Středa...po snídani tradičně minigolf, který jsem hrála levou (podle těch výsledků), Jirka mě naprosto drtil až jsem se musela smát. A po minigolfu tradičně lukostřelba. Předchozí den jsem se teda projevila jako opravdový střelec tělem i duší :) jako bych se s tím lukem narodila. K úžasu všech jsem ani jednou neminula terč a většinou byly mé střely velmi pěkné. Sešlo se nás tam víc než předchozí den. 2 italové (jeden z nich - Igor, byl naprsto k sežřání, sice mladý kuře, tak 16-17, ale tan na "čumendu" dobrý) :-)) pak 2 rusky a jeden mladý rus, jeden čech, já a Jirka. Po zkušebím kole se rozjela soutěž na body. Jirka se vedl skvělě, ale ve finále nás vydrtil v prvním kole mladý rus :) tak jsem naznala, že má zřejmě trénink ze Sibiře, kde střílí po polárních liškách. Milá animátorka Ivana pak vymyslela soutěž, kdy se mělo střílet na 5 balónků pověšených na terči. Ve dvou z nich měly být "neznáméL ceny. Na první pokus jsme měli každý jednu střelu, nečekaně nikdo netrefil. na druhý pokus 3 šípy, italové skórovali, ale na balónky, ve kterých nebyla žádná cena :) na 3 kolo jsme měli 5 šípů, na terči byly 3 zbylé balónky. Slečna animátorka byla totiž značně utahaná z toho slunce, které na nás bez milosti útočilo v pravé poledne. Když jsem přišla na řadu já, tak už mě velice úpěnlivě prosila, abych se trefila, nebo tam na tom slunci umře. S úsměvem sem jí řekla, ať se začně modlit :) a řeknu vám, že to teda musela být sakra intenzivní motlitba, protože jsem na první pokus sestřelila jeden balónek a hle! Štěstí se usmálo a cena byla na světě - fresbee :) tak druhý pokus...maximální soustředení, ruka se mi klepala, měla jsem pocit, že už ten luk ani neudržím. Výstřel...no a neee:) trefila jsem se i do druhého balónku, sice jsem se trefila, ale on nepraskl :) potvora, ale bylo mi to uznáno, takže jsem s napětím očekávala, zda to bude výhra a ona tam fakt byla :) tričko! Italové nechápali a obdivně kývali hlavou, rus vypadal zklamaně a Jirka se smál - no prostě Smilemann:) Hrdě jsem se šla pochlubit ostatním na pláž, to víte, ne každý den je tak úspěšný! A jak to bylo dál? Nějaký ten odpolední odpočinek na pláži... :) snažila jsem se číst knihu, kterou jsem si pracně přivezla, ale pak jsem naznala, že jsem si vzala poněkud těžký kalibr na dovolenou. Na takové knihy je zejména potřeba soustředěnost, která mi scházela díky nehoráznému vedru. Ale hrozně jsem se těšila na večer. Opět dance aerobik. Daníka jsem prudila už od minulého aerobiku, že by to chtělo něco náročnějšího, že se mi to minule zdálo poněkud jednoduché a mé prosby a nátlaky byly vyslyšeny. Hm... A jak to dopadlo? Začalo to skvěle, vybrala jsem dobrou hudbu z Daníkových archívů a začal lehký warm up, hlavou mi problesklo, to bude něco! Konečně sestava, která mě dostatečně motivuje, ze začátku jsem se motala jako špína v kýblu, ale pak už to bylo super, tancovala jsem s obrovským nasazením a úsměvem na tváři (asi tak by to mělo vždy vypadat) :-) kroky byly čím dál těžší a Daník začal přidávat i výskoky jako zpestření. To bych ale nebyla já, absolutní tragéd s gramlavými nožičkama (jak řekl Daník), abych nedopadla při výskoku se skříženýma nohama na zem a ještě se svezla na zem. Najednou jsem seděla na zemi, ostaní tančili a já se nešikovně, ale marně snažila postavit na nohy a pokračovat. Po pár sekundách jsem si uvědomila, že zřejmě nevstanu, protože mě bolel pravý kotník. Div se mi nenahrnuly slzy do očí. Konečně úžasný tanec a já tragicky končím na zemi :( Daník a Jirka mě zvedli a já se odplazila na kraj a zívistivě jsem koukala na holky kolem jak skotačí a jen se ptala, proč se tohle stává vždy mě... no prostě tragéd. Kotníček pěkně natekl a ve finále jsem si šla k jedné paní pro obinadlo, abych to mohla aspoň stáhnout. Na večeři jsem se tak tak doplazila. Teda řeknu vám, já nikdy neměla úraz s kotníkem...ta bolest, říkám si, budu statečná holka, ale prostě to nešlo. Skoro jsem se na tu nohu nepostavila. Po večeři jsem se odplížila na animační program, Pomádu, moc pěkné :) a seděla jsem s nohou nahoře jak dáma nejvyššího rázu. Jenže po 5 minutách už jsem nevěděla, jak bych tu nohu dala, aby mě nebolela...střídala jsem všechny pozice a nic. Ve finále mi jedna cvičenka sehnala ocet, že si mám udělat octový zábal, aby mi to splasklo.Druhá se hned ochotně nabídla, že mi půjčí nějaká gel na otoky. No na jednu stranu je to úžasná péče, na druhou mě to poměrně dost omezovalo. Bohužel jsem si ani nemohla zase zablbnout s animátory na pódiu a smutně se koukala, když tam Daník na valčík, polku a další tance, proháněl holky :-( po několika skleničkách vína jsem se rozhodla, že se vydám na pokoj, Jirka mě chytnul za packu a šlo se. Celou cestu se smál jak blázen a nemohl přestat, když viděl jak se plazím po schodech nahoru (jako na schvál bydlíme v posledním patře - není tu výtah). Chytala jsem se všeho kolem :) zdi, zábradlí...no na mě musel být pohled. Noc hrozná, pronikavá bolest, mozkové závity šrotovaly a vymýšleli jak si dát nohu, aby to tak nebolelo. Ráno se mi skoro nechtělo ani plazit se na snídani. Nakonec jsem se přemohla (to víte jídlo) :) odpoledne jsem ulehla s nohou v octovém zábalul na pláži a Lucka se nabídla, že mi udělá reiki masáž (pracuje se pouze s energií). Tak jsem svolila, to víte pud sebezáchovy mám silný. Její ruce teda topily jako kamínka. A budete se divit, udělalo mi to mnohem lépe. Večer jsem se již pohybovala bez pomoci a noha tak nebolela :) takže jsem vyrazila koukat na pohádkový kabaret. Tam jsem se potkala se 2 cvičenkama, se kterými jsem zahájila lehkou konverzaci a bylo. Super ženský! Sedly jsme na drink, pak se k nám přidal i Jiřík a v záchvatech smíchu jsme seděli kousek od bazénu cca do 1 do rána. Daník šel mezitím na výklad karet a vzhledem k tomu, že se mu nechtělo nás jít hledat, tak usnul na pohovce na chodbě, než jsme v tu jednu dorazili :) Spala jsem jak zabitá a Jirka taky. Neprobudil nás ráno ani Daník. Probrali jsme se po hodině, když přišel, tak jsme ochotně vstali na snídani, narvali jsme bříška vším, co jsme tam našli, spláchli to kávou a já s Jirkou vyrazila, že se nechám potetovat henou :) bohužel tam dopoledne ještě nebyli, tak jsme si aspoň udělali procházku, Jirkovi natekl trošku krk, tak zůstal na pokoji, já se odhodlala jít na internet (to víte - není závistlost jako závistlost). Po internetu vyfotit ty naše české akvabely... jak jím to holkám šlo :) a pak jen odpočinek. To víte, skákat po jedné noze je poměrně náročné....no a další zážitky si nechám na příště, pokud to teda nezapomenu :) i když některé věci se zkrátka zapomenout nedají...hm :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat