Klárka a ona vybuchne a směje se...směje se 30 sekund, směje se minutu, směje se dvě minuty, začně smíchy brečet a není schopná se zastavit...natož odpovědět, to je potom zábava:) Ono to ale jinak pod taktovkou Jelínka a Knihy a spol. vážně nejde!
Po divadle výborná večeře, honem na vlak, nabrat další účastnici zájezdu a hurá na diskotéku Mlýn. Velice vybraná dámská společnost: Klárka, Suri, Zuzu, Terka, Beata a já. Aneb Mlýne, tvá kola právě domlela :) Kdybych to měla shrnout bez detailů, tak zřejmě naznám, že se páteční večer odvíjel ve znamení starých lásek. To, že jsem tam potkala svou úplně první lásku ze základky, to jsem teda vážně nečekala. Příjemné setkání, to zajisté. A nebyla by to moje sestra, kdyby taky nepotkala svoji dětskou lásku :-) Mezitím, co já se ládovala odpornými džusíky a snesitelnějším semtexem, tak holky do sebe klopily panáky za lidové ceny, aneb nevožer se, když je tu tak lacino! Tanec, panák, tanec - asi tak probíhal dívčí večůrek. Večer, teda resp. ráno jsme zakončily stylově, a to všechny tři - Zuzu, Kotě i já. Kotě potkala sympatického a vtipného Slováka (ano, opravdu si nevymýšlím)! Zuzu zářila jak nová lampička z Ikei a já jsem se snažila zbavit se slizkého a opilého Slováka, který vedl pozoruhodné výslechy typu: taky ráda nosíš kabelky? (wtf?), ty jsi určitě jedna z těch, co s ní točí? (omg!) :-D
Sobotní plán se vyvíjel dle představ, nákupy, improvizační věčírek v Huse, ve kterém jsem byla uchvácena scénkami Kniha u zpovědi nebo Linoleum chce být kobercem :) a hurá opět na Mlýn! Musím konstatovat, že dva abstinenční večery, kdy jsem byla za Alfréda (...scénka, holky nasednou do auta a řeknou...Alfréde, na Mlýn) :) mi fakt vyhovovaly. A nebyla bych to já, kdybych nepotkala další lásku z puberty! Zkrátka život je plný nástrah a překvapení. Myslím, že největším překvapením však byla banda rumunských fotbalistů! Nejprve jsem si tak říkala, odkud mohou být, někteří z nich totiž mluvili česky a někteří z té tlupy zase podivným jazykem. Každopádně vtipné je, jak jsem vydedukovala, že jde o fotbalový tým! :) Taneční parket byl zahlcen muži, když říkám, že jsme tam první hodinu byly kromě barmanek snad jediné ženy, tak nebudu lhát. S postupem hodin přicházely další děvy, po kterých se ti nejmenovaní muži vrhali... kdykoli se jeden z nich začal na parketu oblizovat s nějakou slečnou, tak celé mužstvo začalo jásat, tleskat a pískat - první stopa, zřejmě musí hrát nějaký kolektivní sport! Druhá stopa byly óčkové nohy, které prozradily vše :-) Pak už se stačilo zeptat a byly jsme doma, teda byly jsme obtěžovány :)
Naštěstí to netrvalo dlouho, tým se zdejchnul a my s holkama vyrazily potrápit nohy na parket. Některé nejmenované osoby potrápily i tyč :-) NE, já jsem to opravdu mimořádně nebyla!Co dodat, tančily jsme všude a všemi způsoby.
V neděli jsme zavítaly na výlov rybníku. Zbrusu nový zážitek! Teda minimálně pro neználka jako jsem já. Pak už jen sbalit a hurá zpět do Prahy. Zkrátka dal by se z toho natočit krátký film Podivuhodný příběh Křupky Buttonové (teda Kotěcí) :-) A co na závěr?

Kolem Křupky se dějí věci...na to nestačí 2 deci!

Mexx world coming soon...

Drazí přátelé! Otevírejte šampaňské, rolujte červený koberec, odpalte ohňostroje. Mexx je zpět a je odhodlaná se s vámi podělit o příběhy neobyčejného šílenství :-)

