Tak a jsem zpět. Nějakou tu chvíli mi to trvalo, ale znáte to... my umělci (další z mých povedených vtipů) nemůžeme tvořit "jen tak", je třeba trochu inspirace. Jak zpívá Neckář: "ale když mě paní múza políbila na čelo, rozhod jsem se zkoncovati s nudou"...
Čím bych začala. Mám toho tolik na srdci, že je tak velké - až mi z toho o trochu vyrostla prsa! ANO, to jde! :-)
Bylo to přesně 24.10., kdy byl den D mojí šéfové Lenky. Druhá svatba (a snad i poslední) se měla konat ve vile Betramka přesně v 11:30 místního času. Sešli jsme se o něco dříve s Daníkem a Zuzu, abychom zajistili překvapení. To víte, když už svatba, tak i se srandou. A že jsem to na svou šéfovou pěkně ušila, haha. Já ani nevěděla do poslední chvíle, jaké bude mít šaty a pak z toho naleštěného BMW vystoupila princezna minimálně o 5 let mladší, zářící štěstím (také ji zářily vybělené zuby - jen na okraj) a vrhající láskyplné pohledy na budoucího manžela (který již ten den stál před oltářem po třetí). Obřad krásný, zpívající operní sólista Vratislav Kříž předvedl své umění v pravém slova smyslu, sotva se do toho lehce opřel, tak mi běhal mráz po zádech a div mi nevyhrkla slza dojetím, ale NE, neděste se! Já na svatbách nebrečím :-) jsem přeci velká holka a vdávat se nehodlám...
První gratulanti se hrnou k novomanželům Nehodovým a my s Danem utíkáme ven, abychom připravili vše potřebné na novomanželské úkoly. Jak jinak, David dostal kouli (jako by jich neměl dost) a my pro změnu vyžadovali výkupné za klíč. Lenka dostala mini symbolický "chomout" vyroben z klíčenek ve formě fotbalového míče a k noze jsme jí položili malý kopačák, aby mohla kličkovat mezi pet flaškami a dokázala tak všem přítomným, že si tohoto fotbalového agenta opravdu zaslouží. Moje šéfová je prostě frajerka. Zvládla úkol na jedničku ve vysokých podpatcích a princeznovských šatech a stačila se u toho i tvářit jako naprostý profesionál!
Po svatbě jsme vyrazili se Zuzu a Daníkem spolu směr domov, vyměnit oblečení, kabelky za batohy s náčiním na večer a hurá do restaurace, kde měla za pár hodin vypuknout velká párty pro pozvané. Zkouška zvuku proběhla bez problémů, opět jsem si "zahrála" na významkou DJ a dokonce jsem se tam i chvilkama tvářila :-)) (opět vtipkuji).
Ani jsem se v tom shonu s nafukováním balónků, podáváním izolepy, volením hudby nestačila opít = základní chyba :-) Byla sice slabá chvilka, kdy jsem se cítila mírně pod vlivem, ale za chvíli to bylo fuč. Sem tam jsem si stihla i na pár sekund zatančit, aby se neřeklo, že se nebavím! Převážně jsem si zpívala a lovila ve svém několika tisícovém archivu písní, co bych jim tak asi mohla zrovna teď šoupnout, abych je dostala do varu. Ovšem nevěřili byste, že největší úspěch mezi "starší generací" slavila píseň, kterou mi přímo přes bluetooth zaslala šéfová - jmenuje se to Jedu na koni - text banální...něco ve smyslu, Jedu na koni...jedu na koni...jedu na koni - jééé-žíííš- šmááá-rjáááá :-) takže tolik kůň.
Ale řeknu vám, já jsem se tam věru neměla špatně. Obsluha se o mě pečlivě starala, k řízečkům mi pan číšník dokonce "podbídl" zda nechci i okurčičku...zvláštní, když to nikomu jinému nenabídl:) pak jsem se dozvěděla, že jsem mu jednou písničkou udělala hroznou radost, tak aspoň něco! Kolem 2 hodiny ranní jsem byla již na odpis a to z následujících důvodů:
A) bolely mě nohy, protože jsem většinou stála
B) neustále mě prudil ženich, že chce Gotťáka - Zůstanu svůj
C) byla jsem přejezená (orgazmického čokoladového dortu)
D) nevyspanost z týdne se projevila
E) a ve finále mě utahal pohled na všudepřítomné opilé svatebčany
F) byla jsem také utahaná z toho jak jsem dostávala záchvaty smíchu, když jsem viděla svoji šéfovou pobíhat v poklusu na píseň jedu na koni... to nikdy nezapomenu :)
Takže po druhé hodině ranní jsem sklidila aparaturu a pomalu se s Danikem a Zuzu vydala rozloučit se! Po zásluze jsme dostali řízečky, koláčky a velké díky za perfektní organizaci svatby. Já byla tak utahaná, že už ani to mě nepotěšilo.... :-)
A co dodat na závěr? Bere te si fotbalistu - zařaďte si Gotta do playlistu! :)
Čím bych začala. Mám toho tolik na srdci, že je tak velké - až mi z toho o trochu vyrostla prsa! ANO, to jde! :-)
Bylo to přesně 24.10., kdy byl den D mojí šéfové Lenky. Druhá svatba (a snad i poslední) se měla konat ve vile Betramka přesně v 11:30 místního času. Sešli jsme se o něco dříve s Daníkem a Zuzu, abychom zajistili překvapení. To víte, když už svatba, tak i se srandou. A že jsem to na svou šéfovou pěkně ušila, haha. Já ani nevěděla do poslední chvíle, jaké bude mít šaty a pak z toho naleštěného BMW vystoupila princezna minimálně o 5 let mladší, zářící štěstím (také ji zářily vybělené zuby - jen na okraj) a vrhající láskyplné pohledy na budoucího manžela (který již ten den stál před oltářem po třetí). Obřad krásný, zpívající operní sólista Vratislav Kříž předvedl své umění v pravém slova smyslu, sotva se do toho lehce opřel, tak mi běhal mráz po zádech a div mi nevyhrkla slza dojetím, ale NE, neděste se! Já na svatbách nebrečím :-) jsem přeci velká holka a vdávat se nehodlám...
První gratulanti se hrnou k novomanželům Nehodovým a my s Danem utíkáme ven, abychom připravili vše potřebné na novomanželské úkoly. Jak jinak, David dostal kouli (jako by jich neměl dost) a my pro změnu vyžadovali výkupné za klíč. Lenka dostala mini symbolický "chomout" vyroben z klíčenek ve formě fotbalového míče a k noze jsme jí položili malý kopačák, aby mohla kličkovat mezi pet flaškami a dokázala tak všem přítomným, že si tohoto fotbalového agenta opravdu zaslouží. Moje šéfová je prostě frajerka. Zvládla úkol na jedničku ve vysokých podpatcích a princeznovských šatech a stačila se u toho i tvářit jako naprostý profesionál!
Po svatbě jsme vyrazili se Zuzu a Daníkem spolu směr domov, vyměnit oblečení, kabelky za batohy s náčiním na večer a hurá do restaurace, kde měla za pár hodin vypuknout velká párty pro pozvané. Zkouška zvuku proběhla bez problémů, opět jsem si "zahrála" na významkou DJ a dokonce jsem se tam i chvilkama tvářila :-)) (opět vtipkuji).
Ani jsem se v tom shonu s nafukováním balónků, podáváním izolepy, volením hudby nestačila opít = základní chyba :-) Byla sice slabá chvilka, kdy jsem se cítila mírně pod vlivem, ale za chvíli to bylo fuč. Sem tam jsem si stihla i na pár sekund zatančit, aby se neřeklo, že se nebavím! Převážně jsem si zpívala a lovila ve svém několika tisícovém archivu písní, co bych jim tak asi mohla zrovna teď šoupnout, abych je dostala do varu. Ovšem nevěřili byste, že největší úspěch mezi "starší generací" slavila píseň, kterou mi přímo přes bluetooth zaslala šéfová - jmenuje se to Jedu na koni - text banální...něco ve smyslu, Jedu na koni...jedu na koni...jedu na koni - jééé-žíííš- šmááá-rjáááá :-) takže tolik kůň.
Ale řeknu vám, já jsem se tam věru neměla špatně. Obsluha se o mě pečlivě starala, k řízečkům mi pan číšník dokonce "podbídl" zda nechci i okurčičku...zvláštní, když to nikomu jinému nenabídl:) pak jsem se dozvěděla, že jsem mu jednou písničkou udělala hroznou radost, tak aspoň něco! Kolem 2 hodiny ranní jsem byla již na odpis a to z následujících důvodů:
A) bolely mě nohy, protože jsem většinou stála
B) neustále mě prudil ženich, že chce Gotťáka - Zůstanu svůj
C) byla jsem přejezená (orgazmického čokoladového dortu)
D) nevyspanost z týdne se projevila
E) a ve finále mě utahal pohled na všudepřítomné opilé svatebčany
F) byla jsem také utahaná z toho jak jsem dostávala záchvaty smíchu, když jsem viděla svoji šéfovou pobíhat v poklusu na píseň jedu na koni... to nikdy nezapomenu :)
Takže po druhé hodině ranní jsem sklidila aparaturu a pomalu se s Danikem a Zuzu vydala rozloučit se! Po zásluze jsme dostali řízečky, koláčky a velké díky za perfektní organizaci svatby. Já byla tak utahaná, že už ani to mě nepotěšilo.... :-)
A co dodat na závěr? Bere te si fotbalistu - zařaďte si Gotta do playlistu! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat