Matčino doznání...

Je to skoro dva roky, co jsem naposledy přispěla do svého blogu...

Pamatuji si na to jako by to bylo včera, tenkrát se to "nosilo", psát blogy. Byla to zábava, byl na to čas, bylo o čem psát. Člověk chtěl sdílet, chtěl být viditelný, chtěl pobavit...

Uplynul nějaký čas a vše je jinak. Vše se točí kolem Facebooku, lidé sdílí možná víc než bychom potřebovali a chtěli vědět a já? Já sdílím čím dál méně, už netoužím být viditelná a nemám potřebu někoho bavit! Už tak rok mám pocit, že procházím krizí středně středního věku a pořád čekám, že se něco změní a bude to všechno skvělý a přitom vím, že to musím chtít změnit já :-)

Za necelé dva roky se ze mě stal alkoholik, workoholik, karaokeholik a v neposlední řadě náladový a nedůvěřivý pesimista trpící insomnií, který přestal navštěvovat gay kluby každý víkend! Tomu přátelé já říkám samá pozitiva a perspektivní vyhlídky! :) Můj život je naruby, je jiný - zmatený, zrychlený, zvláštní, částečně jsem i dospěla, což mě asi děsí ze všeho nejvíce.

Málem bych zapomněla, že se ze mě stala i matka můra. Role, kterou jsem sice dobrovolně nechtěla, nýbrž samo to nějak vyplynulo. Však to všichni znáte: "není malých rolí, jsou jen malí herci". Já malá jsem a hérečka taky takže... Dokonce jsem již nesčetněkrát vyhrožovala, že s tím seknu, podám demisi. Bohužel mě jako vždy nikdo nebral vážně :-) Ne že by se na tom něco změnilo!

Právě jsem naznala, že by to už pro dnešek stačilo. Jestli to někdo čte to netuším, ale já si svým doznáním ulevila (neberte mě prosím doslova). Takže třeba...maybe tomorrow...

Vaše, naše, moje a jejich Matka