Ne často a hlavně ne všem se v životě poštěstí tak jako mně a Charliemu minulou středu. Co se nestalo?! Přišla jsem domů z hodiny španělštiny docela unavená s tím, že si dám sprchu a zalehnu. Otevřu dveře a co to nevidím, cizí mužské boty...jako agent 007 jsem se vkradla do "vlastního bytu" , vyzula boty a hlasitě pozdravila, abych informovala osazenstvo, že slečna důležitá je doma! Ani jsem se nemusela ptát, jakou pak máme vzácnou návštěvu, můj bystrý mozek si dal dohromady 1 a 1 a myšlenka se zrodila. Šla jsem do pokoje, odložila zavazadlo a vydala se na průzkum do kuchyně, centra dění. Slušně pozdravila nečekaného hosta, nahodila ten nejmilejší úsměv (který se schovávám jen na speciální příležitosti) a snažila se neudělat ostudu hned při prvním setkaní a také neplácat blbosti...znám se! Prohodila jsem pár zdvořilostních vět, abych se příliš neznemožnila a odsunula jsem se do pokoje, volal totiž Charlie a lákal mě ven. Chytla ho jeho "tančící" nálada a nedal se odbýt, slovy: "neberu jinou odpověď než ano" mě dostal poněkud do úzkých. Pořád mi to vrtalo hlavou, bylo třeba si položit esenciální otázku: jít ci nejít? toť otázka. Ve finále jsem si řekla, no proč ne, do školy snad vstanu (omyl) a třeba potkám někoho zajímavého :-) to mě vždy utvrdí! (druhý omyl). Navíc české hity...tomu se prostě nedá odolat. Ano ano, jsem slaboch. Oblékla se, lehce nakreslila něco jako obličej a vydala se směr Letná. Kdybych věděla, že tam ještě budu čekat jak trubka, tak bych tolik nestresovala a přijela bych později...ale budiž. Hodně mi pozvedlo náladu, že jsem vyhrála super zapalovač pall mall, který jsem samozřejmě jako bolestné věnovala Mimííí, která se nemohla účastnit, protože jí to její svědomité Já nedovolilo. Taky jsem málem uhořela, ale to tu nebudu nijak příliš rozpatlávat :) znáte to...netřeba agentů...
S Charliem jsme si řekli na kukánek a snad poprvé v životě jsme to také dodrželi! Po druhé hodině jsme se vykutáleli ven z toho obrovského oblaku dýmu a šli volat taxi. Rozhodlo se, že pojedeme ke mně a Charlie si pak udělá projížďku zpět Prahou. Vytočili jsme Speed cars a čekali na instrukce u Vinohradské tržnice. Najednou se z ničeho nic zjevila dlouhá luxusní černá limuzína. Charlie si všiml, že má logo speed cars a tak nám to začalo vrtat hlavičkama...že by??? Ale pak jsme zase slétli z nebes a říkali si, to asi těžko, my si objednali taxi, nikoli limuzínu. Jenže po chvilce očekávání přišla smska, že pro nás přijede před tržnici černá limuzína :-) za touto smskou následoval hysterický záchvat smíchu, hlavně nezadržitelný! Jako ta odvážnější z nás dvou jsem přistoupila k panu řidiči a potvrdila, zda je tu opravdu pro nás a kolik nás to bude stát. K našemu údivu nám bylo oznámeno, že pojedeme za normální sazbu. No neberte to! S chutí jsme se zabořili do kožených sedadel a hurá do Řep. Celou cestu jsme se jen na sebe nechápavě dívali a smáli se jak dva blázni, jako by to byla společná halucinace :-)) dokonce jsme se dali do řeči s panem taxikářem, který byl mimochodem velmi příjemný. Ptali jsme se na cenu limuzíny, na délku....na vše co nás napadlo a přitom jsme se kochali interiérem. Domů jsem přijela jako hvězda a o Charliem raději ani nemluvím, to Vám musí popovídat on :))
A co dodat na závěr: Chcete-li jet limuzínou, volejte společnost Speed cars a žádnou jinou! :-)
S Charliem jsme si řekli na kukánek a snad poprvé v životě jsme to také dodrželi! Po druhé hodině jsme se vykutáleli ven z toho obrovského oblaku dýmu a šli volat taxi. Rozhodlo se, že pojedeme ke mně a Charlie si pak udělá projížďku zpět Prahou. Vytočili jsme Speed cars a čekali na instrukce u Vinohradské tržnice. Najednou se z ničeho nic zjevila dlouhá luxusní černá limuzína. Charlie si všiml, že má logo speed cars a tak nám to začalo vrtat hlavičkama...že by??? Ale pak jsme zase slétli z nebes a říkali si, to asi těžko, my si objednali taxi, nikoli limuzínu. Jenže po chvilce očekávání přišla smska, že pro nás přijede před tržnici černá limuzína :-) za touto smskou následoval hysterický záchvat smíchu, hlavně nezadržitelný! Jako ta odvážnější z nás dvou jsem přistoupila k panu řidiči a potvrdila, zda je tu opravdu pro nás a kolik nás to bude stát. K našemu údivu nám bylo oznámeno, že pojedeme za normální sazbu. No neberte to! S chutí jsme se zabořili do kožených sedadel a hurá do Řep. Celou cestu jsme se jen na sebe nechápavě dívali a smáli se jak dva blázni, jako by to byla společná halucinace :-)) dokonce jsme se dali do řeči s panem taxikářem, který byl mimochodem velmi příjemný. Ptali jsme se na cenu limuzíny, na délku....na vše co nás napadlo a přitom jsme se kochali interiérem. Domů jsem přijela jako hvězda a o Charliem raději ani nemluvím, to Vám musí popovídat on :))
A co dodat na závěr: Chcete-li jet limuzínou, volejte společnost Speed cars a žádnou jinou! :-)
1 komentář:
Jsme rádi, že Vás tato akce potěšila. Jiří Hrdlička - Speed Cars
Okomentovat