Vtipný nadpis stejně jako vtipný plán. Na sobotní odpoledne bylo v plánu jít na deku do Nuslí nebo tam někam. Přesně nevím, bo jsme tam ani nebyli. Odpoledne jsme se domluvili, že Kája, Charlie, Jirka, Já a Mimiíí vyrazíme do parku na deku a sebou vezmeme karty a láhev Martini. Plán to byl dobrý, což o to. Ale nějak se to zvrtlo, když mi volal Jirka a hlásil, že v Nuslích šíleně prší a že sedí s Kájou na záhradce a Charlie je někde na cestě. To mi teda opravdu zkazilo náladu. Plány, jak se budu vyhřívat jako ještěrka na slunci a přitom hrát karty byly ten tam a mě nezbývalo než se otráveně zeptat jaký je náhradní plán. Jirka navrhoval zahrádkové posezení, proti kterému jsem vznesla námitku a následně to zamítla bez možnosti na odvolání. Takže Jirka vytáhl eso z rukávu, že bysme mohli jít prudit k Charliemu. To už mi přišlo poměrně výhodnější po všech stránkách a Charlie chudák nemohl jinak než souhlasit (za jiných okolností by asi bylo zle :)) takže jsme na Otakarově nabraly s Mimí kluky a hurá k Charliemu. Na podlahu jsem si roztáhla svou deku, kluci své ručníky, vytasila jsem mocné zbraně jako gumová zvířátka od jojo :) a Jirka vytasil karty a už jsme mastili. Nečekaně jsme s Jirkou (po zkušenostech z Chorvatska) navrhli Amerického žolíka, který se u nás těší velkému zájmu. Ostatní velice rychle pochopili taktiku, takže jsme v podstatě hráli jako profíci :-D Zuzu měla tendence radit Kájovi, který díky ní prohrával :) mě se nepodařilo ani jednou vyhrát (jak nečekané) no a Jirka vyhrál s Mimí několikrát. Takže klasika. Po pár hrách jsme si řekli, že bysme si možná mohli dát kvarteto. To víte, takové to pěkné vzpomínání na staré dobré dávné dětské časy. Já kvarteto nehrála hafo let a tak jsem skoro ani nevěděla, jak se to hraje, naštěstí Kája byl připraven a Mimí nám pro jistotu četla i návod, kterému jak jinak nikdo téměř nerozuměl. Tak první hru nás teda dost vydrtil Kája, Jirka se vztekal jak malej čertík, házel kartama všude kolem sebe a kdyby měl víc místa, tak by snad kolem sebe i kopal a zuřil viditelněji :-D jsem se musela fakt smát. Člověk by ani neřekl, že někoho ty karty tak můžou vzít...a pak vidíte dospělého muže, jak se čertí, protože vše evidentně poukazuje na fakt, že tuto hru prohraje na plné čáře:) Já dokonce jednou i vyhrála...to víte, celou dobu mi šilhala očička :) to byl vtip. Spíš to byla jedna velká náhoda. Po pár kolech kvarteta jsme se opět vrátili k žolíkovi, abychom po páteční opíječce zapojili na plno mozkové závity, ale musím uznat, že mě to teda opravdu nemyslelo. A pak už jsme si dali cinzano, aby se nám lépe myslelo...Kája nás opustil, my dostali hlad, takže jsme si objednali mega pizzu, koukli na Úžasňákovi, ve kterých se někteří z nás fakticky poznali :) a smáli jsme se jako když se hrbatý kutálí ze schodů a brzdí rohlíkem (to říká vždy můj táta) :-)
Takže sobotní den pohoda, klídek, tabáček, karty a cinzano...kéž by takových dnů bylo více!
Žádné komentáře:
Okomentovat