Tentokrát vás čeká povídka o tom, jak si Mexx nasadila ďábelské šaty a jakto dobře nedopadlo, protože tohle pohádka není! :)
Minulý pátek se tradičně šlo na karaoke (čti Mexxina nová závislost)! Z tradičního karaoke se však ve finále stal netradiční večer. A jak to tomu došlo? Přesně tak přátelé, mohly za to černočerné ďábelské šaty. Došli jsme na inkriminované místo, dali si (ne)vinný střik, kdybych dodala mezi to "bílý" tak vás zajisté přepadnou úplně jiné myšlenky :) S Křupkou jsme se hned od začátku přiklonily k nové taktice a to: co nejvíce zpívat dříve než příjde víc lidí. Ovšem tato technika se neosvědčila přesně dle představ. Neboť druhou podmínkou bylo obměnit repertoár, což se nám asi podaří horko těžko. Jsem si říkala, dáme si California dreaming, tu přeci znám, to je pohoda a ejhle...když vám u toho karaoke nejede hlavní hudební linka, tak jste prostě někde (řekněme na hruškách). Takže náš pokus o obměnu repertoáru se nezdařil jak bylo v plánu. Ve finále jsme přešly na staré osvědčené songy! Kdybych si pamatovala, co jsem zpívala, tak bych to i pro představu vypsala, bohužel moje Visty stále padají a objevují se nová a nová okna :)
S postupem večera jsem od střiku přešla k panáku mého nového oblíbeného pití, Tullamore Dew (jak já s oblibou říkám, Tullamore - Dude!).
Okno - píseň - okno - panák - okno- tanec s Mr. Prohrabávačem vlasů...kdo to neviděl mi prostě neuvěří a přitom já za to nemohla, já šla na nevinný tanec, né do extravagantního kadeřnického salónu. Tak hlavně, že se ostatní pobavili! :)
Poslední, co si pamatuji je, že mi Klárka asi 100 x důrazně opakovala: "zaplať a jdeme!". Asi po 101 jsem musela říct ségře ať to laskavě zaplatí ať můžem jít! Dál už si jen pamatuji, že jsem někomu psala smsku, kam jdeme - teda trvalo mi to asi tak hodinu a to jsem měla nad sebou ještě supervizora. Nevím jak? ale došla jsem do Solidní Nejistoty...nevím jak? ale šla jsem raději tančit...Nevím jak? ale objevil se tam člověk, který tam neměl co dělat a o jehož přítomnost jsem vážně nestála! Nevím jak? ale najednou jsem se asi po hodině, kdy jsem dělala mrtvého brouka, probrala a chtěla pařit (někteří z vás jste to již se mnou zajisté zažili), jenže mi utli tipec a už mě pro změnu táhli domů. A to nemluvím o svém dětském výstupu na Národní třídě: "Mimi jdi mi koupit pití"!!! Mimi: "naser si a jdi si to koupit sama, máš nohy!" Mexx: "ale mě bolí nožičky, prosíííím" Mimi: "zapomeň" :-) dohadovaly jsme se asi 10 minut, přítomná Jitka na nás celou dobu pobaveně zírala, a pak prohlásila: "holky, vy máte tak krásný sesterský vztah, já znám tolik sourozenců, co si nadávají a nesnesou se a vy se máte taky rády, to je fakt neuvěřitelné" :-D
Tolik k pátečnímu řádění, ze kterého mě do dneška bolí nohy (neuvěřitelné)! A rada na závěr?

Nikdy nenoste ďábelské šaty nebo vám nápadníci sedřou paty! :)

Mexx je strašně nemocná....

Já se z toho picnu, to se prostě může stát jen mně. V době, kdy to nejméně potřebuji, tak na mě skočí někde bacil a už to jede. To co vypadalo jako lehké nachlazení (které vyhodilo mé hlasivky z provozu) se přeměnilo v kýchání (min. 2 x za minutu), hlasité sloní smrkání, kašlání, blbou náladu a co je to nejhorší? Strašně...ale fakt strašně mě svědí v uších...To je až k zbláznění. A úúúplně nejhorší na tom je, že se tam ani nemůžu poškrábat, protože to poslední co potřebuji je způsobit si hluchotu. I když...mám az sebou 2 semestry znakové řeči, tak bych to snad nějak zvládla :-)
Jediná dobrá zpráva je, že jsem u rodičů a ti mě tak rozmazlují, až se mi sem tam podaří zapomenout na to, jak mizerně mi je! Koukám na filmy, jím (vlastně žeru) :) , piju čaje s citrónem a medem, ležím, facebookuju jak o život a čekám kdy příjde uzdravení či zlepšení stavu. Bohužel do teď se nic takového nekonalo a dokonce jsem pojala závažné podezření, že nic takového ještě nějakou chvíli nepříjde!
Venku je sněhová kalamita... několika centimetrová vrstva ledu už mi málem způsobila smrt :) na schodech, sníh kam se člověk podívá. Jak by řekl Gargame - nenávidím Šmouly, tak já říkám NENÁVIDÍM SNÍH!! To jen tak pro pořádek.

