sobota 22. listopadu 2008

Mexx je strašně nemocná....

Já se z toho picnu, to se prostě může stát jen mně. V době, kdy to nejméně potřebuji, tak na mě skočí někde bacil a už to jede. To co vypadalo jako lehké nachlazení (které vyhodilo mé hlasivky z provozu) se přeměnilo v kýchání (min. 2 x za minutu), hlasité sloní smrkání, kašlání, blbou náladu a co je to nejhorší? Strašně...ale fakt strašně mě svědí v uších...To je až k zbláznění. A úúúplně nejhorší na tom je, že se tam ani nemůžu poškrábat, protože to poslední co potřebuji je způsobit si hluchotu. I když...mám az sebou 2 semestry znakové řeči, tak bych to snad nějak zvládla :-)
Jediná dobrá zpráva je, že jsem u rodičů a ti mě tak rozmazlují, až se mi sem tam podaří zapomenout na to, jak mizerně mi je! Koukám na filmy, jím (vlastně žeru) :) , piju čaje s citrónem a medem, ležím, facebookuju jak o život a čekám kdy příjde uzdravení či zlepšení stavu. Bohužel do teď se nic takového nekonalo a dokonce jsem pojala závažné podezření, že nic takového ještě nějakou chvíli nepříjde!
Venku je sněhová kalamita... několika centimetrová vrstva ledu už mi málem způsobila smrt :) na schodech, sníh kam se člověk podívá. Jak by řekl Gargame - nenávidím Šmouly, tak já říkám NENÁVIDÍM SNÍH!! To jen tak pro pořádek.

Žádné komentáře: