Ano, přesně tak. Odvodili jste si to sami jen podle nadpisu. Další důvod k tomu vyrazit na drink a pak tančit. Když tu tenkrát byla Beatka na prázdninách, tak jsem jí před prvním Termixem říkala, že kdo jednou okusí, tak nemůže jinak (prosím vás, tohle neplatí pro gaye)! Náhlásila si návštěvu u nás v Praze a to ve ST, prý chce přijet se spolužačkami na Českou píseň. No věřili byste?
Shodou okolností měl Charlie v úterý svátek. I on se řadí mezi davy lidí, které svátek nijak neprožívají natož aby to ještě slavili. Ale slovo dalo slovo a díky facebooku se z toho stala řekněme "veřejná kauza" a začalo se, při příležitosti příjezdu holek ze štatlu, plánovat setkání pod lacinou záminkou oslavy svátku. Já měla ještě ten den výuku španělštiny, takže jsem sedla pak směr Vltavská a v metru narazila na Romana, který jel vyzvednout Beu, Pavlu a Janu. Tak jsem nemohla odolat a jela s ním. Bohužel díky veselým historkám v metru se nám podařilo přejet o jednu stanici a trošku se nám ten příjezd do Pidi - místa konání - prodloužil. V kavárně už to žilo! Hanka, Joe, Kačka, Patrície, Matěj, Charlie, Zuzu, Luky, Karim už byli na místě a vesele se bavili :-) zatímco my se aklimatizovali. Než jsem se nadala, už mi barman Radek podával jablečného berentzena...asi si začnu myslet, že na své okolí působím jako alkoholička, ale zřejmě se nedá svítit. Každopádně jsem zasedla za stůl, ohřála se a začala připíjet na zdraví všem. Po hře - uhodněte film :-) která byla mimochodem dosti vtipná, ale vzhledem k tomu, že mezi námi byli herci, tak i dosti jednoduchá jsme se sbalili na cestu do nejmenovaných pražských končin. Cesta autobusem na Hradčanskou probíhala stejně vesela jako cesta v metru. Já, která jsem si naivně myslela, že už dávno francouzsky neumím, jsem ze sebe vymáčkla (na Karima - kanaďana) francouzsky, že už to nevydržím a nutně potřebuji čůrat. Je vidět, co člověk dokáže v takových krizových situacích. Nicméně jsem si netroufla odběhnout někde za stromek a musela počkat než dorazíme na místo určení. Tam už bylo solidně natříškáno, jako každou středu, takže jsem se rychle propletla mezi známými, kterým jsem za letu vysvětlovala, že teď nemám čas si povídat a že se hned vrátím :-) téměř jsem se ani nedostala ze záchodu protože nějaké "vykrouceniny" (to se prostě jinak nazvat nedalo) drželi kliku záchodu (nevím ani proč - asi aby byli něčím zajímaví), každopádně mě to rozohnilo tak, že jsem po povolení kliky vylítla jak čert (nikoli z krabičky, ale z WC) a začala hystericky ječet, ktere kokot nás tam držel... :-) a to jste neviděli vyděšený výraz těch blbců...hahaha.
Po jednom drinku jsem se odhodlala s ostatníma na parket. To víte, přeci jen bylo trochu později a chtěla jsem si vychutnat své oblíbené zpěvačky jako je Ilonka, Ivetka nebo Hanička. České hity se po půlnoci změnily v mezinárodní hity a na mě začala padat únava. Při představě, že tam budu muset vydržet do páté ranní mi běhal mráz po zádech. Každopádně jsem tančila dál...teda všichni jsme tančili krom Hanky. Hanka se přidala až když většina odešla = právě v tom nejlepším a předvedla s mojí sestrou unikátní vystoupení na bedně. Charlie odcházel v Ne-moc dobré náladě...Katka s Joem se vypařili brzy, a zůstalo to na mě, Hance, Zuzu, Beatě a holkách a teda samozřejmě taky na Romanovi (abych nezapoměla na mužské zastoupení) . Ale myslím, že jsme se s tím poprali docela statečně. Tančili jsme do posledního dechu a sem tam ani ne sami...nějací cizinci se na nás sem tam přilepili, až jsme nevěděli kam utéct. Ve finále už jsme tam byli téměř v celém klubu sami a to byl signál zavolat taxi holkám na Florenc na bus směr Brno a pro nás to znamenalo cestu domů. A jak jsme se těšily :-) spala jsem jak zabitá...a druhý den si vybavuji jen, že mě bolely strašně nohy...a to je jasné....
