Křup a jsi na Moravě!

Dříve nebo později by k tomu stějně dojít muselo, tak proč to zbytečně prodlužovat.
Historický okamžik:
datum: 23.10.
místo: D1 směr Brno
obsazení: Křupka za volantem, DJ Mexx vedle a vzadu nic nechápající, na sedadle přikovaná má milovaná máma :)

Nebyla bych to já, kdybych jako zajišťovatel hudby na cestu nevypálila něco extra. Tentokrát to nemohlo být nic jiného než karaoke výběr. My se totiž s oblibou řídíme heslem : pátek, karaoke svátek! :) Pro nezasvěcené (v tomto filmu - moje máma) to mohl zcela přirozeně být nevšední zážitek, když se jeden blázen za volantem a druhý hned ve dle něj vlní v rytmu písní a řvou jak hluchý při hudbě, která hraje na plné pecky! Estelle, Liza Minelli, Mercury, Morcheeba, Rybak a další hvězdy našeho repertoáru dostaly svůj prostor v Křupmobilu, dámy a pánové, davy šílely, byl to nezapomenutelný koncert...
Po náročné cestě jsme byly doma, welcome to Moravský Kras - alias welcome to the end of the world, kde i nemožné je možné :) Rychlé občerstvení, a už to jelo: vážené dámy, vítám vás na palubě pravidelné linky Rudice - s mezipřistáním v Blansku - Brno. Jmenuji se Mexx a budu vaší řidičkou a stewardkou na této cestě. Předpokládaný příjezd do Blanska na vlak je za rekordní čas bo nám to jinak ujede! Během cesty se prosím nevyklánějte z oken a nestrkejte prsty kam nemáte a hlavně! nekecejte mi do řízení. Cestu vám zpříjemním promítáním filmu: Reklama na ticho! Velice se omlouváme, ale občerstvení nejsme schopni zajistit z technických důvodů. Ke čtení všam můžeme nabídnout smsky z Mexxmobilu :) To je ode mě vše, přeji vám příjemnou cestu! Brno! Im lovin it! Husa na provázku! A je to tu, dlouho očekávané Shakespyré. Spokojeně uvelebené v první řadě jsme sledovaly divadelní mišmaš. Jenže to by nebylo ono, kdyby se "něco" nestalo. Aneb jaké to je, když dojde k interakci herce s publikem, konkrétně s Kotětem. Když se Vás herec zeptá, jak byste upoutala v místnosti pozornost muže a obrátí se na profíka jako je Klárka a ona vybuchne a směje se...směje se 30 sekund, směje se minutu, směje se dvě minuty, začně smíchy brečet a není schopná se zastavit...natož odpovědět, to je potom zábava:) Ono to ale jinak pod taktovkou Jelínka a Knihy a spol. vážně nejde!
Po divadle výborná večeře, honem na vlak, nabrat další účastnici zájezdu a hurá na diskotéku Mlýn. Velice vybraná dámská společnost: Klárka, Suri, Zuzu, Terka, Beata a já. Aneb Mlýne, tvá kola právě domlela :) Kdybych to měla shrnout bez detailů, tak zřejmě naznám, že se páteční večer odvíjel ve znamení starých lásek. To, že jsem tam potkala svou úplně první lásku ze základky, to jsem teda vážně nečekala. Příjemné setkání, to zajisté. A nebyla by to moje sestra, kdyby taky nepotkala svoji dětskou lásku :-) Mezitím, co já se ládovala odpornými džusíky a snesitelnějším semtexem, tak holky do sebe klopily panáky za lidové ceny, aneb nevožer se, když je tu tak lacino! Tanec, panák, tanec - asi tak probíhal dívčí večůrek. Večer, teda resp. ráno jsme zakončily stylově, a to všechny tři - Zuzu, Kotě i já. Kotě potkala sympatického a vtipného Slováka (ano, opravdu si nevymýšlím)! Zuzu zářila jak nová lampička z Ikei a já jsem se snažila zbavit se slizkého a opilého Slováka, který vedl pozoruhodné výslechy typu: taky ráda nosíš kabelky? (wtf?), ty jsi určitě jedna z těch, co s ní točí? (omg!) :-D
Sobotní plán se vyvíjel dle představ, nákupy, improvizační věčírek v Huse, ve kterém jsem byla uchvácena scénkami Kniha u zpovědi nebo Linoleum chce být kobercem :) a hurá opět na Mlýn! Musím konstatovat, že dva abstinenční večery, kdy jsem byla za Alfréda (...scénka, holky nasednou do auta a řeknou...Alfréde, na Mlýn) :) mi fakt vyhovovaly. A nebyla bych to já, kdybych nepotkala další lásku z puberty! Zkrátka život je plný nástrah a překvapení. Myslím, že největším překvapením však byla banda rumunských fotbalistů! Nejprve jsem si tak říkala, odkud mohou být, někteří z nich totiž mluvili česky a někteří z té tlupy zase podivným jazykem. Každopádně vtipné je, jak jsem vydedukovala, že jde o fotbalový tým! :) Taneční parket byl zahlcen muži, když říkám, že jsme tam první hodinu byly kromě barmanek snad jediné ženy, tak nebudu lhát. S postupem hodin přicházely další děvy, po kterých se ti nejmenovaní muži vrhali... kdykoli se jeden z nich začal na parketu oblizovat s nějakou slečnou, tak celé mužstvo začalo jásat, tleskat a pískat - první stopa, zřejmě musí hrát nějaký kolektivní sport! Druhá stopa byly óčkové nohy, které prozradily vše :-) Pak už se stačilo zeptat a byly jsme doma, teda byly jsme obtěžovány :)
Naštěstí to netrvalo dlouho, tým se zdejchnul a my s holkama vyrazily potrápit nohy na parket. Některé nejmenované osoby potrápily i tyč :-) NE, já jsem to opravdu mimořádně nebyla!Co dodat, tančily jsme všude a všemi způsoby.
V neděli jsme zavítaly na výlov rybníku. Zbrusu nový zážitek! Teda minimálně pro neználka jako jsem já. Pak už jen sbalit a hurá zpět do Prahy. Zkrátka dal by se z toho natočit krátký film Podivuhodný příběh Křupky Buttonové (teda Kotěcí) :-) A co na závěr?

Kolem Křupky se dějí věci...na to nestačí 2 deci!