Když přijedou holky ze štatlu a slaví se "svátek"

Ano, přesně tak. Odvodili jste si to sami jen podle nadpisu. Další důvod k tomu vyrazit na drink a pak tančit. Když tu tenkrát byla Beatka na prázdninách, tak jsem jí před prvním Termixem říkala, že kdo jednou okusí, tak nemůže jinak (prosím vás, tohle neplatí pro gaye)! Náhlásila si návštěvu u nás v Praze a to ve ST, prý chce přijet se spolužačkami na Českou píseň. No věřili byste?
Shodou okolností měl Charlie v úterý svátek. I on se řadí mezi davy lidí, které svátek nijak neprožívají natož aby to ještě slavili. Ale slovo dalo slovo a díky facebooku se z toho stala řekněme "veřejná kauza" a začalo se, při příležitosti příjezdu holek ze štatlu, plánovat setkání pod lacinou záminkou oslavy svátku. Já měla ještě ten den výuku španělštiny, takže jsem sedla pak směr Vltavská a v metru narazila na Romana, který jel vyzvednout Beu, Pavlu a Janu. Tak jsem nemohla odolat a jela s ním. Bohužel díky veselým historkám v metru se nám podařilo přejet o jednu stanici a trošku se nám ten příjezd do Pidi - místa konání - prodloužil. V kavárně už to žilo! Hanka, Joe, Kačka, Patrície, Matěj, Charlie, Zuzu, Luky, Karim už byli na místě a vesele se bavili :-) zatímco my se aklimatizovali. Než jsem se nadala, už mi barman Radek podával jablečného berentzena...asi si začnu myslet, že na své okolí působím jako alkoholička, ale zřejmě se nedá svítit. Každopádně jsem zasedla za stůl, ohřála se a začala připíjet na zdraví všem. Po hře - uhodněte film :-) která byla mimochodem dosti vtipná, ale vzhledem k tomu, že mezi námi byli herci, tak i dosti jednoduchá jsme se sbalili na cestu do nejmenovaných pražských končin. Cesta autobusem na Hradčanskou probíhala stejně vesela jako cesta v metru. Já, která jsem si naivně myslela, že už dávno francouzsky neumím, jsem ze sebe vymáčkla (na Karima - kanaďana) francouzsky, že už to nevydržím a nutně potřebuji čůrat. Je vidět, co člověk dokáže v takových krizových situacích. Nicméně jsem si netroufla odběhnout někde za stromek a musela počkat než dorazíme na místo určení. Tam už bylo solidně natříškáno, jako každou středu, takže jsem se rychle propletla mezi známými, kterým jsem za letu vysvětlovala, že teď nemám čas si povídat a že se hned vrátím :-) téměř jsem se ani nedostala ze záchodu protože nějaké "vykrouceniny" (to se prostě jinak nazvat nedalo) drželi kliku záchodu (nevím ani proč - asi aby byli něčím zajímaví), každopádně mě to rozohnilo tak, že jsem po povolení kliky vylítla jak čert (nikoli z krabičky, ale z WC) a začala hystericky ječet, ktere kokot nás tam držel... :-) a to jste neviděli vyděšený výraz těch blbců...hahaha.
Po jednom drinku jsem se odhodlala s ostatníma na parket. To víte, přeci jen bylo trochu později a chtěla jsem si vychutnat své oblíbené zpěvačky jako je Ilonka, Ivetka nebo Hanička. České hity se po půlnoci změnily v mezinárodní hity a na mě začala padat únava. Při představě, že tam budu muset vydržet do páté ranní mi běhal mráz po zádech. Každopádně jsem tančila dál...teda všichni jsme tančili krom Hanky. Hanka se přidala až když většina odešla = právě v tom nejlepším a předvedla s mojí sestrou unikátní vystoupení na bedně. Charlie odcházel v Ne-moc dobré náladě...Katka s Joem se vypařili brzy, a zůstalo to na mě, Hance, Zuzu, Beatě a holkách a teda samozřejmě taky na Romanovi (abych nezapoměla na mužské zastoupení) . Ale myslím, že jsme se s tím poprali docela statečně. Tančili jsme do posledního dechu a sem tam ani ne sami...nějací cizinci se na nás sem tam přilepili, až jsme nevěděli kam utéct. Ve finále už jsme tam byli téměř v celém klubu sami a to byl signál zavolat taxi holkám na Florenc na bus směr Brno a pro nás to znamenalo cestu domů. A jak jsme se těšily :-) spala jsem jak zabitá...a druhý den si vybavuji jen, že mě bolely strašně nohy...a to je jasné....

Chcete-li, aby vás nebolely nohy, musíte mít lepší taneční vlohy... :-))