Chcete-li, aby vás nebolely nohy, musíte mít lepší taneční vlohy... :-))
Shodou okolností měl Charlie v úterý svátek. I on se řadí mezi davy lidí, které svátek nijak neprožívají natož aby to ještě slavili. Ale slovo dalo slovo a díky facebooku se z toho stala řekněme "veřejná kauza" a začalo se, při příležitosti příjezdu holek ze štatlu, plánovat setkání pod lacinou záminkou oslavy svátku. Já měla ještě ten den výuku španělštiny, takže jsem sedla pak směr Vltavská a v metru narazila na Romana, který jel vyzvednout Beu, Pavlu a Janu. Tak jsem nemohla odolat a jela s ním. Bohužel díky veselým historkám v metru se nám podařilo přejet o jednu stanici a trošku se nám ten příjezd do Pidi - místa konání - prodloužil. V kavárně už to žilo! Hanka, Joe, Kačka, Patrície, Matěj, Charlie, Zuzu, Luky, Karim už byli na místě a vesele se bavili :-) zatímco my se aklimatizovali. Než jsem se nadala, už mi barman Radek podával jablečného berentzena...asi si začnu myslet, že na své okolí působím jako alkoholička, ale zřejmě se nedá svítit. Každopádně jsem zasedla za stůl, ohřála se a začala připíjet na zdraví všem. Po hře - uhodněte film :-) která byla mimochodem dosti vtipná, ale vzhledem k tomu, že mezi námi byli herci, tak i dosti jednoduchá jsme se sbalili na cestu do nejmenovaných pražských končin. Cesta autobusem na Hradčanskou probíhala stejně vesela jako cesta v metru. Já, která jsem si naivně myslela, že už dávno francouzsky neumím, jsem ze sebe vymáčkla (na Karima - kanaďana) francouzsky, že už to nevydržím a nutně potřebuji čůrat. Je vidět, co člověk dokáže v takových krizových situacích. Nicméně jsem si netroufla odběhnout někde za stromek a musela počkat než dorazíme na místo určení. Tam už bylo solidně natříškáno, jako každou středu, takže jsem se rychle propletla mezi známými, kterým jsem za letu vysvětlovala, že teď nemám čas si povídat a že se hned vrátím :-) téměř jsem se ani nedostala ze záchodu protože nějaké "vykrouceniny" (to se prostě jinak nazvat nedalo) drželi kliku záchodu (nevím ani proč - asi aby byli něčím zajímaví), každopádně mě to rozohnilo tak, že jsem po povolení kliky vylítla jak čert (nikoli z krabičky, ale z WC) a začala hystericky ječet, ktere kokot nás tam držel... :-) a to jste neviděli vyděšený výraz těch blbců...hahaha.
Po jednom drinku jsem se odhodlala s ostatníma na parket. To víte, přeci jen bylo trochu později a chtěla jsem si vychutnat své oblíbené zpěvačky jako je Ilonka, Ivetka nebo Hanička. České hity se po půlnoci změnily v mezinárodní hity a na mě začala padat únava. Při představě, že tam budu muset vydržet do páté ranní mi běhal mráz po zádech. Každopádně jsem tančila dál...teda všichni jsme tančili krom Hanky. Hanka se přidala až když většina odešla = právě v tom nejlepším a předvedla s mojí sestrou unikátní vystoupení na bedně. Charlie odcházel v Ne-moc dobré náladě...Katka s Joem se vypařili brzy, a zůstalo to na mě, Hance, Zuzu, Beatě a holkách a teda samozřejmě taky na Romanovi (abych nezapoměla na mužské zastoupení) . Ale myslím, že jsme se s tím poprali docela statečně. Tančili jsme do posledního dechu a sem tam ani ne sami...nějací cizinci se na nás sem tam přilepili, až jsme nevěděli kam utéct. Ve finále už jsme tam byli téměř v celém klubu sami a to byl signál zavolat taxi holkám na Florenc na bus směr Brno a pro nás to znamenalo cestu domů. A jak jsme se těšily :-) spala jsem jak zabitá...a druhý den si vybavuji jen, že mě bolely strašně nohy...a to je jasné....
Chcete-li, aby vás nebolely nohy, musíte mít lepší taneční vlohy... :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat