Víkend 31.10. - 2.11. byl náročný. Začalo to již v pátek ráno, kdy jsem vstala, pobrala své tašky (a že jich bylo) a vydala se směr hlavní nádraží, kde jsme měla sraz s Danem, Charliem a Jirkou. Zvláštní to skupinka nemyslíte? A kam že jsme to jeli? No to je snad jednoznačné - rychlík směr Luhačovice!!! Já se na tuto cestu připravovala hlavně psychicky několik týdnů. Abych to ujasnila. Já zkrátka vlakem necestovala víckrát než jednou - déle než 3 hodiny, a najednou mě čekala pětihodinová cesta, která začala jak jinak než tragicky, vás to možná nepřekvapí (pokud cestujete často a rádi s ČD), ale mě hodinové zpoždění rozhodilo :-) a to jsem ještě ani neseděla ve vlaku. Zkrátka, já sice byla vybavena na delší cestování - svačina, chytré časopisy, mp3, společenské hry a 3 komedianti - ale 5 hodin je i na mě trochu moc. Dlouho očekáváný okamžik = odjezd, nakonec nastal a já už vytahovala kvarteto. U Jirky se tato hra těší velké oblibě a já ji miluji, protože takové emoce, to člověk skoro nezažije ani u Člověče, napij se! :-)
Kvarteto za chvíli vystřídaly kostky ze hry Pálí vám to? To nás Dan rozsekal. Povykládala bych vám to, ale možná by vám to nepřišlo tak vtipné, takže kdybysme se viděli, tak mi to připomeňte a já vám to záživně převyprávím!
Po kostičkách jsme zahájili čtení chytrých časopisů a navzájem si po chvilkách sdělovali nové poznatky a případně zahájili na daná témata krátké diskuze :-) Jenže číst se nedá věčně a proto jsem naznala, že si můžu číst i v duchu se zavřenýma očima a tak se i stalo. Do pár minut jsem byla tuhá, čehož "přátelé" využili, aby mě mohli vyfotit - bez komentáře. Po zdravé siestě následovala svačinka a pak už jen strohé oznámení paní průvodkyně, že nás vyhodí z vlaku před konečnou zastávkou a budeme muset přestoupit na motoráček. No to jste měli vidět naše výrazy :-)) já motoráčkem jela snad po druhé v životě a měla jsem z toho haló, zatímco kluci (kteří jezdí zásadně pendolinem) raději vzniklou situaci ani nekomentovali. Po příjezdu do Luhačovic nám Dan s úsměvem na tváři stačil oznámit, že nás čeká cesta do největšího kopce v Luhačovicích. No tak co víc si přát? V půlce kopce už jsem lapala po dechu, ale zvládli jsme to, vybalili si věci, uvítali se s Beatkou a Vlaďkou a vyrazili cvičit. Abych se dostala k jádru pudla (v tomto případě k důvodu naší cesty). My vlastně jeli na sportovní víkend (jediný Charlie jel relaxovat). Takže jsme si odcvičili velmi náročnou hodinu pilates pod vedením mučitele Dana a s chutí a bolestmi v rozhýbaných svalech se vydali na večeři. Po večeři jsme zase popošli o kus dál na bowling. Neuvěřitelné, já snad vyhrála nebo co?! Ano, také tomu nevěříte? Já taky ne! Já, totální lempl, který to hrát neumí a k tomu má většinou smůlu jsem házela striky! Po bowlingu jsme dali pár drinků a vydali se na pokoj, utahaní z cesty, jídla, cvičení a bowlingu. Navíc, některé čekalo cvičení od 7.30...ufff, to bylo vstávání, tak moc jsem si poprvé přála být Charliem a moci zůstat v posteli. Ale ne, sebrala jsem odvahu, hned po tom mé staré kosti a vyrazila s ostatními se protahovat. Au au... Po snídani krátký odpočinek, po odpočinku hopsavý aerobik, po kterém se mi rozlilo v těle tolik endorfinů, že jsem měla záchvat absolutní euforie, která se navenek projevila naprostým šílenstvím :-)
Po sprše jsme se vydali na chutný oběd do centra. To jsme si pochutnali! A pak směr kolonáda...smradlavé prameny...žádný spěch, prostě super sobotní odpoledne. Já se vyžívala ve focení všech ostatních, pořád jsem jen vymýšlela, kam bych je ještě postavila a vyfotila...chudáci viděli mé nadšení a ochotně většinou svolili mi zapózovat. Děkuji přátelé!
Po procházce samozřejmě drinčík a dezert. Viva sangría :-) mňam.... u drinku jsme probrali neobvyklá témata a pak jsme vyrazili zpět na hotel, bojkotovali večerní hodinu a vydali se na večeři. Teda pokud to můžu nazvat večeří - ten blivajz co se prezentoval jako čínská směs. Po večeři jsme se uvelebili ještě pohodlněji na židlích a začali si poroučet panáky... jak jinak. Převody metrů čtverečních mimořádně vynechám, ale řešila se třeba i pouta, radiátor, mramorový kachličky atd., takže nic zajímavého :-)
Dokonce jsme ve finále přesvědčili slečnu servírku, aby nám ještě odlila trochu pití do sklenice, hodlali jsme si zahrát Člověče, napij se! Před kterým jsem ještě dostala přes oko botou. Zahrát si přišel i Daník, ale museli jsme to brzy zabalit, protože to nikdo nepochopil :-) takže jsme dali pár her amerického žolíka a pomalu se šlo spát. Ranní vstávání bylo náročné, z postele jsem ve finále vylezla jen já (a byla jsem pak na sebe strašně pyšná) a šla jsem cvičit. Po snídani poslední cvičení a hurá (ironicky) zpět do reality, práce, školy, Prahy...
Cestou jsme si ještě i zabékali celý soundtrack Mamma mia a některé hity Helenky Vondráčkové a hned se nám jelo lépe. Mireček (náš mimořádný osobní řidič) hýřil vtipnými básničkami na Marušku :) a všichni se skvěle bavili - tak to má být!
Takže teď už to víte! Když cvičit, tak pilates! Když lopatka, tak šup s ní do kapes! (zřejmě to dá smysl jen zasvěceným) :-)
Kvarteto za chvíli vystřídaly kostky ze hry Pálí vám to? To nás Dan rozsekal. Povykládala bych vám to, ale možná by vám to nepřišlo tak vtipné, takže kdybysme se viděli, tak mi to připomeňte a já vám to záživně převyprávím!
Po kostičkách jsme zahájili čtení chytrých časopisů a navzájem si po chvilkách sdělovali nové poznatky a případně zahájili na daná témata krátké diskuze :-) Jenže číst se nedá věčně a proto jsem naznala, že si můžu číst i v duchu se zavřenýma očima a tak se i stalo. Do pár minut jsem byla tuhá, čehož "přátelé" využili, aby mě mohli vyfotit - bez komentáře. Po zdravé siestě následovala svačinka a pak už jen strohé oznámení paní průvodkyně, že nás vyhodí z vlaku před konečnou zastávkou a budeme muset přestoupit na motoráček. No to jste měli vidět naše výrazy :-)) já motoráčkem jela snad po druhé v životě a měla jsem z toho haló, zatímco kluci (kteří jezdí zásadně pendolinem) raději vzniklou situaci ani nekomentovali. Po příjezdu do Luhačovic nám Dan s úsměvem na tváři stačil oznámit, že nás čeká cesta do největšího kopce v Luhačovicích. No tak co víc si přát? V půlce kopce už jsem lapala po dechu, ale zvládli jsme to, vybalili si věci, uvítali se s Beatkou a Vlaďkou a vyrazili cvičit. Abych se dostala k jádru pudla (v tomto případě k důvodu naší cesty). My vlastně jeli na sportovní víkend (jediný Charlie jel relaxovat). Takže jsme si odcvičili velmi náročnou hodinu pilates pod vedením mučitele Dana a s chutí a bolestmi v rozhýbaných svalech se vydali na večeři. Po večeři jsme zase popošli o kus dál na bowling. Neuvěřitelné, já snad vyhrála nebo co?! Ano, také tomu nevěříte? Já taky ne! Já, totální lempl, který to hrát neumí a k tomu má většinou smůlu jsem házela striky! Po bowlingu jsme dali pár drinků a vydali se na pokoj, utahaní z cesty, jídla, cvičení a bowlingu. Navíc, některé čekalo cvičení od 7.30...ufff, to bylo vstávání, tak moc jsem si poprvé přála být Charliem a moci zůstat v posteli. Ale ne, sebrala jsem odvahu, hned po tom mé staré kosti a vyrazila s ostatními se protahovat. Au au... Po snídani krátký odpočinek, po odpočinku hopsavý aerobik, po kterém se mi rozlilo v těle tolik endorfinů, že jsem měla záchvat absolutní euforie, která se navenek projevila naprostým šílenstvím :-)
Po sprše jsme se vydali na chutný oběd do centra. To jsme si pochutnali! A pak směr kolonáda...smradlavé prameny...žádný spěch, prostě super sobotní odpoledne. Já se vyžívala ve focení všech ostatních, pořád jsem jen vymýšlela, kam bych je ještě postavila a vyfotila...chudáci viděli mé nadšení a ochotně většinou svolili mi zapózovat. Děkuji přátelé!
Po procházce samozřejmě drinčík a dezert. Viva sangría :-) mňam.... u drinku jsme probrali neobvyklá témata a pak jsme vyrazili zpět na hotel, bojkotovali večerní hodinu a vydali se na večeři. Teda pokud to můžu nazvat večeří - ten blivajz co se prezentoval jako čínská směs. Po večeři jsme se uvelebili ještě pohodlněji na židlích a začali si poroučet panáky... jak jinak. Převody metrů čtverečních mimořádně vynechám, ale řešila se třeba i pouta, radiátor, mramorový kachličky atd., takže nic zajímavého :-)
Dokonce jsme ve finále přesvědčili slečnu servírku, aby nám ještě odlila trochu pití do sklenice, hodlali jsme si zahrát Člověče, napij se! Před kterým jsem ještě dostala přes oko botou. Zahrát si přišel i Daník, ale museli jsme to brzy zabalit, protože to nikdo nepochopil :-) takže jsme dali pár her amerického žolíka a pomalu se šlo spát. Ranní vstávání bylo náročné, z postele jsem ve finále vylezla jen já (a byla jsem pak na sebe strašně pyšná) a šla jsem cvičit. Po snídani poslední cvičení a hurá (ironicky) zpět do reality, práce, školy, Prahy...
Cestou jsme si ještě i zabékali celý soundtrack Mamma mia a některé hity Helenky Vondráčkové a hned se nám jelo lépe. Mireček (náš mimořádný osobní řidič) hýřil vtipnými básničkami na Marušku :) a všichni se skvěle bavili - tak to má být!
Takže teď už to víte! Když cvičit, tak pilates! Když lopatka, tak šup s ní do kapes! (zřejmě to dá smysl jen zasvěceným) :-)
